sb157-05 0..8296

538

více v S. N. — V. rostlin = nejdolejší čásť
pestíku, která zárodky a potom semena n.
vaječka uzavírá. Rostl. V. = díl pestíku do-
lení více nebo méně ztlustlý rostlin jevno-
snubných, vajočka obsahující, ovarium, ger-
men, der Eierstock. Vz Rst. 100., 226., 188,
196., 512., Semeník, S. N., Kk. 51. — V.
= koláč vaječný, der Eierkuchen; také =
svítek, der Pfannkuchen. Reš. — V. = záhyb,
fald na těle tlustých dětí. To dítě má v-ky.
Us. — V., Waječnik. ves u Dobříše. PL. —
V., a, m., der Eierhändler. Vz Tk. II. 406.

Vaječníkový, Eierstocks-. V. kýla, oopho-
rocele, der Eierstocksbruch, boubel, -cyste,
míšky, -follikel, nádory, -geschwülste, tě-
hotenství, -schwangerschaft, vodnatelnosť,
-Wassersucht. Nz. lk. — V., Eierstock-.
Pouzdra v Rostl. III. a. 5., 19.

Vaječný = od vejce, k vejci náležitý,
k vejci se vztahující, Ei-, Eier-. V. skořípka,
V., skořepina, Br, bílek, žloutek, trh. Us.
Mázdra v., die Eierhaut, plena v., die Ei-
hülle. Nz. lk. Poče bělmo s očí jeho jako
mázdra v-ná scházeti. BO. Má vo v-čnej
škrupinke ukrytú svoju košieľku. Dbš. Sl.
pov. I. 343 V. tanec (mezi vejci), der Eier-
tanz. Dch. — V. = co z vajec jest, Eier-.
V. krmě, Krab., jídlo. Kaše ze svítků v-čných.
Kuchař kn. ze 16. stol. Šd. — V. = k vejci
podobný, ovalis, eirund, oval. V. plocha dosti
pravidelnou ellipsu představující, jejíž delší
osa toliko dvakráte delší nežli příčná; zpo-
dina a konec stejně široké a zaokrouhlené
na pr. listy muchovníka okrouhlolistého;
též těla ku pr. lata klasovitá chrastice. Rst.
512. V způsoba. Troj. - V. = choulostivý,
plačtivý, heiklig, weinerlich. Na Mor. Škd.
Děti sú v-čné, když chcú spať. Na Ostrav.
Tč. — V., Hoden-. V. měchýř, šourek, průtrž.
Bern.

-vaječný, -ovulatus, -eiig. Jedno-, dvoj-,
troj- atd. mnohovaječný vaječník podlé množ-
ství vajíček. Rst. 512.

Vajenice. Oršila z V-nic. Žer. Záp. I.
253., 264.

Vajerek, vz Vajíř.

Vajglata, pl, n. = vejce. U Nepoměric.
Rč.

Vají, vz Vajú.

Vajíčko, vz Vejce, Vaječko.

Vajíř, e, vajířek, rku, vajerek, rku,
m. = sprostý z cuckův udělaný provázek. Us.
u Klat. — V. = otěž, zastr. Aqu.

Vajka, y, f. = vějka, vánice, das Gestöber,
Gewehe. Jg.

Vajko, a, n. = vajíčko. Na Mor. a Slov.
Tč.

Vajminek = výminek. Vz Zř. zem. Jir.
701.

Vajnor, a, m., ves v Tatrách na Slov. Mt.
T. VIII. 2. 41.

Vajpis = výpis. Vz Zř. zem. Jir. 701.

Vajplata, v, f. = výplata. Vz Zř. zem.
Jir. 701., Arch. II. 182.

Vajpověď, i, f. = výpověď. Arch. II. 459.

Vajpros, u, m. = výpros. Vz Zř. zem.
Jir. 701.

Vajstraha = výstraha. Arch. IV. 154.

Vajš = výš. Na vajž dotčené měšťany,
1533. Tč.

Vajt, u, m. = boryt, isatis, der Waid,
rostl. Slb. 704.

