sb157-05 0..8296

595

chytati, lapati. Šp. — V. = hrsť vlny bar-
vené. Na mor. Valaš. Vck. — V. = opo-
vrhlý. Starý v. Jako věchtem jím sobě po-
strkují. Ros., Č. Jest věchtem u všech lidí.

— V. = vích. Vz Věcha. — V. = přeslička,
das Zinngras. Us.

Vechlípnulý, vechlípený, einwärtsge-
bogen, eingebogen. V. kraj = široce do
vnitř ohnutý jako chlopně po krajích u to-
lije, kozinců a jiných plodů přehrádčitých,
též i listy a ústroje listovité se tak mají
ku př. lupeny okvětové plamínků před roz-
kvetěním. Rst. 513.

Věchna, y, f. osob. jm. Pal. Rdh. 127.

Věchňov, a, m., Wiechniow, ves u By-
střice v Brněnsku. PL.

Véchopeň, pně, m. = osolený, kmínem
posypaný vdolek ze zbylého chlebového
těsta. Vz Chlebovňák. Mor. Bkř.

Věchour, u, věchourec, rce, m., posměšně,
ein alter Wisch. Rk. Vz Věchet.

Věchtek, tka, m., osob. jm. Tč.

Věchtík, u, m., vz Věchet. — V., a, m.,
osob. jm. Arch. II. 72.

Věchtisko, a, n. = špatný věchet, ein
garstiger Strohwisch. Bern.

Věchtoví, n. = z čeho věchet se dělá, pře-
slička, pýřavka, der Stroh-, Scheuer-, Fege-
wisch, Wisch von Quecken, Zinngras. Us.
Kořen pýru slouží k drhnutí nádob a slove
v. Rstp. 1759.

Věchu! eufem. m.: věru, meiner Treu.
Puch. 3. 17.

Věchýtek, vz Věchet.

Veidenov, a, m. Vz Tk. IV. 401.

Veiglov, a, m., Weigelsdorf u Friedlandu
na Mor. Tč.

Veitstanz, něm., posunčina, křečovina,
tanec sv. Víta; na již. Mor. motolice. Šd.

Vej! citosl. Žk. 126., List z r. 1558. Tč.

Vej, vz Vý.

Věj, e, f., das Gestöber! Vz Věja. Na
Ostrav. Tč.

Věja, e, f. = věj. Na Ostrav. Tč.

Vějací = vějící. Na Slov. Bern.

Vějač, e, m. = věječ. Na Slov. Bern.

Vějačka, víjačka, y, f. = věječka, lo-
pata široká a hluboká, kterou se obilí věje,
čistí, die Wurfschaufel. Na Mor. Džl., Hý.,
Tč., Šd., Brt. — V. = čištění obilí vějačkou,
das Worfeln. Přišel na v-ku. Us. Tč. —
V. = žena, která cévky vije, souká, die Spu-
lerin. Us. Tč.

Vějadléčko, a, n., halimeda. V. obecné,
h. opuntia. Rstp. 1865.

Vějadlo, a, n. = vějíř, der Fächer. Koll.

— V. = věječka, die Wurfschaufel. L.
Věják, u, m., rhycipera, hmyz rohatko-

vitý. Krok. II. 252.

Vejba, y, f. = vání obilí, das Schwingen,
Worfeln, Wannen. Na vejbu. Bern.

Vejběh, u, m. = dobytčí ohrada. U Kr.
Hrad. Psčk.

Vejběra, y, m. af. = kdo mnoho vybírá,
das Leckermaul. Us. Kšá.

Vejcař, e, m., der Eierhändler. Slov.

Vejcařiti, il, ení, Eierhandel treiben. Us.
Slov.

Vejcařka, y, f., die Eierhändlerin.

Vejcatý = vejce mající, Eier habend. —
V. = varlata mající, mit Hoden versehen.
Bern.

