sb157-05 0..8296

618

Velvěty, dle Dolany, Welboth, ves u Te-
plice. PL., Arch. III. 491.

Velvezír, a, m., der Grossvezier. Rk.

Velvladár, a, m., der mächtige Herr-
scher. Let. Mt. sl. VIII. 1. 56.

Velvojvoda, y, m. = velkovévoda.

Velvyslanec, nce, m., der Diplomat,
Grossbotschafter. J. tr. Vz Velposlanec.

Velvyslanský. V. umění (diplomacie),
die Diplomatie. J. tr. V. sbor, diplomati-
sches Corps. J. tr.

Velý, vz Velí.

Velyně, ě, Velím, i, f., ves v Kolínsku.
Vz S. N.

Vem, zastr. = vám, euch. Vz á (přehla-
sované). Cf. Bž. 17. Na to vem odpovie-
dámy. Arch. IV. 358. — V. = vezmi, v ob.
mluvě, vz Vzíti.

Vembliza, y, m. = nadávka slídivému
člověku; také tomu, kdo se rád olizuje. V již.
Čech. Jdr.

Vembloud, a, m. = velbloud. Us., Kál.,
Bkř.

Vemenatěti, vemeněti, ěl, ění = výmě
dostávati (před otelením se), Euter bekom-
men.

Vemenatý, grosseuterig. V. kráva.

Vemenečník, u, m., mammea, der Brüsten-
baum. Šm.

Vemenník, vemeník, u, m., platanthera,
das Breitkölbchen, rostl. V. dvoulistý, p.
bifolia. Rstp. 1504., Čl. 137., Čl. Kv. 134..
Slb. 222., FB. 22., Let. Mt. sl. VIII. 1. 21.
Cf. Vemeno.

Vemeno m.: vymeno. Vz Výmě. — V.
dančí, vemeník, rostl. U Kr. Městce. Kšť.
Vz Vemeník. — V. posměšně = klínek v roz-
kroku na třáslavicích slováckých. V jižní
Mor. Šd.

Vemleti, vmílati, hineinmahlen. — co
kam: ječmen do rži. Tč.

Vemnouti, ul, ut, utí, vmínati = mnu-
tím vpraviti. — co čím: valchováním. D.
— V. = vemenatěti. Kráva vemne. Na Hané.
Bkř.

Vemnožiti, il, en, ení, vemnožovati. Do
kobzolí v-žil zelí a hrachu. Tč.

Vemšadla, pl., n., jm. paseky u Rož-
nova. Tč.

Ven, gt. vně, lok. na vněch, subst.; ji-
ných pádů se neužívá. Tvarů ven a vně
užíváme nyní jako příslovcí. Po všech vněch
n. venkách. Br. — Ven, adv. = z něčeho
pryč, hinaus, heraus. V. jíti, vzíti, vyvésti,
vyskočiti, vyložiti, volati. V. Ven s ním!
D. V. s tím (mluv)! Pojď ven. D. Ven dáti,
hoditi, jeti, V., hleděti. D. Nohou v. vy-
stoupiti. V. Škrkavky v. vyhnati. Byl. Ne-
chce se mu s barvou ven. S barvou ven!
Us. Dch. Kudy se tu dostanu ven ?; Meče
ven! Zieht das Schwert! Us. Dch. Pozři
Kačko ven okjenci, jidú-i tam otec, máti?;
Černá zem, černá zem, daj ven maměnku
mú, nech sa já jim ešče věrně vyžaluju;
Milá naňho volala z okna ven. Sš. P. 157.,
499., 597. (Tč. ). Řekl Matúšovi: Poď ven,
Matuši! A Mikuláš jest řekl konšel: Co
ven? počkajte, musíte zaručiti; Poďmy ven,
ať nám škody neučiní; A já vida, že jsú
sě tam vrazili (= vedrali) někteří, šel jsem

