sb157-05 0..8296

561

gehörig. V. manžel, vašnostin příjezd; všeho
však vůli vašnostině zanechávám. Žer. Dostal
jsem odpovědí v-ných na má psaní. Žer.
312.

Vašnostovati, Jemanden gnädiger Herr
heissen. — komu. D.

Vašnostpán, a, m., místy titul dávaný
kaplanu (ehrwürdiger Herr), kdežto faráři
říkají: velebný pán (Hochwürden). U Pe-
trovic. Dch.

Vašnostpaní, f., edle Frau, titul. Dch.

Vašom, šp. m.: vašem, vz Váš, Čom.

Vašovna, y, f., caput canalis, der Durch-
lass. Bern.

Vašť, i, m. a f., zastr., byl titul dávaný
sedlákům a měšťanům menších měst. Jg.
I s Vaští rač býti pán Bůh;, Dh. 34.

Vašta, y, m., osob. jm. Šd.

Vašťák, a, m., Waschtiak, několik domků
u Vsetína. Vck. — V., jm. pole u Hovězí
na Vsacku. Vck. — V., os. jm. Vck.

Vašutky, tek, pl., osada u Rožnova. Tč.

1. Vata, vatka, y, f. = síť na ryby, nevod,
sak, vak, das Zuggarn. V. — V. = bavlna
k podšívce na zimu, die Watte. D. V. = pře-
divo ve formě tabul rozčesané, které, aby
pohromadě drželo, po obou stranách nějakou
lepkavinou se natírá. S. N. V. bavlněná, pa-
kostní. Kh. — V. = ohniště v zemi, der
Feuerherd. Us. na Mor.
2. Vata, y, m., osob. jm. Pal. Rdh. I. 127.

1. Vaták, u, m., die Pistolenkappe.

2. Vaták, a, m., osob. jm.
Vatapunč, e, m. Šel na v. Vz Opilý.
Vatař, e, m. = hotovitel vaty, der Watta-

verfertiger.

Vatárna, y, f., die Wattafabrik. Rk.

Vatařství, n., das Wattamacherhandwerk.
Techn.

Vatava, y, f., řeka v Prachynště, Wa-
tawa. Jg.

Vatěkov, a, m., Watiekow, ves u Be-
nešova v Budějovsku.

Vateň, tně, m. a f., zastr. = ústí údu žen-
ského, vavák, vulva, die weibliche Scham.
Jád, Sal. — V., vagina, lépe: pošva, die
Mutterscheide. Rostl. — Jg. Kýla vatně n.
pochvy, zánět vatně. Nz. lk. Vz Pošva.

Vaterka, y, f., vateria. Rostl. I. 223. a.

Vartermörder, něm., límec stojatý, ko-
sinky, na Zlínsku chomoutek (Brt. ), v obec.
mluvě fatrmordy. Šp.

Vatětice, dle Budějovice, Watietitz, ves
u Sušice. Pl.

Váti, víti (na Mor. věti), věji, věj, věje
(íc); vál n. víl n. na Mor. věl; ván, vín, na
Slov. vát, na Mor. věn; vání, víní, zastr.
vění, na Slov. vátí, vítí; vanouti (zastr. vě-
nouti), ul, ut, utí; vívati. Vz strany časování
Bíti, Hřáti. — V. = foukati, blasen, wehen,
säuseln; svívati, wehen; vítr činiti, wehen,
fächern; (obilí) lopatou proti větru přemítati,
aby se plevy odloučily, das Getreide wangen,
schwingen, sichten, würfeln, worfeln; lítati,
fliegen; s větrem se pohybovati, flattern,
wehen; s větrem pojíti, niknouti, verfliegen
in den Lüften, vergehen, verschwinden, zer-
stieben. Jg. — abs. Vítr věje. Br., Kom.
Půlnoční vítr věje. Reš. Vieli sú větrové.
ZN. Věli sú větrové. M. Už jiný vítr věje.

