sb157-05 0..8296

588

vají u v. práva, počnúc od póhonóv až do
odhádání. O. z D. Jeho mravní si v. získalo
mu úctu; V. úřadu. Us. Dch. V. práva na
osobu, die Personalexekution. J. tr. Vedení
plynu do rour. Šp. V-ním tohoto duchov-
ního je to tam dobře uspořádáno. Us. Vk.
Vzíti na se vojenské v. obmýšlené výpravy.
Ddk. II. 358. Jezdil tam s jeho vedením.
Pč. 10. Noc žádného v. práva nezná; V.
nepravé, zmatečné. Vš. Jir. 328., 348.

Vědění, n. = známosť něčeho, poznání,
das Wissen. V MV. nepravá glossa. Pa. Mají
budoucích věcí vědění. Solf. V. jest poznání
pravdy z podmětných i předmětných dů-
vodův. Marek. Na v. něco dáti. Pulk. Po-
znávaje, jak kuso a částečno je veškero v.
naše. Sš. II. 205. Ti lidé, kteří pro v. budú-
ciech věcí mají duchy zavřené. Hus 1. 65.

Vedený; -en, a, o, geleitet, geführt. V.
slepec. Us. — čím, kým. Slepec hochem
vedený. Us. Žádostí zlata v-ný. Anth. Jir.
II. 112. — kde. Po mých úsilných pracech
při vás vedených. BR. II. 71. b. — kdy.
Po pracech ve dny všední vedených. BR.
II. 143. a.

Vědérce, vz Vědro.

Vědérko, vz Vědro.

Vederní = od vedra horký, heiss. V. V.
krajina. Rostl.

1. Vederní = k vědru náležející, Eimer-.
V. obruč. — V. = vědro v sobě obsahující,
eimerig. Dvou-, tří-, čtyř-, pětivěderní sud.
Ros.

2. Vederní, ího, n., die Abgabe eines
Eimers Wein als Weingartenzins. Mus. 1836.
127.

Vědět, a, m., osob. jm. Arch. I. 510.

Věděti (v již. Čech. vědíť, Kts. ), vím
(zastr. vědě), víš, ví, víme, víte, vědí (ne:
ví; na Zlínsku víja, Brt.; u Opav. vju i věďu,
Klš. ), věz (věziž; na Slov. věď), vězme, vězte;
věda (vědouc, vědouce; na Zlínsku věďa,
Brt. ); věděl, a, o; věděv, vši, vše; věděn a
vědín; vědění; sup. vědět. O strč. časování
vz Kt. 82., 83., Bž. 205. Má nepřehlasované
a jen v pověďal u Hájka (Gb. ). Koř. vid.
Gb. Hl. 144. Kmen věd vypouští v praes. d
před souhláskou (vě-m, věš...; strb. vêsi,
strč. viesi), začež ě se dlouží v í (vím,
víš... ), ale před samohláskou se drží: 3 pl.
věd-í, věd-a, věd-ouc, věd-om. Mk. Cf. Gb.
Hl. 115., 133., 116. Nevěste, ignoratis. BO.
— V. = vědomosť, známosť míti, wissen;
znáti, kennen; uměti, kennen, wissen, im
Stande sein. Jg. — abs. Vím, kde bývá.
Us. Vím, po čem loket. Prov. Slyšel vy-
zvánět, neví ale komu. Us. Jde, by nevím
jak pršelo. Us. Ví pes, čí sádlo snědl. Prov.
Sám jeden každý ví nejlépe, kde ho střevíc
hněte. Prov. Každý ví, kaj ho střevík tlačí.
Ve Slez. Šd. Ten už ví, co je bída, co je
hlad, jak zpívať (umí to). Slez. Šd. Věda a
chtě. V. Chtíce vědouce. Jel. Pokudž já v.
mohu. V. Pokud vím, co já vím. Us. Chci,
žádám v. V. Dám vám v. Us. Nevím kudy
kam. D. Nevím kudy z konopi. V. Dělal,
jakoby nevěděl. To ti povídám, abys věděl.
Us. Bůh ví, kdo to udělal. Kdo ví (možná)!
Us. On myslí, kdo ví, co umí!; On myslí,
že ví, kdo ví co (velmi mnoho); On myslí

