Předchozí (533)  Strana:534  Další (535) |
|
|||
534
|
|||
|
|||
kaziti se, mdlíti, welken, verwelken; toužiti,
sich sehnen. — abs. Kvítí vadne. Us. Vadne květ věku. Jel. — Ž. wit, 118. 158. On vadne (= schází). Us. Bdl. Lidská sláva vadne jako tráva. Prov. Šd. Již vadne ta pěkná růže, kterou jsi zlomila. Us. Šd. Vadne, vadne až uvadne (láska). Us. — čím. Kvítí vadne horkem. V-ti milostí, V., ne- přízní, Rvač., touhou. Rk. Bláhový, kdo žalem vadne. Us. Dch. Štěstí jako kvítí pouhým dotknutím vadne. Us. Šd. Pýcha koho dme, vadne závistí. Št. Hladem a žízní život vadne. Kom. D. 68. Veškeren svět strachem vadne. Vod. Živlové hrožením ohně vadnúti budú. Hus. I. 21. — čím po kom. Po něm srdcem vadla. Kat. 1085. — proč (v čem). Mámť já jednu paní, té s věrú slúžím, pro niť v túhách vadnu. Jir. Ves. čt. 94. Pre tebä vadneme, jak tráva. Ht. Sl. ml. 264. Mé srdéčko vadne z té veliké žalosti. Er. P. 324. — kde. Vadne láska mezi náma, vadne, vadne, až uvadne. Nár. pís. Vadne kvítí ve věnečku. Er. P. 149. Všecko v těle mém chřadne a vadne celém. Kom. — kdy. Ó přírodo! zda vadneš v stáří ? Kká. Š. 66. — v čem. v ctnostech. Us. — za kým = toužiti, sich sehnen. Na Slov. Koll. Za kterým šuhajkom moje srdce vadne. Sl. ps. 41. Vadný = vady mající, mangelhaft, ge-
brechlich, tadelhaft. V. kůň, omyl, Háj., svědek, listina. J. tr. To jemu nic vadno a škodno býti nemá. Šír. exc. V. rozdělenec, schismaticus. Lex. vet. Rozvažujíce páni cechmistrové, že jest vadný a nedostatečný k chodění. Pam. Val. Meziř. 205. Vadovice, mě. v západ. Haliči. Vz S. N.
Vaďura, y, m., osob. jm. — V., der
Zänker. Mor. Šd. Vádzka, vz Váďka, Úvod. Bern.
Vagabund, a, m., z lat. = tulák, pobuda,
povalovač, der Vagabund, Land-, Herum- streicher. Rk. Vagáč, e, m., osob. jm. Slov. Šd.
Vaganda, y, f., z lat. = svoboda, die
Freiheit. Když jsi ty, synečku, na v-dě. Us. u Fryštátu. Džl. Vagal, u, m. = veliký kus (chleba). Vz
Vatrál, Gaval. Na mor. Valaš. Vck. Vaggon, vagon, vz Waggon.
Vagonka, y, f. = továrna na vagony,
die Waggonfabrik. Us. Vagonový strom, protea grandiflora.
Vagram, a, m., Deutsch-Wagram, slov.
Ogrun, ves v Dolních Rakousích. Vz S. N. Váh, a, m., řeka v Uhřích, Wag, Vagus.
