sb157-05 0..8296

580

2. Vdovec, vce, m., Witmannsau, dvůr
u Třeboně. PL. — V. = krajíc chleba bez
kůrky, samá střídka (tu děvčata neráda
berou). Us. na Ostrav. Tč.

Vdovecky, witwermässig. Bern.

Vdovecký, Witwer-. V. stav, der Witwer-
stand. Bern.

Vdovectví, n., vdovství, der Witwen-
stand. D.

Vdoví věno, stav, Witwen-. Jg. Čím
vdova svój stav vdoví promění? O. z D. Vz
Vdova. V. stůl, der Witwensitz. Vz Gl.
358. V. súdcě, judices viduarum. Ž. wit. 67.
6. V. srdce, oděv, rúcho; Osla sirotčieho
zajeli a v základě pojeli jsú vól vdoví (ab-
stulerunt pignore bovem viduae). BO. V. po-
kladnice (vdovská), plat (věčné věno, Wit-
wengehalt), opatrovna, Witwenversorgungs-
anstalt, sídlo, -sitz. J. tr. Svůj v. stav pro-
měniti. Arch. II. 504. (Šd. ).

Vdovice (na Slov. vdovica), e, f. = vdova.
Ht. Sl. ml. 65., Dbš. Sl. pov. I. 439., Sl. ps.
72.

Vdovický, Witwen-. Dožiti se v. chleba.
Dbš. Sl. pov. I. 184.

Vdovička, y, f., vz Vdova. Byla jedna
v., patero dzěci měla, živic jich čim neměla.
Sš. P. 91.

Vdovin, a, o, der Witwe gehörig. Vdovin
statek. Tč., věno. Dvorský nebožtíka vdovi-
ného muže zbil oščipem v bok. NB. Tč. 4.

Vdoviti, il, ení = vdovou n. vdovcem býti,
zůstati, Witwe, Witwer sein. J. tr., Ros. —
po kom. Paní Alžběta nedlouho po pánu
vdovila. Břez. 3. — abs. Když která žena
vdovie a chce na svém stolci vdoviem se-
děti. Arch. II. 504. Maria (máti Markova)
nyní bezmála vdovila. Sš. Sk. 144.

Vdovka, y, f. = vdova.

Vdovně = vdovím způsobem.

Vdovsky, witwisch.

Vdovský = vdoví, vdově náležející, pří-
slušný, Witwen-. V. sídlo, D., plat, příbytek,
rok, pokladnice, pomoc, vyživení, Bern., šat,
stav, léta (vz Léta, Gl. 358. ), pře, stolice. Us.
V. vychování, opatrovna, sídlo; seděti na
vdovské stolici (býti vdovou). J. tr. Kteráž
by koli vdova, mající věno po muži svém
na statku ujištěné, na ně právem vdovským
nesáhla. Zř. F. I. S. XXXV. Vz Vdoví. Země
svlékla habit vdovský a ustrojila se za ne-
věstu. Šml. Držela na Moravě v. statek;
Olomúc jí bude dána za v. sídlo. Ddk. III.
13., IV. 68. Kdyby vdovy zuostaly, těch při
starodávním pořádku na jejich vdovských
stolicích, v statcích po manželích jejich zů-
stalých, zanechati mají. List z r. 1581. Ne-
smilnosť manželská, v-ská, panenská; Dobré
jest zdrženie manželské, lepšie zdrženie
vdovské a nejlepšie panenstvie dokonalé.
Hus I. 201., II. 34. (Tč. ). Dokudž svého
stavu v-ho nepromění. Arch. IV. 41.

Vdovství, -stvo, -vectví = vdovský stav,
der Witwenstand, das Witthum. Ros. V.
nebezpečné. Jel. Roucho vdovství svléci.
Zlob. Do v. přijíti, přivésti. Bern. Slíbila
v svém vdovství těch peněz nebrati ani
jinam obrátiti; Za její vdovství pobral jí na
její věně krávy. Půh. I. 123. II. 41., 122.
(Tč. ). Od smrti muže svého nábožně vdov-

stvie držela až do let čtyř a osmdesát; Kdo
by mohl ty psotné příhody vypsati, od nichž
drahé panictvo v Kristovi a panenstvie v jeho
matcě jest vysvobozeno a nad vdovstvo a
manželstvo velmě povýšeno. Hus II. 26., III.
270. Kolko manželiek od vdovstva jste vy
vody zdravé zachránily? Slov. Tč. O v. u
Římanův a Řeků vz Vlšk. 221.

