sb157-05 0..8296

622

Venhoda, y, m., osob. jm. Na Mor. Šd.

Veni sancte spiritus, lat., přijď duše
svatý. Rk., Šd.

Vění = vání, das Wehen, Blasen.

Venice, e, f., Almadin, edler Granat.
Miner. 466.

Věník, u, věníček, čku, m. = větvička
plná květu n. ovoce, ein Stengel o. Zweig,
Büschel, Busch voll Blüthen o. Früchte.
Utrhl mu v. třešní. Us. Dch. — V. = kytka
z listu atd., Büschel, Bündel von Laub,
Blumen, sertum. BO. Eva udělala si věník
z větví listnatého a jím zakryla hanbu. Solf.
Protož udělali sú sobě (Eva a Adam) v-ky,
jakož die písmo (Gen. 3. ). Hus I. 202. V.
jim dal, aby hanbu přikryli a kožíšek, aby
před zimú sě ohradili, Ib. II. 19. A ode-
vřieny sú oči obú a poznali sú, že jsú nazí
a udělali sú sobě z listí fíkového v-ky. Hus
II. 429. Umí v-ky dělati (výmluvy, zástěry
strojiti). Vz Výmluva. Č. Věci o něm vy-
právěli, jimiž přístěry a věníky vadám svo-
jim přičíněli. Vz Přístěra. Sš. Sk 70. —
V. = vícha, věchet. Brt. V. k drhnutí těla
v lazebnách. Pk. — V. = vrchol, palička,
das Schopfende eines Baumes. D. — V. =
vícha, znamení prodeje piva n. vína. Ros. —
V. = košile dětem v sadu z kalhot čouha-
jící. Ten má věník! Chodí s věníkem. U N.
Kdyně. Rgl.

Věniti, il, en, ění, vz Věnovati.

Venká = ven, hinaus. Na Slov. Vyndi
chvilku v. Na Slov. Tč. Pustite ma, má
mamenka, venká, stojí šuhaj pod naším
okénkem. Sl. ps. 35., 66., 357.

Venkajšnosť, i, f. = vnějšek, die Aeusser-
lichkeit. Na Slov. Bern.

Venkajší, venkajšný =venkovský, ze-
vnitřní, äusserlich. Na Slov. Bern.

Věnko, a, n. = malé veno. Bern.

Venkoncem, na Slov. vonkoncom = ven
koncem, naskrze, zcela, hl. na Moravě a na
Slov., durch und durch, durchaus. Cf. Bž.
215. V. ho probodl. Us. V. to musil měť,
durchaus. Mor. Tč. V. je vyhladovil, mit
Stumpf und Stengel ausrotten. Dch. Jsouť
(listiny) v. bez vročení. Ddk. III. 45. Za-
hrajte mi v. (všichni muzikanti). U Vsetína.
Vck.

Venkov, u, m. = venek, ne město, das
Land. Pro město i v. Dch. Vítej, stokrát
vítej oblíbený venkove. Koll. 1. 185. V.
různil se po míře politické barvy županův.
Ddk. II. 374. Spěchal jsem z Prahy na v.
Mus. Na v-ě bydleti. Us. Povídka z ven-
kova, eine Dorfgeschichte. Dch.

Venkovák, a, m., der Landjunker. Šm.

Venkovan, a, m., pl. — né = venkovník,
der Landbewohner. Us.

Venkovanka, y, f., die Landbewohnerin.
Ddk. IV. 254.

Venkovati = venku býti, draussen sein,
wohnen. Koll.

Věnkovici = potomci Věnkovi. Dal. 175.

Venkovní = venkovský.

Venkovník, a, m. = venkovan. Č.

