Předchozí (590)  Strana:591  Další (592) |
|
|||
591
|
|||
|
|||
ději obřezovánie a oběti zákona v. litery
zachovávati. Hus I. 144., 465., 471., II. 22., 66., III. 31. (Tč. ). — O příčině, für. Vydej život a krev svou v. Boha. Zk. — Cf. Zk. Skl. 220., Mkl. S. 254., 519. 2. Vedlé samo o sobě jsouc jako příslovce
se sbíhá, neben, daneben, hiernächst, hier- neben. Soused vedlé bydlí. V. Vedlé jeti, jíti, D., napsati. Je vedle v pokoji; Bydlí v domě vedle. Us. Dch. Kmotra Lidko půjč mi sítko; já ho nemám, má ho vedlé. Er. P. 90. a. Co je vedlé, to je mimo. Jg. Vedleběžný, danebenlaufend. Rk.
Vedlébylosť, i, f. = ledabylosť. Bkř.
Vedléčárně. Erb jeho byly dva šípy v.
položené. Pal. Rdh. II. 179. Vedléčárný = parallelní, parallel, gleich-
laufend. Jg. Vedledomec, mce, m. = soused, der Neben-
wohner. Š. a Ž. Vedlechodec, dce, m., der Nebenläufer.
Dch. Vedlejšek, ška, m., der nebenanliegende
Theil, die n-de Seite. Jg. Vedlejší = poboční, Neben-, nebenseitig.
V. soused, dům, rolí, vinice, cesta, zahrada, ulice, Ros., muž, D., příčina, čas, Zlob., dávka, dotázka, důchodky, důchody, osoba při směnce, náklady, povinnosť, práce, příjmy, případky, zaměstnání, rozepře, spor, třída., učitel, věc, vydání, výloha, výminka, výro- bek, výživa úředníkův, J. tr., čára, důvod, hláska, kruh, loď, pilíř, ponětí, přerývka (cae- sura), přízvuk, řada, účet, věta, Nz., denník, peníze, potřeby, užívání, druh, obchod, vy- dání. Šp. V bot. vedlejší žíly vedlé hlavních položené, tenčí. Rst. 513. Vedlejší provod, Sekundärbetrieb, dráha; To jest v-jší váhy. Us. Dch. V. úhly, Nebenwinkel. Jd. I. 16. Šli jsme do v. světnice. Us. Tč. V. výdělek, průtok, stoka, Nebenkanal, sloupec, Neben- kolonne, přístroj, Nebenapparat, dělník, plo- dina, čásť. Šp. Ota z v-jší moravské linie Kunratovy. Ddk. IV. 38. Měla sem galána, měla sem ho ráda, už mně ho odvedla ta v. dáma. Sš. P. 273 Vedlejšnosť, i, f. Poměr vedlejšnosti. Št.
48. Vedlelistý, laterifolius, nebenblattständig.
V. stopka hrachorův. Rst. 513. Vedleňho, lépe: vedlé něho. Jg.
Vedleok, a, m., periophthalmus, ryba pul-
covitá. Krok. Vedlevá = vedlé. Mor. Brt. Hned v. nás.
Brt., Šd. Stál v kostele v. mne. Šd. Vedli, vz Veď (na konci).
Vedlice, dle Budějovice, Wedlitz, ves
u Úště. PL., Tk. III. 279. Vedlivá, vedliva = vedlé. Na Mor. Ve-
dliva něho seděl. Mor. Tč. Vykvetla mně (růže) v krátce vedlivá v zahrádce. Sš. P. 273. 1. Vědmo, a, n. = hadačství, kouzly, die
Zauberei, Wahrsagerei. Št. N. 46. Vz Návaz. Abychom po kterém vědmě co věděti chtěli. Št. Nenie čar v Jakubu ani v. v Israheli. BO. Vědmy a kakýmis věštbami porušujie vieru pravú; a ony pak baby jedna mimo druhú mistruje kúzla, čary, vědma. Št. Er. 93. Byla by porušena viera, kdyby kdo |
měl vědma. Št. N. 182. — V. = znamení,
signum. Bude jim to vědmo, že Buoh chce je v tom uslyšeti. O 7 vstup. St. Často vědma, snové zračují se. Št. Pohled Páně byl vědmem odpuštění. Sš. 2. Vědmo, adv. = věda, vědouc, vědomě,
wissend, wissentlich. Ó kak v. nevědieše a tak učeně blúdieše. Hr. rk. 127. Vedmuť = vdouti. U Opav. Klš.
