sb157-05 0..8296

607

Veleslavenství, n. = sláva, velebnosť,
die Erhabenheit, Majestät, Herrlichkeit. Výb.
I. 336. Ale však otcovo i synovo i ducha
svatého jedno jest božství, rovná chvála a
spolu věčné v. Št. Veliký v svém v. Leg.
A. 50. V., majestas. ZN. Pravda jest v.
všech věkóv; Proši, aby tvé v. naplnilo
slib; Bůh ve svém přeslavném v. bez po-
čátku byl jest vždy; Dóm v. mého; V.
Hospodinovo se jest zračilo. BO. An jde
na súd zvláště ve svém v. s velikú mocí.
Pass. 16. (Hý. ). Vidí Boha (v nebi) v jeho
v. Pass. mus. 331.

Veleslavený; -en, a, o, hochgepriesen,
glorreich. V. kníže. Háj.

Veleslaví, n., die Herrlichkeit. Rk.

Veleslavice, dle Budějovice, Weislowitz,
ves v Krumlovsku. Vz S. N., Tk. III. 104.

Veleslavín, a, m., ves u Prahy, odkud
pocházel otec Daniele Adama z Veleslavína.
Jg. Vz S. N., Tk. I. 32., 83., 415., II. 264. -266.,
III. 82. — V. Dan. Adam, knihtiskař a spis.,
† 1599. Vz S. N., KP. I. 326., Sbn. 613.,
915., 917., 918., 921., 923., 956., 934., Tf.
H. 1. 204., Šb. H. 1. 303., Jir. H. 1. II. 309.
— Z V. Ad. Samuel. Vz Jir. H. 1. II. 315.

Veleslavínčina, y, f. = písemná čeština
z doby Veleslavínovy. Šd.

Veleslavínovec, vce, m. = kdo se při-
držuje češtiny z doby Veleslavínovy. Šd.

Veleslavínština, y, f. = veleslavínčina.
Kos. Ol. I. 20.

Veleslavitel, e, m., der Lobpreiser, Ver-
herrlicher. — V., der Triumphator.

Veleslaviti, il, en, ení = velice slaviti,
velebiti, hochpreisen, verherrlichen. — koho.
Na věky budu v. Boha. Ros. — V., Br.,
ZN. — V. = vítězství slaviti, triumfovati,
triumphiren. — co: dobytí města. Bern. —
co čím: slavným průvodem.

Veleslavně, herrlich.

Veleslavnosť, i, f. = velebnosť, die Herr-
lichkeit. Ó najvyššie božstvie, ó hrozná
v-sti (majestas)! Ms. 14. věku. — V. = tri-
umf, der Triumph. Bern. S v-stí přijat býti
má. Vodn. — Šf.

Veleslavný = slavný, velebný, herrlich,
preiswürdig, glorreich, hochberühmt, maje-
stätisch, prächtig. V. jméno (boží). V., Kom.,
Br., stutkové. Kram. V. Orest. Lšk. Zve-
stuju vám pověsť veleslavnú. Rkk. — V. =
titul. V. kníže, Rkk., c. k. zemská školní
rada, Us., kapitola. Bern. — V. = trium-
falní, Triumph-. V. vůz, oblouk, brána, ko-
runa, roucho, obrazy. Bern.

Veleslibný, vielversprechend. Dch.

Velesličný, sehr schön. Lšk.

Velesněm, u, m. = velerada. Sš. Sk. 176.
Štěpán stál před v-mem. Sš. Sk. 74. (Hý. ).

Velesněmovník, a, m. = člen velesněmu.
Ale nyní velekněz přetrhuje ono v-ků na
tváři Štěpánově utkvění. Sš. Sk. 73. (Hý. ).

Velesprávce, e, m., der oberste Ver-
walter. V. Bůh. Sš. II. 204. (Hý. ).

Velespravedlivý, sehr gerecht. Vele-
spravedlivý soudce. Us. Tč.

Velestát. u, m., der Grossstaat. Bulhar-
sko na v. slovanský pozvedl. MP.

