sb157-05 0..8296

575

Včulej = včilej, včil. Na Slov. a Mor.
Němc. VII. 213. Včulej přišel. Šd. Vz Včile.

Včulek, včulky = včilek, včil = nyní,
jetzt. Na Slov. Tč.

Vd. Tato skupenina souhlásek v násloví
nyní v obec. mluvě zaniká; na Slov. dova
m. vdova. Ht. — V gt. pl. (křivd), vz Ct.

Vďačiti se = vděčiti se. Na Mor. a ve
Slez. — komu. On se mu vďačí. — se
komu zač. Nevím, zač bych se mu vďačil.
Šd.

Vďačně = rád, gern. Přineste mi vody.
Vďačně. Na Slov. Jg., Němc. VII. 94. Zo-
hrejte sa, v. vás prímame. Dbš. ob. 13. Či
byste nám nedali trochu hospody? Prečože
bysme nedali, dáme v. Dbš. Sl. pov. I. 206.
Prijmi v. dar maličký, kterí dávám z lásky;
Malý kríž v. drž. Na Slov. Tč.

Vďačnosť, y, f. = vděčnosť,, die Dank-
barkeit. Na Slov. Šd. Čo mu Boh dal, zase
Bohu oddáva s v-stí. Na Slov. Tč.

Vďačný = vděčný. Na Slov.

Vdaj, vdej, e, m. = vdání, die Heirath.
Dívka na v. Na Mor. Má dvě dcery na
vdaj; Vy jste se ohlídli jenom na peníze
(na statek) a tak jste učinili dceru ne-
nešťastnou tím vdajem. Mor. Šd. To děvče
čeká na vdaj, jak ryba na vodu. Na Ostrav.
Tč. Co je po tom vdaju, dy sem se dostala,
kde chleba nemajú. Sš. P. 470.

Vdajný, na Mor. = na vdání, heirats-
fähig, mannbar. V. dcera. Jg., Tč.

Vdák, u, m. = kdák. Koko-koko-vdák,
snesla sem vajíčko za paták (slepičí mluva,
když kura snesla vejce). Mor. Brt. Koko-
koko-vdák ! šla kurička na jarmak, uštípil
ju v řič chrobák! Hra dětí ve Slez. Šd.

Vďaka, y, f. = dík, der Dank, Dárcovi
vyslovujíc vďaku; Uzavrelo sa, aby ma-
tičná správa vyslovila týmž dvom ústavom
srdečnú vďaku. Let. Mt. sl. V. III. 2. 69. —
V. = libosť. Akože sa budeme biť ? či na
šable či na buzogane? Ja nedbám trebas
nač, nač tebe vďaka. Dbš. Sl. pov. I. 326.

Vdákala, y, m. a f. = kdákala, kdo vdáká,
kdáká. Mor. Šd.

Vdákalena, y, f. = kdákalena, která
vdáká, kdáká.

Vdákati = kdákati (o slepici). Slepice
vdáká, vdáče. Us. na Mor. Brt., Tč. — V.
= pořád o něčem mluviti, fortwährend von
einer und derselben Sache reden. — abs.
Vdáká pořádem jako stará cikánka. Mor.
Šd., Vck. — o čem. Pořád o tom vdáká.
Vck. — V. = žebroniti, žadoniti, betteln,
anhaltend o. eifrig bitten. — co na kom,
po kom. Us. u Olom. Sd.

Vďakučinění, n. = činění díků, die Dank-
sagung. S v-ním a radosťú pozdvihnite srdce
svoje. Na Slov. Tč.

