sb157-05 0..8296

581

Vdychací přístroj = vdychadlo. Dch.

Vdychadlo, a, n., der Inhalator, Inhala-
tionsapparat. Vz S. N. V. 644.

Vdychání, n., das Einhauchen, Einathmen.
Ras.

Vdychaný; -án, a, o, eingeathmet. Us.

Vdychatelný, einathembar. V. vzduch.
Dch.

Vdychati, vdychnouti, chnul a chl, ut,
utí, vdychovati, einathmen. Vz Vdechnouti.

Ve, předložka, vz V. Byl ve třetím roce.
Us. — Ve = vy. A ve milí kamarádi! Sš.
P. 566. — Ve-, místo: vě-: veža, vetva, =
věž, větev. Na Zlínsku. Brt.

1. Vě, zastr., dual = my dvě, my dva. St.
skl., Kat. 332. Cf. Bž. 11.

2. Vě (vje)! tak se vybízí tažný dobytek,
aby šel dále. Kšť., Vrů.

Veba, y, f., z něm. Webe = štuka, štučka.
D. Cf. Postav.

Veběhnouti, vz Vběhnouti.

Veberka, y, f., veberia, rostl. mořenovitá.
Rstl. I. 256. b.

Vebrati se, vberu se, al, ání; vbírati se,
vbrávati se = někam vniknouti, zvl. někam
se vlouditi, hineindringen (heimlich), sich
einschleichen. Jg. — kam. Hluboko do hory
se vebrati. D. Vebrali se na hrad pražský.
Dač. I. 244. Kovkopové do jedné hory se
vebrali. Brt. S. 12. Měl by se do těch věcí
v. Bl. Když sě v ten les vebrachu. Hr. rk.
17. V. se do země. Akt. m. Ferd. — se
kam jak. Mocí v hrad se vebrali. Dal. —
kudy kam. Skrze písčitou zemi voda se
vbírá do sklepu. Jg.

Vebžany, dle Dolany, Webeschau, ves u
Teplice. PL.

1. Věc, i, vícka, věcička, y, f. Věc dle
Kosť, tedy: věcem, ve věcech. Strb. veštB,
got. vaihts, ht (gt) v c. Vz Gb. Hl. 111. V.
= co má podstatu naproti pouhé formě nebo
slovu, jistota jakákoliv kromě člověka, co
jest kdekoliv ve světě, die Sache, das Ding, das
Wesen, der Gegenstand. Jg., S. N. V MV.
nepravá glossa. Pa. Viditelná v.; pozorně na
v. hleděti; Hradí se hrází, zdí, plotem z kolů,
tyčí a jiných věcí. Kom. V. mistrná, zpo-
tvořená. V. Živé, bezživotné věci. V. vonné,
z dříví, cukrové, skleněné, Us., soukenné,
lněné. Br. V. na prodej. V. k ničemu, Dch.,
k dodání, der Lieferungsgegenstand. Šp. Věci
od zlata, od stříbra a od drahého kamení.
Dač. I. 261. Věci sebe vespolek docelovací
a k sobě patřící; Věci nejetné, xk áóiáeoya.
Sš. Sk. 10.. 181. Na věci oku slibné se neo-
hlédáme. BR. II. 600. b. A než jest Jan
domuov přijel, byly vyneseny ty věci, které
tuto vypisuji. NB. Tč. 260. Koně, odění,
samostříly a jinú domovitú věc; O ty věci
páni nalezli, že...; Dlužen mi peníze za
krásnú věc. Půh. I. 166., II. 145., 546. Rozum,
paměť, vóle jsú tři věci, ale jedna duše. Hus
II. 371. Věci suché a mokré. BR. II. 65., a.
V. pouhá, o sobě, sama sebou, Ding an sich.
Nz., Hš. V. určitá, každá zvláště, jednotlivá.
J. tr. Věci movité, nemovité, cenné, peněžní,
Šp., drahocenné. Věci stejnorodé (které mají
společné znaky), různorodé (které mají různé
znaky); v. úplná (které žádná částka ne-
schází). Blř. Věci čistující a hnojící ránu,

