sb157-05 0..8296

587

pro větší jistotu a pevnosť věčnější. Vš. Jir.
213., 214., 258., 275., 354. Jiný pro věčný
pecnec do kláštera sě dada. Hus III. 171.

Večovský, ého, m., osob. jm.

Věčšeti, el, ení, grösser werden. Rk.

Věčší = větší. Vz Veliký.

Věčšidlo, věčšítko, a, n., das Vergrösse-
rungswerkzeug. Rk.

Věčšina, vz Většina.

Věčšiti = většiti. Rk.

Večtení, n. = včíslení, die Einaddirung,
Einrechnung. Nz.

Večtený; -en, a, o, eingerechnet.

Večvud, u, m. = anglické kamenné zboží,
anglická kamenina, večvudovina, Wegwood,
feines Steingut. Šp., Prm. IV. 225.

Veď, viď, ved, vid, vyď = však, arci,
vždyť, zajisté. Od věděti: vědě — věď — veď.
Bž. 217. Cf. Ht. Sl. ml. 146. Ja, gewiss.
Veď Bůh vládne vším. Výb. I. 694. Odpo-
věděl mi: Veď se ti nezjeví, aniž bych jim
radil; musí se taková věc v tajnosti cho-
vati. Kom. Stojíť veď psáno: a zda veď ne-
vieš ? Tkadl. Pravíť veď Aristoteles. Ib. Aniti
jsú vedě u meči svém obsědli zemiu. Ž. wit.
43. 3. (Neboť mečem svým neopanovali jsou
té země. Proch. ). Toť veď malá věc není.
Výb. I. 951. Král by tebe veď neživil. St.
skl. V. 571. Veď máme toho dosť. Na Zlínsku.
Brt. Veď lék nevždy pomože. Št. Veď ty
tomu dáš! Veď sem tam už byl. Na Mor. a
Slov. Veď azda neideme prví do sveta; No
veď je nič, dievka moja; Musíš na řemeslo.
A veď keď musím, nuž musím. Dbš. Sl. pov.

I. 1., 17., 541. Poviemlit tobě, veď mě za-
biješ. BO. Veď, všeliký počátek většieť jest
strana účinka; Veď, pokárá-li tebe přietel
pěkně přátelsky a ty vinen, dobřeť je učinil.
St. — V. v otázce = není-li pravda, gelt,
nicht wahr? Vyď že přijdem? Kom. — S-li
= zdaž, lat. num. Ben. soud. 11. 24.

1. Věd, u, m. = vědění, známosť, das
Wissen, die Kenntniss. MM. Ve vědu, jejž
mu Bůh udělil, splýval konec se začátkem.
Sš. Sk. 24.

2. Věd, a, m., ve složených: vševěd, vše-
ckověd. — 3. V. = čarodějník n. větší duch.
Čechové ještě (1587. ) říkají: vědi letí. Jg.

Věď, ě, m. = vědec, kdo ví, der Wisser.
(Zbuda hříchu) vzpomůžeš sobě tiemi svému
vědi (svědomí?). Výb. I. 912.

Veda, y, f., sanskrit. posvátná kniha, ná-
boženská kniha braminská v Indii. Šd.

1. Věda, vědouc, vz Věděti.

2. Věda, y, f. = vědění, vědomosť, známosť
o nějakém předmětě, das Wissen, Kennen, die
Wissenschaft von etwas. Měst. bož., L. —
V., scientia, die Wissenschaft, 'smoTy/Mj =
souhrn všeho, co o jistém předmětu víme.
V. jest soustavný souhrn zákonů, kterýmž
se jistý předmět spravuje. S. N. Vz tam
více. V. jest soubor jednorodých poznatků
dle zásady dostatečného důvodu srovna-
ných. Dk. Kde jsou šedy, tam jsou vědy.
U Litomyš. Bda. V. jest úplné, soustavné a
důvodné vědomí o předmětu, nejvíce skrze
domysl podlé smyslu školního. Mus. Věda
a víra. Vz KP. I. 91. Vědy společenské dělí
se 1. ve všeobecnou nauku o společnosti,

