sb157-05 0..8296

533

1. Vadění, n., das Zusammenhetzen; v. se,
das Zanken, der Zank, das Gezänke. V.
Kdo má schopný jazyk ku mluvem, ne-
dávej se s takým do vadzení. Na Ostrav.
Tč. V. lúčí od stavu nevinnosti. Hus. I. 383.

2. Vadění = překážení, das Hindern, die
Hinderung. Jg.

Vaděnice, e, f. = váda, der Hader, Zwist,
das Gezänke. Na Mor. Tč., Vck.

Vadeník, u, m. = tlustý díl při pařezu,
špalek, der dickere Theil des Baumstockes.
Víd. list. 1818.

Vaděný; vaděn, a, o, ausgezankt. Byla
jsem vaděna. Us.

Vadič, e, m. = kdo jiné štve, der Hetzer,
Jg.; 2. kdo se vadí, škorpič, der Haderer,
Zänker D.

Vadička, y, f., die Zänkerin. Čejka.

Vadichna, y, f., osob. jm. Pal. Rdh. 127.

Vadil, a, m. = vadič, štváč. Jg.

Vadilka, y, f. = vadička. Jg.

Vadim, i, f., něm. Wadin, ves u Něm.
Brodu. PL.

Vadimoni-um, a, n. lat., rukojemství,
Rk., základ. Er.

Vadislav, a, m., osob. jm. Pal. Rdh. 127.

1. Vaditi, il, děn, ění a zen, ení; vadívati
= různici tropiti, k nevoli ponoukati, svá-
řiti, zum Zanken hetzen; se = hádati se,
svářiti se, zanken, hadem, sich beissen. Jg.
— koho. On vadí ty manžele. Dal., V. Vr-
šovci je vadili. Dal. — koho, se s kým.
Žádosť panování i děti s rodiči vadí. V.
Jedny s druhými strubuje a vadí. Br. Bych
tě s tvými vadil. Alx. BM. v. 84. (HP. 83. ).
Prokop mě s bratrem mým vždy vadil. Arch.

IV. 356. Vadil pány s rytířstvem. Let. 322.
Vždy se s svým sbožím vadieše. Hr. rk.
419. On se bude s tebou v. Er. P. 203. Jako
se vadil pán Ježíš s kněžími židovskými;
Duše sama s sebú počne se v. Hus I. 255.,
II. 311. Nechať huba nevadí se s měšcem.
Bayer. Kdo nemá s kým by se vadil, pojmi
sobě ženu. Us. Bayer. Kdyžs pil, plať a
s šenkéřkou se nevaď. Us. S pánem se
nevaď. Rým. Vz Měšec. — koho, se jak
(s kým). V. se na oko. Let. 203. Súdem v.
sě budu s vámi. BO. Vadita sě kruto mezu
sobú. LS. v. 10. Ny v hromadu vadí (= štvou).
Dal. 91. Lidi v hromadu v. V., Koc. — se.
Rád se hryze a vadí. V., Kom. Tu osobu
je celý boží den slyšet, jak se vadí. Dch.
Když se vadí a rvou páni, nastavte vlasuov
nebozí poddaní. Dač. I. 250. V. sě jest zlé;

V. sě jest obyčej ďáblóv. Hus. I. 383. —
se s kým oč, proč. Jg. Vaditi se s kým
o něco. Kom. Vadíme se o kozí srsť, ješto
jí není ani s hrsť. Vadí se o kozí vlnu.
Prov. Vaditi se o co, co vrabci o cizí proso.
Bl. Lidé mezi sebou o to se vadili. Pal.
Dj. V. 2. 392. O přednosť se v-li. BR. II.
78. b. V. se o dědiny otnie. LS. v. 9. V.
se o mezu. Dal. O tu (studnici) se také
vadichu. BO. V. se o první místo. Chč. 374.
Aby se o to nevadili. Št. N. 46. Michal
s ďáblem se vadil o tělo Mojžíšovo; Velmě
má znamenati člověk, jestli to k spasení
platné, oč se chce v.; Obecně o ty almužny
se vadíce; Vadiece se o obroky vypisují
na sě, co mohú najhoršieho. Hus 1. 249.,

