sb157-05 0..8296

601

spělému jíti; kdo ještě k svému věku ne-
přišel (nedospělý); v. mužský; věku býti
sešlejšího, staršího; v. letitý, prodloužený,
prodloužilý; starého věku dojíti. V. V. jarý,
das jugendfrische Alter. Dch., Sš. II. 33.
Lidem věku dospělého. BR. II. 12. b. Byli
u věku dítěcím; To pak má v. dozrálý a
dospělý před věkem dětinským a nedo-
spělým. Sš. II. 39., 117. (Hý. ). Prvý v. člo-
věčí jest od jeho narozenie až do zubóv
vzrostu a do řeči a slove nemluvnosť; po-
tom druhý v. jest do znamenie chlupóv
brady a prsí a slove mladosť atd.; Ten v.
(mládie) nenie zavázán k práci u vinici.
Hus I. 116., II. 65. Přilnul k Rokycanovi
teprv u dospělém věku. Pal. Dj. IV. 1. 41.
Od útlého věku. D. Byl právě v tom věku,
v kterémž... Kom. Ježíš prospíval mou-
drostí i věkem. Br. V-ku vdání hodný.
Troj. V. sešlý, sešlosti. Har. V. poslední.
Jel. Starý v. mrzutý. Bern. Plnomocníci
musejí býti 24 let. Řd. V. člověčí. Člověk
je: nemluvně (dítě), pachole, mládenec (ji-
noch), muž, stařec, kmet; děvčátko, děvče,
panna, žena (paní), stařena (bába), babička
sešlá (kmetice). Pt. — V. = zvl. poslední
čas života lidského, staroba, hohes Alter,
das Alter, die Bejahrtheit. Věkem zemdlený,
ustalý, plný věku; věkem scházeti. V. V.
mne tíží. To ještě není žádný v. Proti věku
není léku. Vz Smrť. Prov. Věkem svůj život
dokonav zemřel. Háj. Skonal věku svého
r. 69. Us. Vk. Muž věkem sešlý. Ros., Pal.
V. 1. 225. Kdo sklenice dopívá, věku ne-
dožívá. Pk. Šd. — V. = o živočiších a by-
linách, das Alter. Každá bylina má svůj
jako věk. Byl. — V. = trvání světa ne-
určité délky, das Zeit-, Weltalter, die Zeit.
V. starý (starožitnosť); za toho našeho času
a věku; téměř každého věku noví neduhové
se objevují. V. V. dlouhý světa. Troj. V.
pomíjí a jiný v. nastává. Br. Před věky,
od věků. V našem věku (za našich dnů). Us.
V. dávnodávný, uralte Zeit. Dch. — V.
určitěji: starý (starodávný; starověk, Nz. )
do r. 476, das alte Zeitalter; střední (pro-
střední; středověk, Nz. ) do r. 1492, das
Mittelalter; nový (novověk, Nz. ) od r. 1492
až do našich dnů, die neue Zeit. To jest
vynález nového věku. Mt. — V. = síla,
die Kraft. Ty si mój věk (robur). Gen. 49.
3. (Zk. ). — V. vzhledem k dobrotě: v. zlatý,
stříbrný, měděný, železný. — V. určitěji:
jistý, vyměřený čas, die Zeitperiode; v. 100
let, století, ein Jahrhundert. — V. = ne-
skončený čas, věčnosť, die Ewigkeit. S. N.

— V.: na věky, po (u) věky, u věk, věky
věkův, věky věkoma, věky věkom {věkům),
od věkův až na věky, věčné věky, věčně vě-
koma, in Ewigkeit, auf immer. Jg. Na věky
(se záporným slovesem = nikdy. ) V. To se
na věky nestane. Us. Na věky věkův =
věčně. Kom. Tuná (nyní) i na věky. Sl. let.
II. 3. Bude svadba za deň za dva a práca

— na věky (říkají nevěstě). Dbš. Ob. 24.
Věky věkom Amen. Pass. mus. 346. Jenž
kraluje věky věkóm, amen. Hr. rk. 63. Sli-
bujeme.. věky věkoma žádným zlým ne-
zpomínati. Arch. I. 194. Pravda na věky
přemáhá, ač na čas poražena bývá. Hus I.

