Předchozí (575)  Strana:576  Další (577) |
|
|||
576
|
|||
|
|||
dvéře bouchají, ta brzy se vdá. Ib. Vz
Dívka. — se za koho: za muže. V., Br., D., BO., Jel., Er. P. 48. Když zaň vdávána a on ji ženu sobě pojímal. O. z D. Když Anna dcera Chvalíkova byla vdána otcem jejím Chvalem za Václava syna Pešíkova. Arch. II. 172. Ani by sester za muže vdá- val. Hus II. 221. Vdal jsem pannu Kristinu z Prachnan za p. Jindřicha z Vilemovce. Dač. I. 94. Potom ji za Matiáše vdala. NB. Tč. 200. Dcera její za pana Puchmíře vdána jest. Žer. Záp. II. 122. Až mne vychováš, za milého vdáš. Er. P. 137. Jestližeby se za jiného vdala. BR. II. 22., 23. a., 498. a. Vdej se zaň. Odpověď. Měla bych za koho (ironicky) ! Jg. — se komu. Milá se mu vdala (i. e. za jiného). Us. V. se komu = za koho. Na Mor. — se kam jak. Vdala-li by se kmetična na cizí grunty bez vůle pána svého. Vz Zř. zem. Jir. 482., Pal. Dj. V. 1. 398. A já bych se do cizích Němec nevdala, raději bych svobodnou v Čechách zůstala. Kmnký. A paní Annu vdali do Ro- hatec za muž. Arch. I. 172. Chceš, abych se vdala do stodoly. Er. P. 235. Ona jest druhá Slovanka, která se od času Břeti- slava II. do rodu Přemyslova vdala. Ddk. III. 50. — se kdy. V lůni sem se nevdala, že su (sem) malóšenká, letos bych se vdá- vala, zas nemám šuhajka; Pře mi milý vo- statke, už vás tady zas mám, v luni sem se nevdala, letos se zas nevdám. Sš. P. 661. Která nechce sama spáť, musí v masopust se vdáť. Slez. Tč. — jak. Vdala se na půl kola (dopustila se, zmrhala se). Mor. Šd. Vydám sa ja po otcovej vôli. Ht. Sl. ml. 237. Vdatí, n. = vdání. Na Mor. a Slov.
Vdatý; -at, a, o = vdaný. Na Mor. a
Slov. Vdavadlo, n. = žertem tolik co chuť
ku vdání, die Heirathslust. Cf. Ženidlo. Vda- vadlem bouchnutá děva. Sych. V. někomu z hlavy vyhnati. Er. P. 237. V. už ju svrbí. U Uh. Hrad. Tč. Však já ti to v. z kotrby vyženu! Er. P. 237. Vdávalka, y, f. = vdávanda. Us.
Vdavanda, y, f. = randa, žena, která by
se ráda vdala, eine Heirathssüchtige. Us. Vdávání, n., das Heirathen. Myslí na v.
Sych. Vdávavá, heirathslustig, mannssüchtig.
Us. Vdovy sú v-vé. Na Ostrav. Tč. Vdáviti, il, en, ení; vdavovati = vtisk-
nouti, eindrücken. — co kam. Ta svátosť vdavuje v duši znamenie. Št. Vdavky, pl., f. = vdání, die Heirath. V.
Není jí do vdavek. Us. Co jste na vdav- kách ujednali? Us. Tč. Ať mi nezkazíš vdavky. Us. Vdeblati = vecpati, hineinstopfen. Us.
Vděčba, y, f. = vděčnost.
Vděčebný, Glückwünschungs-. Šm.
