sb157-05 0..8296

597

něnej v. (o nafouklém). V Kunv. Msk. Vz
Vejdunek. — V. = hlemýžďův domek, das
Schneckenhäuschen. Us. Rgl.

Vejdunek, nku, m. = vejdumek. Us. u
Chrud., u Žambk. Kd., Kf.

Věje, gt. Vej, dat. Vejům, dle Budějovice,
strřím. mě. Vz Veji.

Věje, e, f. = chumelice, das Gestöber. Byly
veliké věje. Us. Vz Věj.

Vějecí, Wurf-. Vějecí lopata, die Wurf-
schaufel. V.

Věječ, e, m., der Schwinger, Worfler (des
Getreides). Us.

Věječka (na Slov. a na Mor. vějačka, vz
toto), vějka, y, f. = trčka. Pt. V. = vějecí
lopata, die Wurfschaufel, Auswurfschaufel.
Zmítají obilí věječkou, aby se odloučila pleva.
Kom. V. na obilí. Pt. Věječkou a opálkou
obilí vyčistiti. Us. Věječkou míní se všecko
dílo Kristovo. BR. II. 14. a.

Vejentové, vejetánský, správně: Ve-
jané, vejský. Vz Veji.

Vějeřicha, y, f., exilaria, das Fächelfru-
stel. V. čirá, e. crystallina, rostl. Rstp. 1881.

Vejfuk, a, m., Weifuk, hájovna u Břez-
nice. PL.

Vejglov, a, m., Weigelsdorf, ves v Ry-
mařovsku na Mor.

Vejhák, a, m., osob. jm. Arch. I. 183.

Vejhel, šp, vz Vejl.

Vejheň, vz Výheň.

Vejhled, u, m. = vejlet = výlet, der Aus-
flug. U Vel. Losenic. Holk.

Vejhon, u, m. = výhon. Pase koně na
vejhoně. Čes. mor. ps. 32.

Vejhončivý. Ti mužští jsou vejhončiví
(brzy se vyhoní). V Pečíně. Msk.

Vejhor, vz Výhor.

Vejhorčivý, vz Výhorčivý.

Vejhost, vz Výhosť.

Vejhrad, u, m., vz Výhrad.

Vejhuda, vz Výhuda.

Vejchar, a, m., osob jm. Šd.

Vejchoda, y, m., osob. jm. Šd.

Veji, Vej, -ům, -je, -jích, -ji n. Vejemi,
bylo mě. Etrurie; Vejan, a, m.; vejský. Vz
Veje.

Věji, vz Váti.

Vějice, e, f. = vějička.

Vějicí, vějecí lopata, die Wurfschaufel.
V.

Vějička, y, vějice, e, f. = veliký vítr,
vánice, grosser Wind. Us. — V. = věječka.
V. — V. = proutek lepem pomazaný, na
nějž ptáky lapají, die Leimruthe. V. V =
lestvice, palička lepová. Šp. Ptáčník vějicemi
lepovými, kteréž na rohatinu vystaví, ptáky
chytá. Kom. Ptáky na vějičky lapati; pr-
kénko na vějice. D. Na vějice mnoho ptáků
nachytal. Sych. Vějice polepiti, lepem na-
mazati; vějičky nastrkati, nalíkati na roha-
tinu (na rohatku, roháče, ostrbu, rejs, pta-
čidlo, kozlík, kotrč). Šp. Jíti, sednouti komu
na v-ku. Us. Dch. V-ky líceti. Us. Políknu
na tě v-ce, dostanu tebe do srdce. Sš. P.
251. Šlechta sedla hladkému řediteli na v-ku.
Stnk. V-ky kolem studánky postaviti (na
Čermáky atd. ). Us. Hk. Samochtě na v-čky
se posadil (Původ neštěstí. Vz Neštěstí. ). Č.,
Sych. — V. = vějadlo, vějíř, der Fächer. —

V. = víčko na očích, das Augenlid. Lek.
kn.

Vějičník, u, m. = váleček, do kterého vě-
jičky na lapání ptáků zastrkují, die Leier.
Šp.

