sb157-05 0..8296

570

Mnoho v-sti; v. míti. V. — V. = síla, váha,
die Kraft, Wichtigkeit, Nachdrücklichkeit,
der Nachdruck, das Interesse. V. práva. Jel.

— V. = moc, die Gewalt, Wichtigkeit, der
Einfluss, das Ansehen. Moc úřadu, v. a zřetel.
V. Muž veliké v-sti. D. Také za Johanity a
za klášter rajhradský zasazoval se svou bis-
kupskou v-stí. Císařova vážnosť vzmohla se
do té míry, že... Ddk. 285., II. 175. —
V. = hodnosť, důstojnosť, die Würde, Wich-
tigkeit, Grösse, das Ansehen. V. a důsto-
jenství senatorů římských. V. Aby při soudu
v. byla zachována. Boč. V. soudu, vz Žer.
Záp. I. 99., 109., 141., 274., 276. Nabyti
platnější v-sti; V. něčí podvrátiti. Us. Dch.
Co se dotýče vraždy, ran a jiných hmotných
věcí, v takových bývají váženy v právě
rozličné výmienky podlé v-sti a zachovánie
osob, také podlé v-sti znění a vyslovení pří,
žaloby a odporu atd., ježto potřebí jest o
tom věděti před právem. NB. Tč. 88. — V.
= přísnosť, opravdivosť, der Ernst, die Ernst-
haftigkeit. V. V. mužská. Jel. V. s přívěti-
vostí mísiti. Bern. Opatrná v. Arch. I. 206.

— V. = česť, poctivosť, pocta, die Achtung,
Hochachtung. Míti koho ve (u) vážnosti
(ctíti jej); není v žádné vážnosti u lidí. V.
V. někomu prokázati. D. V. ta nepocházela
z ohledů politických. Sš. I. 12. I pes je ve
svém úřadě u lidí ve vážnosti. Skakesp. Tč.
Kdoby starých lidí ve v-sti neměl. Us. Šd.
Turci ten kostel u veliké vážnosti mají. Har.
I. 190. To zvýšilo v. a hrdosť jeho lidu; V.
jeho pomíjela zároveň se štěstím jeho. Ddk.
III. 257., II. 174. (Tč. ). V malé v-sti jest na
světě. BR. II. 60. a V. a pocta. Dch. Se vší
v-stí a uctivostí k tobě. Br. V takové jsou
v-sti jako prach v očích. — V. = povážnosť,
rozvaha, die Uiberlegung, Erwägung. Opa-
trná v. v razení (radění). Jel.

Vážnota, y, f. = vážnosť, poctivosť, ucti-
vosť, die Achtung, Schätzung. Krok. II. 200.

Vážný = od váhy, Wage-. V. mísky, Aqu.,
kniha, dům. — V., ého, m., subst. = kdo
váží. Vz Vážní, 2. Der Wäger, Abwäger,
Wagmeister. V. chleba. V. — V. = těžký,
schwer. V. V. jest písek. Zlato jest nejváž-
nější. Kom. V. vůz. Bern. Ten hošík je
v-ný. Us. Vk. V. kýta. Us. Vk. Hrúdu dobře
v-nú v rúchu uvázav. Pass 37. (Hý. ). — V.
= co se na váhu prodává, wägbar. Zboží
vážné a mírné neb loketní. Bck. II. 1. 72.
Dva vozy se zbožím vážným vzeli. Pč. 17.

— V. = náležitou váhu mající, vollwichtig.
V. mince. V. — V. = mnoho platící, veliké
váhy, platný, znamenitý, wichtig, von Wich-
tigkeit, erheblich, viel geltend, ansehnlich,
gross, Einfluss habend. Věc vysoce v. D.
List velmi v. Plk. — V. = ctěný, poctivý,
počestný, ctihodný, důstojný, achtbar, schätz-
bar, würdig, ehrwürdig. Nz. V. ctnosti. Hus
III. 20. Vysoce vážný. V. Někdy (byl) vážný,
nyní žádný (ztratil úřad. Vz Úřad, Pyšný).
D., Č. — čím: věkem, uměním, soudem. Jg.