224. Na věky: Zamuťte věky věkom, in
saeculum saeculi; Na věky věkoma; Na
věky i věky věkóm, in aeternum et saeculum
saeculi. Ž. wit. 5. 12., 82. 18., 36. 29., 9. 6.
Nebude paměť múdrého též i blázna na
věky. Hus. I. 282. Všecko na čas, pán Bůh
na věky; Všeho do času, pán Bůh na věky.
Prov. Tč. Až na věky věkům. BO., ZN. Na
věky věkom mohli v něm bezpečně pře-
bývati. Troj. Jemu chvála po všecky věky
věkoma. Pís. br. Nic nevejde do města toho
vieky viekom nečistého. Št. Shlaď je u věk
a věky věkoma! Rkk. 54. — Věkem, viekem
snad = sotva, sotně, stěží. Cf. Mus. 1847. I.
303. Já mním, že; ty ssmyslíš věkem. Kat.
1322. Potom pak chtěvše j'ho sřéci, mohli
viekem preč utéci pro strach veliké hřímoty.
Ap. Š. 109. (Gb. ).

Veka, y, f., z něm. der Wecken = houska,
kruchovka; menší podlouhlý chléb. U Olom.,
Kmk., Šd., u Jihl., u Počát. a j. Jdr.

Věkati, v již. Čech. = štěkati, bellen.
Kts. U Nov. Kdýně. Rgl.

Věkem, vz Věk (konec).

Vekešný = vykyšný. Holianščí zakázali,
habe piva nedávali, že je pivo nevekešný,
že só z něho stárke pešný. Sš. P. 715.

Vekež, e, f. = máčka vekež, eryngium
maritimum, rostl. Rstp. 710.

Vekla = veklal. Výb. I. 1120. Vz násl.

Veklati, vkoli, vkůleš, 3. pl. vkolí, vkol,
veklal, án, ání; vkálati, vkálávati = vbod-
nouti, hineinstechen. — co kam (v co) St.
skl. V druhého nóž do pěsti vekla Alx. V.
v. 1599.

Veklíniti, il, ěn, ění, vkliňovati. — kam.
Maďaři od Pečenegů vytisknuti byvše do
velkomoravské říše se vklínili, ji ku zhoubě
západního Slovanstva i osvěty zhroutili.
Kmp. Č. 130.

Věko, a, n. = víko. Na Mor. Brt., Mtl.,
Tč., Šd.

Věkobytný, ewig. V. Bůh. Lšk., Sš. Bs.
47.

Věkodlouhý, Jahrhunderte lang dauernd.
Lum.

Věkodobný, von Jahrhunderte langer
Gestaltung. Śm.

Věkohyb, u, m. = samohyb, perpetuum
mobile.

Věkojasný = věčně, od vezdy jasný. Ty
jsi slunko v-né. Sš. Bs. 11.

Věkoletý, Jahrhunderte lang, hundert-
jährig. Puch. Strom v. Mus.

Věkolistý, ewig belaubt, immer grün.
Krok.

Věkopravný, ewigsprechend. V. desky.
Dch.

Věkopustý, Jahrhunderte lange öde blei-
bend. V. hrady. Kam.

Věkosídlo, a, n., der Ursitz. Pl.

Věkosnubný, ewig verbindend. Šm.

Věkostálosť, i, f.. die ewige Fortdauer.
V. slov evangelia, lásky. Sš. J. 309.

Věkostálý, ewig dauernd, Jahrhunderte
lang bestehend. V. řád božské prozřetel-
nosti. Sš. J. 124. V. skaliny, Č., tvrze. Ráj.

Věkostarý, uralt. V. vzdělanosť, pověsť.
Mus.

219