sb157-05 0..8296

609

Záviděchu bohatstvo jej velím. Rkk. 46.
A nám Buoh dává darmo v. (= mnohem)
viece. Hr. rk. 339. Byl by velím (mnohem)
viece mdleji. Alx. B. v. 285. (HP. 79. ). Ta
lázňa velím sešla. List z r. 1480. V. jasný.
Št.

1. Velice (komp. veličeji) = velmi, sehr,
höchlich. V. moudrý, v. chváliti, milovati,
prositi, se báti. V. Člověk v. dobrý. Ktk.
To znajíce Vaší milosti v. prosíme za na-
učenie. NB. Tč. 110. Dzěci nad ňu plakaly,
žeby v. jedly; Donesla mu lužovice: Pij
Janíčku, pij velice. Sš. P. 91., 168. (Tč. ).
Mé zboží mi zahubil v. i pálil. Půh. II. 90.
Rodičóm v. jsme zavázáni. Hus I. 150.

2. Velice, něm. Welitz, ves u Budějo-
vic. PL.

Velicěm, zastr. lok. Vz Šf. Sebr. sp. III.
588., Bž. 130.

Velicí nervy (podvolné), die Willens-
nerven. Nz.

Velící, kommandirend. Šm.

Velicky = velice. Křesťanskú vieru v.
rozšířil. Pass. 916., Výb. I. 297.

Velický, zastr. = veliký, gross. Leg. Pán
panství strážnického a velického. Mtc. 1882.
161. Cf. Bž. 216. — V., ého, m., osob. jm.

Velictví, velictvo, a, n. = velikosť, die
Grösse, Erhabenheit. Leg. A. 31., Jg. Sl. 52.

Velič, e, m., osob. jm. Mt. S. VIII. 2. 77.
— V., der Befehlshaber, Diktator. Na Slov.
Ssk.

Veličanský = velmi veliký, sehr gross.
Mor., slez. Sd. Tč. V. člověk, chalupa, ja-
blko, čepice. Šd.

Veličanzný = veličanský. U Olom. Sd.

Veličec, čce, m., magnas, zastr. (pták).
Aqu.

Veličejší, vz Veliký.

Veličení, n., die Vergrösserung. Nn. Takž
i odtud napomáhalo se k v. krále českého.
Pal. Dj. IV. 2. 138.

Veličenský, Majestäts-, Hoheits-. J. tr.
Vz Právo.

Veličenství, veličenstvo, a, n. = ve-
lebnosť. Proch. Hlas hospodinóv u v-stviu.
Z. kap. 28. 4. Uzře syna člověčieho jdúce
v oblacech s v-stvím. M. Vz Velebnosť. —
V. = titul, Majestät. Jeho cís. král. Veli-
čenství; Její c. k. Veličenství, nejjasnější
paní. Sr. Jeho V.; zločin urážky Jeho V.
J. tr. Královské v. Ddk. V. 280. Císař uči-
nil jenom, co dle tehdejšího ponětí práv-
ního císařskému v-stvu příslušelo. Ddk. IV.
3. Vaše c. k. apoštolské v-stvo! Us. V.,
rus., u nás by: milosť císařská, královská,
stačilo. Pk.

Veličeti, 3. os. pl. -čejí, el, ení, zveli-
četi = větším býti, růsti, množiti se, gross
o. grösser werden, wachsen, sich mehren,
zunehmen. V.

Veličí, n. = velikosť, die Grösse, Menge.
Us. u Pelhř. Ptů. V. věcí Kristem uštědře-
ných. Sš. J. 24. Svrchované v. člověkovo
jest provedení svého k Bohu postavení. Sš.
L. 11. Hluboká mysl ve skutcích božích
každým dnem stopy božího veličí nalézá.
Sš. — V. = velebnosť, die Majestät. Užasli
se pak všichni nad veličím božím. Sš. L. 95.

