Předchozí (535)  Strana:536  Další (537) |
|
|||
536
|
|||
|
|||
neb váhu t. každému protivenstvie cíl a
mieru si položil. Hus III. 50. Všecko jde svou váhou. Us. Šd. Svou váhou pracovati, mluviti. Us. Při své váze koho zůstaviti. Koc. V jídle, v pití měj vždy váhy. Lom. Váhy nepřeskakuj (v ničem se nepřebírej). Neskákej přes váhu. Mus. V tej váze = v té míře. Kat. 703. V. smyslná, míra n. stav, v kterém člověk užívá svých smyslů. Kat. 857. — Váhy = jedno z 12 souhvězdí ve Zvířetníku. V. Vz S. N. — Váhy = šídla, libellulae, hmyz síťokřídlý. Vz Schd. II. 520., Šídlo. — U Váhy v Praze. Vz Tk. II. 403. — V., y, m., osob. jm. Žer. Záp. I. 29.,
32., 37. Vahač, e, m. = loudač, piplač, der Tändler.
D. Vahadlo, a, n., das Pendul, Balancier,
der Wagebalken. V. u vah, u parního stroje. Vz KP. II. 36., 37., 350. V. časoměru, Chro- nometerunruhe; v. s vřeténkem, Spindel mit Unruhe. Šp. Vz Váha. Váhala, y, m. = zdlouhavě chodící neb
pracující, ein langsamer Mensch. Na Mor. Tč. — V., osob. jm. Šd. Vz S. N. Váhalík, a, m., osob. jm. Šd.
Vahal-is, a, m., řeka Waal, západní ra-
meno Rýna na konci běhu jeho. Vahan, u, m., vahanec, nce, vahánek,
nku, vaháneček, čku, m., na Slov. = mísa u váhy, die Wagschale. — V. = ošitka, okřín, die Backschüssel. Koll., Dbš. Obyč. 62., Němc. — V., vahánek, nku, m. = ve- liká z topolového dřeva vydlabaná (vy- braná) mísa, v níž se buď seká zelí na zel- níky (vdolky zelím nacpané) nebo se za- dělává těsto na vdolky a koláče. Na mor. Valaš. Vck. Vahana, y, f. = váha, znamení nebeské,
die Wage (ein Gestirn). Vz Váha (ku konci). Ms. Vahančok, u, m. = okřín, ošitka. Na
Slov. Němc. 111. 319. Cf. Vahan. Vahanec, nce, m. = vahan. Bern.
Vahaneč, nče, m., Bohentsch, ves u Bo-
chova, PL. Vahánek, nku, m. = vahan. Na Slov.
Bern. Váhání, n. = pohybování sem tam, das
Hin- und Herbewegen, Schaukeln. — V., das Zaudern, Zögern, die Zögerung. Konečně po dlouhém v. pomohl mu z nouze. Ddk. IV. 37. Bez v. (něco učiniti). V. Vahanský, ého, m., osob. jm. Žer. Záp.
I. 40., 41. Vahatel, e, m., der Zauderer. Tatr. II.
28. Váhati = sem tam hýbati, kolébati, vi-
klati, hin und herbewegen, wägen; v., v. se sem tam se hýbati, kolébati, wanken, schwanken, schwellen, sich hin und her be- wegen, zittern; hýbati se na mysli, v po- chybnosti býti, wanken, unentschlossen sein, zaudern, zögern. — abs. Dlouho váhalo ví- tězství. Sych. — v čem. Neváhati v snaž- nosti. Troj. Protož sem tak dlúho ve své slepotě váhala. Hus III. 79. — Gníd., Ben. — s inft. Váháte skutkem dokázati, že nás
rádi máte. Sych. Váhali odejíti. Troj. Ne- váháme předložiti toho spisu. T. Neváháme |
označiti tyto předpisy za závazné; Václav
ještě váhal pustiti se do boje. Ddk. IV. 281., V. 153. Proč váhají se vrátiti vozové jeho ? BO. — kde. Oči jeho váhají na víně (mo- rantur). Jako u posteli veš den váhati bude; Toho času jehož u dveří králových váháše (morabatur). BO. — s čím. Proč s touto prací váháš? Us. Dch. — čím. Váhal svým spasením. Št. — jak dlouho. Sedm mě- siecóv váhal Joab. Bj. — se = kolísati, schwanken. Váhali se Moravané a Čechové, ku kterému obřadu přidati se mají. Šf. Váhatý = váhající se, schwankend. V.
krok. L. Vz Vrtivý. Váhavě = s váháním, zaudernd, langsam,
lass. V. jíti, V., kráčeti, Reš., sobě počínati. Kom. L. Váhavec, vce, m., der Zögerer. Šm.
Váhavěti, ěl, ění, langsam weiden. Hlas
I. 259.
Váhavka, y, f., enchelys, prvok. Krok
II. 521.
Váhavosť, i, f. = nejapnosť, zpozdilosť, lik-
navosť, die Langsamkeit, Säumigkeit, Saum- seligkeit. V. Nebezpečenství ve v-sti, peri- culum in mora. V. k dobrému. Za v-stí kráčí žebrota hlemejždím krokem; Rozvaha je tížná služka tupé v-sti. Shakes. Tč. V-sti nechati, V., se oddati. Kom. J. 887. Váhavý = nejapný, nespěsný, zpozdilý,
meškavý, zdlouhavý, langsam, zauderhaft, lass, saumselig, schwerfällig. V. V. dělník, chůze. Sych. Pořekadlo v-vých a neobratných loudalů: Co nemůže běžeť, to necháme ležeť. Dch. Váhavější pokroky v příčině rozvedení manželů. Ddk. V. 17. Důvěrná čáka není váhavá: na rychlích křídlech ona konce hledá a krále v bohy, nižší v krále zvedá. Shakes. Tč. — kde. Na té cestě v-vi byli. BR. II. 254. — v čem: v chodu, Lom., v řeči, v práci. — k čemu: k pomstě. Měst. bož. Váhdrž, e, m., libripens, závaží. Aqu.
Vahlovice, dle Budějovice, Wahlowitz,
ves u Blatné. PL. Vahoměr, u, m. = míra k měření kulí
u dělostřelců, das Kaliber. L. Vahoměřiti, il, en, ení = průměr kulí
měřiti a tím způsobem váhu či tíži jejich poznati, kalibriren. L. Vahoměrství, n. = nauka o tělech pev-
ných v rovné váze postavených, die Statik. Sedl. F. 19. Vahorovně, horizontal, wagerecht. Oči
lidské stojí ku předu a v. Ztk., Sych. Vahorovnosť, i, f., das Gleichgewicht.
Sedl. F. Vahorovný, horizontal, wagerecht. V.
žebřík. Km. Vahosťroj, e, m., die Wägmaschine. Dch.
Vahotvárný = tvárnosť (podobu) váhy
mající. V. páka. Sedl. F. 41. Váhovitosť, i, f., das Uibergewicht. Šp.
Váhovitý, das Uibergewicht nehmend.
Kámen na jedné straně těžší je v-tý. Prm. IV. 188. Váhovna, y, f., das Wagehaus. Rk.
Váhový = od váhy, Wage-. V. hřídel,
Jg., příze (která na váhu se prodává), můstek, die Wagbrücke, řetízek, die Wagenkette, míska. Vz Váha. Šp. |
||
|
|||
Předchozí (535)  Strana:536  Další (537) |