sb157-05 0..8296

579

Vdolek, lku (zastr. vdůlek, v obec. ml.
dolek:, ale v již. Čech. vdolek. Kts. ), vdo-
leček, čku, m., der Dalken. V. litý (lívanec),
D., válený, olejem smažený, s povidly a
syrečkem, se skořicí, s kalem atd. Vdolky
péci, smažiti, mazati, posypávati. V. bram-
borový (vz Hupečky), z bílé, černé mouky.
Us. Naše Káča má, dycky povídá, pod vr-
škem louku: kdo ji poseče, že mu napeče
pod věrtel vdolků. Čes. mor. ps. 288. A já
vám dám dva vdolky mazané; Mám štyry
homolky, hrsť móky na vdolky, ostatek
pazdeří a dvě perótky. Sš. P. 745., 672.
(Tč. ). Vdolky mazané v oleji. Bj. — V. =
koláč, der Kuchen. Na Zlínsku. Brt. Vdolek
trnčák, tvarožňák, hrušňák, chlebovník. Ib.
Brt. V. = veliký hanácký koláč mazaný
makem, trnkami (povidly), tvarohem atd.,
peče se obyč. v čas žní. Bkř. — V. = placka.
V. bez kvasu. BO.

Vdolepsaný = v dole (dole) psaný. My
téhož markrabí míšenského toto příměřie
v-né nepřijímáme. Arch. II. 276.

Vdomnění, n. = domnění, die Vermu-
thung, der Verdacht. K tvému strýci žádné
lstivé v. nemá. Arch. IV. 428.

Vdomněti se, ěl, ění, vdomnívati se =
domněti se, domnívati se, vermuthen, Ver-
dacht schöpfen. — v koho. Aby se toho
dále v ně nedomnívali. 1452.

Vdorný, zastr. = vzdorný, trotzig. St.
skl. III. 223.

Vdouti, vduji, ul, ut, utí; vdunouti, ul,
ut, utí; vdouvati = vdýchati, vdýmati, vdy-
chovati, ein-, hineinblasen. — co čím kam
(do čeho, v co): míškem. Vítr všecek dým
do jizby vduje. Us. Tč.

Vdouvání, n., das Hineinblasen. Ďábel
v-ním svojím působí. Sš. II. 93.

1. Vdova, vdovička, vdovka, y, vdo-
vice, e, f. V., vBdova, skr. vidhava z vi-dhava
(ne-vdaná), goth. vídovô, strněm. vitava,
lat. vidua. Schl. V. od skr. koř. vidh = roz-
loučená; žalostí, bolestí raněná. Vz Mz. 91.
— V. = žena, které muž umřel, die Witwe,
Witfrau. V. osiřelá, Kram., pozůstalá, J.
tr., opuštěná, ubohá, Šd., smutná. V. po
někom. Rk. V. po živém, die Strohwitwe.
Us. Vdovička svávolička. Prov. Snůška pro
vdovy. D. Na vdovy do spolku platiti. Us.
V. byla ve svém vdovství (na vdovím stole)
sebe mocna. Půh. 1406., 1459. V. svůj stav
proměnila najprvé když se za jiného muže
vdala; druhé když své věno v jinú ruku
trhem zapsala dskami neb kterakkoli jinak
zavadila...; když po smrti muže po roce
dítě má, neb tu zjevné jest, že svého stavu
počestného nezachovala, O. z D., Vš. Jakovú
nepotřebnú starosť mně ubohej vdově zav-
dali súsedi moji. Sl. let. I. 250. Vzdychala
jako mladá v. Dvrs. Bohatá v. není žádná
vdova. Hnš. V. po Jachymovi. Žer. Vzala
si ho jako v. Us. Dch. Vdově někdy čert
štětky půjčuje a vdovce sám češe (chtí se
zalíbiti). Vz Vdovec. Bayer. Vdovy poctivé
a zachovalé k sloužení chudým a nemocným
obraceli. BR. II. 206. a. Jak slušelo na ubohou
vdovu. Pal. Dj. V. 1. 19. Ta v. plače syna
svého. Hus II. 357. Podávení vdovy. Arch.
II. 490. Lepší je vínečko nežli voda, lepší

