sb157-05 0..8296

562

herd. Tab. lid., Koc, Šd., Němc. Už v. blčala
a plameň vysoký stával. Dbš. Sl. pov. 1. 77.
Na Královej holi jasná v. svieti, okolo tej
vatry dvanásť horných detí. Sl. ps. Tč. Od
vatry se nad Slovenskem nebe zoří. Na-
hrdluješ sa, že bi si račej pod vatrou hladi
mrel. Na Slov. Šd. — V. = ohniště, der
Feuerherd. U Vsetína na Mor. Vck.

Vatrál, u, m. = palka, obuch ovčácký,
kovaná hůl k rozhrabování ohně, die Schäfer-
keule. Na Slov. Plk., Dch., Kld., Mtl. Cf.
Vatra. V. = kutáč, na Mor. kuták. KB. Však
tobě necháme buď že v. ťažký nebo tu pa-
ličku, ale bez valašky. Hdk. C. 144. Také na
mor. Valaš. = ovčácká hůl, čagan. Vck. —
V. = veliký kus (chleba), ein grosses Stück.
Cf. Gaval. Na mor. Valaš. Vck.

Vatřisko, a, n. = ohnisko, vatra, die
Feuerstätte, der Feuerherd. Na Slov. Dch.,
Hk. Ešte som mu drva nasbierala a uon
naperie ohňa na v-ku a postavi hrnčok
s hrachom, abi vrelo. Na Slov. (Nář. hro-
necké). Šd.

Vatřiti, il, en, ení = vatru činiti, oheň
rozdělati, Feuer anmachen. Plk. — kde.
Milý parobšok vatriu pod tym kotlom. Er. Sl.
čít. 74. — V. = hořeti, pláti. Krok. V celém
městě široce sype jiskry, vatří plamen běžný.
Koll. I. 145.

Vatrok, u, m. = průplav, der Kanal. Má
vodu skrze v. pod stodolu vésti. Us. Jest
téhož původu jako vantrok.

Vatrožhavec. vce, m. = duch, jenž vatru
(oheň) rozžíhá. Kln.

Vatrsek, sku, m., vatrsčí, n. = roždí,
chrast, das Knieholz. Us.

Vatší = větší. Na Slov. Bern.

Vatšiti = většiti. Na Slov.

Vatšítko, a, n., das Additionszeichen.
Na Slov. Bern.

Vátý, geweht, V. písek (plachý). Um. les.
I. 31. Vz Váti.

Vatýrka, y, f. = sukně vatou podšitá,
der Wattarock. Us. Kšá., Mtl., Hvlk.

Vaudevilla, y, f., z franc. vaudeville
(vódvil) = divadelní hra s písněmi. Nz., Rk.
Vz S. N.

Vaudevillista, y, m. = spisovatel vau-
devill. Vz S. N. XI. 163.

Vauquelinit, u, m., nerost. Vz Bř. N.
195.

Váva, y, m., osob. jm. Arch. I. 422. V.,
co chudým dává. Prov. Mus. III. d 71.

Vavák, u, m., vz Vateň. Troje věc jest
nenasycená a čtvrtá nikdy nedie: dosti jinám:
peklo a vavák (os vulvae) a země suchá,
ježto se nenasytí vody a oheň. BO. (Prov.
3. 15. —16. ). — V, a, m., os. jm. Tk. IV.
744., V. 204. — V. Franěk Jan, nar. 1741.,
básn. Vz Šb. H. 1. 302., S. N.

Vávání, n. = užívání trvacích sloves se
slabikou vá. Tak Bl. 107.: Mluvíť tak i ještě
někteří naší kazatelé, ale velmi zřídka; lépe
jest tomu vávání odvyknouti. (Tč. ).

Vavčati, vavčiti. — kam: do ohňa = na
světlo a oheň kríkať, do něho nadrapovať
a ťahať sa. Na Slov. Dbš. Obyč. 6.

Vavellit, u, m, nerost. Vz Schd. II. 40.

Vaverka, y, f., Wawerker Mühle, ves u
Tišňova. — V., y, m., osob. jm.

