Předchozí (568)  Strana:569  Další (570) |
|
|||
569
|
|||
|
|||
Kom. V mysli něco v. (= uvažovati). V. To
vida a váže u sebe. V., Háj. To před Bohem nic neváží. Mnoho při někom v. (moci). V. I váží apoštol na mysli důvody ony. Sš. II. 30. Arcibiskupem pražským učiněn pan Zbyněk Berka z Dubé, ale v Čechách to už nehrubě váženo bylo. Dač. I. 177. Čím som sa tě- šila, to som i stratila, čo som si v tom svetě najviece vážila. Sl. ps. Šf. I. 90. Páni a ry- tířstvo na sněmu obecném s pilností sou vážili, což v těchto knihách psáno stojí. Pal. Dj. V. I. 422. V Čechách se v právu zemském léta přirozená vážie. Vš. Jir. 254. — co (čím): vahou, Jg., V., rukou (potěž-
kávati), Us., dlaní. V., hrdlem, životem (na- saditi hrdlo). Bern. Vodu ze studny okovem, Kom., kolem vážiti. V. Strom železem v. (vyvraceti). L. (Ona) při dvoře papežském jak ctnostmi tak i bystrotou ducha svého velice mnoho té doby vážila. Ddk. II. 256. — co proti čemu. Tesknosť proti rozkoši
v. (srovnávati). Jel. Žádné privilegium proti tomu nic neváží. Plk., L. — co o kom. Nad míru mnoho o sobě váží (myslí. ) Bern. — co proč. Pro věci marné něco v. (vynalo- žiti). Pref. Judit, kteráž pro vlasť nebez- pečně česť i hrdlo vážila. Pal. Dj. IV. 2. 400. I prosím snažně V. Msti, abyste sobě té práce pro věci horší v. neráčili. Arch. III. 28. Život svůj nebezpečně vážil pro tě. Bj. Mnějí, by pro jich mistrstvie pán Bóh hřie- chu jim nevážil; Pro malý zisk světa to- hoto málo vážíte život věčný. Hus I. 453., III. 270. Člověk pro zlato duši váží. Alx. V. v. 628. Pro zbožie svój život v. Alx. V. v. 1859. Vz V. s infinit. — co odkud. Z toho již každý v. (souditi) může. V. Vodu ze studnice v. Kom. Učení od někoho v. (bráti). Plk. Z pramenů v. Us. Dch. Příčinu toho v. můžeme ze slov téhož apoštola. Že od eonu a vyšších jakýchsi duchů plnosť vědy a moudrosti v. přijde. Sš. I. 57., II. 211. Pořádně vypsaného jména nenalezl Pez v rukopisu, z něhož jej byl vážil. Ddk. II. 321. — se kam: do bitvy (odvážiti se). Reš. — adv. (jak) málo, lehce, velmi, mnoho, Us., velice, vysoce, vysoko, draze, V., laskavě, milostivě v-ti. D., Reš. Velmi lehce to váží; Zná spasitele svého a váží pilně bolesť jeho; Tu řeč pilně važme. Hus I. 107., 109., 336., II. 397. (Tč. ). Lehce ně-
koho v. Chč. 299. Draze si toho vážím. Jel. To mu milostivě vážil. Abr. r. 9. II. 103. Velmi milostivě lidské pokolení vážíš. Ib. II. 119. A protož draze sobě jí važme. BR.
II. 749. b. Nevažte sobě těžko toho. Št. N. 66. 13. Súdcí prositi, aby to jemu lehčeje váženo bylo; To jsú pilně vážiece nalezli; Všeliká přísaha ode všech lidí těžce jest vždycky vážená. Vš. Jir. 65., 85., 98. V. si něčeho málo. Vz Šiška. — s inft. Vážil sem (váhal) to udělati. Krab. Nic neváží pro- siti milosti za hříchy. V. Že sobě pro Boha i statků svých vynakládati nevážili. Br. Nic tobě neváží prolévati krve. Br. Ktož k vůli otci a matce své pro zalíbení se jim neváží sobě mne uraziti a zapříti. BR. II. 47. a. Aby do rozeznání dobrých lidí nesměli se vážiť tu zem orať. Sl. let. I. 249. — kdy. Při svědomí ne množstvie svědkóv, ale viera |
nenakažená v svědectví a pravda se váží.
