sb157-05 0..8296

604

bant. BO. Král i jiní páni sú od Boha po-
sláni, aby nad zlými mstili a dobré aby
v-li; V-li sú Boha řkúce, že... Hus I. 466.,
II. 353. V. hospodářství (lepšiti), Us., Boha,
sebe (chváliti). V. Jedni dílo, druzí mistra
velebí. Ráj. — co, koho, se čím. Hospo-
dářství stavbami, chovem dobytka v. Us.
Někoho chválami, Troj., se mnohými přátely
v. (chlubiti). Mudr. V. Boha ústy. Chč. 624.
V. se mnohými přátely, náboženstvím. Anth.
II. 85., Výb. 1. 199. — koho za co. Ně-
koho za blahoslaveného v. Kom. L. 60.
Budiž za to (= z toho) Bůh veleben. Us.
Musíme Boha v. za to vyrčení Gamalielovo;
Tu Boha v-bí za milosť v Kristu všechněm
lidem uštědřenou. Sš. II. 66., 80. (Hý. ). —
co v kom. Velebí v jiném, co v sobě mi-
luje. Jel. — co, koho, se nad koho. Zá-
konníci se nad jiné velebie svými skutky
a zákony. Hus. II. 318. Háj., Br. — koho
jak: s velkým hlasem. Br. Do nebe koho
v. Us. Dch. Skřivánci vzlétali vzhůru a u
hlasitém zpěvu v-li tvůrce nebes i země.
Bes. mlád. (Tč. ). Abyste jednomyslně jedněmi
ústy v-li Boha; Nébrž se vší smělostí jako
vezdy i nyní v-ben bude Kristus na těle
mém buďto skrze život, buďto skrze smrť.
Sš. I. 138., II. 156. A že tito lidé pravdu
sú o Kristovi kázali a jeho v skutcích v-li,
protož... Hus II. 320. — co jak kde kdy.
Jest jejich účelem ve dne v noci v chrámě
v. Boha v hymnech a modlitbách. Ddk. IV.
269. — kde. Já v. budu v těle svém Krista
se vší smělotou. Sš. II. 159. V-la se mu
na očích (dělala mu laskominy). Sá. —
proč. Ač bych jej (Řím) také za jinými
příčinami v. mohl; Pohané ale pro milo-
srdenství v-bí Boha. Sš. I. 11., 138. (Hý. ).
Jenž obrazy v diviech pro své lakomstvie
v-bie; Čímž je viece z pýchy v-bie, tiem
je viece před Bohem tupie. Hus I. 70., II.
239. — z čeho. Vz předcházející. V-bě
Boha z toho. Chč. 149. b. — se = chváliti
se, sich preisen, rühmen; zpyšna jíti, stolz
einher gehen, einher stolzen. Ros., Kom.
Sláva se v-la široko vůkol. Ld. Kam se
v-bíš (= jdeš)? Us., Dh. 115. Vy se chlubíte
a velebíte. MP. Sami se velebie, z svých
skutkóv honosie. Hus III. 279.

Veleblahý, überglücklich, sehr glücklich.
Mus.

Veleblažený, sehr selig. V. Bůh. Měst.
bož. III. 159.

Velebludař, e, m. = arci-, prabludař,
Erzketzer, m. Veliká bezbožnosť v-ře toho.
Sš. Sk. 100.

Velebna, y. f., majestas. Veleš.

Velebně = důstojně, vznešeně, herrlich.
Cyr., Bern. — V. = ehrwürdig, mit Hoch-
achtung. Bern.

Velebník, a, velebníček, čka, m. =
velebný páv, hochwürdiger Herr. Us. Tyl.,
Šm., Tč. — V., u, m. = rým, jehož nad-

rymek i podrymek dlouhý jest; dává, brává.
Puch. V. 18.

Velebnolidský, grossmenschlich, illu-
stris. V. říše. Mus. 10. 73.