za nimi a kázal jsem jim ven. NB. Tč. 96.,
251., 279. Křikloun ničemný musel ven.
Kmp. Č. 157. Už je, milá, bílý den, jak-že
puojdem s hanbou ven? Sl. ps. Šf. I. 60.
Pan N. obdržev několik Ran šťastně se do-
stal ven špatně m.: šťastně vyvázl (ale
dobře, vyvázl-li z uzavřené místnosti). Za-
povězeno všecko počínání války ven ze
země bez vůle královy. Pal. Dj. V. 1. 197.
Zemětřesení dělá se od vání, kteráž pro-
trhnou-li se ven, pádové se dělají. Kom. J.
80. Jal se za vrch rváti i svú bradu ven
trhati. GR. Požehnaný budeš v. chodě i zase
se vracuje; Ven, psi jedovati, jenž jste
z mého domu jeskyni lotrovu učinili; (Po-
slali jste ovce) ne ven z vlkóv ale mezi
vlky; Dal jest (penieze) chlevníkovi, to věz
knězi, jenž má hnuoj hřiechuov ven kydati.
Hus I. 304., II. 124., 224., 433. (Tč. ). S pou-
hou pravdou ven a nejlépe pochodíš; Ven
z peleše, již se dní. Sych. Věci z lodí ven
vyházeti. Kom. — Pozn. Ven často zby-
tečně se klade hlavně u mnohých sloves
s předponou vy- složených. Vz předcháze-
jící a: Vytáhl ho z vody ven. Us. Že ven
z země ujíti musil. Skl. II. 132. Po vyšších
věcech ven z povolání svého se nepouštěj.
Plác. Ven vyčnívati m.: vyčnívati. Někoho
ven vyvésti = dostati ho z domu. Us. Dch.
Vyběhl v. ze síně; Dne ²⁵/₁₁. vyšel kníže
ven z markrabství. Ddk. II. 404., 461. (Tč. ).
Čierna zem, čierna zem, vydaj mi mamku
ven, nech sa tej mamičke horko (hořce) po-
žalujem. Sl. ps. 127. I vstúpím na lávu a
odhradím sobě okno i vyhlédnu ven. NB.
Tč. 251. Pokroč z věže v. na skálu. Rkk.
19. Králova milosť vyslala pana Jindřicha
v svých potřebách v. z země. Půh. II. 451.
Tu že se jim v. proviant vydá; Jednou
branou ven vyjeli. Kron. hrad. Když koho
v. z země položí. Vš. Jir. 44. I vynide pro-
tiv nie ven. Kat. 433. Toho, kterýž ke mně
přijde, nevystrčím ven. ZN. Ten aby ven
byl z obce vyvržen; Protož německy dobře
slove (malomocný) ausseczik t. j. ven vy-
sazený z svaté obcě; Běda jim, kteříž jsú
podobni psóm a sviniem, že vyvrhúce ven,
zasě berú a umyjíce sě, opět v bláto se uva-
lují; A pojem ho v. z zástupu vpustil jest
prsty své v uši jeho; Ač sě ještě ven na
svět z břicha neurodil (člověk); Co jest tu
pila, to ven vyšedši pravila; Vyvrhše jej
v. z vinice zahubili sú; Již knieže tohoto
světa vyvrženo bude ven. Hus I. 251., II.
43., 106., 319., 233., III. 13., 79., 244. (Tč. ).
Na Simona Judy hajníci ven z budy. Pran.
Tč. Panským jazykem svého neměř: máš-li
delší, přikrojí ti ho, maš-li kratší, ven vy-
táhnou. Prov. Tč. — V. nevlastně a roz-
ličně. Ven říkati (z paměti, auswendig),
mluviti, praviti, se naučiti (zastr. german.
Jg. ). V. Dostal se ven (na venek) za písaře.
Us. Něco ven vydati, vynésti (na jevo). Us.
V. uměti (z paměti). D. Ven a ven (doko-
nale) to umí. Ros. Jak sa ven ukazuješ,
buď taký sám v sebe (= v sobě). Na Slov.
Tč. Šlechtic ven a ven. Dch. Ven a ven,
durch und durch. Kos. Ol. I. 194., 288., 290.
Dal to ven (na veřejnosť). Brt. Neb ti mají
nálezy všecky obecnie a práva zemská v.