sb157-05 0..8296

578

béře za vděk. bych. Mnohý chlebem po-
hrdal a suchou kurkou za v. vzal. Prov.
Šd., Tč. — V., adv. = milo, libo, willkom-
men, lieb, recht, anständig. Buď tobě vděk
nebo nevděk. V., Br. Vděk nebo nevděk,
přijmi mne bezděk. Vz Nucení. Č. Milý
příteli, v. mi jest to velmi. Anth. I. 166.
To by ti mělo v. býti. Arch. IV. 13. Co
lze, není nám v., čeho nelze, to prudčeji
pálí. (Ovid. Am. II. 19. 3. ). Sš. I. 77. Také
ač jemu v. není, v. má to učiniti. Hus III.
180. Že by jí rád poslúchal, ale že jí nic
v. nenie. NB. Tč. 203. Vám by snad bylo
velmi v. ZN. Jest (přišlo) mi to v. Us., D.
Nevděčnému nic není vděk, by mu pak i za
krk pěstí dal. Prov. Déšť přichází v. Us. —
Vděk = v děk, zu Lieb, zu Gefallen, gefällig,
zu Dank. Dluh nám vděk půjčený. Faukn.
57. Poslouží mu vděk. Jel. Že jsme dlužni
pravého a spravedlivého dluhu nám v. půj-
čeného 30 hř. gr. peněz. 1464., 1514. Protož
mi se jemu nezdá odpovídati, lečby mi právo
rozkázalo a to z těch příčin, že jest dluh
mój v. jemu svěřený. NB. Tč. 37. — V. =
povab, příjemnosť, lepota, der Reiz, die An-
muth, Schönheit. V. jest živá krása smy-
slná. Jg. Jaro mladé rozkládá růží v. (Reiz).
Dch. Jemná rouška vděky (půvaby) cudně
halí. Dch.

Vděka, y, f. = vděk. Bez vděky jsou
vděky, ty v náruč co se bezděky tisknou.
Koll. I. 419.

Vděkoběť, i, f., txatöfißtj, das Dankopfer.
Lšk.

Vděkokrásný, reizend schön. Šm.

Vděkozpěv, u, m., der Dankgesang. Šm.

Vděkuplnosť, i, f., die Grazie (als Ei-
genschaft). Šm.

Vděkuplný = plný vděku, milostný, lieb-
reizend, voll Anmuth. Č. Řeč vaše buď v-na.
Sš. II. 229.

Vděky, pl., f. = milostenky, Charites,
Gratiae, die Huldgöttinen. V. — Vz Děk.

Vděkyně, ě, f., die Huldgöttin, Grazie.
Vz Vděky ve článku Vděk. Koll. I. 135.

Vdél, i, vdélka, y, f. = vzdél, vzdélka,
die Weite. Měřiti něco na vdél a na šíř.
Na Ostrav. Tč.

Vdělati, vdělávati = včiniti, einmachen,
hineinthun. — co kam (do čeho, nač).
Pref., Čern., Jel.

Vdělitelný, eintheilbar. Šm.

Vděliti, il, en, ení, vdělovati, die Theile
einthun, vertheilen. Jg. — se, sich ver-
theilen. Ms.

Vdění, n. = vnuknutí, vdunutí, die Ein-
gebung. V. ďábla. Sš. II. 92.

Vdepsiti, vdeptati, hineintreten. — co
kam čím: bosýma nohama vtlačiti zelí do
bečky, kameň do měkké země. Na Ostrav.
Tč.

Vderu se, vz Vedrati se.

Vdesátkovati, auf den Zehnten bringen.
Novt. exc.

Vdešení = vdechnutí. Leg. Vlil jest v člo-
věka životné v., Lebenshauch, Alx. Fab.;
vnuknutí, die Eingebung. Jir. Čím blíže
sem čila přítomnosť chotě mého skrze tajně
v. jeho, tiem viece to, což ve mně stude-
ného bieše, zahřelo se. Hus III. 62.

