Předchozí (602)  Strana:603  Další (604) |
|
|||
603
|
|||
|
|||
a v-da požíráte. Br. Vymetajíce komára a
pohlcujíce velblúda. ZN. Cedí komáry a velbloudy pouští. Běda vám, mistři a zá- konníci a pokrytci, jenž komára vycedíte a velblúda požieráte. Hus III. 109. V-dóv březích s jich telaty. BO. Jsi hrbatý jako velbloud. Us. Šd. Z komára v-da dělati. Us. Někomu v-da na nos pověsiti. D. Sluší mu to co v-du uši. Č. — V. = hlupec, ein dummer Mensch, Tölpel; veliký, nemotorný člověk, ein grosser, ungeschlachter Mensch. Ty velbloude ! Ros. — V. = tlustý provaz na kotvě, das Schiffseil, -tau, Ankerseil. V. Kotva na v-dě přivázaná. Kom. J. 466. Snáze bude projíti velbloudu uchem jehelním, nežli boháči branou nebeskou. — U velbloudů v Praze. Vz Tk. II. 165, 166.. IV. 338. Velbloudář, e, m., der Kameelwärter,
-treiber. D., Cyr. Velbloudářský, Kameeltreiber-. Cyr. 446.
Velbloudě, ěte, n. = mladý velbloud,
junges Kameel. Velblouděnka, y. f. = velbloudka. Šm.
Velbloudí, Kameel-. V. srsť. D., kůže.
Sš. Sk. 241. Velbloudice, e, f. = samice velbloudí,
das Kameelweibchen. Mutterkameel. Lom. — V. = velbloudí kůže, die Kameelhaut. Šp. Velbloudka, y, f., die Kamelie, rostl. Šm. Velbloudník, a, m., das Dromedar. Vz
Velbloud. — V., der Kameel treiber. Har. II. 62. — V., u, m., corispermum, der Wanzen- same. Slb. 250. Velbloudohlav, a, m., anabula, camelo-
pardalis. Rohn. 178. Velbloudohlavec, vce, m., barvoměnec,
das Chamäleon. Jg. Velbloudovitý, kameelartig.
Velbloudovodec, dce, m., der Kameel-
treiber. Cf. Velbloudář, Velbloudník. Velbloudový, Kameel-. V. srsť, Ros., tělo.
Alx. B. v. 93. (HP. 74). Srstmi v-vými oble- čený. ZN. Dám to město k bydlení v-vému, habitaculum camelorum. BO. Na hrdle v-vém. BO. Čtyřidcěti břemen v-vých. Bj. Oděv z srstí v-vých nosí. BR. II. 49. a. Ne ně- jakým rouchem měkkým a nádherným se odíval, ale velmi sprostným a chatrným, z kůže velbloudové, na níž ještě srst byla, udělaným. BR. II. 12. a. Velbov, a, m. Za V-vem, jm. polností
v Hošťálkové na Vsacku. Vck. Velboženství, n., grosse, göttliche Macht.
Hod. Sv. Mark. ms. Velbrynda, y, f., nadávka ženským. Us.
Velčan, a. m., občan z Velké (u Stráž-
nice) na Mor. Šd. Velčanský = velikánský, riesig. U Frýdka.
Tč. Velček, čku, m., buglosa (obilí), zastr.
Rozk. Velčice, dle Budějovice, ves u Trenčína.
Šd. Velčín, a, m., osob. jm. Vz Tk. IV. 141.
Velčovský, ého, m., osob. jm.
Velda, y. m., osob. jm. Šd.
Veldělník, a, m. = továrník, der Fa-
brikant. J. tr. |
Veldenský. V. sladkovodní vrstvy ob-
sahují vápence, pískovce, lupky, sliny a místy i uhlí. Vz Bř. N. 263. Veldílna, y, f. = továrna, die Fabrik.
Vlastník, majitel v-ny, podnětí v-ny, die Fabriksunternehmung; pracovník ve v-ně, soud nad v-mi. J. tr. Velduchosť = veleduchosť. Rk.
Velduchý = velikého ducha, grossen Gei-
stes. Krok. Veldůstojný = veledůstojný. R. 1674.
zemřel v. pán Vácslav Coelestin, probošt. Lib. tumbar. kap. pražské. 1. Vele, velě, lok. Vz Bž. 216. V., zastr.,
adv. = hrubě, velice, náramně, sehr. Cf. Vela. Ros. Ten imieše dceř jedinu sobě i všem milú vele. Rkk. 39. Tamo i vele duš těká sěmo tamo po dřevěch. Rkk. 15. — Velevele = velice velmi, gar sehr. Vzradova se Voj- mír velevele. Rkk. 20. 2. Vele, e, n. = hřídel vodorovné polo-
žený, vřeteno, die Welle, der Wellebaum, Haspelbaum. V., D. Vele-. Jím se opisuje superlativ: vele-
učený, veledůstojný atd. Vz následující adjektiva a superlativ. Veleapoštol, a, m. Přibyl v. ten z Athen;
Jimž (věcem) v-lé vyučují. Sš. 1. 153, II. 4. (Hý. ). Veleba, y, f. = velebnosť, die Herrlichkeit,
Grösse, Majestät. Císařská v. Krok. V. nebes, die Herrlichkeit des Himmels. Dch. Hor- livosť podnět nejvíce béře od v-by stvořite- lovy; Uchvacovatel v-by královské. Sš. Sk. 238., J. 280. — V. = velebení, das Preisen. V. krásy. Dch. A jemuž (Ježíši Kristu) v církvi křesťanské klanba a v. se děje. Sš. II. 80. (Hý. ). Od lidské se vzdálil od veleby. Sš. Snt. 61. — V., y, m., osob. jm. Šd. Velebení, n., das Preisen, die Verherr-
lichung. V. či oslavování Boha = veškery vnitrné i zevnitrné činy, jimiž se Bohu svrchovaná úcta, klanba a poslušnosť pro- jevuje. Sš. I. 28. Velebenství, n., die Verherrlichung,
magnificentia. BO. Velebený; -en, a, o, gepriesen. Vz Ve-
lebiti. Velebínek, nka, m. = velebníček, kněz.
Velebitel, e, m., der Preiser, Anbeter.
Měst. bož. II. 212. — V. = kdo něco zlepšuje, der Emporbringer, Verbesserer. Jg. Velebitelka, y, velebitelkyně, ě, f.,
die Preiserin. Velebiti (zastr. velbiti), il, en, ení = ve-
likým činiti, lepšiti, emporbringen, ver- bessern, melioriren; vysoce chváliti, hoch preisen, lobpreisen, rühmen. Jg. — abs. Město je bohaté a může pořád velebit (= zvelebovati, kde čeho třeba). Us. Vk. Protož jest i má býti (ten den) od lidí naj- viece veleben; Více dbají, aby zbohatěli, aby byli velebeni, aby hráli, kláli, veselé světu plodili, než aby pánu Bohu věrně slúžili. Hus I. 110., 465. (Tč. ). — co, koho. Abych pravdu v-bil a bludy tupil. BR. II. 376. b., Arch. I. 446. (Karel IV. ) ačkoli jest českou zemi v-bil (= zveleboval). Pal. Dj. III. 3. 270. Velebiechu tě, gratias age- 249*
|
||
|
|||
Předchozí (602)  Strana:603  Další (604) |