sb157-05 0..8296

537

1. Vach, citosl., ei, lass sehen. Když jest
na kříži pněl, řekli sú: Vach, jenž rušíš
chrám boží a třetí deň jej ustavuješ; spas
se, jsi-li syn božie, sstup s kříže! Hus I.
236. Vach! jenž zkaziješ chrám, spasiž sám
sě. M.

2. Vach, a, Vácha, y, m. = Václav. Prk.
Př. 21., Gb. Hl. 123., Bž. 233. — Vach, os.
jm. Žer. Záp. I. 143.

1. Vácha, zastr. = vášeň. Jir.

2. Vácha, y, m., osob. jm. Pal. NB. Tč.
245. — V. = Václav. Prk.

Vacháč, e, m.. osob. jm. Arch. I. 355.

Vachaja, m., dle Bača, os. jm. Na Slov.
Šd.

Vachalovský mlýn, Wachalmühle, v Kout-
sku.

Vachanice, e, f., das Gewäsche. Dch.

Vachanský, samota u Zalužan.

Vachavý, müde machend. Rk.

Vachek, chka, m., osob. jm.

Vacheta, vachetka, y, m., die Vachette.
V. koňská, Ross-, lakovaná, rozpoltěná. Ko-
želužna na v-ty. Šp.

Vachovati = bíliti, tünchen, mit Mörtel
anwerfen. Na Slov. Ssk.

Váchovic mlýn, Wachowitz, mlýn u
Příbrami.

Vachovka, y, f., der Anwurf, das Tün-
chen. Na Slov. Ssk.

Vachta, y, f. (rus. ), menyanthes, der Bitter-
klee, rostlina. V. trojlistá (trojlistník, tří-
listník, jetel vodní, trojice vodní), hřebe-
natá. Kk. 176., Rstp. 1032., Čl. Kv. 222.,
FB. 52., Slb. 375.

Vachtovitý. V. rostliny, menyantheae:
třílistník, plavín. Slb. 375.

Vachulka, y, m., osob. jm.

Vachut, a, rn., osob. jm. Pal.

Vachutka, y, m., osob. jm. Mor. Šd.

Vachův mlýn, Wachamühle, mlýn u Pra-
chatic.

Váchy, hlas krkavčí. Vz Ráchy.

Vaikl, a, m., os. jm. Tk. II. 96., V. 49.

Vaillantka, y. f., vaillantia, rostl. Slb.
487.

Vaisovná, é, f., Weissovna, samota u
Chlumce n. Cidl.

Vaitalija, e, f. = čtververší, jehož forma
tato jest:

Vaja, osob. jm., dle Bača. Mor. Šd.

Vájano, vájanuv, vájanov, vájanok = so-
botky, svatojanský oheň. Jano, Jano, vájano,
přiletěla holubička v čas ráno. Dbš. Obyč.
164. Vájanov, vájanov zobúdzaj v čas ráno,
v čas ráno raníčko, keď vyndě slniečko. Sl.
ps. Šf. II. 147.

Vajbar, a, m., osob. jm. Mor. Šd.

Vajce, vz Vejce.

Vajco = vejce. Mor. a ve Slez. Klš.

Vajcorodný, eierlegend. Na Slov. Bern.

Vajcovica, e. f., die Ovallinie. Na Slov.
Ssk.

Vajcovitý = vejcovitý, eiartig. Dva vaj-
covito — guľaté safiry. Ssk. Sl. let. I. 4.

Vajcový = vejcový, Eier-. Hvězdičkové
šaty, čo sa do vajcovej škrupiny skryjú.
Dbš. Sl. pov. I. 50.

Vajčák, a, m., na Slov. = neřezaný, ne-
kleštěný, ein Unbeschnittener, zvl. kůň, der
Hengst. Plk. — V. = kdo má veliký šourek,
der einen grossen Hodensack hat. Vajčáku
vajčatý (nadávka). Mor. Šd., Klš.

Vajčár = vejcář. Na Slov.

Vajčárka, y, f., die Eierhändlerin. Na
Slov. Bern.

Vajčatý, mit grossen Hoden. Vz Vajčák,
Vejcatý. Mor. Šd.

Vajčena, y, f. = bílá omáčka smetanová,
do níž se dávají vejce na tvrdo uvařená a
na čtvrtky rozkrájená. Us. ve Slez. Šd.

Vajčina, vaječina, y, f. = skvařenina, der
Eierschmarren. Slez. Šd., Klš.

Vajčisko, a, n. = veliké vejce, ein grosses
Ei. Mor. Šd. — V., die Hode. Hřebec, býk
má v-a. Mor. Šd.

Vajčitý = vejčitý. Na Slov. Ssk.

Vajda, y, f., místo v Tachovsku. Tf. 137.

