Předchozí (549)  Strana:550  Další (551) |
|
|||
550
|
|||
|
|||
V. střevíce (boty). V. V. léta, Wanderjahre,
knížka, das Wanderbuch, doba, Wander- freiheit, Šp., koláč (který se jí o svatbě v hospodě při muzice). Us. u Domažl. Nl. — V., subst., der Wanderer. Wandersmann,
Handwerksbursche. D. — V. = tulák, der Landstreicher. V. žena (nevěstka). V., Svěd. 1569. Vandrovnice, e, f. = vandrovná po-
cestná žena, die Wandererin, Reisende. Ros. — V. = nevěstka, die Landstreicherin, Hure.
V. Vandrovniký, den Wanderer, Hand-
werksburschen betreffend. Ros. V. = van- drovní tovaryš. Ros. Vandrovník, a, m. = pocestný, der Wan-
derer, Wandersmann. V. — V. tulák, der Herumstreicher, Vagabund. V. Vandrovný = vandrovní.
Vandruše, pl. f. = vši. Mor. Šd.
Vandula, y, m.. osob. jm. Šd.
Vandule, Stangendorf, ves u Svitavy na
Mor. Vaně, vz Vana.
Vanec, vz Vanč. — V, nce, anolis, ještěr.
Krok I. c. 128. Vanecký, ého, m., osob. jm. Žer. Záp.
II. 191. Vaneč, nče, m., ves u Náměště na Mor.
Tč. Vaněček, čka, m., osob. jm.
Vanek, nku, m., Raab, pevnosť v Uhřích.
Vánek, nku, m. = větríček, das Lüftchen.
V. jest něco vaného, ne vanoucího, tedy vě- térek. Jg. Vaněk, ňka, Vaněček, čka, m. =Václav.
Cf. Váňa. Něm. Wenzel. Dal. Vše tě fůra, Vaněk jako Důra (Pavel jako Havel, vše jedno). Vz Hloupý. Č. Poradil se s Vaňkem (utekl, vzal nohy na ramena, práskl do bot. Vz Útěk), sich aus dem Staube machen, das Hasenpanier ergreifen. Vz Uprchlý. V., Č. S Vaňkem zmužilý se neradí. Č. M. 118. S Vaňkem potazu brání (utíkání). V. — V., osob. jm. Tk. 1. 312., V. 63 V. Norb., spis., † 1835. Vz Tf. H. I. 176., Šb. H. l. 302. — V. Fr., prof. a spis., nar. 1824. Vz Šb. H. 1. 302. — Vz S. N. Vaněkovic chaloupka, samota u Zbi-
rova. Vaněnka, y, f. = malá vana, eine kleine
Wanne. Us. Vaněnný, Wannen-.
Vaněta, y, m., osob. jm. Pal. Rdh. I. 127.
Vangionové byl kmen german. při Rýnu.
Vanguerka, y, f., vangueria, rostl. mo-
řenovitá. Rostl. 1. 257. a. Vaňhal, a, m., osob. jm. Vz S. N.
Vání, víní, vění, n. = foukání, čišení, das
Wehen. V. větrů. V., Kom. V MV. nepravá glossa. Pa. Bouřlivé v. Reš. Tříbení n. vání a přečisťování pšenice. BR. II. 14. a. Vanice, vz Vana. V.
Vánice, e, f. = vějice, veliký vítr, ein
starker Wind. Us. — V. = vání, ku př. sněhu, metelice, chumelice, prášenice, svějka, na Mor. poprašek, das Schneegestöber. D., C. V. sněhová. Ev. Po veliké v-ci budem mít sanici. Mor. Tf. Na Ostr. také fujavice. Tč. — V., Wanitz, ves n Vys. Mýta. PL. |
Vaníček, čka, m. = Váňa, Václav. — V.,
osob. jm. V. Al., prof. a spis. Vz Tf. H. 1. 177., Šb. H. 1. 302., S. N. Vaník, a, m., osob. jm. Arch. IV. 346.
