Předchozí (578)  Strana:579  Další (580) |
|
|||
579
|
|||
|
|||
Vdolek, lku (zastr. vdůlek, v obec. ml.
dolek:, ale v již. Čech. vdolek. Kts. ), vdo- leček, čku, m., der Dalken. V. litý (lívanec), D., válený, olejem smažený, s povidly a syrečkem, se skořicí, s kalem atd. Vdolky péci, smažiti, mazati, posypávati. V. bram- borový (vz Hupečky), z bílé, černé mouky. Us. Naše Káča má, dycky povídá, pod vr- škem louku: kdo ji poseče, že mu napeče pod věrtel vdolků. Čes. mor. ps. 288. A já vám dám dva vdolky mazané; Mám štyry homolky, hrsť móky na vdolky, ostatek pazdeří a dvě perótky. Sš. P. 745., 672. (Tč. ). Vdolky mazané v oleji. Bj. — V. = koláč, der Kuchen. Na Zlínsku. Brt. Vdolek trnčák, tvarožňák, hrušňák, chlebovník. Ib. Brt. V. = veliký hanácký koláč mazaný makem, trnkami (povidly), tvarohem atd., peče se obyč. v čas žní. Bkř. — V. = placka. V. bez kvasu. BO. Vdolepsaný = v dole (dole) psaný. My
téhož markrabí míšenského toto příměřie v-né nepřijímáme. Arch. II. 276. Vdomnění, n. = domnění, die Vermu-
thung, der Verdacht. K tvému strýci žádné lstivé v. nemá. Arch. IV. 428. Vdomněti se, ěl, ění, vdomnívati se =
domněti se, domnívati se, vermuthen, Ver- dacht schöpfen. — v koho. Aby se toho dále v ně nedomnívali. 1452. Vdorný, zastr. = vzdorný, trotzig. St.
skl. III. 223. Vdouti, vduji, ul, ut, utí; vdunouti, ul,
ut, utí; vdouvati = vdýchati, vdýmati, vdy- chovati, ein-, hineinblasen. — co čím kam (do čeho, v co): míškem. Vítr všecek dým do jizby vduje. Us. Tč. Vdouvání, n., das Hineinblasen. Ďábel
v-ním svojím působí. Sš. II. 93. 1. Vdova, vdovička, vdovka, y, vdo-
vice, e, f. V., vBdova, skr. vidhava z vi-dhava (ne-vdaná), goth. vídovô, strněm. vitava, lat. vidua. Schl. V. od skr. koř. vidh = roz- loučená; žalostí, bolestí raněná. Vz Mz. 91. — V. = žena, které muž umřel, die Witwe, Witfrau. V. osiřelá, Kram., pozůstalá, J. tr., opuštěná, ubohá, Šd., smutná. V. po někom. Rk. V. po živém, die Strohwitwe. Us. Vdovička svávolička. Prov. Snůška pro vdovy. D. Na vdovy do spolku platiti. Us. V. byla ve svém vdovství (na vdovím stole) sebe mocna. Půh. 1406., 1459. V. svůj stav proměnila najprvé když se za jiného muže vdala; druhé když své věno v jinú ruku trhem zapsala dskami neb kterakkoli jinak zavadila...; když po smrti muže po roce dítě má, neb tu zjevné jest, že svého stavu počestného nezachovala, O. z D., Vš. Jakovú nepotřebnú starosť mně ubohej vdově zav- dali súsedi moji. Sl. let. I. 250. Vzdychala jako mladá v. Dvrs. Bohatá v. není žádná vdova. Hnš. V. po Jachymovi. Žer. Vzala si ho jako v. Us. Dch. Vdově někdy čert štětky půjčuje a vdovce sám češe (chtí se zalíbiti). Vz Vdovec. Bayer. Vdovy poctivé a zachovalé k sloužení chudým a nemocným obraceli. BR. II. 206. a. Jak slušelo na ubohou vdovu. Pal. Dj. V. 1. 19. Ta v. plače syna svého. Hus II. 357. Podávení vdovy. Arch. II. 490. Lepší je vínečko nežli voda, lepší |