— V., y, m. = pobuda, hlupec, der Tölpel,
Flegel, Lümmel, mor. Mtl., Šd. — V. =
starosta cikánské tlupy. Mor. Šd. Roztahuje
se jako starý v. Mor. a ve Slez. Klš., Šd.
Vila ona věnečky, jeden vila niťama a vaj-
dovi kúdelú. Sš. P. 524. — V. = vojevoda,
der Führer. Valaši měli své vajdy a cikáni
je mají posud. Us. na mor. Valaš. Tč.

Vajdík, a, m., osob. jm. Mor. Šd.

Vaječí = vaječný. Ros.

Vaječina, y, f. = jídlo z vajec, eine Eier-
speise. Mor. Brt., Tč. Cf. Vaječnice.

Vaječitý = vejčitý. Na Slov. Ssk.

Vaječkář, e, m. = kdo kupuje a prodává
vejce, překupník, der Eiermann. U Žamb.

1. Vaječko, vz Vejce.

2. Vaječko, a, n. = prvopočátek semene
puchýřovitý nebo bradavicovitý před zúrod-
něním nebo hned po něm, ovulum, das Eichen.
Rst. 100., 512., Čl. Kv. XXIX., Kk. 14., 43.,
53.

Vaječnatka, y, f., ovula, plž mořský. Vz
Schd. II. 536. Vz Ovula v S. N.
Vaječné, ého, n., vz Povaječné.
Vaječnice, e, f., die Eierhändlerin. Ros.

— V. = míchaná vejce, gerührte Eier. Cf.
Vaječina. Mor. Pk. — V. = stěna vaječníku
z plodolistů složená. Vz Rst. 126., 512.

Vaječník, u, m., ovarium, der Eierstock,
Fruchtknoten, v zool. a bot. Nz. V. = ona
částka v těle živočišném, na níž vaječka
visí. Ja. Zánět v-ku, Oophoritis. Nz. lk. Vz

245

Aj ta jeseň! krásy mizne ráj,
Utajen zápach louky ambrové,

Zasmucujeť plésavý se háj
A lesem chřestí pršky listové. Jg.

Každý z těchto veršů končí se kretikem a
iambem, čímž rozměr chodu trochejského
nabývá. V prvních částech mohou místo
dlouhých slabik státi krátké. Rozměry tyto
také se rymují. Hodí se obzvláště k básním
rozpravným a popisným. Zk. Ml. II. 202. Cf.
Č. Čít. pro vyšší gymn. 315., Jir. Anth. III.
43., Mk. Ml. 323.

Vaitmilar, a, m., osob. jm. Tov. 5., 39.,
40.



