Předchozí (596)  Strana:597  Další (598) |
|
|||
597
|
|||
|
|||
něnej v. (o nafouklém). V Kunv. Msk. Vz
Vejdunek. — V. = hlemýžďův domek, das Schneckenhäuschen. Us. Rgl. Vejdunek, nku, m. = vejdumek. Us. u
Chrud., u Žambk. Kd., Kf. Věje, gt. Vej, dat. Vejům, dle Budějovice,
strřím. mě. Vz Veji. Věje, e, f. = chumelice, das Gestöber. Byly
veliké věje. Us. Vz Věj. Vějecí, Wurf-. Vějecí lopata, die Wurf-
schaufel. V. Věječ, e, m., der Schwinger, Worfler (des
Getreides). Us. Věječka (na Slov. a na Mor. vějačka, vz
toto), vějka, y, f. = trčka. Pt. V. = vějecí lopata, die Wurfschaufel, Auswurfschaufel. Zmítají obilí věječkou, aby se odloučila pleva. Kom. V. na obilí. Pt. Věječkou a opálkou obilí vyčistiti. Us. Věječkou míní se všecko dílo Kristovo. BR. II. 14. a. Vejentové, vejetánský, správně: Ve-
jané, vejský. Vz Veji. Vějeřicha, y, f., exilaria, das Fächelfru-
stel. V. čirá, e. crystallina, rostl. Rstp. 1881. Vejfuk, a, m., Weifuk, hájovna u Břez-
nice. PL. Vejglov, a, m., Weigelsdorf, ves v Ry-
mařovsku na Mor. Vejhák, a, m., osob. jm. Arch. I. 183.
Vejhel, šp, vz Vejl.
Vejheň, vz Výheň.
Vejhled, u, m. = vejlet = výlet, der Aus-
flug. U Vel. Losenic. Holk. Vejhon, u, m. = výhon. Pase koně na
vejhoně. Čes. mor. ps. 32. Vejhončivý. Ti mužští jsou vejhončiví
(brzy se vyhoní). V Pečíně. Msk. Vejhor, vz Výhor.
Vejhorčivý, vz Výhorčivý.
Vejhost, vz Výhosť.
Vejhrad, u, m., vz Výhrad.
Vejhuda, vz Výhuda.
Vejchar, a, m., osob jm. Šd.
Vejchoda, y, m., osob. jm. Šd.
Veji, Vej, -ům, -je, -jích, -ji n. Vejemi,
bylo mě. Etrurie; Vejan, a, m.; vejský. Vz Veje. Věji, vz Váti.
Vějice, e, f. = vějička.
Vějicí, vějecí lopata, die Wurfschaufel.
V. Vějička, y, vějice, e, f. = veliký vítr,
vánice, grosser Wind. Us. — V. = věječka. V. — V. = proutek lepem pomazaný, na nějž ptáky lapají, die Leimruthe. V. V = lestvice, palička lepová. Šp. Ptáčník vějicemi lepovými, kteréž na rohatinu vystaví, ptáky chytá. Kom. Ptáky na vějičky lapati; pr- kénko na vějice. D. Na vějice mnoho ptáků nachytal. Sych. Vějice polepiti, lepem na- mazati; vějičky nastrkati, nalíkati na roha- tinu (na rohatku, roháče, ostrbu, rejs, pta- čidlo, kozlík, kotrč). Šp. Jíti, sednouti komu na v-ku. Us. Dch. V-ky líceti. Us. Políknu na tě v-ce, dostanu tebe do srdce. Sš. P. 251. Šlechta sedla hladkému řediteli na v-ku. Stnk. V-ky kolem studánky postaviti (na Čermáky atd. ). Us. Hk. Samochtě na v-čky se posadil (Původ neštěstí. Vz Neštěstí. ). Č., Sych. — V. = vějadlo, vějíř, der Fächer. — |
V. = víčko na očích, das Augenlid. Lek.
kn. Vějičník, u, m. = váleček, do kterého vě-
jičky na lapání ptáků zastrkují, die Leier. Šp. Vějidlička, y, f., flabellaria, rostl. Rostl.
