sb157-05 0..8296

619

uměti a znáti. Vš. — V. = venku, draussen,
ausserhalb, ausser. Ven z světa nic není.
Kom. V. ze pře jest. V. Jakož hora Synai
ven z země zaslíbené běží. BR. II. 636. a.
Pojednou byli z lesa ven. Němc. Pes je ven.
Us. ve Slez. Šd. Kour stojí v kole a ko-
čena ven (z kola). Slez. Šd. Puška jest v.
země na markrabině potřebě. Půh. I. 201.
— Ven koncem = naskrze. Na Slov. Vz
Venkoncem.

Veň = v něj, in ihn. Tak silně veň uhodi,
že štít jeho rozrazil. Troj. Aby veň chodil
(v kostel); Aj tak dóm duchovní věrných
křesťanóv jest ustaven, že veň věřie, v něho
úfají; Ježíš veň zavítal; Kristus žádal jest,
aby lidé věřili veň. Hus I. 303., II. 420.,
407., III. 171. (Tč. ). — Vz On, Vyň.

Vena, y, f. = žíla vratná, odvodice, opak
tepny. Vz S. N., Schd. II. 360.

Venal, z lat. = na prodej, prodajný, feil,
verkäuflich, kupecky. Kh.

Veňas, a, m., osob. jm. Arch. I. 354.

Vencelík, a, m., os jm. Žer. Záp. II. 191.

Vencelín, a, m. V. Jan. 1640. Jir. H. 1.
II. 316.

Venceslav, i, f., Wenzelshau, ves u Ro-
ketnice. PL.

Věnceslavný, evóréeavoc. Lšk.

Věnclav, a, m. = Václav, Wenzel. V.
Klar. Půh. II. 174., 51., Arch. II. 479. (Šd. ).

Venclovice, dle Budějovice, Wenzlowitz,
ves u Frýdka. Tč.

Venclovka, y, f. = ručnice (vynalezená
Wänzlem). Vz KP. IV. 493., S. N., Čsk.

Venclovský dvůr, Wenzlowitzer Mei-
erei u Frýdka. Tč.

Vendův mlýn, Wenzelraühle ve Zno-
jemsku. Tč.

Věncoluk, u, m., tulbaghia, die Tulba-
ghie, rostl. V. česnekový, t. alliacea. Rstp.
1599.

Věncolukovitý. V. rostliny, tulbaghiae:
věncoluk. Vz Rstp. 1599.

Vencov, a, ra., Wenzow, samota u Ne-
veklova. PL.

Věncování, n., das Kränzen.

Věncovaný, bekränzt. Krok.

Věncovati = věnčiti.

Věncovec, vce, m., niota, die Niote, rostl.
V. obecný, n. tetrapetala. Rstp. 292.

Věncoví, n., die Guirlande, das Feston.
Chvojné v., Reisigguirlande. Dch., Šp.

Věncovijce, e, m., der Kranzflechter. Nrd.

Věncovitý, krönen-, kranzförmig. V.
chmýr z krátkých plev na nažce čekan-
kové. Rst. 513.

Vencovský, ého, m., Wencowsky, mlýn
u Středokluk.

Věncový, od věnce, Kranz-. V. květ,
list. V. matka (k hřídeli šroubovému, die
Kranzmutter). KP. V. 177., Sk. V. římsa.
Zpr. arch. VI. 8.

Vencuľa, e, f. = družička, die Kranzel-
jungfer. Při veselí (svatbě) měla 4 v-le. Na
Mor. (Ostrav. a j. ). Kda. I. 17., Tč.

Věncule, e, f., stephanus, hmyz lumko-
vitý. Krok. II. 260. — V. = acasta, živo-
čich vinýš. Krok. II. 130. — V., jm. kraví.
V. = kráva, která má rohy do věnce. Na
mor. Val. Vck.

Věnčati, vz Věnčiti.

1. Věnček = věneček. Vz Věnec.

2. Věnček, ečku, m., vrch u Košíř. Vz
Tk. II. 271., 272.

Věnčenec, nce, m., pancratium, rostl.
česnekovitá. Rostl. I. 268. b.

Věnčení, n., das Kränzen, Krönen. —
V. = svatba, die Hochzeit. Hlč.

Věnčený; -čen, a, o, bekränzt, gekrönt.
V. ústroj = nesoucí na čechalce jakoby
věnec jiný; tak plod meruzalkový. Vz Rst.
513. — čím: kameniem i perlami. Rkk. 46.

Venci, n. = venek, vnějšek, die Aussen-
seite. Běhá po v. = venku. Us. Z venčí.
Sedl. Kostel z venčí ozdoben jest dvěma
věžemi. Bes. mlád. — V., adj., venku, vně
jsoucí. V. smyslové. Krok.

Věnčí, n. = věncoví? Továrna na umělé
v. v Příbrami. Světz. 1879. 106.

Věnčiarové = ověnčení veselníci, svateb-
čané, ozdobení svatební voničkou (kytkou).
Radosť, Bože, radosť patřiť na venčiary.
Pokor. Z hor. 153.

