sb157-05 0..8296

574

teď, hned, jetzt, sogleich. Na Slov. a Mor.
a ve Slez., na Slov. včul atd. Vck., Tč.,
Klš., Pk., Šd. Včil přišel. Bern. Od včil,
od včile, von nun an, von jetzt an; od
včilka, od včilejška; před včilem tu byl,
právě odešel; po včil, bis jetzt; před včil
odešel. Na Ostrav. Tč. Až včil = až teď,
až nyní. Kda. I. 93. Ten dělá včile na poli;
Muž mój včile jest doma byl. NB. Tč. 39.,
121. Včil mládenci nastávajú, do mší svatých
v karty hrajú; Milúnká děvečko, potěš mé
srdečko; Prvej sem těšila, včilej už nemožu;
Zvonily by tobě ty turecké zvony, včil ťa
budú žráti ty morské potvory; Pověz,
děvčico, budeš-li moja? Ei budu, budu, ale
to ne včil, počkaj, šohajku, až si podívčím;
Měla jsem galánů jak maku drobného a
včilej já smutná už nemám žádného; Včilej
sem, má milá, na tebe zapomněl; Včil ja
juž musim być tvojum manželkum; U mamy
si jedla žitne halušečky a včilej musiš jesť
dosť chore klusečky; Včilej sem sa vdala,
starého si vzala, včilej mosím doma byť;
Prve's mě vodil od města k městu, včilej
mě vodíš čertovú cestú. Sš. P. 45., 94., 146.,
228., 235., 263., 425., 470., 494., 532. (Tč. ).
A včilka, jak vidím, vzíti se (= si) mě ne-
smíš. Čes. mor. ps. 184.

Včilej, vz Včil.

Včilejc, vz Včil

Včilejšek, ška, m. = nynějšek, die Gegen-
wart. Na Mor. a Slov. a Ve Slez. Do v-ška,
bis zum heutigen Tage. Na Slov. Od v-ška
sem nesmíš chodiť. Na Ostrav. Tč. Včilejšek
mi není milý, bo mi všecko na hlavě stojí
(leží). Ib. Tč.

Včilejší = nynější, jetzig. Na Mor. a
Slov. a ve Slez. Vck. Od času v-ho visí
čas budoucí. Na Slov. Tč. V-ší chasa patří
do ďasa. Na Ostrav. Tč. Netrestej hned,
kohos nenapomínal, potom teprv možeš
trestať na něm předešlú i v-ší vinu. Na
Mor. Tč.

Včilejško, a, n. Včera o v-šku = v tomto
čase. Na Zlínsku. Brt.

Včilek, lka, m. = nynějšek, die jetzige
Zeit. Od včilka. Na Mor. Zítra o včilku,
morgen um diese Zeit. Mor. Šd. — Včilek
= včil. Na Mor., na Slov. a ve Slez. Li-
tujem já včilek dosti. Sl. ps. Šf. I. 99.
Čo jest v., to bývalo, budě i v jinší čas.
Na Slov. Tč. Včilek nerozezná panenky od
ženy, ona nosí obalenku, to nepatří na pa-
nenku, to patří na ženy. Sš. P. 500.

Včílí = včil. NB. Tč. 168.

Včilka = včil. Slubovali ste mně koňa,
v. mě nožičky bolá. Brt. P. 73. Od v. tam
nechoď; Od v. za rok. Mor. Šd. Včilka můj
pán leží v poli, roznesó ho černé vrany.
Sš. P. 174.

Včilkaj = včil. Brt., Šd. V. si jděte sami.
Mor. Šd., Tč. A včilkaj su děda starý, ne-
můžem si přepliť brady. Mor.

Včilko, a, n. = přítomnosť. Na Slov. Tč.

Včilky = včil

Včilosť, i, f. = rychlosť, čipernosť. Jg.

Včilý = rychlý, čiperný, vtipný. — k če-
mu. Us. (Hradec).