I. 273. b. Vějidlo, a, n. = věječka, Vějíř.
Vějíř, e, vějířek, řku, m. = věječka, vě-
jidlo = náčiní, jímž obličej před sluncem se chrání aneb čerstvý vzduch na obličej se věje, der Fächer, das Waderl, Wädchen. Vz S. N. Tanec s vějíři. Us. Dch. Poněvadž jednotlivé stavebnosti dvoru těsně k sobě přiléhají, obdrží celek jakýsi způsob v-ře. Ddk. IV. 137. V zahradách rozkládá se ně- kolik v-řů datlové palmy. Svět. Tč. — V. = věječka, die Wurfschaufel. V. MV. nepravá glossa. Pa. — V. = list kapradinový. Vz S. N. — V. = silurská zkamenělina, Bron- teus. Us. Zkr. Vějířatec, tce, m., ventilago. V. nejce-
lejší, v. maderaspatana, rostl. Rostl. 310. Vějířík, a, m., hornera. V. růžový, h.
frondiculata, plíživý, tubulipora verrucosa (mechovky). Vz Frč. 195. Vějířnatý, fächerförmig. Rostl.
Vějířnice, e, f. = vějířník, rostl. Šm.
1. Vějířník, u, m. = lontar, rostl., bo-
rassus, die Fächerpalme. V. obecný. Jg. Vz Lontar, Rstp. 1639. 2. Vějířník, a, m., der Fächermacher. Šm.
Vějířokřídlý = křídla vějířům podobná mající. V. hmyz. Krok.
Vějířovatý, vějířovitý, fächerförmig. V.
ústroj = ústroj soustraněný, zpředu zaují- mající půl nebo čtvrť kruhu, ale vzadu úhel ostrý n. přímý mající; v. list žumarový. Rst. 513. V. rozestavení harcovníků. Čsk. V. palma, žábry. Krok. Vějířovník, u, m. = vějířník. Čl. 142.
Vejíti, vjíti (u Opavy vejsť, Klš. ), vejdu
(zastr. vjidu, vnidu, vendu), vejdi, vejděme, vejděte; vejda (jdouc); všel, vešla, všed (ši), vjití (zastr. veští); vchoditi, il, zení; vchá- zeti, el, ení. V. =jda octnouti se kde vnitř, ein-, hineingehen, eintreten, betreten, ein- kommen; přijíti do čeho, státi se, obrátiti se, vpadnouti v co, wozu kommen, gelangen, werden, worein verfallen; dáti se v co, in etwas eingehen, směstnati se, hinein gehen, Raum haben. Jg. — abs. Vcházeti a vy- cházeti. Kom. Ať vejde! Vejděte! Dejte pozor, aby nikdo nevešel. Us. Vy nevchodíte a těm, kteřie vchodie, vjíti bráníte. (Mat. 23. ). Hus I. 56. Vendi tam, co tam mají. Sš. P. 404. Všel si jako přilezlý; A že vejda tak, vždy zloděj jest a lotr. Hus I. 195., 211. Dva mázy tam vejdou (= se vejdou). D. Nevejde (= nevejde se) to tam všecko. D. — kam (do čeho, v co, mezi co, ke komu, pod co, za co): do domu, V., do svatyně, Kom., do lodí, Vrat., do života, Šm., do pokoje. Ml. Vendeta až do králov- stvie nebeského. Dal. 7. Hned u boží chrám vnideta. Hr. rk. 71. b. Ústa malá dírka a mnoho do nich vchází, někdy také domy, vinice, zahrady i hrady skrze ně prolezou. Prov. D. V. v boj. Us. List ten vešel v desky (byl do nich vložen). Vš. Vchází v duši tě- |
||
|
|||
Předchozí (596)  Strana:597  Další (598) |