sb157-05 0..8296

583

svých vece jemu; A když se vína nedosta,
vece mátě Ježíšova k němu; I vecechu jemu
sluhy. Hus II. 14., 33., 54.

Věcička, y, f. = malá věc: Vz Věc.

Věcitelný, věcitý = věcnatý. Bos.

Věcka, y, f., osob. jm. Pal. Rdh. 127.

Vecko, a, m., osob. jm.

Veclík, a, m., os. jm. Tk. IV. 439.

Veclov, a, m., Wetzlau, ves u Horosed.

Věcnatě, sachlich, gehaltvoll. Jiní slovo
zjevuje se v. a předmětně berou. Sš. I. 27.
(Hý. ).

Věcnatosť, i, f., die Reichhaltigkeit, Ge-
haltfülle. Jg.

Věcnatý = plný věcí, bohatý na obsah,
jadrný, gehaltvoll, Sach-, Real-. Nz. V.
zpěvy, Kom., kázání (věcmi naplněné a
ozdobené), Ros., zpráva. Svět. V. sloh (ge-
haltvoll), Pal. Rdh. III. 237., nauka. Am.
Kdybychom lépe znali přírodu, zajisté by
naše vychování věcnatější bylo a naše ži-
vobytí příjemnější. Kmp. Čech. 115.

Věcně, sachlich. Jiní slovo to v. berou.
Sš. J. 266. Sem náleží také úsudek, histo-
riae annorum', bez odporu v. nejvzácnější
zápiska dobře zpraveného současného Ra-
kušana. Ddk. VI. 208. Vz Věcní.

Věcní, -cný = věci se týkající, k věci ná-
ležitý, Sach-, sachlich, dinglich, Effekten-,
thatsächlich. Omyl slovní a věcní, Krok.,
věcný. D. Logická a věcná možnosť. Marek.
Čtverhranný kruh ani logicky ani věcně n.
skutečně možný není. Marek. V. právo (vz
S. N. ), škola, pravdivosť, učení. Jg. Požá-
dání neb jsú osobní neb věcná na př. kdyžby
Václav držal dědinu, kterúž by Jan pravil,
že by byla jeho a ten vladař řekl by, že
jest vlastní pán té věci; když pak Jan po-
žádá té věci v soudě, aby mu byla od Vá-
clava vrácena, jižť je pře věci neb věcná.
CJB. 387. V. poznámky lotterie, oprava,
slovník (Reallexikon), opora, stránka otázky.
Dch. Takový důchod mohl jaksi na věcnou
povinnosť přeměněn býti. Ddk. IV. 161. V.
účet (účtování zboží; opak: osobní). Šd.
Almužny věcné nemají založení v písmě.
Hus I. 475.

Věcnice, e, f. = realka, realní škola, die
Realschule. Rk.

Věcnosť, i, f., realitas, die Sachlichkeit,
Realität. D., Jg.

Vecov, Vicov, a, m., ves u Plumlova.
Tč.

Věcov, a, m., Wietzau, ves u Jimramova.
PL.

Vecpání, n., das Einstopfen.

Vecpaný; -án, a, o, eingestopft. — kam.
Klam sobě v ústa v-ný měli. BR. II. 467.

Vecpati, vecpána a vecpu, vecpej a vecpi;
vecpávati = do něčeho nacpati, vstrčiti, ein-,
hineinstopfen, einpacken. — jak kam co.
Mocí do pytle něco v. Ros. Učení do koho
v. Us. Těžko do něho co v., jest tupý. Us.
Na někoho vinu v., schieben. Jg. A to vše
chce na zemi v., dem Lande aufbürden, auf-
dringen. Arch. II. 137. — co komu: vinu.
V. — co komu kam. V. klam komu v ústa.
Pr. měst. Ani jeden se nenašel, kterýžby
pána se zastal a těm krivdářům klam v ústa

vecpal. BR. II. 286. b. — se. Žid se všady
vecpe. Us. Šd.