je panenka nežli vdova; Jak živa sem ne-
viděla na boru žaludu, aby mládenec opustil panenku pro vdovu; A kde v. kročí, všady o ní řeči. Sš. P. 199., 494. (Tč. ). Vdova ne- ohražená zahrada. Já půjdu od v-vy k v-vě, naplním kapésky sobě. Sš. P. 660. V. někdy Oldřichova Hechtova; Tu mi ona v-vú jsúci slíbila. Půh. II. 167., 501. Dvakrát vdovou vdova bezdětná. Sá. Kdo si vezme vdovu, přiňde do okovů. Slez. Tč. Lepší děvče bez pata, nežli vdova hubatá. Ib. Lepšie jedno dievče ako čtyry vdovy. Sš. P. 70. Kdo vdovu béře, jako by staré poctivice koupil na trhu: kdož ví, kdo je nosil. č. M. Jak u kněze tak u vdovy, každý chodí za svou vůlí; U vdovy chléb hotový, ale ne každému zdravý; Vdovy za muže hotovy. Č. M. 395. Vz Rb. 273. Vz Vdovec, S. N., Vš. 571. O vdovách starší doby a o jejich právech vz Sl. 357., Tk. II. 314., Zř. zem. Jir. 482. 2. Vdova, y, f. V. rajská, vidua paradisea,
pták vrabcovitý. Vz Frč. 353. V. kapská dlouhoocasá, v. capensis, královská, v. regia. Hulub I. 217., II. 425. Vdovář, e, m. = kdo za vdovami běhá,
wer Witwen nachläuft, der Witwenjäger. Vdovcův, -ova, -ovo, dem Witwer ge-
hörig. Us. Ta vdovcova brada jako drobná sečka, ona by popchala moje bílé líčka; Ty vdovcovy fúsa radovaly by se, moje černé oči naplakaly by se. Sš. P. 197. (Tč. ). Vdovci = vdovecký, die Witwe betreffend.
Bern. Vdovčiak, a, m., osob. jm. Slov. Šd.
1. Vdovec, vce, vdoveček, čka, m., der
Witwer, Witmann. V. Strany původu vz Vdova. Když se mu dcery provdaly, zůstal vdovec o samotě. Sych. V. po živé, -der Stroh- witwer. D. Vdovcům věnečky se nevstavují. Kos. Ol. I. 296. Nežbych sobě vdovca ples- nivého vzala, radši bych já radši do vody skočila; Ach vdovče ty můj milý, pověz ty mně pravdu, kolko ty těch dětí máš, ať mě neoklamáš; V. si mě namlouvá, má patero dětí; Nechoď za mnó ledajaké vdovče, dělal bes mně, jaks dělal nebožce; Ja, co je ten starý v. drdlavý, co by moje modré oči pla- kaly; Vdovce bych nechtěla, nebo bych se bála, že by ta nebožka za dveřama stála; Zakukala zezulenka z jalovca, nedávajte mně maměnko chtět vdovca; Jak živa sem ne- viděla na lóce jalovca, aby panna opustila mládenca pro vdovca; Lepší je žitečko nežli oves, lepší je mládenec nežli vdovec. Sš. P. 197., 198., 199. (Tč. ). Až já umřu a ty budeš vdovec, potom bude našej lásce konec. Brt. P. 53. Kdeže som ja bola, keď milých dá- vali? každej po mládenci, len mně vdovca dali! Sl. ps. 328. Blýská-li se dívce čelo, dostane za muže vdovce. Mus. V. má jen polovici srdce (půl ho dal nebožce). Č. V. našel čertův kartáč (strojí se. Vz Ženitba, Manželství, Vdova). Č. V. bez hospodyně jest ubohá věc. Jg. Vdovec s vdovou zřídka se shodnou; V. má lžičku a skleničku a mládenec holé ruce. Č. M. 395., 396. Vdově někdy čert ščetky požičá (půjčuje) a vdovce sám češe (vdovy někdy se strojí, vdovci pořád). Bern. Vz Vdova. |
||
|
|||
Předchozí (578)  Strana:579  Další (580) |