Vanilie, e, vanilka, y, f., z fr. vanille,
(vanylj), vanilla aromatica, die Vanilie. Čl. 138., Kk. 134., Rstp. 1518, Schd II. 272., S. N. Vanilin, u, m. V. strojený. Vz Prm. IV.
128. Vanilinka, y, f. = vanilie. Pl.
Vaninka, y, f., malá vana. — V. =dížka,
žumpík, v horn. Šp. Vaniš, e, m., osob. jm. Pal. V. ze Žďanic
Pav., spis., †1540. Vz Jir. H. 1. II. 310. Vaňka, y, f, vaňky, pl. = hrušky letní,
vavřinky, eine Art Sommerbirn. Us. — V., y, m. = Václav. Cf. Vaňa. Vaňkovati vzdorovati, trotzen. — ko-
mu. Us. Dch. Vankoví březí, samota u Humpolce.
Vankuš, e, m. = zhlavce, poduška, polštář,
das Polster. Na Slov. Bern., Pl. Posteliem si v. pod obidva boky; Měkký v. pod hlavu. Na Slov. Tč. Čvo si mi slubúvau na mojom vankuši. Sl. ps. 73. Má ho vo vankuši. Dbš. Obyč. 2. Zjieš ty čerta, ne v.; Ver daleko lieháš od mojeho vankuša. Sl. ps. Šf. 47., 76. (Šd. ). Vaňkův mlýn, Kritschner Mühle, u Brna.
Tč. Vaňky, něm. Waynky, několik domů u
Vsetína. Vanna, vz Vana.
Vánoc, i, f., obyč. vánoce, gt. vánoc,
dat. vánocům, instr. vánocmi (vánoci, cf. Bž. 98. ), dle Budějovice. V. = hod božího narození, festum nativitatis domini. V. z něm. Weihnachten, prvá částka Weih se udržela ve Va-, druhá (Nacht) se přeložila noce. D., Jg., Mkl., Bdl. v Gl. 354., Ht. Brs. 51. Cf. Ba- vlna. Na Slov. také kračún. Ht. Brs. 51. V. dle S. N. = velnoce = veliká noc. Vz S. N., Velkonoce. Hš. v Báj. kal. 42. skládá toto slovo z: va = magnus (cf. vě-hlas) a noc. Veleš v Hank. Sb. nejst. sl. 125. překládá vánoce slovem: aequinoctia, tedy vánoce = váha = noce tak, že by to byl den rovno- denní. České jm. tohoto svátku jest: hod božího narození = festum nativitatis domini. Nejspíše jest slovo toto složeno z něm. Weih a čes. noc, jako máme mnoho jiných slov církevních z němčiny vzatých. O zvycích a pověrách táhnoucím se k vánocům vz Hš. Bájeslovný kalendář slovanský v Praze 1860., Kda 1876. 569. Už má v-ce (byl-li čeledín ze služby propuštěn)! Mor. Šd. Můj milý je v daleké krajině, on mně přinde o v-cích v zimě, aj o půlnoční hodině; Pán Bůh mocné, pán Bůh dobré, on to může dat, že zezulka na v-ce může zakukat. Sš. P. 185., 403. (Tč. ). A tak jemu platiti jmá na v-ce až do vyplnění toho dluhu. NB. Tč. 255. Až kukačka na v-ce zakuká. Poř. Bdl. Časté v. řídký plat. Vz Lenosť. Vk., Sk. Kateřina (25/11. ) na blátě, vánoce na ledě. Na Zlínsku. Brt. Černé vánoce, nošú (= nosí, snášejí) slepice. Ve Slez. Šd. Jsou-li o v-cích ba- řinky, je mnoho ovoce. Na mor. Valaš. Vck. Na Martina po ledě, na v-ce po blátě; Jasné |
||
|
|||
Předchozí (549)  Strana:550  Další (551) |