sb157-05 0..8296

624

Věnovací, Widmungs-. V. list. Rk.

Věnovanec, nce, m., oblatus. V-ci tito
byli sice v klášteře, ale nosili světské rúcho.
Let. sl. I. 52. (Ssk. ).

Věnování, n., die Widmung, Dotation.
Nz., Bibl.

Věnovaný; -án, a, o = věnem daný, an
Mitgift gegeben, begiftet; gewidmet.

Věnovatel, e, m., der Geber der Mit-
gift, Begifter; Widmer.

Věnovati, věnovávati = věno dáti, za-
psati, dotare, der Braut die Mitgift geben,
begiften, aussteuern. — co komu: věno
nevěstě, Vrat., ženichovi. Má 100 hřiven
střiebra věna svého, jež jí to střiebro v-val
muž její. O. z D. Dy tu najmladší vydaval,
hole stěny ji venoval. Sš. P. 118., 119. —
Cf. Vš. Jir. 224., 225., Půh. II. 375. — kde.
Dědin manských do desk zemských neza-
pisuj, aniž na nich také věň. Nál. — koho:
nevěstu (věno jí dáti, D., zasnoubiti. Dal. ).

— V. = dáti, ustanoviti, darovati, propůj-
čiti co komu, připsati co komu, widmen. —
co komu: chrámy a oltáře. Měst. Bož. V.
péči vědám. Všechnu sílu věnuj dílu. Dch
Maďaři v-li císaři dva bělouše se skvost-
nými pochvami; Musíme dvěma věcem v.
pozornosť. Ddk. III. 55., 277. Jeho otec
věnoval mi 80 hř. gr. Půh. I. 183. Ctnosti
život v.; Církev, které Pavel věnoval listy;
Kdo ducha, rozum, vůli, city Bohu věnuje;
Věnujeme celé srdce své Bohu; Knihu ně-
komu v. Sš. I. 72., 153., II. 174., J 55.,
L. 4. (Hý. ). Spytihněv v-val se službě vo-
jenské. Ddk. IV. 94. — komu čeho šp.
m.: co. Bs. — se komu v čem. Kdo se
v službě církvi věnuje. Sš. L. 188. — kdy.
Ješto za let prvních apoštolé péči svou lidu
israelskému věnovali. Sš. Sk. 246. — se
k čemu. Že tělo k službě Páně se má v.
Sš. I. 156. (Hý. ). — se komu kde. Člověk
na křtu sv. se ctnostem věnuje. Sš. I. 68.
A každý z nich ženě své věnoval na. svém
(na své usedlosti). Arch. I. 180. — proč.
Na poklid duše markraběte věnoval král
klášteru patronát farního chrámu. Ddk. V.
116. (Tč. ). — co nač. Čas, který jsme naň
v-li. Tjř. — co komu jak. Vladimír klá-
šteru v Hradišti darem věnuje ves Bojano-
vice. Ddk. IV. 97., 255. I věnuje také prvý
list ač v podřadném smyslu těmto některým
v Achaji církvím. Sš. 1. 160. (Hý. ) se
čemu: sich widmen: stavu učitelskému. Us.
Vedlé této frase nezapomínejme starších: dáti
se na kupectví, oddati se na studie, jíti
k divadlu a p. Vz Brs. 3. vyd. 253.

Věnovní, -ný, Widmungs-. V. smlouva,
Ler., listina. Šd.

Venský, ého, m., osob. jm. Šd.
Veňšť = vejíti. Na Ostrav. Tč.
Ventenatka, y, f., ventenacia. Rstl. I.
223. a.

Ventil, u, m. = dírka v trubách, píšťa-
lách varhanových, das Ventil. V. V., z lat.

= zámyčka, záklopka, chlopeň, klapka. Bk.,
Vys. V. (u strojů) ssací, pístový, výtlačný,
ohňový, stříkací, zmírňovací, kuželový, ku-
lový. Vz více v S. N. a uvedené čes. vý-
znamy. KP. II. 407.

Ventilace, e, f. = provětrávání, průvan,
die Ventilation. Vz více v S. N., Čs. lk.
III. 225. V. střechou, die Dachventilation.
Čs. lk.

Ventilační, Ventilations-. V. klapka. Šp.,
otvory, die Luftzüge, kamna. Zpr. arch. IX.
VIII. 73.

Ventilator, u, m. = větrník, větrober,
průvětrník, čerpadlo vzduchové. (Šp., Zpr.
arch. VII. 61. ). — V., přístroj k provětrá-
vání: větrné kolečko, roura vyssávací a
tlaková, dmychadlo odstředivé. Vz S. N.
V. křídlový. Nz. lk.

Ventriloguista, y, m., z lat., břicho-
mluvec, der Bauchredner. Vz S. N.

Ventruba, y. m. = mamlas, der Maul-
affe. Us. Puchm.

Ventrus, veltrus, u, m., ein angefaulter
Baumast, Rohm. Us. Puch.

Ventrusina, y, f., die Holzerde (Erde,
welche vorzüglich aus verfaulten Holztheilen
besteht). Šm.