o sobě, kdo ví co. Us. Jdeš a nevíš kaj.
Slez. Šd. Věděti vám dávám milostivě. Nar.
o h. a k. Tehdy takový má.... dáti půl
leta napřed věděti. Žř. F. I. B. XXVIII. Bůh
ví! bei Gott! člověk neví, man weiss nicht!;
Nevím, kde tomu konec; On neví dál; Kdy-
byste v-li, jak mu je!; On jakoby nevěděl;
Nevěděl, co sobě s tím počíti; Však víme,
kam to míří; Kozli vědí, kde běhá. Us. Dch.
Prosím tebe, dej mi věděti, které by se tobě
osoby k tomu sjezdu líbily. Pal. Dj. IV. 1.
122. Nečiň se mněje, ale věda. Tkadl. II.
74. Ač se činíš nevěda. Ib. I. 78. Cf. Činiti.
Odpůrci své obydlí v. dáti. J. tr. Tu hanbu
bych na sebe nevzal, ani za nevím co. Us.
Šd. Kéž by mladý věděl a lenivý chtěl;
Kéž by starý mohl a šlechetný směl: věru
každý dost by měl. Trnka. Sám pán Bůh ví,
co se tam s ním stalo. Us. Šd., Dch. Ani
nevím = ne (záporná odpověď). Us. u Ra-
kovníka. Já mám toho člověka ráda, ani
sama nevím zač a proč. Us. Šd. Pryč, kam
kdo věděl, utíkali. Kn. Panuvali šťastne a
dlho, sám pán Bóh vie dokady; Mohol by si
dačo rozprávať! Kedja, reku, neviem. Dbš.
Sl. pov. I. 229., 379. (Šd. ). Má svého tím
listem dotíhnúti, kdež ví, anebo doupomínati,
na komž ví; Na to se Zbyněk muož zvésti,
ví-li kde. Půh. II. 445., 456. (Tč. ). Více měj
než vyjevíš, méně hovoř nežli víš. Shakesp.
Tč. Poručníci moji dobře vědí, co jim ne-
božtík poručil platiti a co nic; Dobývaj
svého sám, jakž tu vieš; Aby věděl potom,
kde své najíti. NB. Tč. 11., 22., 207. Račtež
mi VM. o tom rozkázati, abych já věděl,
kterak se v té věci mieti; Koho muožeš a
vieš, přiveď, aťby na sněm jeli; Pak čemuž-
koli od něho porozumiem, toť dám po svém
poslu v.; Nyní musím odjeti a když bohdá
zase přijedu, dámť nemeškaje věděti; Daj
mi v., čímž najspieše muožeš. Arch. I. 235.,

II. 27., 33., IV. 9., 16. (Šd. ). Ani neviem,
dze som, ani neviem, čo som. Ps. sl. 49. Co
pak si te meslíš, že te seš doví co ?; Može
jich pasć (pásti), može, ale věděć jako! Sš.
P. 256., 355. (Tč. ). Aristotileš pokládá do-
broděnstvie tři, jichž nemóžem odplatiti, to
věz: božie, rodičov a mistra; Nezabieš, to
věz bezprávně nižádného; Dobré jest vě-
děti, co jest královstvie nebeské; Věděti
také jest, že dvoje jest naděje, jedna po-
moci, druhá odplaty. Hus I. 142., 153., 322.,

III. 158. Dobře pán Bůh ví, co dělá. Šd. Kdo
má jedny nohavice, ví, které má obléct.
Bayer. Koho nám třeba, víme hned, jak mu
říkají. Us. Šd., Tč. Bohatí ne vždycky vědí,
kdo po nich dědí. Prov. Tč. Ví, po čem
chodí. Vz Chytrý. Lb. — co. Nyní to vím.
D. To sám Bůh ví. D., Br. Hněváš se? Toť
bych nevěděl (dass ich nicht wüsste)!; Tys
co věděl (du hast was Sauberes gewusst)!;
Houby víš (= nic nevíš, einen Quark weisst
du); Dal jsem mu to věděti; Dělá se, jakoby
nic nevěděl. Us. Dch. Ty víš minim (= nic
nevíš). U Strážn. Šd. To věděl i Kuba Janků
(= každý hlupec). U Litomyš. Dš. A takéť
noviny v. dávám, že... Pal. Dj. III. 3. 280.
Nemožné jest všechněm všeckno v. Dač. I.
216. Srdečko mne bolelo, jak by něco vě-
dělo. Slez. pís. Šd. Čim, čim, čim, čimčarara