Věnčíř, e, m. = baňatý koš (síť) na ryby
z předu větší, k zadu menší baňky mající.
Slez. Šd. Vz Vrš.

Venčiti, il en, ení = na venek dáti, hin-
ausgeben. — se s kým: s holkou = s ní
z krčmy na čerstvé povětří jíti. Us. v Bo-
leslavsku. Poď, budeme se v., hinausgehen.

Věnčiti, il, en, ení; věncovati; zastar.
věnčati, kränzen, bekränzen. -- co, koho
čím: kameniem i perlami. Rkk. 46. Dubo-
vím v., mit Eichenlaub. Dch. Svět by k tobě
putoval, oslavou tě věncoval. Sš. Bs. 49. —
kdy. Obětná zvířata se věnčila při samém
teprv obětování. Sš. Sk. 169. — koho zač.
Kolomana za krála věnčat dal. Let. Mt. sl.
VIII. 1. 52. Tam za upřímnou ženu sobě
ji věnčil (pojal). Ps. srb. II. 61.

Věnčitý, coronatus, gekrönt. Rst. 513.
V. šev, die Kreuznaht, žíla, die Kreuzvene.
Šp.

Venda = vejda. Tehda Ježúš, ande mrka,
venda v tu zahradu. Hr. tk. 227. Vz Vejíti.

2. Venda, y, m. = Václav. Prk.

Vendání, n., das Einstopfen, Einladen
in ein Behältniss. Dch. Vz Vendati.

Vendaný; -án, o, o, eingestopft, einge-
laden, eingezwängt. Vz Vendati.

Vendati, vendávati (m. v-dáti) = v něco
dáti. — co kam, do čeho. Mus., Rk.

Vendelín, a, m. V. Eman. Duchoslav,
nar. 1719., kněz a spis. Vz Jir. H. 1. II. 316.
— V. = jméno svatého. Vz S. N. — V. =
osada v Opavsku. Tč.

Vendelinka, y, f., samota u Prahy. PL.

Vendetta, y, f., it. = krevní pomsta. Rk,,
S. N.

Vendlanka, y, f., vendlandia. Rostl. I.
226. a.

Vendolí, n., Stangendorf, ves u Svitavy
na Mor. Tč. Vz Vendule.

Vendozhoubce, e, m., der Wendenver-
nichter. Koll. I. 66.

Vendrynia, e, f., Wendrin, ves u Jablon-
kova ve Slez. Tč.

Vendu, zastr., vz Vejíti.

Vendule, e, f., Stangendorf, ves u Svi-
tavy. PL. Cf. Vendolí.