Venutrusovitý, rothbrüchig, rothfaul, roh-
mig. Us., D. Vz Ventrus.

Venturir, a, m., z francouz. aventurier,
strněm. âventiuraere, rytířský soubojník, do-
brodruh, einer, der auf Ritterkämpfe um-
herzieht. Vz Gl, Mz. 366. Na rynku byl
turnaj, všech v-rů bylo 70. Mus. 1830. 437.

Ventyka, y, f. Zelené župice a modré
ventyky. Valaš. ps u Rožn. Šd.

Ventýrovati = slušeti, gut anstehen,
passen. — komu. Šat jí pěkně ventýruje.
U Kr. Hrad. Kšť.

Venusi-a, e, f. = mě. Apulie, nyní Ve-
nosa. — Venusian, a, m. — Venusijský.

Venušák, a, m., der Venusritter. Katech.
Klugera 442.

Venuše, e, f., z lat. Venus = bohyně mi-
losti ženské. V. Paní Venuši sloužiti. V.
V hedvábí neb v plátně, Venuše zůstane
Venuší. Hnš. Vz více v S. N., Vlšk. 103.,
110, Sbtk. 224. — V. = vnadná ženská
vůbec, ein reizvolles Weib. Bdl — V. =
planeta, krasopaní, die Venus. V. Přejití n.
přechod Venuše přes slunce. Nz. — V., osob.
jm. Pal. Rdh. I. 127.

Venušin, a, o, Venus-. Vz Venuše. V-no
dítě 1. Cupido, Milek: 2. dítě nemanželské.
V. — V. hřeben, vochlice, scandix pecten
Veneris, rostl. FB. 94.

Venušna, y, f., Wenussen, ves u Touš-
kova.

Venýř, e. m., pl. venýře = dřeva do 4
úhlů spojená, která dvéře nosí, das Thür-
gesroll, Thürgerüst, die Zarge. Nz., Jg.,
Kom. Slovo cizí. Mz. 366

Venzelštein, a, m., u Prahy. Tk. III. 527.

Venzík, a, m., osob. j m. Žer. Záp. II.
191.

Venznouti, zastr. = vbodnouti. Venznuti
sú národové, infixae sunt gentes. Ž. klem.
9. 16. Místo venznuti má Ž. wit. 373. vbo-
deni, jest tedy strč. v. = ubósti, uhodnouti.
Gb. — co v co. Ž. klem.

Veňž = v nějž, vz On.

Vep, u, m. = úp, úpění, křik, das Weh-
klagen, Rufen. Nenie vep, clamor. Ž. wit.
143. 14. Toho sě jej zželi vepu. Kat. 1209.