Vděčení, n. = vděk činění, die Willfäh-
rung, Gefälligkeit. Bern. Vděčenství, n., zastr. = vděčnosť. Št. —
V. = libosť, radosť, die Freude, das Wohl- gefallen. Leg. Vděčiti, il, en, ení = vděčným, příjem-
ným činiti, angenehm machen, verlieblichen; |
se = vděk činiti, zu Gefallen thun, will-
fahren. — komu. Byl muž chytrák, jenž obojí straně, židům i Římanům, v. uměl. Sš. Sk. 141. Atheňané všem bohům v-li. Ib. 206. (Hý. ). Jí každý vděčil milerád. Sš. Sm. bs. 86. — se komu. Kterémuž kořil a vděčil se všemožně. Pal. Dj. V. 2. 503. Zámožným se v-lo. Ehr. Vděčí se králi, ale mu nepochlebuje. Sš. Sk. 276. (Hý. ). — V Čech. obyč.: zavděčiti se. — se komu čím. Bern., Plk. Kloníc hlavu v záři za- rdělé usměvem co bohyně ti vděčí; A kdož může Bohu čím v. ? My se mu (Kristu) sice ničím v. nemůžeme, čeho by potřeben byl. Sš. Bs. 180., I. 121., J. 284. — koho čím. Dch. — v čem. Kartig. — se komu zač: za dobrodiní. Jg., Dch. Vděčlivě = vděčně. Na Slov.
Vděčlivosť, i, f. = vděčnosť. Na Slov.
Vděčlivý = vděčný. Na Slov.
Vděčně = s uznáním dobrodiní, dank-
bar. V. se odměniti, V., něco uznati. D. — V. = rád, gern, willig, mit Vergnügen. V. někoho přijmouti. Solf. V. takovou lásku od tebe přijímám. Žer. 351. — V. = pří- jemně, angenehm, annehmlich, anständig. D. V. jak by sůl v oči házel (iron. ). Pk. — V. = zdarma. Půjčku v. učiniti. Ms. pr. kut. Vděčnějí = vděčnější. Nebyl tak vděčen
a měv vděčněji býti. Št. Vděčnosť, i, f. = uznalosť a odměna do-
brodiní, die Dankbarkeit. V. svou někomu prokázati, Kom., za něco. Br. Nyní tuto v. ke mně prokazuje. V. Zástupové v. proká- zali. BR. II. 42. Zákon vděčnosti jest, aby ten, jemuž se dobře činilo, móž-li, tak mnoho aneb viece zasě odčinil. Hus. I. 148. Za- vázán jsi k v-sti. Bern. V. mne k tomu víže, abych. Sych. — V. = příjemnosť, die Annehmlichkeit, Lieblichkeit, Anmuth. V. hlasu. L. — V. = radosť, zalíbení, die Freude, das Wohlgefallen. S vděčností při- jíti nějaké ohlášení. V. Našel jej s velikou vděčností. Kom. Neopúštěj ho, neb jemu na tom zvláštní v. učiníš; A jakož mi jest VMst. psala, že v pilnosti mé v. máte, to- muť jsem velmi rád. Arch. III. 10., IV. 404. Příjezdu našeho v. ukázali. Ler. Vděčnůstka, y, f. = vděčnosť, die Dank-
barkeit. Ohláš. 149. Vděčný; vděčen, čna, o = činící se dluž-
ným za dobrodiní, dankbar, dankbarlich. V. člověk. Ros. Vděčným se ukázati, vděčnou mysl ukázati. V. V. mysl. Bern. Máš-li srdce vděčné, doufej slávy věčné. Us. Tč. — komu čeho. Nebyl vděčen dobrodiní sobě učiněného. Br. Budu vám toho vděčen. Bs. V. darů. Št. Nýbrž že stavové toho vděčni budou. Skl. I. 314. Toho jsem velmi vděčen od tebe, jakožto od přítele svého zvláště milého. Hl. Mají toho těm lidem vděčni býti. Št. Šest. Kn. 160. Byli toho všickni na pořád vděčni. Us. Tč. A to se stalo proto, že jsou učitelův a kazatelů věr- ných nebyli vděčni. Bart. 171. Každému toho vděčen budu. Kos. Ol. I. 219. Cokoli král váš učiní jemu dobrého, budeme toho vděčni. Pal. IV. 2. 206. Budeme toho vždy- cky vděčni. Výb. I. 857, Tvé pilné práce |
||
|
|||
Předchozí (575)  Strana:576  Další (577) |