sb157-05 0..8296

549

Vampumový. V. pásy (u Indianů). Vz
KP. 1. 290.

Van, u, m. = vanutí.

Vaň, ě, m., dle Bača, osob. jm. Pal. Rdh.
I. 127., Arch. I. 184.

Váň, ě, m., na Slov. = veliký kus soli n.
bláta, ein grosses Stück Salz o. Koth. Bern

Vana, vanna, y, vaně, ě, vanice, e,
vanička, y, f., z lat. vannus. Mz. 362., Vlšk.
146. Die Wanne. Pocení u vanně. V. V. z ka-
mene n. ze dřeva vydlabaná, vybraná. Boč.
V. ke koupání, k mytí, na sklenice, k va-
ření chřestu, k prání, Jg., Dch. Lázeň ve
vaně. Us. Dch. V. chladicí. Dch. V. plynová
n. lynopudná, Gaswanne, Nz. plechová, por-
culanová. Us. Šp.

Vaňa, Váňa, m., dle Bača, Vaňata, y,
m. = Vaněk, Vaniček, Vaňka, Václav. —
V., osob. jm.

Vanáček, čka, m., osob. jm. Šd.

Vaňáček, čka, m., osob. jm. Šd.

Vanad, vz Vanadík.

Vanadan, u, m., vanadsaures Salz. Nz.

Vanadičitan, u, m., das Vanadoxydsalz.
Nz.

Vanadičitý kysličník, das Vanadoxyd. V.
soli. Nz.

Vanadík, vanad, u, m., vanadium, kov.
Vz S. N., Šfk. 294. Cf. Vandík.

Vanadinit, u, m., nerost. Bř. N. 192.

Vanadinový inkoust. Prm. III. č. 19.

Vanadnatý kysličník, Vanadsuboxyd. Nz.

Vanadový, Vanad-. V. kyselina: VO₃. Vz
Šfk. 294.

Vanák, a, m., osob. jm. Šd.

Vaňas, a, m., osob. jm. Arch. IV. 381.

Vaňata, y, m. = Váňa.

Vaňátko, a, m., osob. jm. Mor. Šd.

Vaňci, pl., paseky u Vsetína. Tč.

Vancuřík, a, m., osob. jm. Šd.

Vanč, e, m., Wantsch, ves u Náměště.

Vančák, u, m. = hrnec, der Topf. Mor.
Ktz.

Vančar, vanžar, u, m., z něm. Wein-
schirling, Mz. 362. = dráč, dřištal, dřístal,
pivník, berberis, der Sauerdorn, letně zelený
celokeř. Jg. Vz Slb. 645., Rstp. 50.

Vaňčata, Wanschata, samota v Milevsku.

Vaňček, ěčka, m. V. kněz. Vz Tk. IV.
30.

Vančice, dle Budějovice = Ivančice, Ei-
benschitz, mě. na Mor. Tč.

Vančík, a, m., osob. jm. Tk. V. 209.

Vančura, y, m. = Václav. Gl. 354. —
Tf. 56., S. N. — V. = nemotrný člověk,
ein unbeholfener Mensch. U Místka na Mor.
Škd. — V., osob. jm. Šd.

Vančurák, a, m., osob. jm. Mor. Šd.

Vančuřík, a, m., osob. jm. Mor. Šd.

Vančurov, a, m., Wančurow, dvůr u Ml.
Boleslavi.

Vandal, a, m. = cizí jméno k vyznačení
Slovana, jinak Vend, Vind, ein Slave, Wende,
Wandal. Vandali n. Srbi. V. Vandali byli
smíšenci ze Suevů, Slovanův a Celtův. Šf.
ve Starž. I. 338. — Vandalové = kmen ně-
mecký, jenž poraziv Římany na Rýnu pu-
stošil Gallii, Španěly a Italii a dobyv r.
455. Říma všecky památky umělecké zničil
a 14 dní plenil. Rk. Vz více v S. N. — V.