je panenka nežli vdova; Jak živa sem ne-
viděla na boru žaludu, aby mládenec opustil
panenku pro vdovu; A kde v. kročí, všady
o ní řeči. Sš. P. 199., 494. (Tč. ). Vdova ne-
ohražená zahrada. Já půjdu od v-vy k v-vě,
naplním kapésky sobě. Sš. P. 660. V. někdy
Oldřichova Hechtova; Tu mi ona v-vú jsúci
slíbila. Půh. II. 167., 501. Dvakrát vdovou
vdova bezdětná. Sá. Kdo si vezme vdovu,
přiňde do okovů. Slez. Tč. Lepší děvče bez
pata, nežli vdova hubatá. Ib. Lepšie jedno
dievče ako čtyry vdovy. Sš. P. 70. Kdo
vdovu béře, jako by staré poctivice koupil
na trhu: kdož ví, kdo je nosil. č. M. Jak
u kněze tak u vdovy, každý chodí za svou
vůlí; U vdovy chléb hotový, ale ne každému
zdravý; Vdovy za muže hotovy. Č. M. 395.
Vz Rb. 273. Vz Vdovec, S. N., Vš. 571. O
vdovách starší doby a o jejich právech vz
Sl. 357., Tk. II. 314., Zř. zem. Jir. 482.

2. Vdova, y, f. V. rajská, vidua paradisea,
pták vrabcovitý. Vz Frč. 353. V. kapská
dlouhoocasá, v. capensis, královská, v. regia.
Hulub I. 217., II. 425.

Vdovář, e, m. = kdo za vdovami běhá,
wer Witwen nachläuft, der Witwenjäger.

Vdovcův, -ova, -ovo, dem Witwer ge-
hörig. Us. Ta vdovcova brada jako drobná
sečka, ona by popchala moje bílé líčka; Ty
vdovcovy fúsa radovaly by se, moje černé
oči naplakaly by se. Sš. P. 197. (Tč. ).

Vdovci = vdovecký, die Witwe betreffend.
Bern.

Vdovčiak, a, m., osob. jm. Slov. Šd.

1. Vdovec, vce, vdoveček, čka, m., der
Witwer, Witmann. V. Strany původu vz
Vdova. Když se mu dcery provdaly, zůstal
vdovec o samotě. Sych. V. po živé, -der Stroh-
witwer. D. Vdovcům věnečky se nevstavují.
Kos. Ol. I. 296. Nežbych sobě vdovca ples-
nivého vzala, radši bych já radši do vody
skočila; Ach vdovče ty můj milý, pověz ty
mně pravdu, kolko ty těch dětí máš, ať mě
neoklamáš; V. si mě namlouvá, má patero
dětí; Nechoď za mnó ledajaké vdovče, dělal
bes mně, jaks dělal nebožce; Ja, co je ten
starý v. drdlavý, co by moje modré oči pla-
kaly; Vdovce bych nechtěla, nebo bych se
bála, že by ta nebožka za dveřama stála;
Zakukala zezulenka z jalovca, nedávajte mně
maměnko chtět vdovca; Jak živa sem ne-
viděla na lóce jalovca, aby panna opustila
mládenca pro vdovca; Lepší je žitečko nežli
oves, lepší je mládenec nežli vdovec. Sš. P.
197., 198., 199. (Tč. ). Až já umřu a ty budeš
vdovec, potom bude našej lásce konec. Brt.
P. 53. Kdeže som ja bola, keď milých dá-
vali? každej po mládenci, len mně vdovca
dali! Sl. ps. 328. Blýská-li se dívce čelo,
dostane za muže vdovce. Mus. V. má jen
polovici srdce (půl ho dal nebožce). Č. V.
našel čertův kartáč (strojí se. Vz Ženitba,
Manželství, Vdova). Č. V. bez hospodyně
jest ubohá věc. Jg. Vdovec s vdovou zřídka
se shodnou; V. má lžičku a skleničku a
mládenec holé ruce. Č. M. 395., 396. Vdově
někdy čert ščetky požičá (půjčuje) a vdovce
sám češe (vdovy někdy se strojí, vdovci
pořád). Bern. Vz Vdova.