	624

	Věnovací, Widmungs-. V. list. Rk. Věnovanec, nce, m., oblatus. V-ci tito byli sice v klášteře, ale nosili světské rúcho. Let. sl. I. 52. (Ssk. ). Věnování, n., die Widmung, Dotation. Nz., Bibl. Věnovaný; -án, a, o = věnem daný, an Mitgift gegeben, begiftet; gewidmet. Věnovatel, e, m., der Geber der Mit- gift, Begifter; Widmer. Věnovati, věnovávati = věno dáti, za- psati, dotare, der Braut die Mitgift geben, begiften, aussteuern. — co komu: věno nevěstě, Vrat., ženichovi. Má 100 hřiven střiebra věna svého, jež jí to střiebro v-val muž její. O. z D. Dy tu najmladší vydaval, hole stěny ji venoval. Sš. P. 118., 119. — Cf. Vš. Jir. 224., 225., Půh. II. 375. — kde. Dědin manských do desk zemských neza- pisuj, aniž na nich také věň. Nál. — koho: nevěstu (věno jí dáti, D., zasnoubiti. Dal. ). — V. = dáti, ustanoviti, darovati, propůj- čiti co komu, připsati co komu, widmen. — co komu: chrámy a oltáře. Měst. Bož. V. péči vědám. Všechnu sílu věnuj dílu. Dch Maďaři v-li císaři dva bělouše se skvost- nými pochvami; Musíme dvěma věcem v. pozornosť. Ddk. III. 55., 277. Jeho otec věnoval mi 80 hř. gr. Půh. I. 183. Ctnosti život v.; Církev, které Pavel věnoval listy; Kdo ducha, rozum, vůli, city Bohu věnuje; Věnujeme celé srdce své Bohu; Knihu ně- komu v. Sš. I. 72., 153., II. 174., J 55., L. 4. (Hý. ). Spytihněv v-val se službě vo- jenské. Ddk. IV. 94. — komu čeho šp. m.: co. Bs. — se komu v čem. Kdo se v službě církvi věnuje. Sš. L. 188. — kdy. Ješto za let prvních apoštolé péči svou lidu israelskému věnovali. Sš. Sk. 246. — se k čemu. Že tělo k službě Páně se má v. Sš. I. 156. (Hý. ). — se komu kde. Člověk na křtu sv. se ctnostem věnuje. Sš. I. 68. A každý z nich ženě své věnoval na. svém (na své usedlosti). Arch. I. 180. — proč. Na poklid duše markraběte věnoval král klášteru patronát farního chrámu. Ddk. V. 116. (Tč. ). — co nač. Čas, který jsme naň v-li. Tjř. — co komu jak. Vladimír klá- šteru v Hradišti darem věnuje ves Bojano- vice. Ddk. IV. 97., 255. I věnuje také prvý list ač v podřadném smyslu těmto některým v Achaji církvím. Sš. 1. 160. (Hý. ) se čemu: sich widmen: stavu učitelskému. Us. Vedlé této frase nezapomínejme starších: dáti se na kupectví, oddati se na studie, jíti k divadlu a p. Vz Brs. 3. vyd. 253. Věnovní, -ný, Widmungs-. V. smlouva, Ler., listina. Šd. Venský, ého, m., osob. jm. Šd. Veňšť = vejíti. Na Ostrav. Tč. Ventenatka, y, f., ventenacia. Rstl. I. 223. a. Ventil, u, m. = dírka v trubách, píšťa- lách varhanových, das Ventil. V. V., z lat. = zámyčka, záklopka, chlopeň, klapka. Bk., Vys. V. (u strojů) ssací, pístový, výtlačný, ohňový, stříkací, zmírňovací, kuželový, ku- lový. Vz více v S. N. a uvedené čes. vý- znamy. KP. II. 407.	Ventilace, e, f. = provětrávání, průvan, die Ventilation. Vz více v S. N., Čs. lk. III. 225. V. střechou, die Dachventilation. Čs. lk. Ventilační, Ventilations-. V. klapka. Šp., otvory, die Luftzüge, kamna. Zpr. arch. IX. VIII. 73. Ventilator, u, m. = větrník, větrober, průvětrník, čerpadlo vzduchové. (Šp., Zpr. arch. VII. 61. ). — V., přístroj k provětrá- vání: větrné kolečko, roura vyssávací a tlaková, dmychadlo odstředivé. Vz S. N. V. křídlový. Nz. lk. Ventriloguista, y, m., z lat., břicho- mluvec, der Bauchredner. Vz S. N. Ventruba, y. m. = mamlas, der Maul- affe. Us. Puchm. Ventrus, veltrus, u, m., ein angefaulter Baumast, Rohm. Us. Puch. Ventrusina, y, f., die Holzerde (Erde, welche vorzüglich aus verfaulten Holztheilen besteht). Šm. Venutrusovitý, rothbrüchig, rothfaul, roh- mig. Us., D. Vz Ventrus. Venturir, a, m., z francouz. aventurier, strněm. âventiuraere, rytířský soubojník, do- brodruh, einer, der auf Ritterkämpfe um- herzieht. Vz Gl, Mz. 366. Na rynku byl turnaj, všech v-rů bylo 70. Mus. 1830. 437. Ventyka, y, f. Zelené župice a modré ventyky. Valaš. ps u Rožn. Šd. Ventýrovati = slušeti, gut anstehen, passen. — komu. Šat jí pěkně ventýruje. U Kr. Hrad. Kšť. Venusi-a, e, f. = mě. Apulie, nyní Ve- nosa. — Venusian, a, m. — Venusijský. Venušák, a, m., der Venusritter. Katech. Klugera 442. Venuše, e, f., z lat. Venus = bohyně mi- losti ženské. V. Paní Venuši sloužiti. V. V hedvábí neb v plátně, Venuše zůstane Venuší. Hnš. Vz více v S. N., Vlšk. 103., 110, Sbtk. 224. — V. = vnadná ženská vůbec, ein reizvolles Weib. Bdl — V. = planeta, krasopaní, die Venus. V. Přejití n. přechod Venuše přes slunce. Nz. — V., osob. jm. Pal. Rdh. I. 127. Venušin, a, o, Venus-. Vz Venuše. V-no dítě 1. Cupido, Milek: 2. dítě nemanželské. V. — V. hřeben, vochlice, scandix pecten Veneris, rostl. FB. 94. Venušna, y, f., Wenussen, ves u Touš- kova. Venýř, e. m., pl. venýře = dřeva do 4 úhlů spojená, která dvéře nosí, das Thür- gesroll, Thürgerüst, die Zarge. Nz., Jg., Kom. Slovo cizí. Mz. 366 Venzelštein, a, m., u Prahy. Tk. III. 527. Venzík, a, m., osob. j m. Žer. Záp. II. 191. Venznouti, zastr. = vbodnouti. Venznuti sú národové, infixae sunt gentes. Ž. klem. 9. 16. Místo venznuti má Ž. wit. 373. vbo- deni, jest tedy strč. v. = ubósti, uhodnouti. Gb. — co v co. Ž. klem. Veňž = v nějž, vz On. Vep, u, m. = úp, úpění, křik, das Weh- klagen, Rufen. Nenie vep, clamor. Ž. wit. 143. 14. Toho sě jej zželi vepu. Kat. 1209.