250*



	619

	uměti a znáti. Vš. — V. = venku, draussen, ausserhalb, ausser. Ven z světa nic není. Kom. V. ze pře jest. V. Jakož hora Synai ven z země zaslíbené běží. BR. II. 636. a. Pojednou byli z lesa ven. Němc. Pes je ven. Us. ve Slez. Šd. Kour stojí v kole a ko- čena ven (z kola). Slez. Šd. Puška jest v. země na markrabině potřebě. Půh. I. 201. — Ven koncem = naskrze. Na Slov. Vz Venkoncem. Veň = v něj, in ihn. Tak silně veň uhodi, že štít jeho rozrazil. Troj. Aby veň chodil (v kostel); Aj tak dóm duchovní věrných křesťanóv jest ustaven, že veň věřie, v něho úfají; Ježíš veň zavítal; Kristus žádal jest, aby lidé věřili veň. Hus I. 303., II. 420., 407., III. 171. (Tč. ). — Vz On, Vyň. Vena, y, f. = žíla vratná, odvodice, opak tepny. Vz S. N., Schd. II. 360. Venal, z lat. = na prodej, prodajný, feil, verkäuflich, kupecky. Kh. Veňas, a, m., osob. jm. Arch. I. 354. Vencelík, a, m., os jm. Žer. Záp. II. 191. Vencelín, a, m. V. Jan. 1640. Jir. H. 1. II. 316. Venceslav, i, f., Wenzelshau, ves u Ro- ketnice. PL. Věnceslavný, evóréeavoc. Lšk. Věnclav, a, m. = Václav, Wenzel. V. Klar. Půh. II. 174., 51., Arch. II. 479. (Šd. ). Venclovice, dle Budějovice, Wenzlowitz, ves u Frýdka. Tč. Venclovka, y, f. = ručnice (vynalezená Wänzlem). Vz KP. IV. 493., S. N., Čsk. Venclovský dvůr, Wenzlowitzer Mei- erei u Frýdka. Tč. Vendův mlýn, Wenzelraühle ve Zno- jemsku. Tč. Věncoluk, u, m., tulbaghia, die Tulba- ghie, rostl. V. česnekový, t. alliacea. Rstp. 1599. Věncolukovitý. V. rostliny, tulbaghiae: věncoluk. Vz Rstp. 1599. Vencov, a, ra., Wenzow, samota u Ne- veklova. PL. Věncování, n., das Kränzen. Věncovaný, bekränzt. Krok. Věncovati = věnčiti. Věncovec, vce, m., niota, die Niote, rostl. V. obecný, n. tetrapetala. Rstp. 292. Věncoví, n., die Guirlande, das Feston. Chvojné v., Reisigguirlande. Dch., Šp. Věncovijce, e, m., der Kranzflechter. Nrd. Věncovitý, krönen-, kranzförmig. V. chmýr z krátkých plev na nažce čekan- kové. Rst. 513. Vencovský, ého, m., Wencowsky, mlýn u Středokluk. Věncový, od věnce, Kranz-. V. květ, list. V. matka (k hřídeli šroubovému, die Kranzmutter). KP. V. 177., Sk. V. římsa. Zpr. arch. VI. 8. Vencuľa, e, f. = družička, die Kranzel- jungfer. Při veselí (svatbě) měla 4 v-le. Na Mor. (Ostrav. a j. ). Kda. I. 17., Tč. Věncule, e, f., stephanus, hmyz lumko- vitý. Krok. II. 260. — V. = acasta, živo- čich vinýš. Krok. II. 130. — V., jm. kraví. V. = kráva, která má rohy do věnce. Na mor. Val. Vck.	Věnčati, vz Věnčiti. 1. Věnček = věneček. Vz Věnec. 2. Věnček, ečku, m., vrch u Košíř. Vz Tk. II. 271., 272. Věnčenec, nce, m., pancratium, rostl. česnekovitá. Rostl. I. 268. b. Věnčení, n., das Kränzen, Krönen. — V. = svatba, die Hochzeit. Hlč. Věnčený; -čen, a, o, bekränzt, gekrönt. V. ústroj = nesoucí na čechalce jakoby věnec jiný; tak plod meruzalkový. Vz Rst. 513. — čím: kameniem i perlami. Rkk. 46. Venci, n. = venek, vnějšek, die Aussen- seite. Běhá po v. = venku. Us. Z venčí. Sedl. Kostel z venčí ozdoben jest dvěma věžemi. Bes. mlád. — V., adj., venku, vně jsoucí. V. smyslové. Krok. Věnčí, n. = věncoví? Továrna na umělé v. v Příbrami. Světz. 1879. 106. Věnčiarové = ověnčení veselníci, svateb- čané, ozdobení svatební voničkou (kytkou). Radosť, Bože, radosť patřiť na venčiary. Pokor. Z hor. 153. Věnčíř, e, m. = baňatý koš (síť) na ryby z předu větší, k zadu menší baňky mající. Slez. Šd. Vz Vrš. Venčiti, il en, ení = na venek dáti, hin- ausgeben. — se s kým: s holkou = s ní z krčmy na čerstvé povětří jíti. Us. v Bo- leslavsku. Poď, budeme se v., hinausgehen. Věnčiti, il, en, ení; věncovati; zastar. věnčati, kränzen, bekränzen. -- co, koho čím: kameniem i perlami. Rkk. 46. Dubo- vím v., mit Eichenlaub. Dch. Svět by k tobě putoval, oslavou tě věncoval. Sš. Bs. 49. — kdy. Obětná zvířata se věnčila při samém teprv obětování. Sš. Sk. 169. — koho zač. Kolomana za krála věnčat dal. Let. Mt. sl. VIII. 1. 52. Tam za upřímnou ženu sobě ji věnčil (pojal). Ps. srb. II. 61. Věnčitý, coronatus, gekrönt. Rst. 513. V. šev, die Kreuznaht, žíla, die Kreuzvene. Šp. Venda = vejda. Tehda Ježúš, ande mrka, venda v tu zahradu. Hr. tk. 227. Vz Vejíti. 2. Venda, y, m. = Václav. Prk. Vendání, n., das Einstopfen, Einladen in ein Behältniss. Dch. Vz Vendati. Vendaný; -án, o, o, eingestopft, einge- laden, eingezwängt. Vz Vendati. Vendati, vendávati (m. v-dáti) = v něco dáti. — co kam, do čeho. Mus., Rk. Vendelín, a, m. V. Eman. Duchoslav, nar. 1719., kněz a spis. Vz Jir. H. 1. II. 316. — V. = jméno svatého. Vz S. N. — V. = osada v Opavsku. Tč. Vendelinka, y, f., samota u Prahy. PL. Vendetta, y, f., it. = krevní pomsta. Rk,, S. N. Vendlanka, y, f., vendlandia. Rostl. I. 226. a. Vendolí, n., Stangendorf, ves u Svitavy na Mor. Tč. Vz Vendule. Vendozhoubce, e, m., der Wendenver- nichter. Koll. I. 66. Vendrynia, e, f., Wendrin, ves u Jablon- kova ve Slez. Tč. Vendu, zastr., vz Vejíti. Vendule, e, f., Stangendorf, ves u Svi- tavy. PL. Cf. Vendolí. 250*