sb157-05 0..8296

582

věci, budoucí; rozsévač nejistých věcí; ha-
nebné věci o někom roztrušovati. V. Věc
paměti hodná. D. Věc ta záhadná nesnadně
se dá rozeznati. Sš. J. 54. Poněvadž jest to
tak dávná věc. Půh. II. 324. — V. = skutek,
účinek, čin, die Sache, Handlung, That. V.
neslušnou učiniti. V. V. podaná, předložená,
uložená. D. V. nezpůsobná. Bern. V. nedo-
konaná. J. tr. Hotová v. Dch. Zatím v di-
vadle věci hřmotné se dály. Krátká pamať
v dobrých vecách a v zlých dlúhá bývá. Na
Slov. Tč. Všecky věci vaše v lásce buďte.
Hus I. 203. — V. = skutek, pravda, die
Wirklichkeit, Wahrheit, That, Sache. My-
šlením toliko, ne věcí bohati jsme. — V. =
výpadek, konec, der Ausgang, Erfolg, der
Augenschein. Sama věc to učí. Bern. Věc to
ukáže. — V. = okolnosť, der Umstand. Za pří-
činou té věci. V. V dobrých a zlých věcech.
Kom. — V. = stav, způsob života, der Stand,
die Lebensart. Každý svou věc chválil. Kom.

— V. = dílo, záležitosť, práce, die Angele-
genheit, Sache, Affaire, das Geschäft. Podlé
času život a své věci vésti. V. Začíti, skon-
čiti věc. Starati se o své věci. Us. To jest
má věc. Us. Ve svých věcech zběhlý jest.
Mlčeti není v. jeho. Věci vojenské, duchovní,
světské, domácí. Har. Své věci spořádati.
Kom. Nyní má v. se mele. Skl. I. 359. V.
otcovská, sirotčí. Nál. 159., 160. V. obchodní.
Nz. Šlo o tu věc. Us. Dch. Já do jejich věcí
nechci více nic míti. Žer. 315. Nemohu o tu
věc býti. BR. II. 114. a. Nepleť se, hosti,
v hospodářovy věci, své měj na péči. Prov.
Šd. V každé věci hleď konce. Prov. Šd. —
V. = povinnosť, náležitosť, die Sache, Pflicht,
Gebühr. Udělal jsem svou věc. D. Má věc
jest tě opatrovati. Kom. Čí to v. než jeho ?
Us. Dch. — V. = příčina, die Ursache. Pro
tu v. V. Bijí se pro ledajakous věc. Vrat.
Neb která j' věc smutku tvého. Hr. rk. 101.
V starém zákoně neslušelo to pro trojí věc,
aus drei Gründen. Hus I. 71. — V. = pře,
jednání, gerichtliche Sache, der Process, der
Handel. Věc a odpor. V. Věc přisouzená,
Ros., právem rozeznaná, Bern., ztracená, D.,
trvající, zašlá. J. tr. V. doličná, Beweisstück.
Er. V. hádky, pochybná, nejistá. Th. V.
úřední, dovolací (Revisionssache), hlavní,
odvolací, právní, sporná. Řád. Ta v. zůstaň
při zemském právě jako i prve. Václ. II. Věc
mezi jinými jednaná jiným neškodí. CJB.
313., 359. — V. = způsob, die Art, Weise.
Živou věcí (mocí), žádnou věcí — žádným
způsobem. Nechtěl tomu živou věcí svoliti.
Sych. Žádnou věcí nechtěl povoliti. Us. Dst.

— V. = doba, chvíle, die Zeit. V tom za-
věsili jsú noční věcí u dvou spolupřísežných
našich... NB. Tč. 85. Zamordovali pravým
úkladem noční věcí jednoho panoši v jeho
vlastním domě. Pč. 20. Vybil mój dóm noční
věcí. Půh. brn. 1406. Výboj činili noční věcí
a dobytek mi pobrali. Půh. olom. 1412. Noční
věcí pobral jim to vše, co jsú měli; Jemu
vzal noční věcí ve dvoře dobytek; Muoj
člověk Urban, ježto mi utekl, z jeho dědiny
noční věcí přichází na mú dědinu. Půh. I.
252., II. 48., 588. (Tč. ). —V. = jmění, das
Vermögen, Gut, die Sache. V. vezdejší. Kom.
Měl přec hezkou věc, moh' ji vám udělat

