sb157-05 0..8296

550

V. střevíce (boty). V. V. léta, Wanderjahre,
knížka, das Wanderbuch, doba, Wander-
freiheit, Šp., koláč (který se jí o svatbě
v hospodě při muzice). Us. u Domažl. Nl.

— V., subst., der Wanderer. Wandersmann,
Handwerksbursche. D. — V. = tulák, der
Landstreicher. V. žena (nevěstka). V., Svěd.
1569.

Vandrovnice, e, f. = vandrovná po-
cestná žena, die Wandererin, Reisende. Ros.

— V. = nevěstka, die Landstreicherin, Hure.
V.

Vandrovniký, den Wanderer, Hand-
werksburschen betreffend. Ros. V. = van-
drovní tovaryš. Ros.

Vandrovník, a, m. = pocestný, der Wan-
derer, Wandersmann. V. — V. tulák, der
Herumstreicher, Vagabund. V.

Vandrovný = vandrovní.

Vandruše, pl. f. = vši. Mor. Šd.

Vandula, y, m.. osob. jm. Šd.

Vandule, Stangendorf, ves u Svitavy na
Mor.

Vaně, vz Vana.

Vanec, vz Vanč. — V, nce, anolis, ještěr.
Krok I. c. 128.

Vanecký, ého, m., osob. jm. Žer. Záp.
II. 191.

Vaneč, nče, m., ves u Náměště na Mor.
Tč.

Vaněček, čka, m., osob. jm.

Vanek, nku, m., Raab, pevnosť v Uhřích.

Vánek, nku, m. = větríček, das Lüftchen.
V. jest něco vaného, ne vanoucího, tedy vě-
térek. Jg.

Vaněk, ňka, Vaněček, čka, m. =Václav.
Cf. Váňa. Něm. Wenzel. Dal. Vše tě fůra,
Vaněk jako Důra (Pavel jako Havel, vše
jedno). Vz Hloupý. Č. Poradil se s Vaňkem
(utekl, vzal nohy na ramena, práskl do bot.
Vz Útěk), sich aus dem Staube machen, das
Hasenpanier ergreifen. Vz Uprchlý. V., Č.
S Vaňkem zmužilý se neradí. Č. M. 118.
S Vaňkem potazu brání (utíkání). V. — V.,
osob. jm. Tk. 1. 312., V. 63 V. Norb., spis.,
† 1835. Vz Tf. H. I. 176., Šb. H. l. 302. —
V. Fr., prof. a spis., nar. 1824. Vz Šb. H. 1.
302. — Vz S. N.

Vaněkovic chaloupka, samota u Zbi-
rova.

Vaněnka, y, f. = malá vana, eine kleine
Wanne. Us.

Vaněnný, Wannen-.

Vaněta, y, m., osob. jm. Pal. Rdh. I. 127.

Vangionové byl kmen german. při Rýnu.

Vanguerka, y, f., vangueria, rostl. mo-
řenovitá. Rostl. 1. 257. a.

Vaňhal, a, m., osob. jm. Vz S. N.

Vání, víní, vění, n. = foukání, čišení, das
Wehen. V. větrů. V., Kom. V MV. nepravá
glossa. Pa. Bouřlivé v. Reš. Tříbení n. vání
a přečisťování pšenice. BR. II. 14. a.

Vanice, vz Vana. V.

Vánice, e, f. = vějice, veliký vítr, ein
starker Wind. Us. — V. = vání, ku př.
sněhu, metelice, chumelice, prášenice, svějka,
na Mor. poprašek, das Schneegestöber. D.,
C. V. sněhová. Ev. Po veliké v-ci budem
mít sanici. Mor. Tf. Na Ostr. také fujavice.
Tč. — V., Wanitz, ves n Vys. Mýta. PL.

Vaníček, čka, m. = Váňa, Václav. — V.,
osob. jm. V. Al., prof. a spis. Vz Tf. H. 1.
177., Šb. H. 1. 302., S. N.