	537

	1. Vach, citosl., ei, lass sehen. Když jest na kříži pněl, řekli sú: Vach, jenž rušíš chrám boží a třetí deň jej ustavuješ; spas se, jsi-li syn božie, sstup s kříže! Hus I. 236. Vach! jenž zkaziješ chrám, spasiž sám sě. M. 2. Vach, a, Vácha, y, m. = Václav. Prk. Př. 21., Gb. Hl. 123., Bž. 233. — Vach, os. jm. Žer. Záp. I. 143. 1. Vácha, zastr. = vášeň. Jir. 2. Vácha, y, m., osob. jm. Pal. NB. Tč. 245. — V. = Václav. Prk. Vacháč, e, m.. osob. jm. Arch. I. 355. Vachaja, m., dle Bača, os. jm. Na Slov. Šd. Vachalovský mlýn, Wachalmühle, v Kout- sku. Vachanice, e, f., das Gewäsche. Dch. Vachanský, samota u Zalužan. Vachavý, müde machend. Rk. Vachek, chka, m., osob. jm. Vacheta, vachetka, y, m., die Vachette. V. koňská, Ross-, lakovaná, rozpoltěná. Ko- želužna na v-ty. Šp. Vachovati = bíliti, tünchen, mit Mörtel anwerfen. Na Slov. Ssk. Váchovic mlýn, Wachowitz, mlýn u Příbrami. Vachovka, y, f., der Anwurf, das Tün- chen. Na Slov. Ssk. Vachta, y, f. (rus. ), menyanthes, der Bitter- klee, rostlina. V. trojlistá (trojlistník, tří- listník, jetel vodní, trojice vodní), hřebe- natá. Kk. 176., Rstp. 1032., Čl. Kv. 222., FB. 52., Slb. 375. Vachtovitý. V. rostliny, menyantheae: třílistník, plavín. Slb. 375. Vachulka, y, m., osob. jm. Vachut, a, rn., osob. jm. Pal. Vachutka, y, m., osob. jm. Mor. Šd. Vachův mlýn, Wachamühle, mlýn u Pra- chatic. Váchy, hlas krkavčí. Vz Ráchy. Vaikl, a, m., os. jm. Tk. II. 96., V. 49. Vaillantka, y. f., vaillantia, rostl. Slb. 487. Vaisovná, é, f., Weissovna, samota u Chlumce n. Cidl. Vaitalija, e, f. = čtververší, jehož forma tato jest:	Vaja, osob. jm., dle Bača. Mor. Šd. Vájano, vájanuv, vájanov, vájanok = so- botky, svatojanský oheň. Jano, Jano, vájano, přiletěla holubička v čas ráno. Dbš. Obyč. 164. Vájanov, vájanov zobúdzaj v čas ráno, v čas ráno raníčko, keď vyndě slniečko. Sl. ps. Šf. II. 147. Vajbar, a, m., osob. jm. Mor. Šd. Vajce, vz Vejce. Vajco = vejce. Mor. a ve Slez. Klš. Vajcorodný, eierlegend. Na Slov. Bern. Vajcovica, e. f., die Ovallinie. Na Slov. Ssk. Vajcovitý = vejcovitý, eiartig. Dva vaj- covito — guľaté safiry. Ssk. Sl. let. I. 4. Vajcový = vejcový, Eier-. Hvězdičkové šaty, čo sa do vajcovej škrupiny skryjú. Dbš. Sl. pov. I. 50. Vajčák, a, m., na Slov. = neřezaný, ne- kleštěný, ein Unbeschnittener, zvl. kůň, der Hengst. Plk. — V. = kdo má veliký šourek, der einen grossen Hodensack hat. Vajčáku vajčatý (nadávka). Mor. Šd., Klš. Vajčár = vejcář. Na Slov. Vajčárka, y, f., die Eierhändlerin. Na Slov. Bern. Vajčatý, mit grossen Hoden. Vz Vajčák, Vejcatý. Mor. Šd. Vajčena, y, f. = bílá omáčka smetanová, do níž se dávají vejce na tvrdo uvařená a na čtvrtky rozkrájená. Us. ve Slez. Šd. Vajčina, vaječina, y, f. = skvařenina, der Eierschmarren. Slez. Šd., Klš. Vajčisko, a, n. = veliké vejce, ein grosses Ei. Mor. Šd. — V., die Hode. Hřebec, býk má v-a. Mor. Šd. Vajčitý = vejčitý. Na Slov. Ssk. Vajda, y, f., místo v Tachovsku. Tf. 137. — V., y, m. = pobuda, hlupec, der Tölpel, Flegel, Lümmel, mor. Mtl., Šd. — V. = starosta cikánské tlupy. Mor. Šd. Roztahuje se jako starý v. Mor. a ve Slez. Klš., Šd. Vila ona věnečky, jeden vila niťama a vaj- dovi kúdelú. Sš. P. 524. — V. = vojevoda, der Führer. Valaši měli své vajdy a cikáni je mají posud. Us. na mor. Valaš. Tč. Vajdík, a, m., osob. jm. Mor. Šd. Vaječí = vaječný. Ros. Vaječina, y, f. = jídlo z vajec, eine Eier- speise. Mor. Brt., Tč. Cf. Vaječnice. Vaječitý = vejčitý. Na Slov. Ssk. Vaječkář, e, m. = kdo kupuje a prodává vejce, překupník, der Eiermann. U Žamb. 1. Vaječko, vz Vejce. 2. Vaječko, a, n. = prvopočátek semene puchýřovitý nebo bradavicovitý před zúrod- něním nebo hned po něm, ovulum, das Eichen. Rst. 100., 512., Čl. Kv. XXIX., Kk. 14., 43., 53. Vaječnatka, y, f., ovula, plž mořský. Vz Schd. II. 536. Vz Ovula v S. N. Vaječné, ého, n., vz Povaječné. Vaječnice, e, f., die Eierhändlerin. Ros. — V. = míchaná vejce, gerührte Eier. Cf. Vaječina. Mor. Pk. — V. = stěna vaječníku z plodolistů složená. Vz Rst. 126., 512. Vaječník, u, m., ovarium, der Eierstock, Fruchtknoten, v zool. a bot. Nz. V. = ona částka v těle živočišném, na níž vaječka visí. Ja. Zánět v-ku, Oophoritis. Nz. lk. Vz 245
	Aj ta jeseň! krásy mizne ráj, Utajen zápach louky ambrové, Zasmucujeť plésavý se háj A lesem chřestí pršky listové. Jg. Každý z těchto veršů končí se kretikem a iambem, čímž rozměr chodu trochejského nabývá. V prvních částech mohou místo dlouhých slabik státi krátké. Rozměry tyto také se rymují. Hodí se obzvláště k básním rozpravným a popisným. Zk. Ml. II. 202. Cf. Č. Čít. pro vyšší gymn. 315., Jir. Anth. III. 43., Mk. Ml. 323. Vaitmilar, a, m., osob. jm. Tov. 5., 39., 40.