sb157-05 0..8296

542

Valč, e, m., Waltsch, ves u Hrotovic na
Mor. Cf. Tk. IV. 255.

Válček, ečku, m., vz Válec. Us. Bern.

Válčení, n., die Kriegführung. Tehdejší
způsob v. Ddk. II. 384. Vz Válčiti.

Válčí = oblý jako válec. V. kámen. Reš.

Valčice, dle Budějovice, ves v Rakousích,
něm. Feldsberg. Jg.

Valčík, u, m. = tanec, der Walzer. Us.
Jg., Dch. Vz S. N.

Válčiště, ě, n. = místo, kde se válčí, der
Wahlplatz, Kriegsschauplatz. Čsk., S. N.
XI. 56.

Válčiti, il, en, ení; valčívati= válku
vésti, kriegen, Krieg führen, streiten. V. —
— s kým, s čím: s lidmi. Br., s hladem.
D. — kde čím. V hospodách sklenicemi
proti sobě střílíme a válčíme. V. V bojích
lstí v. Us. Zdali může válčiti lodník v suchu?
Sš. Bs. 167. — proti komu: Br. Avšak
proti náhledu tomu nejedni válčí důvodové.
Sš. L. 101.

Válčivo, a, n. = potřeby k vedení války,
das Kriegsmaterial. Balbi Zem.

Válčivosť, i, f., die Kampfbegier, Kriegs-
sucht. Až vévoda vždy bojovný za svou
v. utrpěl konečně životem. Pal. Dj. I. 2.
154.

Válčivý, kriegssüchtig.

Valčmanice, dle Budějovice, Autzmanitz,
ves v Chocensku.

Valda, y, m. V. Bur., knihtiskař a spis.
1575. —1611. V. Oldř., knihtiskař a spis. Vz
Jir. H. II. 1. 302., 303., Sbn. 915.

Valdava, y, f., něm. Baldawa, samota u
Domažlic. PL.

Valdek, a, m., ves u Unhoště. — V.
hrad. Vz Tk. I. 425., II. 552., III. 744., Žer.,
S. N. — Zajíc Vilém z V-ka. Dal. 164., 171.,
177. — 180., Tov. 26.

Valdekov, a, m., Waldel, sam. u Un-
hoště.

Valdenští, vz Tk. III. 624., Sbn. 770.,
773.. 775., 794., S. N.

Valdhorna, y, f., šp. z něm. Waldhorn
= lesní trouba. Jg.

Valdice, Walditz, ves u Lomnice v Ji-
čínsku.

Valdice Kartousy, Walditz Karthaus,
ves u Jičína. Vz S. N.

Valdický, Walditzer. V. obora, myslivna
u Jičína. — V. předměstí v Jičíně.

Valdikov, a, m., Waldikau, ves u Tře-
bíče.

Valdiště, ě, n., cardua, zastr. Cf. Val-
viště. Rozk.

Valdorfka, y, f., Walldorf, ves u Telče.

Valdov, a, m., Waldau, ves u Vyšního
brodu; Waldhof, ves u Jihlavy; Waldowa,
sam. u Horš. Týna.

Valdsaský opat. Vz Tk. I. 147. —150.

Valdsasy, dle Dolany. Waldsassen. Vz
S. N.

Valdštýn, Valdštein, a, m., os. jm. Tov.
131., Tk. I. 514., II. 199., III. 662., IV. 744.,
V. 262., Žer. záp. II. 191., Tf. 394., Jir. H.
1. II. 303, —308., Šb. H. 1. 301., S. N. Vald-
štýnův palác v Praze, vz KB. I. 174.

Valdštýnka, y, f., Waldsteinia. Rostl. I.
231. b.

Valdůvka, y, f., Walldorf, ves u Telče.

Valdůvky, pl., f. Má oči jako v. Tč. U
Rožn. Bayer.

Valdyně, ě, f. = nějaké jídlo. V. s má-
kem. Jir. Ves. čt. 8., Mus. I. a. 21.

Vale, lat. = měj se dobře, buď zdráv.
Rk. Světu marnému dáti vale. Jg.

Vale, ů, pl., m. = valy, der Wall. Us. ve
vých. Čech. Jir., Zkr. Cf. Val.

Valebný = validus, krutý. Velmi v. boj
byl. BO.

Valec, lce, m., Waltsch, ves u Hrotovic.

Válec, vz Vál.

Válecí = k válení se hodící, Roll-. V.
železo, koš. D. A já běžel pro sochor v.,
chtěl sem ho uhoditi přes hlavu. Svěd. 1569.

Valeci-us, a, m. V. Šim., far. a spis. Jir.
H. 1. II. 308.

1. Valecký. V. mlýn, Waltschermühle.
V. hospoda u Hrotovic na Mor. Tč.

2. Valecký, ého, m., osob. jm. Žer. I. 96.,
99., 107.

Valeč, lče, m., Waltsch, městečko u Lu-
bence. Vz S. N.

Váleč, e, m. = kdo válí, der Wälzer. V.
V. (válač) kdo ku př. víno do sklepa válí. Gl.
354. — V. kulivý, nálevník, volvox globa-
tor. Frč. 15. — V. = povalovač, der Fau-
lenzer. Mor. Šd.

Váleček, čku, m., cylindrus, die Walze.
V. = věnec válcovitý z koruny nebo okvětí
vyniklý, prašníky nesoucí. Rst. 512. Ostatně
vz Vál.

1. Valečka, pl. n. = místo v sladovně,
kde slad po močení, když začíná růsti, pře-
hazuje se, der Luftmalzboden, Welkboden.
D., Šp., Suk.

2. Valečka, y, m., os. jm. V. Ed., vz Tf.
165., S. N.

Válečka, y, f., brachypodium, die Zwenke.
Vz Slb. 112.

Válečkovitý, walzenförmig.

Válečně = válečným způsobem, kriege-
risch, in kriegerischer, feindlicher Weise.
V. se strojiti, s někým se potkati. Flav.
Lodi v. opatřené. Ler. Boleslav tam ně-
které krajiny v. získal; Čechy zůstavil
mladším Boleslavcům od Němců do země
v. uvedeným; Jindřich sledoval je v. v pa-
tách; Vydal se v. na cestu; Uhři vzpomněli
sobě napadnouti v. říši německou; Vratislav
vchází v. do Mor. Ddk. II. 47., 63., 148.,
152., 292., 325. (Tč. ).

Valeční kopec, Wallberg, předměstí v
Šternberku na Mor. PL.

Válečnický, kriegswissenschaftlich. V.
nadání. Ddk. V. 353. Od té doby, co válka
stavši se uměním, vymáhala vojsko stálé a
stav v. zvláštní. Pal. Dj. IV. 2. 347. (Šd. ).

Válečnictví, n. = válečná věda, die Kriegs-
wissenschaft. Balbi. Zem. Vz S. N., Vlšk. 408.

Válečník, a, m. = bojovník, der Krieger,
Soldat, Kriegsmann. V. Tvrdý v. BO. V-ci
úřitní. Bj. V. zkušený; Když se v-ci sejíti
měli. Ddk. II. 272., III. 65., 257. Žižka, v.
vynikající; Naši největší rekové a v-ci. Pal.
Dj. III. 1. 330., 2. 174. (Šd. ). Rakušané i
v-ci; Dal jsem příměřie i stánie udělati mezi
těmi dobrými lidmi v-ky. Arch. IV. 423.,
425.