sb157-05 0..8296

599

dosť človeka ostánie hřiecha. Hus I. 300.,

II. 111. (Tč. ). Jak preukázať nemóžeš, vejdeš
v zahaňbení. Na Ostrav. Tč. Co se mnohým
hodí, to v obyčej vchodí. Prov. Šd. — proti
komu. Dal. Nevcházej proti nim v boj. BO.
Vejíti v přísloví, Jel., Prot. 73., v obyčej,
ve skutek. Jel. Vešlo to ve zvyk. Kom.
V sílu vejíti, zu Kräften kommen, mächtig
werden. Peš. Prod. A. VIII. Vešlo to ve
vzácnosť. Jel. — komu kam, v co (kde,
s kým). Vz Vejíti v co. A já tobě v cesto
vendo a dám tobě hoběnko. Sš. P. 247.
A všichni dobří s svatými angely v ne-
beské královstvo vendú. Pass. 19. S ně-
kterou drahou v pospoj vejíti. Dch. S ně-
kým v osobní závaznosť vejíti; Odkudž
vešel v tužší ještě přátelství s císařem. Ddk.
IV. 211., 350. (Tč. ). V cestu někomu v-ti, D.,
V., v nevávisť. Jel. Chceš-li zlému v cestu
vjíti, nedej jiskře ohněm býti. Prov. Všel
mi v ruce nepřítel. Jel. Ten způsob vešel
lidem v obyčej; vešlo jim to v obyčej. Sych.
Lidem v domnění to vešlo. Lom. Z Němec
se navrátiv s vojskem vešel jest na Moravu.
Ddk. II. 367. V. s někým v smír. Bart. Ho-
stivit s bratrem v mír vešel. Háj. 56. A tu
jsou s nimi Čechové v boj vešli. Dač. I. 17.
A vejdete s námi v příbuzenství. Br. Bych
proto s tebú ve přiezeň vešel. Chč. Vešel
s bratrem do hospody. Us. V. s někým v pří-
zeň, v smlouvu, v přátelství, v stav manžel-
ský, v radu, V., v dobrou vůli, v pokoj, Flav.,
v soud, Th., v řeč, v nevoli, Sych., v mír,
v boj, Dal.; na cestách v známosť s někým
v. Ml. — (kam) proč. Jediné skrze utr-
pení do slávy věčné v. možno; Jako skrze
jednoho člověka hřích na ten svět vešel;
Tímto hříchem Adamovým vešla na svět
smrť. Sš. Sk. 172., I. 61., 63. (Hý. ). Pro pláč
(nemohla bych) do kostela ani vejít. Er. P.
156. Zástup několika set branného lidu pol-
ského vešel na kořisť do Čech; Břetislav
v též příčině s Polskem vešel jest v jed-
nání; Kterýž v té příčině i s dvorem ně-
meckým u spojení vešel. Ddk. II. 86., 177.,

III. 88. (Tč. ). Až bychom skrze pokušení
do království nebeského vešli. BR. II. 669.
b. Mnozí pro sytou lakotu v kněžstvie
vcházejí. Chč. 375. I z tej příčiny Jan Jizný
všel s jinými do domu Andrlova. NB. Tč.
279. — čím. Ježíš sám nevešel jinak k ra-
dosti věčné leč utrpením. Sš. J. 255. Inve-
stiturou vešel olomúcký biskup v lenní sva-
zek k císaři a k říši. Ddk. IV. 265. Smyslem
všel nad vše liudi. Anth. Jir. I. 32. —
nač. Čtyry míle vlaské vcházejí na jednu
německou. V. Putování svatých. 38. Kterýž
tehdáž pro vtržení vojenské na velké slovo
vešel (= na slovo vzat byl, wurde berühmt).
Smrž. — kam (nač). Tehdy všel jest na
horu Ježíš a tu sedieše s učedlníky svými...
(Jan 6. ). Hus II. 107. V. na hrad, St. skl.,
Flav., na vrch síně, Troj., na svá odpočí-
vadla, Troj., na zlou cestu. Jel.