horké odrážející, klovaté, narosťující a mozek
posilující, obměkčující, v. na smasení a ro-
stění, studené a odrážející, složené, utvrzu-
jící, zbraňující nežitu a objitření. Sal. 115.,
117., 109., 120., 224., 105., 109., 104., 226.,
107., 174. — Slovo věc zastupuje někdy jiná
substantiva. Božské věci = služby, nábožen-
ství. V. Aby všecky lidské věci prohledl
(děje, správy atd. ). Kom. Věci válečné. Har.
Stavěti nějakou věc = stavení. Har. Má ty
věci = čmýru, měsíčné. Us. Není sedla, ani
uzdičky, ba ani té věcičky (= koně), na
niž se uzda dává. Č. M. 170. Každý zná své
věci (obtíže, starosti a p. ); On nejde nic na
věci světské; Lidské věci; Někoho mimo
věc (ausser Spiel) pouštěti. Dch. Věci po-
svátné. Us. Že se jest poctivě zachovala,
žádnými věcmi neslušnými ani čáry vuokol
nejdúci (umgehen). NB. Tč. 248. Abychom
vyšších věcí čenichali. Sš. II. 60. Že jsú land-
fridem všechny věci mezi ním a mezi mnú
o brannú věc minuly. Půh. II. 114. Všechni
věci čas mají: mlčenie i mluvenie; Které
věci od Boha jsú, řádné jsú. (Pav. Řím. 13. );
Otec a mátě divili sú sě nad těmi věcmi,
které řečeny sú byly o něm. (Luk. 2. ). Hus
I. 271., 466., II. 24. (Tč. ). — V. = něco,
etwas, ein Ding, eine Sache. Bohatství jest
pěkná věc, kdo ho užiti umí. Mušení veliká
a těžká věc. V. Já za novou věc to měl.
Kom. Jiná věc jest. V. Dobrá v. jest ne-
hrati na mstěnou. Prov. Prov. To je věc!
To jsou věci! Šm. Mrzutá věc, eine Fata-
lität; Jest to v. nemožná. Dch. Tancovali
oba, až milá věc. Dbš. Sl. pov. I. 412. Ač
kterými věcmi sě dmeme, Bohu ohavni jsme:
A věz opět, že jiná věc jest posvěcenie a
jiná posviecenie. Hus II. 385., 417. (Tč. ). Oči
jsou nesytá věc. Hš. Bůh i maličkosti volí,
by jimi veliké věci dokázal. Us. Tč. —
Pozn. U adjektiv se slovo věc často vypouští.
Pěknáť jest statek a zboží (i. e. pěkná věc).
Zk. — V. = vše, o čem se mluví, jedná,
předmět, der Gegenstand, die Rede, Materie,
das Thema. Jednu věc a řeč opakovati;
hlavní věc (pře), V.; vedlejší v. Us. Ne-
mluvte o takových věcech. Věc vyložiti. V.
svrchu zmíněná, řečená, dotčená. Us. K věci
mluviti. Kom. K věci. To nedělá nic k věci!
To nedělá nic k věci. Us. V. ta daleko hledí,
hat eine grosse Tragweite. J. tr. V. rozmluvy,
hádky, jednoty. Šm. Věci obecné, vz Rb.
273. Kdyžby Václav držal dědinu neb jinú
věcí tělesnú vládl. CJB. 387. Tyto všecky
věci svrchu psané listem tímto naším utvr-
zujem; Kdožby mana z manské věci pohonil.
Žř. F. I. A. X. 6., D. IV. Do věci se dáti,
ins Zeug gehen; Hned k samé věci, in me-
dias res; V. hádky, der Streitpunkt; Hle-
děti k věci. Us. Dch. Táhnou se k divu uči-
něnému, věci doličné, z níž veškera ta pře
byla povstala. Sš. Sk. 46. Jmieti bude túž
plnú moc a tak plné právo ke všem věcóm
v tomto listu psaným. List z r. 1467. — V.
= sama tresť, jádro, smysl, der Inhalt, der
wahre Gehalt, der Sinn. Hledím k věci a ne
k slovům. Jg. Nehleď na řeč, ale na věc.
Prov. na Slov. Mnoho řečí, málo věcí. Koll.
— V. = co se stalo, děj, událosť, der Vor-
fall, die Begebenheit, die Geschichte. Stalé