(= odkázati). Us. u Rychn. Vk. Dobře sebe
a své věci opatřil. BR. II. 47. b. Každá v.
za svým pánem křičí. V. cizí k pánu svému
volá. Bern. — V. = užitek, prospěch, dobro,
der Vortheil, Nutzen, das Wohl, Interesse.
i Jg. Od věci (ke škodě). Šm. M. — V. =
správa, die Verwaltung, Verfassung. Politická
v. Poslušenstvím všecky věci dobře se řídí.
— V. = síla, množství, die Menge, Macht.
Shromáždil do stodol převelikou viec obilé.
Bel. Pohřiechu jest mezi námi veliká v. po-
krytcóv; Tu papež (Jan) velikú věc pokla-
duov v svú komoru sehnal; A těch jest ve-
liká věc u papežů. Hus I. 244., 408., 456.
(Tč. ). — V. = v horn. pramen n. zmrsk, couk,
der Gang. V. tenká pod se, ein schmaler
Gang in die Tiefe; v. mocná pod se, breiter
Gang in die Tiefe; šárová v., krummer Gang;
pravá v., gerader Gang; příční, křížová v.,
Quergang. — Cf. Otázka.

2. Věc, věcej = více. Posud na Zlínsku
a ve Slez. Klš., Brt. Tu maš, mužu, košulu,
ať ti ji věc nešiju. Nadarmo, děvečko, hazeš
prstenečkem, on už věc něbudě zeleným vě-
nečkem; Zelena travička, bila lelujička, už
mi věc nestanu rozmila mamička. Sš. P.
162., 296., 491. (Tč. ). Má o jedno kolečko
věc. Slez. Šd.

Vecati, vz Veceti.

Vece, vz Veceti.

1. Věce, věče, n., zastr. = shromáždění
k soudu, die Rathsversammlung. Ž. wit. 39.
11. V VM. nepravá glossa. Pa. Vz Viece,
Více.

2. Věce, zastr. = více. Vz Věc, 2.
Věcej = více. Vz toto a Věc, 2. Na Mor.

Brt. Bez milování tam budu bývat, nedám
se věcej panenkám klamat. Sš. P. 229.

Věcek, cka, m., osob. jm. Pal.

Vecel, cla, m, osob. jm. Pal.

Věcemil, a, m., osob. jm. Pal. Tk. 1. 149.

Věcemila, y, f., osob. jm. Pal.

Vecen, a, m., osob. jm. Pal.

Veceti, zastr. = praviti, říci, sagen, spre-
chen. Jg. Z toho slovesa užívali staří aor.:
vecech (1. os. sg. ), vece (3. os. sg. ), vecechu
(3. os. pl. ), vecesta (dual); my užíváme to-
liko tvaru: vece = pravil, a, o, řekl, a, o.
Jg. Vece je 3. os. sg. aor. II. od vecati n.
veceti, kmen vět. Sr. věta, odvětiti. Zk. Ml.
II. (2. vyd. ) 178. Bž. 211. Vece rovné vý-
znamem našemu praj, vraj, je přehláska
z veca a to 3. os. sg. aor. vecach, od ve-
cati (riekať), ktoré v našom ob-ec-ať m. ob-
vec-ať podnes žije a z vet-iť v prí-vet-ivý,
ob-eť m. ob-veť a jiných zcela tak vzniklo
jako vracať z vrátiť. Ht. Sl. ml. 146., Ht.
Sr. ml. 313. Cf. Věť. Mudrci vecechu. GR.
Řek to vece k němu. GR. Ajta! vece Vý-
hoň knězu Oldře. Rkk. 30. I vece Pavel
dle výkladu Zlatoústova. Sš. II. 10. A vi-
děch, an kadí oltáře a zdvih nohu nahoru
i vece hlasem velikým: Bu! Hus I. 302.
Kněz vecě pánóm; Vecě Čestmir; Hrdými
slovy vece. Rkk. 43. Vsta Libuša s otnia
zlata stola, vece: Kmete, lěsi i vladyky.
Rkk. 100. Ty, vece, nechceš Boha znáti.
Hr. rk. 257. Vece tato slova k Hektorovi.
Troj. Páni vecechu. Dal. A nic k sobě ne-
vecěsta. St. skl. Poslav dva z učedníkóv