Velebnooký = velkooký, grossäugig, mit
herzlichen Augen. V. Hera. Plk.

Velebnosť, i, f. = velikosť, vznešenosť,
vysoká důstojnosť, die Grösse, Herrlichkeit,
Hoheit, Majestät. Panská v. (sláva). V. V.
udatenství. Troj. — V. božská, Gottes Herr-
lichkeit, Majestät. V. Ej došel mňa mandát
od Boha samého, že sa mám představit před
v. jeho. Sš. P. 62. — V. královská, die
königl. Hoheit, Majestät. V. královská zá-
visti poddána jest; Ve vinu uražené v-sti
upadnouti. Kom. Provinění proti velebnosti
královské. Jel. Úrazem v-sti se prohřešil.
Sych. Císařská v. V. císařskou uraziti. —
V. = titul i jiných osob zvl. duchovních,
Hochwürden, Herrlichkeit, Magnificenz. Vaše
v. Jg. Vz Velebný.

Velebnostivý = velebný. Činil jsi proti
jeho svaté velebnosti a velebnostivé do-
brotě. 12. hod.

Velebňoušek, ška, m. = velebník. Kos.
01. I. 139.

Velebný = vznešený, veliký, slavný, herr-
lich, ansehnlich, rühmlich, vortrefflich. Muž
velebného rodu; v. lidé, v. město. Troj., v.
chrám, dům. Kom. V. = copiosus. Z Gloss.
129. 7. Ž. wit. má zde velikebný. Všecka
obec v-ho města pražského. Arch. I. 203.
Rozpomínal sě na svój dřevnie v-bný stav.
Pass. 936. — jak. Komonstvo k užasnutí
v-bné. Dl. — V. = ctihodný, důstojný, ehr-
würdig, hochehrwürdig. V. svátosť, das
Hochwürdigste, sanctissimum. Kom. — čím.
Stařec velebný dávným věkem. Ld. Ty
chceš mnú býti v světě v-bný. Hus I. 259.

— V. = titul dávaný sa starodávna krá-
lům, vznešeným osobám, nyní toliko kněžím.
V. králi. Troj. V. pane. D. V. matka. Us.
V. pán není církevní titul, lépe: ctihodný
n. velectihodný. Vz Ctihodný a obšírnější
výklad v Mus. 1841. str. 444. V., obyč. titul
knězi, který by měl pominouti, poněvadž se
ho při jmenování svátosti oltářní užívá. Šr.
Že sem prosil v-ho otce kněze biskupa.
Arch. III. 57. Vz Titul.

Velebor, a, m., os. jm. Pal. Rdh. 127.

Veleboř, e, m., němec. Welleboř, ves
u Úsova na Mor. PL.

Veleborský, ého, m., osob. jm. Fa.

Velebovati = velebiti. — se kde: před
lidmi. St. Skl. I. 24.

Velebství, n. = magnificentia, velebnosť.
Ž. wit. 144. 5.

Velebstvo, a, n. = velebství. Ž. wit.
110. 3.

Velebudice, dle Budějovice, Welbuditz,
ves u Mostu.

Velebůh, -boha, m. Úcta v-hů. Sš. Sk. 191.

Velebystrý; velebyster, stra, o, schnell,
scharf, lebhaft. Pod helmicú velebyster vě-
hlas. Rkk. 55.

Velecelník, a, m. = vrchní dozorce nad
celnými úředníky nižšími, vrchní mýtař,
princeps publicanorum, ó áíi/atlwvrjc. Sš.
L. 179. (Hý. ).

Veleceniti, il, ěn, ění, hochschätzen. Jg.

— co proč.

Velectěnosť, i, f., Wohlehrwürden (titul).
Šm.

Velectěný; -ctěn, a, o, sehr geehrt, werth-
geschätzt. Na nápisech: Velectěnému (vele-
váženému) pánu panu N. N. Dch.