Vajú, vají = gt. a lok. dual. = vás obou.
Jg., Rk, Dal

Vajvoda, y, m. = vojevoda. Arch. II. 206.

1. Vak, u, váček, čku, m. = měšec, pytel,
tlumok; zvl. měšec na peníze, der Beutel,
Sack. Sr. dněm wakkl, Tasche. Mz. 362.
V. = měšec. BN. Váček, v němž peníze cho-
vají. V. Leží ve váčku (= zkroušený, jako
váček). Us. Dbv Keď ty máš záponu z ta-
faty a já mám vo (ve) vačku dukaty. Na
Slov. Tč. Házal som mu z vačku kuorky,
by ma pustil do komuorky. Sl. ps. Šf. II.
64. Koupím sobě váček. Dh. 128. Zdali
spravím váhu křivú anebo váčka váhy lestné?
BO. Taký zloděj byl Jidáš, o němž die
písmo sv. Jana, že zloděj bieše a miešky
neb váčky mějieše. Hus I. 211. Jidáš uhodil
ho váčkem (o lakomcích). Prov. - V. v těle
živočišném, der Sack, die Kapsel, Blase. V.
sluchový, das Gehörbläschen, mozkový, die
Hirnblase, ledvinový, die Nierenkapsel, oční,
die Augenblase, kloubu n. kloubný, capsula
articuli, pohrudnicový, der Pleurasack, Nz.
lk., píštěl vaku slzného, fistula sacci lacry-
malis. Schb. — V. = torba, torbice, tlumok,
višák; v. z plátna: sajdačka; z bílého sukna:
sajdák, der Handbeutel, die Tasche, der Sack,
das Felleissen. Šp. V. na klíče, V., pocest-
ných, V., na broky, Us., myslivecký n. lo-
vecký, u sedla n. visák. V. S celým vakem,
mit Sack und Pack. Dch. V. vojenský, der
Mantel-, Schnappsack. Čsk. Ruční v., eine
Reisehandtasche. Nt. Jednoho mezka se
dvěma dobře zásobenými vaky. Ddk. IV.
215. — V. na ryby, der Fischsack, das Fisch-
garn. Rybáři, kteří úhoře lapají, nejprv vodu
před vakem zakalí. Jir. Ves. čt. 383. — V.
= cumel. Udělej mu vaček z rohlíka a cukru;
Dej mu vaček do huby. Chceš vaček (říkají,
když kdo co dětinského chce n. dělá)? Na
Ostrav. Tč. — Vaček = třetí obruč, der
Schlagreif. Šp. — Vaček = pucher. U Jič.
Prk. — V. = pletenec nebo preclík na klad-
nici mlýnské. Us. V. = železný kroužek na-
vlečený na železí a opatřený třemi výběžky
(pupky, peruťmi), které působí drkotavý
pohyb pytlíku, der Dreischlag, Drillich, das
Schlaggetriebe. Nz., Hvl., Prm. IV. 236. —
V. bludištový, das Labyrinthbläschen. Nz. lk.

2. Vak, a. m., osob. jm. Pal. Rdh. I. 127.
Vaka, y, f. = droba, hornina, die Wacke.

Krok I. d. 160.

Vakace, -kac, pl., f., it. vakanca, fr. va-
cance (vakans), obyč. vakance, vakace, z lat.
vacatio, uprázdnění (úředního místa), die
Diensterledigung; prázdniny, die Ferien. Rk.
Na Slov. vakacie. Bern.

Vakeša, e, f. = ovce okolo očí černá, ein
um die Augen herum schwarzes Schaf. Na
mor. Valaš. Brt.

Vakešiak, a, m. = kozel, der Widder.
Na Slov. Ssk.

Vakešitý = od ovce vakeše. V. vlna (hustá,
lepší) Na mor. Valaš. Vck.

Vaknatý, ale i vačnatý. Cf. mouka —
moučnatý. Vz Ssavec, Vačice.

Vakodlak, a, m. V. popelavý, phascolarc-
tos cinereus, tokoun. Vz Frč. 372., Ssav. 251.