Vaník, a, m., osob. jm. Arch. IV. 346.

Vanilie, e, vanilka, y, f., z fr. vanille,
(vanylj), vanilla aromatica, die Vanilie. Čl.
138., Kk. 134., Rstp. 1518, Schd II. 272.,
S. N.

Vanilin, u, m. V. strojený. Vz Prm. IV.
128.

Vanilinka, y, f. = vanilie. Pl.

Vaninka, y, f., malá vana. — V. =dížka,
žumpík, v horn. Šp.

Vaniš, e, m., osob. jm. Pal. V. ze Žďanic
Pav., spis., †1540. Vz Jir. H. 1. II. 310.

Vaňka, y, f, vaňky, pl. = hrušky letní,
vavřinky, eine Art Sommerbirn. Us. — V.,
y, m. = Václav. Cf. Vaňa.

Vaňkovati vzdorovati, trotzen. — ko-
mu. Us. Dch.

Vankoví březí, samota u Humpolce.

Vankuš, e, m. = zhlavce, poduška, polštář,
das Polster. Na Slov. Bern., Pl. Posteliem
si v. pod obidva boky; Měkký v. pod hlavu.
Na Slov. Tč. Čvo si mi slubúvau na mojom
vankuši. Sl. ps. 73. Má ho vo vankuši. Dbš.
Obyč. 2. Zjieš ty čerta, ne v.; Ver daleko
lieháš od mojeho vankuša. Sl. ps. Šf. 47.,
76. (Šd. ).

Vaňkův mlýn, Kritschner Mühle, u Brna.
Tč.

Vaňky, něm. Waynky, několik domů u
Vsetína.

Vanna, vz Vana.

Vánoc, i, f., obyč. vánoce, gt. vánoc,
dat. vánocům, instr. vánocmi (vánoci, cf.
Bž. 98. ), dle Budějovice. V. = hod božího
narození, festum nativitatis domini. V. z něm.
Weihnachten, prvá částka Weih se udržela ve
Va-, druhá (Nacht) se přeložila noce. D., Jg.,
Mkl., Bdl. v Gl. 354., Ht. Brs. 51. Cf. Ba-
vlna. Na Slov. také kračún. Ht. Brs. 51. V.
dle S. N. = velnoce = veliká noc. Vz S. N.,
Velkonoce. Hš. v Báj. kal. 42. skládá toto
slovo z: va = magnus (cf. vě-hlas) a noc.
Veleš v Hank. Sb. nejst. sl. 125. překládá
vánoce slovem: aequinoctia, tedy vánoce =
váha = noce tak, že by to byl den rovno-
denní. České jm. tohoto svátku jest: hod
božího narození = festum nativitatis domini.
Nejspíše jest slovo toto složeno z něm. Weih
a čes. noc, jako máme mnoho jiných slov
církevních z němčiny vzatých. O zvycích a
pověrách táhnoucím se k vánocům vz Hš.
Bájeslovný kalendář slovanský v Praze 1860.,
Kda 1876. 569. Už má v-ce (byl-li čeledín
ze služby propuštěn)! Mor. Šd. Můj milý je
v daleké krajině, on mně přinde o v-cích
v zimě, aj o půlnoční hodině; Pán Bůh
mocné, pán Bůh dobré, on to může dat, že
zezulka na v-ce může zakukat. Sš. P. 185.,
403. (Tč. ). A tak jemu platiti jmá na v-ce
až do vyplnění toho dluhu. NB. Tč. 255.
Až kukačka na v-ce zakuká. Poř. Bdl. Časté
v. řídký plat. Vz Lenosť. Vk., Sk. Kateřina
(²⁵/₁₁. ) na blátě, vánoce na ledě. Na Zlínsku.
Brt. Černé vánoce, nošú (= nosí, snášejí)
slepice. Ve Slez. Šd. Jsou-li o v-cích ba-
řinky, je mnoho ovoce. Na mor. Valaš. Vck.
Na Martina po ledě, na v-ce po blátě; Jasné