Vdrápati se, hineinkriechen, mühsam hi-
neinkommen. — kam: do boudy. Tč.

Vdráti se = vedrati se. Dch.

Vdrbati, vdrbávati = drbaje včiniti, ein-
reiben, einkratzen. — co komu. Vus.

Vdrcnouti, cnul a cl, utí, hineinstossen.
— kam (koho). Schválně vdrcli jednoho
chlapce mezi děvčata. Us. Tč. Vdrcl do
něho. Us.

Vdrhnouti, hnul a hl, ut, utí, vdrhovati,
hineinschlingen. — co kam: malý uzel do
velikého. Us. Tč. — V., einreiben. — co
kam: písek do podlahy. Us.

Vdřidušstvo, a, n. = vyděractví. Kšch.

Vdrobiti, il, en, ení; vdrobovati, vdrobí-
vati, einbröckeln, einbrocken. — co kam:
chléb do mléka. Us. Mnoho peněz do statku,
do spolku, do hospodářství vdrobil (vstrčil,
vynaložil). Plac, Ros., Zlob. — co komu
kde. Ten mu pěknou u něho vdrobil, ein-
salzen. Us. Tč.

Vdružiti, il, en, ení = vstrčiti, vraziti,
hineinstossen, ein-, hineinstecken. — co se
kam. Přemysl vstrči (al. vdruži = vdružil)
v zemi otku. Dal. 12. — Leg. Žerď v zemi
vdružil. Pass. mus. 361. V-žil se do té spo-
lečnosti, mezi ně. Us. Tč. —co kde. V něm
lakomstvie, mátie hřiechov, své kořeny vdru-
žilo. Troj.

Vďubnouti, bnul a bl, ut, utí, vďubati,
vďubovati, einpicken. — co kam. Síkora
vďube dírku do ořecha, by vyďubala zrno;
V. zobák do země, hřebík do prkna. Us. Tč.

Vduchání, n., vz Vduchati. Vniterné vnu-
kání a v. Sš. I. 88.

Vduchati, vduchovati = vdýchati, hinein-
blasen, hineinathmen. Na Slov. — komu
kam: sobě do rukou, aby se ohřály.

Vduji, vz Vdouti.

Vdun, u, m. = vdunutí, vnuknutí, die
Eingebung. Kdož vnuknutí a vdunů milosti
boží poslušni jsou. Sš. J. 219.

Vdunouti, nul, ut, utí = vdouti. — co
komu. Prosme pána, aby církvi u nás vdu-
nul ducha neporušenosti. Sš. Mr. předml.

Vdunutí, n. = vnuknutí. I došel vnitrným
v-tím jistoty. Sš. Sk. 119. (Hý). Proroctvím
rozumí se mluveni ze zjevu a z podnětu či
v. a vnuknutí ducha sv. Sš.

Vdušný, seelenvoll. Šm.

Vdy, vdycky, vdyť = vždy, vždycky,
vždyť, immer. Nemohu tak mnoho psáti, že
vdy mním, že...; JM. mě vdy upomíná.
Arch. II. 430. Aby vdy ve zpuosobě ta-
kovej žaloby tu věc, pro kterúž má přísa-
hati, některak dotekl. NB. Tč. 266. On k nám
po vdy choďoval (chodíval), kdy byl ještě
na slatině. Na Ostrav. Tč. Protož muožete o
ty i o jiné věci mezi řemesly u vás vdycky
zřiezenosť učiniti, kolikrát by potřebí toho
bylo. NB. Tč. 267. Ježto na tě to vdycky
prokáži. NB. Tč. 237.