Vaverkový mlýn, Wawerkamühle, u Do-
mašova na Mor. Tč.
Vavice, dle Budějovice, Bowitz, ves u

Netolic.

Vavous, u, m., pl. v-sy = valousy, fr-
ňousu, mrňata, der Stutzbart. D.

1. Vávra. Kecek (keckal, chřástal) volá:
Kec, kec vávra! Slez. Šd.

2. Vávra, y, m. = Vavřinec. Pravýs Vá-
vra = bloud n. hlupec. Mus. Chytá se ho
v.; sedí mu na zádech v. (když v letě při
práci anebo v chůzi někomu je horko a on
okápale chodí). V již Mor. Šd. — V. Em.;
nar. 1839., spis. Vz Tf. H. 1. 144., 175., Šb.
H. l. 302. V. J., nar. 1792., spis. Vz Tf. H.
1. 160., Sb. H. 1. 303. V. Vine, nar. 1824.,
spis. Vz Tf. H. 1. 144., Šb. H. 1. 303. Cf. S.
N. — V., y, f., Wawra, samota u Budějovic.

Vavrata, y, m., osob. jm. Pal. — V. =
Vávra.

Vavrda, y, m., osob. jm. Vyhráš co V.
v kůty. Prov. D., Č.

Vávrečka, y, m., osob. jm. Šd.

Vavrek, a, m., na Slov. = trpaslík, malý
člověk, tamtéž: miezara, zakrpenec, der Zwerg.
Koll. — V., osob. jm. Slov. Šd.

Vavřenec = Vavřinec. Arch. I. 509.

Vavřetice, dle Budějovice, Wavřetic, ves
u Dnespek.

Vavřík, a, m., osob. jm. Pal., Tk. I. 61.
— V. = Vávra.

Vavřín, u. m., z laurus, l ve v, vz L.
Vz Mz. 365. V., bobkový strom, laurus no-
bilis, edler Lorbeer. Cf. Čl. 130., S. N., Rstp.
1300., Kk. 154. V. obecný, indijský, kafrnatý,
palčivý. Rostl., I. 149. Věnec z v-nu. Us. —
V., a, m. = Vávra. Jde na něho V.; Má
V-na na řbetě = jest ospalý. U Opav. Klš.
Cf. Vávra.

Vavřina, y, f., Wavřina, samota u So-
běslavi. — V., y, m., osob. jm.

1. Vavřinec, nce, m., z Laurentius, l ve
v, vz L. V. = Vávra, Vavrouš, Vavroušek,
na Slov. Vavřiš, Vavřišek, Lorenz, Lenzel.
Tk. II. 552., V. 263., Jir. H. 1. II. 310. Ho-
roucí slzy a jiskry sv. V-nce (= padající
hvězdy, žhounky, Sternschuppen, Lauren-
tiusschwarm). Dch. Jak sv. V. zavaří, tak
celý podzimek vaří. V Bystersku. Sn. Va-
vřinec — podzimec (10/8). Na Zlínsku. Brt.
Jak V. navaří, tak se podzimec daří. Na
Zlínsku Brt. Jaký sv. Vavřinec a sv. Barto-
loměj, takový bude podzimek. Er. P. 87.
Na sv. V-nce dej na oltář z hroznů věnec.
Šk. O sv. V-ce voda jedovatosti nabývá a
neřesti na těle působí, koupá-li se kdo v ní.
Mus. Na V-ce naští jelen do vody, voda se
ochladí, přestanou se koupati. Na Zlínsku.
Brt. Na sv. V-ce brambory (s kobzoloma,
ve Slez. Šd. ) do Hrnce (počínají nové bram-
bory jísti). Hrš. Na sv. V-ce jdou oříšky do
věnce. Tč.

2. Vavřinec, nce, m., Wawřinetz, ves a)
u Uhlíř. Janovic, b) u Mělníka, c) u Blanska.

Vavřínek, nka, m, osob. jm. V. Polák
z Pangova. Žžk. 8.

Vavříniště, ě, n., der Lorbeerwald. Rostl.
III. b. 35.

Vavřínka, laurelia, rostl. V. kořenná, 1.
aromatica. Vz Rstp. 1381.