255., 451., II. 286. — se oč jak. V. sě
slušie řádem o pravdu. Hus. 383. V. se s ně-
kým oč s úsilím. — proč, jak. Pro něžto
se nebezpečně vadichu. BO. Pro pravdu
viery, z lásky pokorným úmyslem, k chvále
boží se v. Hus I. 255. — kde. Oni se již
vadí s žalobníkem, žalobník ve svém domu
a oni na místě. NB. Tč. 251. Vadil se se
strýci o zbožie před purkrabí. Arch. I. 164.
Ale chce-li sě kto s tebú v. v súdu. Hus
III. 9. Bratr s bratrem na súdě se vadí.
ZN. — koho čím. Nepřestávali klatbami
a kříži vaditi lidi. Bls. 26.

2. Vaditi, il, zení; vadívati = škoditi,
překážeti, schaden, hindern, im Wege stehen;
nedostávati se, fehlen. — abs. Pohnati ně-
koho ze všeho, což vadí. Kn. rož. 58., 271.
To nevadí. Us. Dch. — komu. Co ti vadí ?
Sych. To mu nic nevadí (neškodí). Zlob.
Každému něco vadí (schází). D. Nic mu
nevadilo (pití jedovaté). Výb. 303. — (komu)
v čem, kde. Maličkosť v tom vadí. D.
V hloubce voda havířům vadila. Ml. —
komu v čem. To vadí úřadování duchov-
nímu. Pal. Dj. III. 3. 79. To by mi vadilo.
Us. V. někomu v něčem. Nz. Musil svlékati
se sebe, co mu vadilo v přijetí úlohy na
sebe. Sš. Sk. 83. Co by nám vaditi mohlo
na cestě spásy. Sš. IV. 14.

Vadi-um, a, n., lat. = základ, jistota, pe-
níze k zjištění nějaké koupě napřed položené,
das Vadium. Rk. V. od 50 zl. šp. m.: zá-
klad n. vadium padesáti zlatých. Bs.

Vadivosť, i, f. = svárlivosť, hašteřivosť,
škorpivosť, die Zanksucht. D.

Vadivý = svárlivý, hašteřivý, škorpivý,
zanksüchtig, haderhaft, zänkisch, bissig. D.
Strany pořekadel vz Svárlivý.

1. Vadka, vz Vada.

2. Vadka = nevod, rybářská síť, funda,
das Zuggarn. Ros. Dněm. vade. Mz. 361.

Vádka, vz Váda.

Váďka, y, f., vádzka = úvod nevěsty
v kostele (druhého dne) po sobáši; a úvod
šestinedělky. Na Slov. Dbš. Obyč. 23. Jde
do chrámu k úvodu, na vádzku, na vádky.
Dbš. Obyč. 5. Vz Vácka.

Vadkov, a, m. Neudörfel, ves u Krum-
lova; Wagau, ves u Netolic. PL., Tk. III.
104.

Vadkovice, dle Budějovice, Wakowitz,
ves u Žatce: Watkowitz, ves u Mirotic. PL..
Tk. III. 37.

Vadlivý = co má vadu, fehlerhaft, schad-
haft. V. dřevo, strom. Ve Slez. Šd. — kde.
To dítě je na prsa v-vé. Ib. Šd.

Vadlokubec, bce. m., laëtia. Rostl. III.
b. 285.

Vadlosť, i, f., die Verwelkung. Ros.

Vadlý = zvadlý, welk, verwelkt, schlapp.
Ros.

Vadna, y, f., bývalý husitský zámek u
Rožnavy v Gemersku na Slov. Let. Mt. S.
IX. 2. 24.

Vadně = nedostatečně, chybně, omylně,
fehlerhaft, mangelhaft, unrecht. V. něco po-
ložiti. Kom. J. 732.

Vadnouti (zastr. vědnouti, chvadnouti),
vadnu, dni, dna (dnouc), dnul a dl, utí; uva-
dnouti, zvadnouti = vadu bráti, chřadnouti,