Venkovský = co venku jest, draussig,
auswärtig. V. okenice, dvéře (ne vnitřní).
Us. V. dvéře u Římanů a Řeků vz Vlšk.
78., 81., 87 — V. = krajský, ne městský,

vom Land, Land-, ländlich. V. život, Nej.,
statek, práce, Us., cesta, hospodářství, lid,
obyvatelé, povozník, volební okres, J. tr.,
vzduch, pivo, Dch., řemeslník, obchodník.
Šp. Lid v-ský dávkami a holdy ochuzený.
Pal. Dj. V. 1. 5. V. obydlí, sídlo u Římanův,
vz Vlšk. 104. 79.

Venkovství, n., das Landwesen. Šm.

Venkrbec, bce, m., osob. jm.

Venkřivonohý = paťhavý. V., Nz. lk.

Venkřivý. V. noha, nach auswärts ge-
bogen. Nz. lk.

Venku, vz Venek.

Venne = ve dne. Na Slov. Tč.

Věnní, -ný = k věnu náležitý, zur Mit-
gift gehörig, brautschätzlich, Leibgeding-,
Gift-. V. smlouva, Ros., statek, města, königl.
Leibgedingstädte, welche um Weinachten
dem Unterkämmerer Geschenke für die Kö-
nigin abzuliefern hatten: Fasanen, Wein,
Fische. Gl. 358. V. města královská slula
až do nedávna města v Čechách, která dle
ustanovení císaře Karla IV. určena byla za
stálé věno královen českých. Byla to: Byd-
žov, Králové dvůr, Chrudim, Jaroměř, Měl-
ník, Polička, Trutnov a Vysoké Mýto. Brt.
V. právo, das Dotalrecht. Vz Právo. Brikc.,
List z r. 1482., Arch. I. 406. V. třetina. Vz
Třetina, Vš. Jir. 218. Všeho zbožie ku pravé
věnné zástavě postúpil; Vklad věnný pro-
pustila; Nežli se jest u věnný zápis s ko-
morníkem uvázal; Ktož drží právem věnným
neb zástavú věnnú kterékoli dědictvie. Arch.
II. 49., 50., III. 443., V. 111. (Šd. ). V. dě-
dictví; Dědici nebo držitelé věnných peněz
dáti ani dědictvie věnného postúpiti ne-
chtie; Jí toho dědictví k milostivé věnné
zástavě v těch peněziech jest postúpil; V.
dědiny, peníze; Žádná vdova nemá prve
dědictvie sstupovati, leč své penieze hotové
nebo dostatečně ujištěné bude mieti. Vš.
Jir. 48., 83, 215., 216., 221., 238. V. ma-
jetek. Ddk. VI. 149. Držel mi mé vlastní
zbožie, ješto jsem na něm v. právo měla;
Věnné právo koupiti; V. zástava, peníze;
Mé dědictví držel u věnném právě; Na tom
zboží mám 200 kop gr. k věnné zástavě;
List učiniti správný za věnné právo; Drží mi
dědictví i v-né zástavy. Půh. I. 153, 179.,
205., 231,, 285., 297., 335., II. 10., 378., 408.
(Tč. ). V. království, V., list, Žer., zápis,
Faukn., slib, krám, Brikc, země, Pulk.,
summa. Th. Pakliby (muž) jí vložil věno
na tom statku, tehdy toho statku napřed
má vzíti polovici a druhou polovici v svém
věně držeti má, jestliže jest za její dosti
vedlé práva věnného. Zř. F. I. T. III. Věn-
ným právem aneb zástavou dědictví držení;
V. právo trhem do desk vložené; V. ne-
správa; V. listové, dokudž muž živ jest,
nepromlčují se. Vz Zř. zem. Jir. E. 41, G.
12., 16, R. 9.

Věno, a, věnko, věnečko = peníze,
zboží, statek, který se dává od nevěsty ženi-
chovi, zános (někdy také = obvěnění, die
Wiedergabe); die Mitgift; die Morgengabe,
Mitgabe, Aussteuer, das Heiratsgut, der
Brautschatz. V. od vi ve víti = obvití da-
rované věci. V. = dar vůbec, jmenovitě pak
dar dceři nevěstě daný. Vz více v Jir. Slov.