Velestatný, sehr kräftig, tapfer. Us.

Velestradalný, nulvao-ioc. Vký.

Velesvatě, hochheilig. V Jerusalemě
Jakob apoštol mladší bratr Páně v. bisku-
poval. Sš. Sk. 226. (Hý. ).

Velesvátosť, i, f., sanctissimum. Šd.

Velesvatyně, ě, f., das Allerheiligste.
Bibl.

Velesvět, a, m., macrocosmos. Nz.

Velešetrný, schonungsvoll. Šm.

Velešice, dle Budějovice, Welleschitz,
ves u Horažďovic. PL.

Velešín, a, m., městečko v Krumlovsku,
něm. Welleschin. Vz S. N.

Velešina, y, f., Weleschina, samota u Ne-
pomuka. PL.

Velešov, a, m., Welleschau, ves u Ji-
hlavy.

Velešovice, dle Budějovice, Wellspitz,
ves u Rousinova na Mor. PL.

Veletělo, a, n., der Hauptkörper. Vražen
do srdce v-la slovanského klín. MP.

Veleti, velím a veli, 3. pl. velejí (Chč.
616. ), velej, veleje (íc, Troj. ), el, en, ení =
kázati, poručiti, radu dáti, wollen, befehlen,
gebieten, schaffen, anordnen, heissen, an-
weisen. Jg. — abs Chci se tak zachovati,
jak velíte. Sych. Já tebe proši a také veli.
Tristr. 354. Uče je, kterak mají zpósobní
býti, když sě chtie právě, jako on velí,
modliti; Bohatec, jenž jest byl živ tak, jako
ty velíš, umřel jest. Hus I. 289., III. 117. —
co. Což rozum velí. Lom. To nutnosť velí.
Us. Dch. Bůh vždy velí dobré, ďábel vždy
zlé. Hus I. 89. — (co) komu. Z té, co
velela všem ostatním, jsi nyní ta, jíž nikdo
neslyší. Shakesp. Tč. Sbor válečný, jemuž
velel sám, zaskočil ležení německé; Dvorský
župan Skrbimír velel jednomu, Boleslav dru-
hému křídlu. Ddk. III. 10., II. 428. Dobře
si velel (= přál), dokud měl z čeho. Us.
v Hradecku. Kšť. I božie přikázánie i při-
rozené i příkladné nám to velí. Hus i. 148.
V. vojsku. Us. Kdo ti to velel ? D. — co
skrze koho. Ktož vámi hrzie, mnú hrzie,
to věz, když v tom jich neposlúcha, co
Kristus skrze ně velí. Hus TI. 75. — jak.
Ani sě ani jiného slušie dobrovolně zabiti
kromě těch, kteréž Bóh veli zabiti vyda-
ným zákonem neb zjevením. Hus I. 159.
Cizí Antikrist, kterýž co proti hlasu Kri-
stovu velí. Hus II. 225. (Tč. ). — kde. Z té
všie řeči, jakož i sv. Pavel v dnešní epi-
štole velí, vezměme naučenie. Hus I. 6. —
kdy. V tažení v tom velel Václav vojsku
českomoravskému; V každé výpravě velel
značnému oddělení dobře ozbrojených jízd-
ných manu, Ddk. III. 27, VI. 81. — aby.
Velel, aby se mu psalo. D. Velí-li otec neb
mátě dceři, aby muže pojala... Hus II. 31.
Ondřej velel synu svému, aby se odloučil
od své milované choti. Ddk. V. 123. —
S infinit. Trapné zkušenosti předešlého
roku na Mor. velely záhy pomýšleti na za-
bezpečení Prahy. Ddk. V. 294. Proti velí
mi sobě z desk vyložiti, ješto mi vložil za
200 hř. gr. Půh. I. 333. Všecky milovati
i nepřátely velí; K takovým velí se ostře
míti, jich do domu nepřijímati; Slov užívá
i obecných veleje se v Pánu posilniti. BR.
II. 25., 81. b., 661. Velí pečlivosti pilnu
býti; A tu kněžie nynější berú pochop, že