2. v dogmatické a 3. v historické vědy spo-

lečenské. Dogmatické vědy společenské dělí
se zase a) ve společenskou pravovědu, b)
ve společenskou mravovědu, c) ve spole-
čenskou účelovědu či socialní politiku. V.
státního, národního hospodářství, v. hospo-
dářské politiky a policie, v. finanční politiky,
v. politického hospodářství. S. N. V. 646.
V. účetná n. účtovná, die Verrechnungskunde.
Nz. V. o náčiní, die Werkzeugkunde, o pod-
nebí, die Klimatologie. Dch. Syn jenom svr-
chovanou vědu o Bohu otci má; Veškera
v. zákoníků nevyvážila se s prostotou srdce
a nestačila ku pochopení prostého výroku;
V. lichojmenná; Tu se náuka Páně potkala
s vědou hrdou tehdá již více nadutou než
čirou, více prázdnou než skutečnou; Vědy
encyklické: (geometrie, musika, grammatika,
rhetorika, astronomie) byly propravny filo-
sofie. Sš. J. 110., 129., II. 210., Sk. 203.,
210.

3. Věda, y, f., zastr., rus. vědma = věšt-
kyně, prorokyně, čarodějnice, die Seherin,
Wahrsagerin. Výb. I. 1084., Leg.

Vědák, u, m. Nestojí ani za v. (= za nic).
Hnka.

Vědař, e, m., der Wissenschaftler, Wis-
senschaftskrämer. Dch., Dk., Kmp.

Vedařiti = vydařiti. Mor.

Vědařiti, il, ení, wissenschaftein. Dch.

Vědátor, a, m. = vědař.

Vědavý = vědecký. V. knihy. Us. pod
Ještědem. Květy 1869. 18. (Sá. ).

Vedě = enim, neboť, denn, vyvinulo se
ze starého vědě scio. Čso v. mně jest, quid
enim. Ž. wit. 72. 25. a j.

Vědě = vím; vědieše = věděl, a, o. Kat.

Vědec, dce, m., der Gelehrte, wissen-
schaftlich Gebildete. Vědci, kteří činili do-
tyčné zkoušky. Osv. 1878. Č. 7. Cf. Věd.

Vědeckosť, i, f., die Wissenschaftlichkeit.
Dch.

Vědecký = k vědci se táhnoucí, Wisser-.
— V. = vědný, wissenschaftlich. V. obco-
vání, Berg., určení v. názvů, Krok., duch,
potřeby, Mus., spis, pojednání, práce, cesta.
Us. V. přednáška. Dch. Vědecky vzdělaný
a mravný muž. Ddk. V. 206. Kdež vědeckou
stránku sv. zákona podobně jak doma pě-
stovali. Sš. Sk. 72. (Hý. ).

Vědectví = známosť, znalosť, die Kennt-
niss. Krok. Vký.

Vědectvo, a, n. = obsah všech věd vůbec,
sämmtliche Wissenschaft, das ganze Wissen.
Pal.

Vědědlnosť, věditelnosť, i, f. = možnosť,
vědění, die Wissbarkeit. Jg.

Vědědlný, věditelný = co se věděti může,
wissbar. D.

Vědek, dka, m., hegeter, hmyz. Krok II.
254.

Věděnec, nce, m. = vídeňský, Wiener
Pfennig. St. skl. I. 61.

Vedení, n., die Leitung, Führung. V-ní
slepého, svědků (Tov. k. 134. ), řeči, vojny,
vojska, pře, kupectví, obchodu, kněh, počtu,
Us., dítek, Jg., vody, V., práva, VS. Vz S.
N., Vš. 571., VI. zř. Úvod, Václ. XXXVIII.,
die Exekution, Zř. zem. Jir. 482., Tk. II. 331.,
na manství (infeudatio), Gl. 358., hospodářství,
časopisu. Ještě jsú někací zmatci, ježto bý-

248*