sb157-05 0..8296

594

věhlasy v bujnú hlavu. Rkk. 31. Rozum
s krású, se všie věhlasú, jázť neznám smut-
ného času. Rozml. duše s těl. A myšlenie
srdce mého v-su. Z. k. 48. 4. — V. = sláva
(novější), Cf. Věhlasný. Věhlas jeho překy-
pěl z obvyklé nádoby (tratí na slávě). Šml.
Skvěl se záhy v-sem své učenosti; Bruno
vynikal velikým v-sem. Ddk. IV. 188., V.
321. (Tč. ). — V MV. nepravá glossa. Pa.

Věhlaseti, el, ení = moudřeti, v opatr-
nosti prospívati, an Klugheit, Verstand zu-
nehmen. (Uvěhlasiti. V. ).

Věhlasiti, il, sen, ení = moudrým činiti,
něco moudře činiti, klug machen, handeln.
(Zvěhlasiti. V. ).

Věhlasně = moudře, opatrně, weise, vor-
sichtig, klug. St. skl. Spoji ten vůz v. Výb.
I. 802.

Věhlasno = věhlasně. V. dávachu slova
k slovům. Rkk. 9. V. v súkromí mluviti.
Rkk. 22.

Věhlasnosť, i, f., věhlastvo, a, n. =
věhlas, moudrosť. V., ta rozumice pade nice
před Bohem. St. skl. I. 190.

Věhlasný; věhlasen, sna, o = moudrý,
opatrný, weise, klug, prudens. Hr. rk. 303.
V MV. nepravá glossa. Pa. Dvě v-ě děvě.
Výb. I. 3. V. muž, BO., kněz. Bj., Kat. 294.,
366., 458., 1259., 2037. atd. Čině zkoušku
buď v-ným. Kmp. Č. 117. V. písař (doctus).
Vod. — k čemu. Měla jsem dceř k vsiemu
viehlasnu. St. skl. I. 76. — v čem nad
koho. St. skl. V. v učení. Kat. 386. — V.
= slavný. Město Pražské mělo pověsť vě-
hlasnú. Star. let. 102. V tomto smyslu nyní
slova tohoto nejvíce užívají.

Věhlastka, y, f. ? Takovéť jsou i bohyně
tvé, jenž v-ky slovu. Toť jsou ty muky pe-
kelní atd. Alx. fab. c. 101.

Věhlaství, n. = věhlasnosť, opatrnosť.
Kmety jeho v. naučil. Ž. k. 104. 22.

Věhlastvo, a, n. = věhlaství.

Vehlídka, y, f., die Einsicht. V. v účty.
Dch.

Vehlovice, dle Budějovice, Wehlowitz,
ves u Mělníka. PL.

Vehňa, ě, f. = výheň. Před výhňou
stála. Mt. S. I. 77.

Vehnalov, a, m., Wechnalow, osada u Zá-
břehu na Mor. PL.

Vehnání, n., die Eintreibung. Us.

Vehnaný; vehnán, a, o, eingetrieben. —
kam: do úzkostí, Us., ve vinu. Jel.

Vehnati, vženu, vžeň, vžena (ouc), ve-
hnal, án, ání; vhoniti, il, ěn, ění; vháněti,
3. os. pl. ějí, ěj, ěje (jíc), ěl, ěn, ění; ve-
hnávati, vhánívati = do vnitřka hnáti, ein-
treiben, ein-, hineinjagen; vzhůru n. na něco
h., aufjagen, auf etwas treiben. Jg. — koho.
Jednoho čerta vyhnati a deset jiných vehnati.
Prov. — co, koho kam (do čeho, v co,
nač): ryby do sítě, raky do měchu, Us.,
někoho do těsna, D., Kom., loď do přístavu,
Kom., kord do těla, D., někoho do zbroje
(podrážditi), V., něco do kapsy (ustraniti).
Ros. Pastýř vháněl právě do vsi. Ros. V.
hřebík do stěny (zaraziti). D. Já sem se
vdávat nechtěla, mě do vdaju vehnali; Ve-
hnal mě do dluhů. Us. Šd. Krávy, ovce, do-
bytek do chléva v. Us. Šd. Vyžeň ševce

