sb157-05 0..8296

576

dvéře bouchají, ta brzy se vdá. Ib. Vz
Dívka. — se za koho: za muže. V., Br.,
D., BO., Jel., Er. P. 48. Když zaň vdávána
a on ji ženu sobě pojímal. O. z D. Když
Anna dcera Chvalíkova byla vdána otcem
jejím Chvalem za Václava syna Pešíkova.
Arch. II. 172. Ani by sester za muže vdá-
val. Hus II. 221. Vdal jsem pannu Kristinu
z Prachnan za p. Jindřicha z Vilemovce.
Dač. I. 94. Potom ji za Matiáše vdala. NB.
Tč. 200. Dcera její za pana Puchmíře vdána
jest. Žer. Záp. II. 122. Až mne vychováš,
za milého vdáš. Er. P. 137. Jestližeby se
za jiného vdala. BR. II. 22., 23. a., 498. a.
Vdej se zaň. Odpověď. Měla bych za koho
(ironicky) ! Jg. — se komu. Milá se mu
vdala (i. e. za jiného). Us. V. se komu =
za koho. Na Mor. — se kam jak. Vdala-li
by se kmetična na cizí grunty bez vůle
pána svého. Vz Zř. zem. Jir. 482., Pal. Dj.
V. 1. 398. A já bych se do cizích Němec
nevdala, raději bych svobodnou v Čechách
zůstala. Kmnký. A paní Annu vdali do Ro-
hatec za muž. Arch. I. 172. Chceš, abych
se vdala do stodoly. Er. P. 235. Ona jest
druhá Slovanka, která se od času Břeti-
slava II. do rodu Přemyslova vdala. Ddk.
III. 50. — se kdy. V lůni sem se nevdala,
že su (sem) malóšenká, letos bych se vdá-
vala, zas nemám šuhajka; Pře mi milý vo-
statke, už vás tady zas mám, v luni sem
se nevdala, letos se zas nevdám. Sš. P. 661.
Která nechce sama spáť, musí v masopust se
vdáť. Slez. Tč. — jak. Vdala se na půl kola
(dopustila se, zmrhala se). Mor. Šd. Vydám
sa ja po otcovej vôli. Ht. Sl. ml. 237.

Vdatí, n. = vdání. Na Mor. a Slov.

Vdatý; -at, a, o = vdaný. Na Mor. a
Slov.

Vdavadlo, n. = žertem tolik co chuť
ku vdání, die Heirathslust. Cf. Ženidlo. Vda-
vadlem bouchnutá děva. Sych. V. někomu
z hlavy vyhnati. Er. P. 237. V. už ju svrbí.
U Uh. Hrad. Tč. Však já ti to v. z kotrby
vyženu! Er. P. 237.

Vdávalka, y, f. = vdávanda. Us.

Vdavanda, y, f. = randa, žena, která by
se ráda vdala, eine Heirathssüchtige. Us.

Vdávání, n., das Heirathen. Myslí na v.
Sych.

Vdávavá, heirathslustig, mannssüchtig.
Us. Vdovy sú v-vé. Na Ostrav. Tč.

Vdáviti, il, en, ení; vdavovati = vtisk-
nouti, eindrücken. — co kam. Ta svátosť
vdavuje v duši znamenie. Št.

Vdavky, pl., f. = vdání, die Heirath. V.
Není jí do vdavek. Us. Co jste na vdav-
kách ujednali? Us. Tč. Ať mi nezkazíš
vdavky. Us.

Vdeblati = vecpati, hineinstopfen. Us.

Vděčba, y, f. = vděčnost.

Vděčebný, Glückwünschungs-. Šm.

Vděčení, n. = vděk činění, die Willfäh-
rung, Gefälligkeit. Bern.

Vděčenství, n., zastr. = vděčnosť. Št. —
V. = libosť, radosť, die Freude, das Wohl-
gefallen. Leg.