Vějidlička, y, f., flabellaria, rostl. Rostl.
I. 273. b.

Vějidlo, a, n. = věječka, Vějíř.

Vějíř, e, vějířek, řku, m. = věječka, vě-
jidlo = náčiní, jímž obličej před sluncem se
chrání aneb čerstvý vzduch na obličej se
věje, der Fächer, das Waderl, Wädchen. Vz
S. N. Tanec s vějíři. Us. Dch. Poněvadž
jednotlivé stavebnosti dvoru těsně k sobě
přiléhají, obdrží celek jakýsi způsob v-ře.
Ddk. IV. 137. V zahradách rozkládá se ně-
kolik v-řů datlové palmy. Svět. Tč. — V. =
věječka, die Wurfschaufel. V. MV. nepravá
glossa. Pa. — V. = list kapradinový. Vz
S. N. — V. = silurská zkamenělina, Bron-
teus. Us. Zkr.

Vějířatec, tce, m., ventilago. V. nejce-
lejší, v. maderaspatana, rostl. Rostl. 310.

Vějířík, a, m., hornera. V. růžový, h.
frondiculata, plíživý, tubulipora verrucosa
(mechovky). Vz Frč. 195.

Vějířnatý, fächerförmig. Rostl.

Vějířnice, e, f. = vějířník, rostl. Šm.

1. Vějířník, u, m. = lontar, rostl., bo-
rassus, die Fächerpalme. V. obecný. Jg. Vz
Lontar, Rstp. 1639.

2. Vějířník, a, m., der Fächermacher. Šm.
Vějířokřídlý = křídla vějířům podobná

mající. V. hmyz. Krok.

Vějířovatý, vějířovitý, fächerförmig. V.
ústroj = ústroj soustraněný, zpředu zaují-
mající půl nebo čtvrť kruhu, ale vzadu úhel
ostrý n. přímý mající; v. list žumarový.
Rst. 513. V. rozestavení harcovníků. Čsk. V.
palma, žábry. Krok.

Vějířovník, u, m. = vějířník. Čl. 142.

Vejíti, vjíti (u Opavy vejsť, Klš. ), vejdu
(zastr. vjidu, vnidu, vendu), vejdi, vejděme,
vejděte; vejda (jdouc); všel, vešla, všed (ši),
vjití (zastr. veští); vchoditi, il, zení; vchá-
zeti, el, ení. V. =jda octnouti se kde vnitř,
ein-, hineingehen, eintreten, betreten, ein-
kommen; přijíti do čeho, státi se, obrátiti se,
vpadnouti v co, wozu kommen, gelangen,
werden, worein verfallen; dáti se v co, in
etwas eingehen, směstnati se, hinein gehen,
Raum haben. Jg. — abs. Vcházeti a vy-
cházeti. Kom. Ať vejde! Vejděte! Dejte
pozor, aby nikdo nevešel. Us. Vy nevchodíte
a těm, kteřie vchodie, vjíti bráníte. (Mat.
23. ). Hus I. 56. Vendi tam, co tam mají. Sš.
P. 404. Všel si jako přilezlý; A že vejda
tak, vždy zloděj jest a lotr. Hus I. 195., 211.
Dva mázy tam vejdou (= se vejdou). D.
Nevejde (= nevejde se) to tam všecko. D.
— kam (do čeho, v co, mezi co, ke
komu, pod co, za co): do domu, V., do
svatyně, Kom., do lodí, Vrat., do života,
Šm., do pokoje. Ml. Vendeta až do králov-
stvie nebeského. Dal. 7. Hned u boží chrám
vnideta. Hr. rk. 71. b. Ústa malá dírka a
mnoho do nich vchází, někdy také domy,
vinice, zahrady i hrady skrze ně prolezou.
Prov. D. V. v boj. Us. List ten vešel v desky
(byl do nich vložen). Vš. Vchází v duši tě-