Vš. Jir. 360. Jestiť s podivením, jak lehce v-lo sobě za těch dob právě německé bis- kupstvo klatby církevní. Ddk II. 302. Váživě = vážlivě.
Váživosť, i, f. = vážlivosť.
Váživý = vážlivý.
Vážka, y, f., obyč. pl. vážky = malá váha,
kleine Wage. Vz Váha. V. dukátové, zlaté, Ros., na zlato. V. Na vážky (na vous). V. Na zlaté vážky něco vložiti. V. V. pivní, die Bierwage, Us. Dch., pružné, die Feder- wage, Ck., hydraulické, vz Prm. III. č. 17., na droždí, der Hefenmesser, Suk, tangen- cialní, die Tangentialwage (Zengrovy). Šp. Polož slova svá na zlaté vážky. Reš. Neber si všecky řeči na vážku. Sl. ps. Šf. II. 123., Mt. S. Spravedlivosť bez premeny je všeckym jednaká a na jedných vážkách váží pána i sedláka. Na Slov. Tč. Slova na vážku bráti (uvažovati). Prov. Na vážkách vážiti. Kom. — Vodní vážky (libella, libellula) = nástroj
k určování vodorovné polohy dvou n. ně- kolika předmětův. V. rourkovité, okrou- hlé. Vz S. N. — V. = hmyz, šídlo, motýlice, libellula, die Wasserjungfer. Vz S. N. V. ploská, libellula depressa, čtyřskvrnná, l. quatuormaculata. Vz Frč. 147. Vážkovati, balanciren. Mor. Tpl.
Vážkovitý. V-tí hmyzi, libellulina, die
Wasserjungfern. Nz. Vážlivě, schätzend, abwägend.
Vážlivosť, i, f., die Bedachtsamkeit. Ros.
Važlivý = vážící, wägend. — V. = uváž-
livý, rozvážlivý, bedächtig. Krab. — V. = vážený, vzácný, angesehen, geschätzt. Reš. Vážně = s váhou, wichtig, schwer. Bern.
— V. = s dotiskem, wichtig, nachdrücklich,
mít Nachdruck. V. to pověděl. Jel. — V. = uctivě. V. se stavěti, V., k matce se míti. Br. — V. = opravdově, přísně, ernsthaft, ernstlich. V. si vésti. V. Jeseň krajem v. chodí. Vrchl. — V. = rozmyslně, bedächtig, vorsichtig. Staří v. si počínají. Berg. Vážné, ého, n., das Waggeld. Nz.
Vážní = od váhy, Wag-. V. misky. Aqu.
V. kniha na řepu, das Rübenwagbuch, lístek, der Wagschein. Šp. Skutkové viece jsú vážní než slova. Hus I. 223. V. lať. Vz Vážnice. 2. Vážní, ího, m., der Wagemeister. Dch.
Vz Vážčí, Vážník, Vážný. Vážnice, e, f. = studnice, der Schöpf-
brunnen. Us. — V. = váhy u vozu a u pluhu, die Wagen-, Pflugwage. Us. — V. = vážní lať, die Waglatte. Prm. — V. = veřejná místnosť k vážení, das Wagehaus, die Stadt- wage. Jg., Šp. — V. na Slov. = senná váha, die Heuwage. Plk. Vážník, a. m., der Wäger, Abwäger. Vz
Tk. II. 375., 381. Vz Vážní, 2. Vážno, wichtig, giltig. L.
Vážnomyslný, ernst gesinnt. Žer.
Vážnosť, i, f. = váha, tíž, těžkosť, das
Gewicht, die Wichtigkeit, Schwere. Svou v-stí tělo dolů přímo se nese. Jg. — V. = náležitá váha, gehöriges Gewicht, Wichtig- keit, Werth. V. dukátu, mince. Bern. —V. = platnosť, cena, der Werth, die Wichtig- keit, Giltigkeit. Užitek věcem v. dává. Jel. 247
|
||
|
|||
Předchozí (568)  Strana:569  Další (570) |