sb157-05 0..8296

608

velé sobě od zpovědi penieze dávati; Miesto
zde v světě najnižšie, na němž velí se Kri-
stus posaditi; Pokoře se (Kristus) velí od
sebe naučiti; A velí kříž po sobě nésti;
A páni to rušie, velejíce kněžím panovati,
súditi... Hus I. 329., II. 341., 363., 422.,
III. 114.. 219. (Tč. ). Dobré mysli býti velím.
Kom. Ne takť velí dávati, aby jiným bylo
oblehčenie a vám súžení, ale rovnosť učiňte.
Št. Též póvod pohnaného na vysvědčení
póhona aneb na otpierání póhona: otkad
sě velí pohoniti ?.... Kn. rož. 41. — V.,
Br., Troj., Rkk., Sych., Háj., Dal.

Veletice, dle Budějovice, Welletitz, ves
v Žatecku. Vz S. N., Arch. II. 59.

Veletín, a, m. a) Weletin, ves u Sedl-
čan; b) Welletein, ves u Uher. Brodu. Vz
S. N.

Veletlačný, veletlaký, Hochdruck-. V.
parostroj. Šp.

Veletlak, u, m., der Hochdruck. Rk.

Veletoč, e, m. (při tělocviku). Vz KP.
I. 486.

Veletok, u, m. = veliká řeka. V. = řeka
přítokem mnoha jiných řek zvětšená a dlou-
hou cestu k moři konající, der Strom. S. N.
Největší v.: Maraňon v již. Americe, Missi-
sipi v sev. Americe; Nil a Niger v Africe;
Ob, Jenisej, Lena a Ind v Asii; Volha v Eu-
ropě; Mörrö (Murray) v Australii. Tl. 13
Volga, Dunaj, Rýn, Labe. S. N.

Veletov, a, m.. Welletau, ves v Kolínsku.
Vz S. N.

Veletové (Luticové), kmen slovan. mezi
Labem, Odrou a mořem. Pal. Dj. I. 1. 113.

Veletrh, velkotrh, u, m., die Messe.
Nz.

Veletvarnosť, i, f. = velkoleposť. Nz.

Veletvarný = velkolepý, grandios. Nz.

Veletvor, veltvor, u, m., der Koloss,
kolossales Werk. Nz. V. státu římského.
Sš. I. 12.

Veletvorný, veletvorový, kolossal. Nz.

Veleučený, hochgelehrt, doctissimus, ti-
tul. Us. V. pane!

Veleuměle, kunstreich. Dch.

Veleútěšný, sehr tröstlich, trostreich.
Slova ta i pro církev v-ná byla. Sš. Sk.
108.

Veleválečník, a, m., ein grosser Krie-
ger. Hvls.

Velevážený; -en, a, o, hochgehalten, Hoch-
geehrt. V-nému pánu, panu N. N. (na ná-
pisech). Cf. Velectěný.

Velevážnosť, i, f., hohe Würdigkeit. Dch.

Velevážný, hochgeehrt, hochernst. Byl
to v. okamžik. Dch. Původce této smlouvy
v-né rozžehnal se s tímto světem. Ddk. II.
467.

Velevděčný; -čen, čna, o, sehr dankbar
— komu čeho. Jsem vám té poznámky
v-čen. Kos. Ol. I. 222.

Velevěhlasný, sehr klug. Bž. 56.

Velevele = převelice. Rkk. 20., Kos. 01.
I. 133. Vz Vele.

Velevelký, sehr gross. Šf.

Velevezný = mnoho vezoucí V. Vltava.
Turin.

Velevítaný, sehr erwünscht, V-ná a
vhodná pokynutí. Bž. Předml. Každý vý-

kon byl mu v-ný; V. stát sousední; Tako-
véto polní tažení bylo královně matce vele-
vítaným. Ddk. III. 77., IV. 46., V. 170. (Tč. ).

Velevládce, e, m., der Grossherr. Šm.

Velevládný, hochgebietend, weitherr-
schend. Ráj., Dch.

Velevrub, a, m., unio, lasturovec či mlž.
Vz Frč. 209., 210. V. malířský, unio pic-
torum; v. perlonosný, u. margaritifer. Vz
Frč. 220., Schd. II. 537.

Velevýroba = velkovýroba. 'Šp.

Velevýznamný, von sehr grosser Be-
deutung, bedeutungsvoll. Ddk. V. 254.

Velevzácný, sehr rar, sehr kostbar, sehr
theuer. Krok. To je v. zjev. Us.

Velevzdálenosť, i, f., bedeutende Ent-
fernung. Pl.

Velevzdálený; -en, a, o, sehr entfernt.
Pl.

Velez. Páni Hovoře z viery doděkovachu
a pod Veleziú blíz ves jemu dachu. Dal.
61. Vz Velezský.

Velezasloužilý, sehr verdient, hochver-
dient. Us.

Velezběhlý, sehr gewandt. Šm.

Velezločinec, nce, m., ein sehr grosser
Uibelthäter. V. nejaký neobyčejný a svr-
chovaný. Sš. Sk. 256.

Veleznalý, sehr kundig, gewiegt. V. vo-
jín. Dch.

Veleznámý, sehr bekannt, geläufig.

Velezrada, y, f., der Hochverrath. Vz
S. N. Žaloba z v-dy; Pře o v-du, do níž
byl pražský biskup Menhart zlomyslně vta-
žen. Ddk. III. 33., 46.

Velezrádce, e. m., der Hochverräther.
Byli jako v-ci vypověděni. Ddk. VI. 31.

Velezrádný, hochverräterisch. V-ho
Alberta ze země vypudil. Ddk. V. 210.

Velezský. V. hora. Dal. 34. 21.

Velezvěr, a, m., dinotherium. Rk.

Velezvláštní, ganz sonderbar. Je to v.
věc, že... Us. Dch.

Veležice, dle Budějovice, Welleschitz,
ves a) v Bydžovsku, b) u Štětí. Vz S. N.

Velflík, a, m., osob. jm.

Velflovici (rodina pražská). Dal. 169. a
170., Tk. I. 628., II. 552.

Velfovec, vce, m., der Welfe. Ddk. III.
128.

Velfský, Weifen-. Velfskou stranu u Řezna
zaměstnával Ddk. III. 131.

Velhartice, dle Budějovice, mé. u Su-
šice. PL., S. N.

Velhartický, ého, m., osob. jm.

Velhati, Jemanden wohin einlügen. Vz
Lháti. — se kam. On se do pekla velže.
Us. Velhal se v úřad. Jg. — se komu.
Vypálil předměstí Nimburským, velhav se
ponocným, že jede pan Hořický i pustili ho
s ochotností. Let. 290.

Velhoratý, hochgebirgig. Vký.

Velhory, pl., f., das Hochgebirge. Nz.

Velchrabrý, sehr tapfer. V. čin. Krok.

Velí, velý, zastr. = veliký, gross. Da-
riuš mluví u v. pokoře. Alx. V. v. 1292.
(HP. 32. ). Srazista sě oba oščepoma, zlo-
mista je oba velím praskem. Rkk. 55. —
Dal., St. skl., Leg. Přírodo, matko velá!
Dch. — Velím, instr., adv. = velmi, sehr.