Vdětění, n. = vtělení do dětí, do počtu
dítek, die Einkindschaft. Obřízkou se vsy-
nění a vnárodnění, vdětení do lidu božího
dálo. Sš. L. 26. (Hý. ).

Vdírati se, vz Vetříti se.

Vdíti, vději, ěl a il, ěn a ín, ění; vdí-
vati = zastrčiti, včiniti, hineinthun, ein-, an-
legen. — co kam. Všecky drobta do drštěk
vďoli. Ve Slez. Tč. Petře vděj meč v jeho
nožnice. Hr. rk. 233. A v hruď lásky znaky
vděj nám, boží duchu. Sš. Bs. 14. Uzdu na
někoho v. Jel.

Vdiviti, magnificare. Svatym, jenž su
w zemy jeho, wdywyl vsieczky swe vole
w nich. Ž. wit. 15. 3.

Vdlabati, einmeiseln, einschneiden, ein-
graviren. — co čím kam. Dlátkem, dla-
badlem díru do dřeva, ve dřevo, do ka-
mene v. Us. Tč.

Vdlaviti, il, en, ení, vdlavovati, hinein-
würgen. — co kam. Ona do děcka všecko
jídlo vdlavila, až děcko udlavila. Na Ostrav.
Tč.

Vdlážditi, il, ěn, ění, vdlažďovati, ein-,
hineinpflastern. — co: kámen mramorový.
Pref.

Vdlúž, entlang. Vký.

Vdlužiti se, il, ení = v dluhy se dáti,
sich einschulden, Schulden machen. GR. —
abs. Koupí vlny neb kůži, to vyvěří neb
se vdluží. Jir. Ves. čt. 46. V. se je lehko
ale vydlužiti, to je těžko. Na Ostrav. Tč. —
se v co: v dluh. Ms. pr. kut., Br. V kte-
rejž dluh se na jednání p. Přemka vdlužil.
1581. V. se v dluh peněžitý. J. tr. K tomu
jsme svoliti ráčili, aby se v tisíc zl. v. mohl.
1512. Tč. — se v co proč. Aby ten opat
velehradský v tisíc zl. pro zaplacení jiných
dluhuov toho záduší se vdlužiti mohl. List
z r. 1512. Tč. — se nač jak. I vdlužil se
na to. Půh. I. 229. Nový byl přídavek, že
král napotom na své zámky a důchody ne-
směl se více v. bez vůle zemské. Pal. Dj.
V. 2. 274. — se kde: u řemeslníkův, Zříz.
Ferd., v Židech. Mus. Pakliby pán aneb
rytířský člověk, vdluže se u řemeslníkův a
jiných v městě obchodníků všelikterakých,
záplatou prodléval. Vác. XIII. — za koho.
Zlob.

Vdmechnouti, vdmychnouti, chnul a chl,
ut, utí; vdmýchati = vdechnouti, einhauchen,
einblasen. — co kam (do čeho, v co).
Jg., Rg. zdr. — V. = dechem do sebe vtá-
hnouti, durch Athem einziehen. — co kam:
prášek do nosu. Rg. zdr. 141.

Vdmuchati, hineinblasen. — co odkud
kam: kouř z fajky do jizby. Na Ostrav.

Vdoba, y, f., die Form. Šm.

Vdobývati = vyhledávati, fordern. Pass.
mus. 43., 22.

Vdokati = kdákati, gackern. — abs.
Kura vdoká, když vajco snesla. Na Ostrav.
Tč.

Vdole = v dole, unten. Kteréžto milostivé
potvrzení ve všech artikulích, klauzulích a
punktích tako slovo od slova, jak se v.
píše, zní. List z r. 1577.

Vdoleček, vz Vdolek.

Vdolečník, u, m. = plech s prohlubněmi
k pečení vdolků, der Dalkenblech. Dch.