Veličina, y, f., v matlh., die Grösse. V.
= vše, co lze zvětšiti n. zmenšiti. V. = vše,
na čem více stejného pozorovati lze. Šim. 6.
V. = každá věc, hledíme-li k její velikosti.
Blř. Vz S. N. — V., benannte Grössen,
quanta denominata, veličiny (po)jmenované;
unbenannte, ne(po)jmenované; continuirliche,
stetige Gr., quanta continua, v. spojité n.
nepřetržité; discrete, unterbrochene, geson-
derte G., quanta discreta, v. rozpojité n.
přetržité; entgegengesetzte G., quanta op-
posita, v. protivné; positive, quanta affir-
mativa, veličiny kladné; negative, quanta
negativa, záporné; mathematische G., v. ma-
tematická; geometrische, měřická (geome-
trická); räumliche, prostorná; veränderliche,
variable G., proměnná, proměnlivá veličina;
abhängig, relativ veränderliche, vztažně n.
závisle proměnlivá; unabhängig, absolut va-
riable G., nezávisle, naprosto proměnlivá;
eintheilige G. od. Monom, vel. jednočlenná,
jednočlen; zweitheilige G. od. Binom, v.
dvoučlenná, dvoučlen; vieltheilige G. od.
Polynom, v. mnohočlenná, mnohočlen; gleich-
artige, homogene G., veličiny jednorodné,
stejnorodné; ungleichartige, heterogene, roz-
dílno- (různo-) rodné. Veličiny neznámé,
unbekannt, časové, Zeitgrössen, odčetné,
odjemné, substraktiv, odmocnité (kořenové
v. kořene), Radikalgrössen, Wurzelgrrössen,
Radikal, závislé, sčetné, obecné nebo alge-
braické, určitelné, stanovitelné, známé, ur-
čité, trvalé či stálé, souhlasné, spřežité,
konečné, dané, hledané, rovné, nerovné, ne-
skončené, pomocné; proměnlivá veličina x;
rovnosť, nerovnosť veličin; dosaditi na místo
některé v-ny v-nu jinou, nahraditi v-nu A
v-nou B (substituovati); učiniti, aby v. zmi-
zela; v. roste, v-ny přibývá; v-nu ustano-
viti, určiti; ubývání v-ny do nekonečna;
neskončené ubývání v-ny; v. B skládá se
z..., n. drží v sobě...; v-nu arithmeticky
(počtářsky n. algebraicky) představiti; veli-
činu x do rovnice vpraviti, uvésti; v. s uda-
vatelem n. mocnitelem nestálým; vyvíjeti
v-nu s mocnitelem nestálým. Nz. V. prosto-
rová (u níž se přihlíží k tomu, jakou má
v prostoru rozsáhlosť), žádaná, pomocná,
závislá, menlivá (variable G. ). Jd. I. 1., IV.
7., 14., 40. V. dvojspřežná, soujemná, kom-
plex. Stč. Alg. 16. V. protivná, entgegen-
gesetzt, stejno-, různojmenné; přeměniti v-ny
mezi sebou. Šim. 27., 41 — V. = velikosť,
die Grösse. To je v. člověk, Riesenkerl! Na
Ostrav. Tč.

Veličinověda, y, f. = veličinoznalství.
Šm.

Veličinoznalství, n., die Grössenlehre,
Mathematik. Sedl. G. 3.

Veličisný = veliký. Němc. VII. 331. Vz
Veličizný.

Veličiti, il, en, ení (zastr. veličeti) = ve-
likým činiti, větším dělati, množiti, gross o.
grösser machen, vergrössern, vermehren. —
co. Us. Sami svú moc veličie. Hus III. 279.
— se. V. Jakož oheň se veličí, když k němu
paliva přikládají, též... Hus 1. 273. Děti
se rády veličí. Kdo se rád veličí, ukazuje,
že je ničí. Mor. Tč. — se čím. Toho křieže,
ijiemžto se v-číš. Pass. 21. (Hý. ). — co jak.