Vdání, n., vzdání = jistý způsob obapol-
ného založení a zavázání-se soupeřů před
soudem k zaplacení zeměpánu a úřadníkům
jeho peněžité pokuty od toho, jehož pře
by na soudu nespravedlivá shledána byla
(vadium, traditio, assignatio, poena vallata).
Výb. I. 129. Vz Kn. rož. §. 247, —291., Gl.
355. —357., Jir. Slov. pr., Jir. Rozpravy,
Mus. 1844. 384. a 391., Kn. drn. LXIX. V.
před odpovědí (v. po póhoně); v. bez pó-

honné řeči (v. bez práva, v. na komorníka);
v. v šíju. Vz Gl. 356. V. o ohřeb i o šíju.
Exc. — V. = vydání za muže, die Verehe-
lichung. V. dcery mnoho jej stálo. Jg. —
V. a vdání-se = jití za muže, die Heirath.
V. za krále. Jel. Na v. = zletilá. V., Kom.
Věk k v. hodný. Troj. Má dceru na v. Brt.
P. 132., Er. P. 505. Takové nejsou ještě na
v., aniž v luože Krista krále vjíti hodny
jsú. Hus III. 76. Sněhu netřeba sklízeti a
děvčatům netřeba raditi ke v. Kda.

Vdaný; vdán, a, o, verheirathet. V. dcera,
děti. D. Nevdaná za muže = svobodná. V.
M. Kruhová, vdaná Kochová. D. — jak: na
půl kola (o nepoctivých pannách). V Kunv.
Msk. U Jižné. Vrů. Na Mor. Šd.

Vdatek, tku, m., das Einschiebsel. Na
Mor. Tč.

Vdáti, vdám, vdej, al, án, ání (na Slov.
a Mor. -at, atí); vdávati. Vdáti = včiniti,
hineinthun, stecken. — V., na Slov. vydati
= za muže dáti, verheirathen, vermählen. —
koho: dceru, Us., pannu. Zř. zem. Jir. S.
40. Ožeň syna, kdy chceš a vdej dceru,
kdy můžeš. Us. Němc, Šd. Nevdejte mne
dalečko, edem přes malé polečko; Jak nej-
mladší vdával, sto peněz jí zadal. Sš. P.
100., 119. Us. — komu. Král Jiří vdal
dceru svú knížeti Mišenskému. Ms. trub.
kron. — za koho: za muže (svou dceru)
v. V. Jenž dceru svú byl zaň vdal. Let.
84. — V. = podati, geben, reichen. — co
komu jak. Jáť tobě dnes meč i kopie
vdávaji u věrnej vieře, zdabych na tobě
rytieře dochoval. St. skl. — kam. Spra-
vedlný vyproštěn bude a bude vdán (tra-
detur) hříšník na miesto jeho. BO. (Prov.
11. 8. ). — se = za muže jíti, sich vermäh-
len, heirathen. Ženy se vdávají, muži se
žení. Ros. Ještě se nevdala. Us. Vz Vš.
571. Když se děvče vdává, routa zelená se
chvěje, že jí žádný nezaleje. Exc. Počal
jsem se jí vyptávat, brzo-li se bude vdá-
vat. Čes. mor. ps. 224. Jak se děvče vydá,
ráda by svobody. Sš. P. 469. Že sú lidé
jedli a pili, pojímali se a vdávali až do
toho dne. Hus I. 196. U mamičky býval
život veseličký, jak sem se vydala, starosť
mi nastala. Na Mor. Tč. Nepřijela sem se
vdáť, přijela sem bojovať; Aj zkázala mně
moja némilejší, aj že by se ráda vdávala;
Já se vdávať nebudu, radši pannú zůstanu;
Dež mě nechce, nechť se, já se ho nepro-
sím, šak so ješče malý děvče, vdávat se
nemusím; Vyletěla holubinka z bílého stáda,
naša dívka dycky plače, že se nevdává;
Vdala jsem se, vdala, co je po tem vdaju,
dy sem se dostala, kde chleba nemajú;
Decky mně maměnka lála, že sem se tak
mladá vdala; Ruky ma jak vrana bile, přece
by se vdavala; Chce se vdávat, neumí
tutěnkám ohledávat, neumí na buchty za-
dělávat; A ty holko, ty se vdej, a ty na
mne nečekej; Já se vdávat nebudu, pa-
cholátkem pobudu. Sš. P. 107., 203., 223.,
279., 352., 470., 495., 535., 677., 757. (Tč. ).
Jak se dívky vdáti mohou, vz Mus. 1853.
470. Které děvče sklízí brzy se stolu,
brzy se vdá, musí však dříve prodrhnouti
střez. Mus. 1853. 474. Za kterou dívkou