z pekla, vežeň tam koželuhy, ať odpustí
ševcmdluhy. Čes. mor. ps. 273. A moju
Malenku do školy vehnala. Sš. P. 527. Dal
se vehnat do pytle (omámiti). Dhn. Avšak
byvši (synagoga) ode křesťanů do chobotu
vehnána, jiný vymyslila rozum místa toho.
Sš. Sk. 104. Aby neurazil jeho a nevehnal
nepřátelům svým do náručí. Pal. Dj. IV. 2.
149. Že jej chtěli v kletbu vehnati. Ib. IV.
2. 269. (Šd. ). Když ho pokusil, chtě v la-
kotu ho vehnati. Hus I. 328. Pán Bůh dává
požehnání, ale do chléva sám nevhání. Prov.
Šd. V. do náboje (dáti, vstrčiti do náboje,
vhloubiti mlýn; opak: vyhnati, vystrčiti
z náboje, vymělčiti mlýn) = přistrčiti kola
s náboji k sobě, aby do sebe zabírala. Vys.
V. koho ve vinu, Us., ve škodu. Jel. Vítr
loď na skálu vehnal. Jg. Núze i na ma-
cechu vžene. Prov. Mus. — koho čím kam:
hřeb kladivem do zdi, dobytek bičem do
stájí.

Vehnouti, ul, ut, utí; vhýbati, einbiegen.
— co v co. Jg. — V. = vehnouti se. —
k čemu. Pakli se kosť vyvine ven, tehdy
ta noha k druhé vehne. Sal. — Jg.

Vehnutí, n., die Einbiegung, Eindrückung,
der Eindruck.

Vehnutý; vehnut, a, o, einwärtsgekrümmt,
eingebogen. V. listy rozchodníku bílého —
obloukem mělkým od dola vzhůru prohnuté
a koncem proti ose společné (kmenu, lo-
dyze, větvi) obrácené. Brs. 513. V. kosť,
Sal, větev. Rostl. I. 88. a.

Věhodný = velmi hodný, zastr. Ms.

Vehraditi, il, zen, ení, eindämmern. Sm.

Vehráti, einspielen. Vz Hráti. — co
komu kam. Vehrál mu to do kapsy. Ros.

Vehutka, y, m., osob. jm. Šd.

Vech, a, m., os. jm. Arch. I. 167.

Věch, vz Vích, Věcha.

Věcha, vícha, y, f. = vích, znamení pro-
deje piva n. vína, der Busch, Kranz, Wein-,
Bierkranz, Bier-, Weinzeichen. Slov. Dobré
víno i bez věchy vypijí. Koll. Vz Věnec.

Věchet, chtu, věchtík, u, věchýtek,
tku, věchýteček, čku, věchtíček, čku,
věchétek, tku, m.; v již. Čech. vích, cho-
vít, Kts., der Fegelappen, Fege-, Strohwisch,
Scheuerwisch. V. = hrsť slámy, trávy k za-
cpání díry a ku tření nádobí; na Mor. také
hadr k utírání, der Fetzen, Waschfetzen,
Abwischfetzen. Tč. Nádobí se věchtem drhne.
Kom. Věchtem díru zahradil (udělal to leda
odbyl). Mus. Stařičký jako v. Vz Staroba.
Č. V. na drhnutí. Us. Dch. Jest hubený
jako věchet (jako měchačka). Dch. Udrhni
lávku věchtem. Us. Šd. Handra v. dycky
nandě; Kde je handra, tam je v.; Handra
chodí za věchtem; Handra se v-tu rovná;
Handra hledá věchtu. Us. na Ostrav. Tč.
Prdel vždy jakýsi věchet najde, wer Spei-
chellecker sucht, findet sie. Ib. Tč. Komu
slovo jako slovo, leda v., ten nebude jasně
mluviti; Často věc se vykládá, jen aby se
věchtem díra zastrčila. Kom. Umývala bych
ho hrachovým věchtíkem. Sl. ps. Šf. I. 72.,
Sl. ps. 210. Těžce vránu věchtem zabiješ.
Mus. Syté prase věchtem hrá. Sytá svině
věchtem hrá n. věchtem zmítá. Mus. Co
svině věchtem zmítá. Kom. Ptáky na v.