Věcší, vz Veliký.

Vectiti se, il, ění. — v co = vpraviti
se, vedrati se, sich mit Ehren eindrängen.
Zlob., Šm.

Vecválati, hineinstürmen, gallopiren. —
s kým kam: s koněm do dvora. Us. Tč.

Vecvičiti, il, en, ení, vecvikovati, ein-
schulen, einbläuen, durch die Schule ein-
pfropfen, einüben. — se, koho k čemu:
k úřadování. Us. Dch.

Več = v co (z: v če, - če zastr. co. Vz Co),
worein. Vína hojnosť, že ho neměli več líti.
V. Kdyby sami tak pitomě več toho dáti
se měli. Skl. II. 12. Ani kdy s dietkami
več jhrál. Hr. rk. 9. Vše to, več doufal. Br.
Več to dám ? D., Sych. — Večs = več jsi.
Tkad. I. 20. Več zlého s svými syny uběhla?
BR. II. 88. Byť měli do rozsúzenie več sa-
hati svévolně. Arch. V. 284. Nepečlivy buďte
duši své, co by jedli, a tělu svému, več by
se oblekli. Hus II. 344. A več to páni obrátí,
to se staň. Půh. II. 150., 250. Buď to, več
právo obrátí. NB. Tč, 43., 209.

1. Věč = na věky, věčně. Jenž má věč
tráti. Št. Ande jaz chci vám příklad dáti
a tomu příkladu v. ostati. Hr. rk. 223. Proto
duostojni jsú božie milosti, aby věč s ním
kralovali. Št. Chci s tebú věč ostati v po-
svátném manželství. Troj. (Výb. II. 124. ). —
Kat. 497., 1589. atd.

2. Věč. Práce je z věča (= z většího)
hotova. Na Zlínsku. Brt.

Večas, vz Vetčas.

Veče, ves na Slov. Sl. let. I. 41.

Věče, vz Věce.

Večelník = včelník, zastr.

Večer, místy a na Moravě večér, večír,
víčer, a, m. Vz A (strany gt. ). Dnes. Lit.
vakaras, lat. vespera, řec. 'tó-néca, der Abend.
Schl. Cf. Mkl. aL. 7. V. = čas denní od
slunce západu až do uložení se ku spaní.
Us. S. N. Dej pán Bůh dobrý navíčer. U Zbi-
rova. Leg. Ještě není poslední večer; Dám-
ský večer, Damenabend, besední v. Dch.
Dobrý večer (říkají na Třeboňsku hned po
odzvonění poledne)! Ráno a večer, in der
Früh und am Abend. Dch. Čečera, čečera,
Bože dej večera, večera skorého a nesko-
rého rána, abych se naspala do bílého rána.
Mor. Šd. Dobrý v. vám gazdinka! Dbš. Sl.
pov. I. 206. V. se přibližuje, kde budem
nocovat? Sl. ps. 224. V. ukáže, jaký den
byl. Šd. Ráno šedé, v. čistý, pěkných časů
posel jistý. Tč. Kdo ví, co v. přinese (ne-
zoufejme). Ros. Nevíš, co večír zlého při-
nese; Od rána až do večera. V., Č. Není
ještě všem dnům večer. Č., Ros. Každý den
má svůj večer. Dobrý večer, příteli! Us.
Když se chýlilo k večeru. Br. V. se blíží.
Ros. Nevýskej, daleko ještě do večera.
(Ještě daleko veliký oltář). Jg., Č. — Ad-
verbialiter večer, večír, večerem, s večerem,
k večeru, k víčeru, k večerou (m.: k v-ru, vz
Prk. ve Zprávách vídeňské akademie sv.
83. str. 414. a Hlm. v Listech filolog. 1883.
156. ), k večerému, okolo večera, na večer,
pod večer, u večer, z večera, s večera, za
večera, Abends, am Abend. Jg. Toho dne