sb157-05 0..8296

603

a v-da požíráte. Br. Vymetajíce komára a
pohlcujíce velblúda. ZN. Cedí komáry a
velbloudy pouští. Běda vám, mistři a zá-
konníci a pokrytci, jenž komára vycedíte
a velblúda požieráte. Hus III. 109. V-dóv
březích s jich telaty. BO. Jsi hrbatý jako
velbloud. Us. Šd. Z komára v-da dělati. Us.
Někomu v-da na nos pověsiti. D. Sluší mu
to co v-du uši. Č. — V. = hlupec, ein
dummer Mensch, Tölpel; veliký, nemotorný
člověk, ein grosser, ungeschlachter Mensch.
Ty velbloude ! Ros. — V. = tlustý provaz
na kotvě, das Schiffseil, -tau, Ankerseil. V.
Kotva na v-dě přivázaná. Kom. J. 466. Snáze
bude projíti velbloudu uchem jehelním, nežli
boháči branou nebeskou. — U velbloudů
v Praze. Vz Tk. II. 165, 166.. IV. 338.

Velbloudář, e, m., der Kameelwärter,
-treiber. D., Cyr.

Velbloudářský, Kameeltreiber-. Cyr. 446.

Velbloudě, ěte, n. = mladý velbloud,
junges Kameel.

Velblouděnka, y. f. = velbloudka. Šm.

Velbloudí, Kameel-. V. srsť. D., kůže.
Sš. Sk. 241.

Velbloudice, e, f. = samice velbloudí,
das Kameelweibchen. Mutterkameel. Lom.
— V. = velbloudí kůže, die Kameelhaut. Šp.
Velbloudka, y, f., die Kamelie, rostl.
Šm.

Velbloudník, a, m., das Dromedar. Vz
Velbloud. — V., der Kameel treiber. Har. II.
62. — V., u, m., corispermum, der Wanzen-
same. Slb. 250.

Velbloudohlav, a, m., anabula, camelo-
pardalis. Rohn. 178.

Velbloudohlavec, vce, m., barvoměnec,
das Chamäleon. Jg.

Velbloudovitý, kameelartig.

Velbloudovodec, dce, m., der Kameel-
treiber. Cf. Velbloudář, Velbloudník.

Velbloudový, Kameel-. V. srsť, Ros., tělo.
Alx. B. v. 93. (HP. 74). Srstmi v-vými oble-
čený. ZN. Dám to město k bydlení v-vému,
habitaculum camelorum. BO. Na hrdle v-vém.
BO. Čtyřidcěti břemen v-vých. Bj. Oděv
z srstí v-vých nosí. BR. II. 49. a. Ne ně-
jakým rouchem měkkým a nádherným se
odíval, ale velmi sprostným a chatrným,
z kůže velbloudové, na níž ještě srst byla,
udělaným. BR. II. 12. a.

Velbov, a, m. Za V-vem, jm. polností
v Hošťálkové na Vsacku. Vck.

Velboženství, n., grosse, göttliche Macht.
Hod. Sv. Mark. ms.

Velbrynda, y, f., nadávka ženským. Us.

Velčan, a. m., občan z Velké (u Stráž-
nice) na Mor. Šd.

Velčanský = velikánský, riesig. U Frýdka.
Tč.

Velček, čku, m., buglosa (obilí), zastr.
Rozk.

Velčice, dle Budějovice, ves u Trenčína.
Šd.

Velčín, a, m., osob. jm. Vz Tk. IV. 141.

Velčovský, ého, m., osob. jm.

Velda, y. m., osob. jm. Šd.

Veldělník, a, m. = továrník, der Fa-
brikant. J. tr.

Veldenský. V. sladkovodní vrstvy ob-
sahují vápence, pískovce, lupky, sliny a
místy i uhlí. Vz Bř. N. 263.

Veldílna, y, f. = továrna, die Fabrik.
Vlastník, majitel v-ny, podnětí v-ny, die
Fabriksunternehmung; pracovník ve v-ně,
soud nad v-mi. J. tr.

Velduchosť = veleduchosť. Rk.

Velduchý = velikého ducha, grossen Gei-
stes. Krok.

Veldůstojný = veledůstojný. R. 1674.
zemřel v. pán Vácslav Coelestin, probošt.
Lib. tumbar. kap. pražské.

1. Vele, velě, lok. Vz Bž. 216. V., zastr.,
adv. = hrubě, velice, náramně, sehr. Cf. Vela.
Ros. Ten imieše dceř jedinu sobě i všem
milú vele. Rkk. 39. Tamo i vele duš těká
sěmo tamo po dřevěch. Rkk. 15. — Velevele
= velice velmi, gar sehr. Vzradova se Voj-
mír velevele. Rkk. 20.

2. Vele, e, n. = hřídel vodorovné polo-
žený, vřeteno, die Welle, der Wellebaum,
Haspelbaum. V., D.

Vele-. Jím se opisuje superlativ: vele-
učený, veledůstojný atd. Vz následující
adjektiva a superlativ.

Veleapoštol, a, m. Přibyl v. ten z Athen;
Jimž (věcem) v-lé vyučují. Sš. 1. 153, II.
4. (Hý. ).

Veleba, y, f. = velebnosť, die Herrlichkeit,
Grösse, Majestät. Císařská v. Krok. V. nebes,
die Herrlichkeit des Himmels. Dch. Hor-
livosť podnět nejvíce béře od v-by stvořite-
lovy; Uchvacovatel v-by královské. Sš. Sk.
238., J. 280. — V. = velebení, das Preisen.
V. krásy. Dch. A jemuž (Ježíši Kristu)
v církvi křesťanské klanba a v. se děje.
Sš. II. 80. (Hý. ). Od lidské se vzdálil od
veleby. Sš. Snt. 61. — V., y, m., osob. jm.
Šd.

Velebení, n., das Preisen, die Verherr-
lichung. V. či oslavování Boha = veškery
vnitrné i zevnitrné činy, jimiž se Bohu
svrchovaná úcta, klanba a poslušnosť pro-
jevuje. Sš. I. 28.

Velebenství, n., die Verherrlichung,
magnificentia. BO.

Velebený; -en, a, o, gepriesen. Vz Ve-
lebiti.

Velebínek, nka, m. = velebníček, kněz.

Velebitel, e, m., der Preiser, Anbeter.
Měst. bož. II. 212. — V. = kdo něco zlepšuje,
der Emporbringer, Verbesserer. Jg.

Velebitelka, y, velebitelkyně, ě, f.,
die Preiserin.

Velebiti (zastr. velbiti), il, en, ení = ve-
likým činiti, lepšiti, emporbringen, ver-
bessern, melioriren; vysoce chváliti, hoch
preisen, lobpreisen, rühmen. Jg. — abs.
Město je bohaté a může pořád velebit
(= zvelebovati, kde čeho třeba). Us. Vk.
Protož jest i má býti (ten den) od lidí naj-
viece veleben; Více dbají, aby zbohatěli,
aby byli velebeni, aby hráli, kláli, veselé
světu plodili, než aby pánu Bohu věrně
slúžili. Hus I. 110., 465. (Tč. ). — co, koho.
Abych pravdu v-bil a bludy tupil. BR. II.
376. b., Arch. I. 446. (Karel IV. ) ačkoli
jest českou zemi v-bil (= zveleboval). Pal.
Dj. III. 3. 270. Velebiechu tě, gratias age-

249*