Vějitka, y, f. = vějička. Pl.

Vějítko, a, n., der Wedel; Fächel. Sm.

Vejjezd, u, m. = výjezd. Žer. 317.

Vějka, y, f. = věchet, znamení, aby se
tráva někde netrhala. Us. u Češova. Lpř.
—V. = věječka. D. — V. = věje.

Vejkati, jajkati = naříkati, wehklagen.
V tom skrikne pltník: Dajte sem kloko-
čovou palicu! A jak ho ňou raz notne od-
merali, počal zloděj vejkať, Let. Mt. sl. X.
1. 51. — V. = skučeti jako pes, heulen.
Reš.

Vejl, u, m., výl, der Nonnenschleier. Lum.
1861. 1091. Lat. velum, střněm. vîjel, nněm.
Weihel. Gl. 358., Mtz. 365.

Vejlov, a, m., Weigelsdorf, ves u Lom-
nice. PL.

Vejlovati, velare, die Nonne verschleiern.
Mus. 1828. 1. 60. Cf. Vejl.

Vejložek, vz Výložek.

Vejlupek, vz Výlupek.

Vejmě = ve jméno, im Namen. V. bohů.
Troj.

Vejmětné, ého, n., vz Výmětné.

Vejminka, vz Výminka.

Vejminkář, vz Výminkář.

Vejmouti, ul, ut, utí, vjíti, vjal, vjat,
vjetí, vjímati, vnímati, hineinnehmen. Jg.

Vejmutovka, y, f. = sosna hladká n.
vejmutová, pinus strobus, rostl.. Rstp. 1436.,
Čl. Kv. 82., S. N.

Vejnosek, vz Výnosek.

Vejnšenk, a, m., šp. z něm. Weinschenk,
prodavač vína, vinárník. NB. Tč. 147.

Vejpada, y, m. a f. No, to bych byla
v. (= to bych vypadala). Us. u Dobrušky.
To je v tom divný v. (nesluší mu to). U
Rychn Msk. Tys v. (ty hezky, krásně vy-
padáš)! U Dobrušky. Vk. U Jilem. v. =
kdo činí nad svůj stav, kdo jest domýšlivý.

Vejpásek, sku, m. V. dáti = špačka
méně spáliti (odraziti), aby ten, který pase,
spíše do kola vhodil a tím se vypásl. Máš
už sto (koní), dej v. Us. U N. Bydž. Kšť.

Vejpich, u, m. Na v-chu pod špejcharem
stála chýše. Šml.

Vejpoly, vz Vejpůl.

Vejpona, vz Výpona.

Vejpověď, vz Výpověď.

Vejprava, vz Výprava.

Vejpravka, vz Výpravka.

Vejprnice, dle Budějovice, ves. Arch.
IV. 35.

Vejprty, vz Dolany, Weipert, mě. v kraji
žateckém. Vz S. N.

Vejpůl, m.: ve půl, ve poly; j jest vsuto.
Cf. Bž. 50. V., vejpůly, vejpoly, vejpůlky
= ve poly, entzwei. Zlob. Našli sme ho až
vejpůl louce (in der Mitte der Wiese). Us.
Dám ti pohlavek, hned budeš míti hlavu
vejpolky, entzwei. Us. Měla fěrtoch dvě
poly, roztrhla ho vejpoly. Sš. P. 30. Vzíti
někoho vejpůlky (okolo pasu). Us. Slm.
Jestli že já tě svým kordem tnu, tak tě
vejpůl přetnu. Bart. 186. Cf. Pola, Půl.

Vejpust, u, m. Na vejpustě = polnosti
v Hovězí na Vsacku. Vck.

Vejpusta, y, f., Neustift, osada u Zlína
na Mor. Tč.

Vejpustek, stku, m. = pastvisko u Da-
lečína na Mor. Pk. — V., vz Výpustek.

Vejr, a, m., vz Výr. — V., osob. jm.

Vejrati = výrati.

Vejražka, y, f., vz Výražka.

Vejrbloud, a, m. = velbloud. Us. u Kr-
konoš. Kb.