Vedmutý; -ut, a, o, eingehaucht, ein-
geblasen. — kam: vzduch do láhve v. — V. = vdutý, poddutý, konkav. Šp. Vedne = ve dne. Vz Den.
Vědnice, e, f. = každodenní zimnice, ein-
tägiges Fieber, zastr. Rozk. Vedno = v jedno, dohromady, zusammen.
Na Slov. Něm. VII. 221. Vtedy sa deti do vedna vtúľä od strachu. Dbš. Sl. pov I. 476. Počkajže ma, puojděme v. Slov. Šd. Vědnosť, i, f., die Wissenschaftlichkeit.
Šm. Vědnouti = vadnouti, zastr.
Vědný = vědecký, wissenschaftlich. Marek.
V. sbírky. Svět. V. strana. Jg. Sbr. sp. 1841. 183. Vědochtivosť, i, f., die Wissbegierde.
Němc. Vědochtivý, wissbegierig. Mládež jest
v-vá, starosť vzpomenlivá. Na Ostrav. Tč. Vědolačný = vědochtivý. Vědolačný brzy
ochabne. Us. Tč. Vědoma, y, f. = vědomosť, vědomí. Us.
Šd. Vědomce, e, m., vz Vědomec.
Vědomě, komp. vědoměji = s vědomím,
věda, vědouc, naschvál, wissentlich, wissend. V. a vidomě. V. Že nechtí v. křivého svě- dectví požívati. CJB. 397. Kradenou věc v. koupiti. Šp. Vědomě a chtě křivdu činiti. V. Své vlastní pečeti přivěsili jsmy vědomě k tomuto listu. List z r. 1447. Tč. Proč si křivé přísahy dopustil v. ?; V. v hřiechu býti; V. do sebe hřiechu smrtelného nemá; A dá-li méně zpósobnému v. pro penieze, pro dary — běda jemu s tím podacím; Kdož komu k smilství pomáhá v. Hus I. 101., 102., 240., 449., III. 257. (Tč. ). — V. = uměle, künstlich. Na Slov. Vědomec, mce, m., der Kenner. Jsem
v tom v., ich bin darin bewandert. Dch. — V. = kdo umí lidi a dobytek po vsích léčiti, der Quacksalber. Na Slov. Dbš. Ob. 68. — V. = věštec, der Seher, Wahrsager. Na Slov. Plk. Vědomecký, Kenner-. — V. = vědný.
V. zpytování jazyka. Krok. Vědomectvo, a, n., die Wissenschaften.
Krok. I. a. 8. Vědomí, n. = vědomosť, vědění, das Wis-
sen, Mitwissen, Vorwissen. Bez vědomí a vůle něčí (si něco osvojiti. Kom. ). V. Aby se to s v-mím vší obce dálo. V. Bez mého v. se to stalo, Jel., dalo. Br. Na v. někomu něco (o něčem) dáti (oznámiti). Lom., J. tr., Břez. 163., BO., Arch. IV. 17. Že všechněm vůbec na vědomí dávají listem svým. Skl. I. 308. Jestliže by hormistr propůjčil komu kterú propojičku bez v. těžařův. CJB. 357. V. něčeho nabyti. Us. Dch. Se svolením bratří svých, jakož i s v-mím přednějších |
||
|
|||
Předchozí (590)  Strana:591  Další (592) |