sb157-05 0..8296

577

vždy vděčni býti máme. Arch. II. 25. Když
mu toho uměl vděčen býti. Chč. P. 48. a.
Budeme-li toho vždycky vděčni daru. Smil
v. 292. Zlí křesťané nikdy vděčni nebyli
toho. Št. 23. Toho Bohu vděčni buďte. Pass.
136. Vděčni budeme té milostivé lásky. Žer.
Velmi jsem toho vděčen a jak nejvíce mohu
V. milosti děkuji, že... Žer. Nejsi vděčen
daru vzatého. BO. Nenie vděčen paměti, že
Bóh otec svět stvořil; Abychom jsúce vděčni
jeho z mrtvých vstání svého čekali; Budú
zatraceni, že tak velikého dobroděnstvie
nebyli jsú vděčni; Ktož nejsa vděčen ne-
smierné dobroty ducha sv. nechce se káti
hriechóv, tomu nebude odpuštieno. Hus I.
112., II. 133., 147., III. 245. Toho Bohu
vděčni buďte. Svěd. — komu z čeho, zač.
Nejsouce vděčni z obdaření cti. Ben. V.
Jsem vám za to (z toho) vděčen. Us. Dch.,
T., Zk. Velmiť sem vděčen z těchto novin,
které si mi široce psal. Arch. III. 51. Ne-
byl jsem vděčen z toho. Smil v. 295. Každý
křesťan za utrpení Páně vděčen býti má.
Sš. II. 29. V. býti komu z čeho. Výb. I.
858. — ke komu. Tu se ukazuje řiedkosť
lidí k Ježíšovi vděčných. Hus III. 343. —
V. = rád. — komu, čemu čeho od koho
čím. Všeho srdcem vděčen buď Bohu. Št.
64. Nebyl jeho smrti vděčen. V. Že jsem
tvému dobrodiní nebyl vděčen. 1410. Ďábel
jest vděčen toho postu. Chč. P. 153. a. Král
byl pomoci té velmi vděčen. Pal. Dj. V. 1.
196. A jakož mě píšeš vystřiehaje mne,
tohoť jsem velmi vděčen od tebe. Arch. II.
20. Jsme velmi vděčni od tebe toho; Tohoť
jsem vděčen od vás, jakožto od přátel svých
milých; Ježto mi kniežata velmi toho ra-
dostni a vděčni byli; Protož jestliže by
J. V. ráčilo také radu svú k témuž sněmu
poslati, byli bychom toho vděčni; Toho
jsme všichni věrně v-ni; A takéť sem na
něm porozuměl, že je toho velmi vděčen
od tebe, jakožto od přietele svého dobrého;
Velmi sú toho vděčni byli. Arch. I. 13., II.
250., 256, 257., III. 4, 45., V. 328. (Šd. ).
Těší mě o nich, jak velmi jich tam vděčni
jsou. Žer. L. I. 129. Staroměští srdečně
vděčni byli příchodu legatův. Pal. Dj. III.
3. 128. Prvého navštievenie máme býti velmi
vděčni a tak mile je pamatovati. Hus II. 4.
Král nejsa žádostiv ani vděčen mezi pod-
danými svými různic a soudů. Bart. Tohoť
jsem velmi v-čen. Výb. II. 52. — V. = pří-
jemný, milý, sladký, annehmlich, angenehm,
lieblich, anmuthig, willkommen. Nic mi není
vděčnějšího. V. Libé spoluznění hlasů vdě-
čné jest. Kom. V. novina. Háj. Libé a v.
teplo; vděčnou službu učiniti (vděk udělati);
v. věc udělati. V. Dárček vděčný bývá uži-
tečný. Mor. Tč. Poněvadž naše dobrodiní
prvé nebylo vděčno, již ho od nás také
míti nebudeš, pokudž jsi živ. Arch. II. 148.
— komu. Jest mi to vděčno. Ros., Bern.,
Háj. Věc mnohým vděčnou a příjemnou
vykonati. Ler. Dobrým byl velmi vděčný.
Bart. Ó Ježíši umučený, pro nás ohavně
zeplvaný! buď nám vždy vděčný a milý
z své milosti. Hus III. 263.