Včiniti, il, ěn, ění; včíněti, ěl, ěn, ění,
včiňovati = dáti v něco, hineinthun, ein-

stecken. — co. Včiň sěm svój prst. ZN. —
co kam: meč v nožnice. Pass. 238. Cev
měděný v konec v. Lk. V. něco do nosu.
Us. Včiniti něco koni v ústa. Db. V. se do
něčeho = přičiniti se k čemu, sich hinein-
thun, sich hineinlegen (arbeiten). Na Mor.
Tč. V. prsten na prst. Alex. Fab. Včiňujete
na své prsty zlaté orudie. Ib. c. 103.

Včír, a, m. = včerejšek, der gestrige Tag.
Us. Ode včíra. Šm. Přede včírem. Rk. Byl
sem tam včír = na včerejšek. Us. Jg.

Včírejší, Krok, lépe: včerejší. Jg.

Včírek, rka, m. = včerejšek. Až do včírka.
Us. Dch.

Včísliti, il, en, ení = včísti, připočísti,
einaddiren. — co kam: do nejbližšího
sloupce. Nz. Vz Včísti.

Včísti, včítati = přičísti, zuaddiren, zu-,
hineinrechnen. Nz. — co, se kam. Ji v.
u víru jako vlastní věc víry. Chč. Síť. 90.
(Pal. Dj. IV. 1. 417. ). V. se do knihy, sich
hineinlesen, einlesen. Us. Tč. Kteréž číslo-
vání jen v tom případě vyplývá, včítání-li
v to také sv. apoštolové, eingerechnet. Ddk.
IV. 266. Cf. Včísliti.

Včítatelnosť, i, f., die Einrechenbarkeit.
Us. Dch.

Včítatelný, einrechenbar. Us. Dch.

Včítati, vz Včísti.

Včíti, včnu, včal, at, včínati, zčínati =
začíti, počíti, anfangen, beginnen. — s inft.
Vče Pilat na ščepy zřieti; Včechu sě di-
viti. Výb. I. 172., 179., ZE. (Jir. Nkr. 86. ).

Včitmo = včetně. Na Slov. Ssk.

Včiu = včil. Sš. P. 495.

Včlánkovati, inartikuliren. Rostl. — co
kam.

Včláři = včelaři. Ddk. IV. 153.

Včlověčba, y, f. = včlověčení, die Mensch-
werdung. Vz Včlověčení. Církev je druhá
v. Kristova. Sš. II. 134.

Včlověčení, n. = včlověčba, vtělení, vple-
tení, die Menschwerdung, incarnatio, évúá(>-
y. o)6ic. V. Krista. Sš. J. 21. Mluvě o božství
svém i o svém v. Sš. (Hý. ).

Včlověčený; -čen, a, o = vpletený,
menschgeworden. Pán v. Sš. J. 17. Kdež
o v-ném Bohu dí, že... Sš. I. 21.

Včlověčiti se = vtěliti se ve člověka, člo-
věkem se státi, vpletiti se, menschliche Natur
annehmen, menschwerden. Láska byla pů-
vodem, že se Pán v-čil; Kristus v-če se
nesoudil u sebe... Sš. J. 212., II. 165. V-čil
se Bůh, dí sv. Athanasius. Sš. J. 22. (Hý. ).
Kristus z panny čisté se narodil, když v.
se ráčil. Sš. Měli tedy Samaritani za to, že
v Šimonu se v-la moc a síla boží z Boha
vyronila. Sš. Sk. 97. (Hý. ).

Včora = včera. Na Těšínsku. Cf. Brt. P.
150.

Včůha, y, f., dariaca (ales), zastr. Hnka.

Včul = včil. Vz toto. Na Mor. a na Slov.
Tč. Včul se nauč, komu máš dať chválu
neb palicu; Včul čiň dobré, nebo je čas
včulajší v tvej moci. Na Slov. Tč. Cf. Včil.

Včulajší = včilejší. Podvodný je vču-
lajší svět. Na Slov. Tč. Vz Včul.

Včule = včile. Na Mor. a Slov. Šd., Tč.
Cf. Bž. 216., Včile.