— V. = přísný, opravdový, ernst, ernst-
haft, würdig, gesetzt. V. povídka. Nz. V.
postava, dáma, nálada. Us. Dch. V. doba,
ernster Augenblick. J. tr. Byla žena stará a
vážná a ne nějaká mladice klevetná. BR. II.
206. Nastaly vážnější boje. Pal. Dj. III. 3.

51. Podlé našeho rčení a slibu dobře váž-
ného. Arch. II. 29. V Jihlavi s jinými mno-
hými v-nými a pilnými běhy dosti budem
míti činiti. Arch. II. 38. Málo v. V. Musíť
biskup býti v. Br. Směšné i vážné věci. Jel.
Vážní obyčejové toho muže. Kom. — v čem:
v činech a řečech. Troj. — V. = důkladný,
gründlich, nachdrücklich. V. řeč. Kom. —
V. = vážící sobě, cenící, schätzend, achtend.

— čeho: malých věcí v. Boč. — V. = vážen,
čerpán býti mohoucí, schöpflich, schöpfbar.
V. voda. Bern. = Tahoun v. = kdo za provaz
táhne, der Seilzieher. V.

Vážský, Waag-. V. úžina pltníkům jest
nebezpečna. Slov. Tč. V. kanal. Sl. let. IV.
137.

Vbabrati = vpiprati, hineinschmieren. —
co kam čím: maltu rukama do okna. Na
Ostrav. Tč.

Vbarviti, il, en, ení, hineinfärben. — co
kam čím: štětcem kvítko mezi jiná kvítka.
Us. Tč.

Vbásniti se, il, ěn, ění, sich eindichten.
— se kam, v co: Pokor. Z hor. 117.

Vběh, u, m., der Einlauf. Šm.

Vběhnouti, hni, hna (ouc), hnul a hl,
utí; vbíhati, hineinlaufen, hineinfliessen, mün-
den, einmünden. — kam (komu, s kým).
V. do domu, Us., někomu do řeči, Bern.,
nepříteli do rukou. Č. Jedna ulice do druhé
vbíhala. Kom. V. v neštěstí, v dům. Kdyby
hovado k sousedu vběhlo. Er. Ale však
pro to člověčenstvie, kteréž jsi přijal, menší
nejsi, ani proto s ním v které vběhuješ po-
níženie. Vol. sv. Jer. V. v zámezí, zum
Aeussersten gedeihen. Dch. Do komory
vběhla a do truhly lehla. Sš. P. 125. Mo-
ravka vbíhá do Ostravice (vlévá se). Us.
Tč. Telata vbíhajú přes furtku do zahrady
na salát. Na Ostrav. Tč. Vražedlník do
domu vběhl. NB. Tč. 104. Čeledín v duom
vběhna vece. Pass. 791. Jestližeby pak kteří
(v Slezsku) več odporného se vydali a v ne-
bezpečenství nějaké samoděk vběhli, tedy
aby... Skl. V. 154. — odkud kam. Voda
vbíhá se střechy do žlabu. Us. Tč.

Vběhnutí, n., das Hineinlaufen.

Vbehovati = vbíhati. Na Slov. Bern.

Vběžiště, ě, n., der Einmündungspunkt
(an der Eisenbahn). Šm.

Vbičovatel, e, m., der Einpeitscher. Dch.

Vbídnouti se, vbízeti se, sich antragen.

— komu nač. Rád bych se mu vbídl na
pomoc, ale nevím, bylo-liby mu to milo.
Mor. Šd. — se komu do čeho: do služby,
do práce. Mor. Šd.

Vbíhající se větve, žíly a žebra listová,
rozvětvená, konci svými se spojující a tak
dělající jako síť, anastomosans, anastomo-
sirend. Rst. 513.

Vbíhání, n., das öftere Hineinlaufen.

Vbíhati, vz Vběhnouti.

Vbíleční, im Eierweiss liegend, intrarius.
V. kel v bílku umístěný či bílkem obklí-
čený n. p. semena routy, sisy, drchničky
a j. Rst. 513.

Vbíti, vbiji, vbij, vbije (íc), il, it, ití;
vbíjeti, el, en, ení; vbíjívati = vtlouci, vra-
ziti, ein-, hineinschlagen, einhaften; přibiti,
anschlagen. V. — co, koho kam: obruč