Šd. Když sedlák mnoho věje, to se pěkně
směje. Na Ostrav. Tč. Veje vetrík, veje,
z ticha poduchuje. Sl. ps. Šf. I. 41. Jih věje,
starého hřeje; Jak vítr věje, tak slunce hřeje;
Kdo seje, ten věje. Prov. Tč. Cítí, odkud vítr
věje. Prov. Kdo neseje, ten nevěje. Prov. —
co: obilí (čistiti). Rk. Kdo plevy seje, plevy
věje. Prov. Tč. Plevy naseješ, plevy navěješ.
Slez. Šd. —(co) kam. Větřík věje na lesy.
Us. Vítr věje (shání) písek na hromadu. D.
Vítr věje v plachty. Us. Drželi větry, aby
nevieli na zemi ani na moře. ZN. Ach tmavý
hrob tě již kryje, na něj prší, též sníh věje.
Ps. slez. Šd. — odkud. Věje větřiečekz knie-
žeckých lesóv. Rkk. 60. Vůně z květin vůkol
věje. MM. Vítr věje listí se stromů. Us. Věj,
větříčku, z poledne. Anth. Brt. 71. Věň, ve-
třičku, z Dunaje. Sš. P. 435. Od severu
věje vítr. Us. Ze všech vlastí, ze všech krajin
země k Olomúcu chorúhvi jich vějú. Rkk.
54. Ze všech čtyř stran světa, odkudž vějí
čtyří přední neb hlavní větrové. BR. II. 109.
b. Vějieše vietr s poledne. ZN. Větříčku lí-
bezný, od polednia věješ. Sl. ps. Šf. I. 90.
Vz Vánoce. — číra (kam): vějířem na tvář.
Us. Pták křídlama věje. Jg. Zelený lupínku,
vítr s tebou (= tebou) věje. Ps. čes. mor.
56. Vz násl. — (co) kde: obilí na humně.
Br. Duch v díle věje. Sš. I po jejej bielej
šíji vlasi zlatostvúcí vějú. Rkk. 40. Pod Ta-
trou zástavy vějú, král náš ide v boje. Sl.
ps. Tč., Koll. Věješ obilí na humně vějačkou,
worfeln. Us. Tč. — komu kam. Písek mi
věje (lítá) do tváři. D. — s čím. Kletby
jeho s větrem vanuly (uletěly). L. Z věží
s větrem vějí korouhve. Pl. — jak dlouho.
Po celý den vál vítr. Ml. — jak. Vítr silně
věje. Us. Jemně jarní větřík věje. Er. Jemným
proudem větřík věje. Us. — kudy (kdy).
Vítr lesem věje. Koll. Na své pouti světem
vál jsem Nazaretem. Sš. Bs. 43. Věje přes
střechu sníh na huru. Us. Tč. Vítr věje
šírým světem den a noc. Dbš. Sl. pov. I.
61. Veje (= věje) vetrík, veje, po tráve ze-
lenej. Sl. ps. — kdy. Vějou-li v říjnu se-
verní větry, nezdaří se obilí; Nechce-li se-
verňák v únoru váti, v dubnu se to musí
přece jenom státi. Pran. Tč.

Vátí, n., das Wehen, Fächern. Vaň. Hosp.
59. Cf. Váti.

Vatikan, u, m., it. Vaticano = pahorek
v Římě; 2. papežský palác a dvůr v Římě
na hoře vatikanské, der Vatikan. Rk.

Vatikanský, vatikanisch. V. palác. Vz
Vlšk. 46. V. hromy. Pal. IV. 2. 317.

Vatín, a, m., Wattin, ves u Žďára.

Vatka, vz Vata.

Vatoš, e, m., osob. jm.

Vátošna, y, f., z něm. Weidtasche = my-
slivecká tobolka, brašna, torba, kabela. Us.
Dbš. Sl. pov. I. 386.

Vatovati = vatou vycpati, wattiren. —
co: kabát.

Vatovna, y, f. = vatárna. Rk.

Vatový, Watta-. V. obvaz, pasement
ouaté. Nz lk.

Vatra, y, f., o původu vz Mz. 87. V. =
blesk, zastr. Krok. II. 342. V MV. nepravá
glossa. Pa. — V., na Slov. = plamen, oheň,
die Flamme, das Feuer; ohniště, der Feuer-