= surový člověk, ein roher Mensch. Vz Bdl.
v Mtc. 1880. 185.

Vandalism-us, u, m. = hrubé nešetření
starých památek drahocenných, der Vanda-
lismus. Rk. Vz Vandal.

Vandelica, e, f., angelica silvestris. Let.
Mt. S. VIII. 1. 34. (Šd. ).

Vandelka, y, f., vandellia. Rostl.

Vandic, e, m., osob. jm. Arch. I. 419.

Vandičnan, u, m., nerost, vanadates. V.
olovitý, das Wandalinbleierz. Miner. 549.

Vandík, u, m., vanadium. Miner. 33. Cf.
Vanadík

Vandle, e, f., na Slov. = vana. Or. p. —
V. = pánev na roztavení vosku (u voskářů),
die Pfanne. Ktk.

Vandličky, pl., f. = druh nákypu, Wan-
deln. Hsg. Kn. Kuch.

Vandr, u, m., z něm. = cesta, putování
zvl. o řemeslnících na zkušenou jdoucích n.
o čeledínech službu měnících, das Wandern,
die Wanderschaft. V. Na -vandru býti. D.
Vandrem jíti, na v. jíti, Ros., se strojiti. Br.
Vandrem pochoditi, přebývati. D., Jg. Ža-
ludek mi jde vandrem (chce se mi jísti. Vrů. ).
Us.

Vandrování, n., das Wandern, die Wan-
derung. Nucené v., der Wanderzwang. Od
v. nožičky bolí, od milování všecko se zhojí.
Sš. P. 515.

Vandrovaný; -án, a, o, gewandert. Muž-
ský za kamny válený, ženská vandrovaná,
po obou nic není. Us. Kšá.

Vandrovati, z něm. wandern = putovati,
cestou pracovati, jako řemeslník putovati,
jíti na zkušenou, do světa jíti, na cesty jíti,
přes pole pracovati (V. ), přes pole choditi,
wandern, reisen. Jg. — abs. Vandruj, Vác-
lavku, vandruj preč, dám ti na cestu ostrý
meč; Pastevnice vandrovala a vás smutné
samy zanechala; A když sobě odpočali,
přece vandrovat museli; Vandroval bych,
nevím kady, zarůstly mně cesty všady.
Sš. P. 91., 134.. 138., 515. — kam. A Vác-
lavek se rozhněval, do Holešova vandroval;
Vandrovali tři pěkní mládenci, vandrovali
v cizí kraj; Šaty svazovala a pryč vandro-
vala za židem, za židáčkem, za židem. Sš.
P. 91., 141., 662. (Tč, ). — kam proč. Já
vandruju na parádu krejčímu do rukávu. Er.
P. 392. — odkud: ze země. V. Vandroval
mladzěněc od svych rodziči preč, od svoji
matery mezi cuze ludzi; V-val jest člověk
hřišny z toho světa zarmuceny. Sš. P. 12.,
46. (Tč. ) — kudy: po světě. V. Povandrn-
jeme přes hory, doly. Er. P. 103. V-li přes
polečko, nadešli tam dzicjatečko; V-la do-
linú až na lúčku zelenú; Byl bych ťa naučil
světem v. Sš. P. 37., 171., 794. (Tč. ). — jak.
Pěšky v. V. Pozůstalý syn po řemesle van-
drující. 1620. — kdy. O sv. Martin vandruje
chasa (mění službu). Us. — s kým. Rk.
Vandruj s námi v cizí kraj. Sš. P. 141.

Vandrovec, vce, m., osob. jm. Tk. V.
71.

Vandrovka, y, f. = vandr. Bern., Ros.

Vandrovná, é, f. = vandrovnice.

Vandrovní = pocestný, cizí, přespolní,
wandernd, fremd. V. V. člověk, tovaryš. Ros.
— V. = k vandrování se hodící, Wandet-