Vděčiti, il, en, ení = vděčným, příjem-
ným činiti, angenehm machen, verlieblichen;

se = vděk činiti, zu Gefallen thun, will-
fahren. — komu. Byl muž chytrák, jenž
obojí straně, židům i Římanům, v. uměl.
Sš. Sk. 141. Atheňané všem bohům v-li.
Ib. 206. (Hý. ). Jí každý vděčil milerád. Sš.
Sm. bs. 86. — se komu. Kterémuž kořil
a vděčil se všemožně. Pal. Dj. V. 2. 503.
Zámožným se v-lo. Ehr. Vděčí se králi,
ale mu nepochlebuje. Sš. Sk. 276. (Hý. ). —
V Čech. obyč.: zavděčiti se. — se komu
čím. Bern., Plk. Kloníc hlavu v záři za-
rdělé usměvem co bohyně ti vděčí; A kdož
může Bohu čím v. ? My se mu (Kristu) sice
ničím v. nemůžeme, čeho by potřeben byl.
Sš. Bs. 180., I. 121., J. 284. — koho čím.
Dch. — v čem. Kartig. — se komu zač:
za dobrodiní. Jg., Dch.

Vděčlivě = vděčně. Na Slov.

Vděčlivosť, i, f. = vděčnosť. Na Slov.

Vděčlivý = vděčný. Na Slov.

Vděčně = s uznáním dobrodiní, dank-
bar. V. se odměniti, V., něco uznati. D. —
V. = rád, gern, willig, mit Vergnügen. V.
někoho přijmouti. Solf. V. takovou lásku
od tebe přijímám. Žer. 351. — V. = pří-
jemně, angenehm, annehmlich, anständig.
D. V. jak by sůl v oči házel (iron. ). Pk. —
V. = zdarma. Půjčku v. učiniti. Ms. pr.
kut.

Vděčnějí = vděčnější. Nebyl tak vděčen
a měv vděčněji býti. Št.

Vděčnosť, i, f. = uznalosť a odměna do-
brodiní, die Dankbarkeit. V. svou někomu
prokázati, Kom., za něco. Br. Nyní tuto v.
ke mně prokazuje. V. Zástupové v. proká-
zali. BR. II. 42. Zákon vděčnosti jest, aby
ten, jemuž se dobře činilo, móž-li, tak mnoho
aneb viece zasě odčinil. Hus. I. 148. Za-
vázán jsi k v-sti. Bern. V. mne k tomu
víže, abych. Sych. — V. = příjemnosť, die
Annehmlichkeit, Lieblichkeit, Anmuth. V.
hlasu. L. — V. = radosť, zalíbení, die
Freude, das Wohlgefallen. S vděčností při-
jíti nějaké ohlášení. V. Našel jej s velikou
vděčností. Kom. Neopúštěj ho, neb jemu
na tom zvláštní v. učiníš; A jakož mi jest
VMst. psala, že v pilnosti mé v. máte, to-
muť jsem velmi rád. Arch. III. 10., IV. 404.
Příjezdu našeho v. ukázali. Ler.

Vděčnůstka, y, f. = vděčnosť, die Dank-
barkeit. Ohláš. 149.

Vděčný; vděčen, čna, o = činící se dluž-
ným za dobrodiní, dankbar, dankbarlich. V.
člověk. Ros. Vděčným se ukázati, vděčnou
mysl ukázati. V. V. mysl. Bern. Máš-li
srdce vděčné, doufej slávy věčné. Us. Tč.
— komu čeho. Nebyl vděčen dobrodiní
sobě učiněného. Br. Budu vám toho vděčen.
Bs. V. darů. Št. Nýbrž že stavové toho
vděčni budou. Skl. I. 314. Toho jsem velmi
vděčen od tebe, jakožto od přítele svého
zvláště milého. Hl. Mají toho těm lidem
vděčni býti. Št. Šest. Kn. 160. Byli toho
všickni na pořád vděčni. Us. Tč. A to se
stalo proto, že jsou učitelův a kazatelů věr-
ných nebyli vděčni. Bart. 171. Každému
toho vděčen budu. Kos. Ol. I. 219. Cokoli
král váš učiní jemu dobrého, budeme toho
vděčni. Pal. IV. 2. 206. Budeme toho vždy-
cky vděčni. Výb. I. 857, Tvé pilné práce