Při Váhu n. při Váze. Bern. Váha, y, f., váhy, pl. (instr. vahou, vz
á, Brána; v přenes. smyslu: váhou) = ná- stroj k určení váhy těl, die Wage. S. N. Obyčejná váha (vážky, na Ostrav. vožky, Tč. ) skládá se z hřídele (vahadla), v jehož pro- středku kolmo strmí jazýček či výražek, pak z ručky čili klejchu (kříčky), který vnitř jest otevřený, dole mající osu, okolo kteréž hřídel se houpati může, konečně ze dvou misek na řetízcích n. šňůrkách od konců hřídele visících, z nichž jedna závaží, druhá věc, která vážiti se má, nese. Sedl. F. 52. Jazýček z hřídele vychází a skrze klejch se klátí. Kom. Váha bez misek (přez- |
men) má 2 nestejná ramena; při vážení
věší se na kratší rameno zboží a na delší běhoun (závaží), až v jistém místě běhoun se zbožím v rovnováze stojí; tam jest tíže číslicemi naznačena. Pt. Váhy desetinné (decimalní) a setinné (centimalní, vz Prm. III. č. 10. ), kde závaží jednoliberní s bře- menem desítiliberním, stoliberním v rovno- váze stojí. Pt. 125. Vz o nich více v KP. II. 35., 34. V. kupecká, řeznická, senná; zlaté vážky. Us. V. pérové, rovnovážné. Wld. V. na olovo. D. V. (váhy, vážky) římská (přezmen), mýtná, Strassenmauth-, s mostem (n. můstková, Strassburger od. tragbare Brückenw., vz KP. II. 22., 34. ), švédská (lodní), elektrická, magnetická (Coulombova), Hydrostatická (vz KP. II. 38. ), atomická (vz Šfk. 733., Bř. N. 81. ), objemová (Bř. N. 81. ), laťová (v horn., Bc), odchylná, Dreh-, prostá, obyčejná, hřivenná, obecná, vzdušná (vzdu- choměr), s ukazovadlem, Nz., lékárnická, Us.; rychlá (citlivá), když jazýček při nej- menší rozdílnosti tíže vyráží, Vys.; v. na papír, zphruhová (Rotationsw. ), na psaní, městská, obecní, ruční, Hand-, dobytčí (na dobytek, Vieh-), na cukr, visutá, hängende W., misková, Teller-, Šp., metrická, cejcho- vaná, obchodní, železná, mosazná, dřevěná, kostěná, stabilní, přenosná, Wh., nivellační, Nivellir-, vodní, Mohrova, Robervalova, Zen- grova tangentialní, Ck., z pružných per (vz Prm. III. č. 12. ), Mariottova, ukazovací (ib. č. 7. ), stojatá či anglická (Prm. III. č. 5. ), fysikalní, analytické (vz Prm. III. č. 3. ), dánské, vozová, Brücken-, obilní, Dch., ražní, Kh.; váhy chemické (vz KP. II. 35. ), min- covné, poštovné (vz KP. II. 38., 34. ), ta- bulní n. balanční (vz KP. II. 34. ), oblouč- kové či listovní. S. N. Klejch n. kříčka u vah. Nz. O vahách vz KP. I. 99., o vahách řeckých a římských vz Vlšk. 309., 310. V, městská v Praze za starší doby. Vz Tk. II. 351. Něco na váhu bráti, vzíti, dáti, klásti = vážiti. Us. Užitek z obecné váhy. Šp. Kříž na váhu. Šp. V. se nachyluje, schlägt vor; továrna na váhy, plat od váhy, lidé od váhy. Dch. Na váze vážiti. BO., Šd. Měří oheň na váze (= koná marnou práci). Prov. Bdl. Kouří se mu z váhy; Polámaly se mu váhy. Vz Prodělání. Č. Vz Jazýček, Jeřáb. — Přenes. Na váhu vzíti (mysliti, rozjímati). V. Mínění to získalo si váhu. Pal. III. 1. 88. Sotva stojí na váhách; kolébá se jak na vahách. Pís. mor. Z váhy něco pustiti, (mimo se pustiti, nedbati toho). Šm. Jest mezi nimi váha, es schwankt zwischen bei- den; těžko na váhu padati; Věc je zase na váhách (kolísá). Dch. Nebral to s pravdou na přísnou váhu. U Žamb. Dbv. Béře všecko na váhu (uvažuje). Sych. Na váhách býti, státi (pochybným býti). V nejistotě a jako na vahách zavěšený. V. Ta nemoc jest na váhách. Ja. Neberu, co říkám, na váhu. Šml. Dokud na jednostejné váze osedí. Žer. Řeč na váze měř, málo komu věř. Prov. Šd. Bližního nesmíš na svou váhu klásti. Ze Shakesp. Tč. Kristus to volil, aby naše skutky všecky v počet a na váhu položil. Hus II. 389. Když se Vladislav ohlížel po nejvýhodnějším prostředku, padlo na váhu |
||
|
|||
Předchozí (533)  Strana:534  Další (535) |