Vded, a, m. = dedek, upupa, der Wid-
hopf. V MV. nepravá glossa. Pa.

Vdědění, n. Panovánie z práva mají tráti
do léta poldruhého, aby třikrát bráno bylo
a potom má pak othádánie přijíti, ježto sta-
rým právem slove v. O. z D. Staří jsú od-
hádání říkali vděděnie. Vš. Jir. 203. Ko-
morník zemský osobně skončil celou tu
exekuci soudním odhádáním čili v-ním do-
tčeného statku. Pal. II. 2. 410.

Vděditi, hereditare. — kde. Vstaň, Ho-
spodine, sudi zemiu, nebo ty vdědíš ve
všech vlastech. Ž. wit. 81. 8.

Vdědžbovati = hineinhauen, einmeiseln.
— co čím kam: dlátkem díru do kameňa.
Na Ostrav. Tč.

Vdech, u, m. = vdechnutí, das Einhau-
chen, die Eingebung. Jg.

Vdechnouti, vedechnouti, zastr. vetchnouti,
vdechnu, ul, ut, utí (zastr. vedchu, vedchl,
vetchl), vdechl, vedšen, vdešen, ení; vde-
chovati; vdýchati, vdýchávati = do něčeho
dchnouti, dýchati, hineinathmen, einblasen,
einhauchen, eingeben. — co komu (čím).
Pán vdechl apoštolům ducha svatého. Sš.
J. 294. Vdechl mu duši. Br. — Kom., Ben.
V. Zmrzlému malými míšky povětří do plic
v. Tabl. lid. — kam. Žádný svatý umění
do tebe nevdechne. V. Někomu povětří do
hrdla v. Koll. Hluboko do sebe vdechl, er
machte einen tiefen Athemzug. Tč. Vdechše
v obličej jeho vdešenie života. BO. Spatný
vzduch do sebe vdechovati. Us. Tč. Vz
Vdechovadlo.

Vdechnutí, n., das einmalige Athemholen.
Čekati v. ducha sv.; Kristus, jenž volal jest
na svú svatbu vnitřním v-tím, svým slovem,
kázáním neb jiným obyčejem. Hus I. 463.,
II. 365. (Tč. ).

Vdechnutý; chnut, a, o, eingeblasen, ein-
gehaucht, eingegeben. — čím. Knihy Bohem
vdechnuté. Br. Duchem svatým vdechnuti
jsúce mluvili svatí lidé boží. Hus III. 305.
Písmo v-té Bohem. Št. N. 4.

Vdechovadlo, a, n, respirator. V. s vou-
sem, Jeffrayovo, Nyropovo. Cn.

Vdechování, n., inhalatio.

Vdej, e, m. = vdávání, die Heirath. Myslí
na vdej. Us. Přicházejí léta, pomýšlí se na
vdej. Us. u Hořic. Hk. Vz Vdaj.

Vděk (na Slov. vďak), u, m. = dík, der
Dank. To jest v. za to, že. Us. Kdo na ne-
vděčnosť žaluje, nikdy vděku nezasluhuje.
Trnka. Vz Dík. — V. = vděčnosť, die Dank-
barkeit. Ráj. Paměť a v. národa. Ddk. II.
182. Lepší nevděk s pravdou, nežli vděk
se lží. Prov. Tč. — V. = odplata, die Be-
lohnung. V. za něco bráti. L. — V. = libo,
libosť, die Lieblichkeit. Poslal pro nějaké
pivo a chtěl ji jako kmotřinku uctit ve své
chalupě, aby jí mohl v. učiniti a jí se za-
vděčit. Er. Sl. čít. 38. Osvědčovala se, že
odporem proti jejímu synu milému jí ni
služba ni vděk se neděje. Pal. Dj. III. 3.
283. Byla tato pomoc zajisté s velkým vdě-
kem a potěchou krále. Ddk. II. 291. V. ně-
komu učiniti, udělati; vděk a vhod učiniti.
V. Stává se mi vděk. D. V. někomu pro-
kázati. Berg. Vděk mi učiníte, jestli....
Sych. — Za vděk něčím vzíti = spokojenu
býti, vorlieb nehmen. Za v. přijíti. V. Ku-
sem chleba za v. bráti. Sych., D. Málem