Vejce (na Slov. a zastr. v Čech. vajce),
e, (v obec. mluvě gt. vejcete), pl. vejce, gt.
vajec (poněvadž bylo dříve: vajce a tento
tvar se v genit. udržel); vajéčko a vajíčko
(v již. Čech. vajíčko. Kts. ). Skloňuje se dle
Pole. U Opav. a na Ostrav. vajco, pl. vajca,
vajec, vajcam. Tč., Klš. U Frýdka vajco,
vajko. Tč. Vejce = vajce m. ajce, das Ei. Cf.
Bž. 48., 18., 106. Vejce m. vajce vedlé strsl.
jajce, srb. jaje. Ht. Zv. 85. V. = podlouhlé
a kulaté tělo v životě samic, v němž jest zá-
rodek nového živočicha, ovum, das Ei. Dle
Aristotela každý živočich rodí se z vejce.
Jg. V. v užším smyslu = v. ptačí, z něhož
se rodí písklata. Vejce se skládá se skoře-
piny, bílku a žloutku. V. čerstvé, smrdlavé
(pukavec), zlé n. prázdné n. větrné n. jalové,
v plévce n. měkké škořepce (povrhel), za-
lehlé n. zkažené pod slepicí (záprtek), Jg.,
nové (čerstvé), natlučené (zmach), prázdné
(pouch, pouchle, foukanec, výdumek, výdy-
mek), bez skořápky (potřepek, otřepek, ostře-
pek; slepice nese ostřepky), Šp., nasedělé,
stržené (angebrütetes Ei), matičkové (snesené
po sv. Marii matičce 15. srpna; ta prý vy-
drží až do jara), pod kvočnou n. zárodní,
Us.; tvrdé n. na tvrdo vařené, měkké n. na
měkko vařené, na másle, na máslo sázené,
(Spiegelei, das Ochsenauge, Dch. ), nadívané
(Ros. ), smažené, pečené (Ros. ); míchaná v.;
červené n. malované (v již. Čech.: psané,
Kts. ); ptačí, slepičí, holubí, kachní, husí,
hadí, motýlí, hmyzu (Insektenbrut), krutí,
líčí (kachní, u Strak. ), včelí, želví, mravenčí,
žabí, muší (trusky), rybí (jikry), vší (hnidy).
Jg. Vejce klásti, nésti (klásti tehdáž, když
samice vejce vedlé vejce klade, jako to činí ku
př. hmyz, D.; ale slepice vejce nese. Cf. Ht.
Brs. 280. ). Us. V. k nasazení; v. vraziti do
polívky; vejce převařené mělo by býti na
měkko a je na tvrdo; stojánek, koflíček,
lžička na vejce. Us. Dch. V. na nudle. Brt.
P. 182. Výstup vejce, die Ovulation. Nz. lk.
Slepice na vejcích sedí. V. V-ce vyseděti,
kuřata z vajec vyseděti. Us. Polévka atd.
z vajec. Košík, rendlík vajec. V-ce zanášeti,
nasaditi, podložiti; doba sezení na vejcích;
Dobré v. ve vodě se potápí a smrdlavé v.
(záprtek) na vodě plove; V. se déle udrží
jsouc zahrabána v mouce, v popele, v su-
chém písku, v plevách, v řezance; na vlhkém
místě v. brzy se kazí. Šp. Vejce povlečené
(povlaky opatřené). S. N. Vz více v S. N.
Z jednoho v. vyléhnutý. Bern. Snesla jsem
vajíčko, snesla jsem jich padesát; Holubičko,
snes vajíčko; Dejte vajíčko malovaný, sle-
pička vám snese jiný; Já znám ptáčka v lese,
strakatý vajíčka nese. Er. P. 25. a., 29. b.,
61., 258. a. (Ht. ). Jest-li o jitřní hvězdno,
slepice hojně ponesou. Ib. 37. Netrvalo to
ani toľko, čoby kohút vajce zniesou. Er. Sl.
čít. 70., Dbš. Sl. pov. I. 355. Ukázal jej ča-
rovnô vajíčko; Dostal červené vajíčka. Dbš.
Sl. pov. I. 349. Číků z Rájca, co kuje vajca.
Mor. Brt. Na červené vejce byl tomu rok
(o velikonoce). U Domažl. Němc., Nl. Ho-
lubička snesla za rok tři vajíčka. Pís. Matka