sb157-05 0..8296

625

Vepchati; vepchnouti, chnul a chl, ut,

utí; vepchávati = vbodnouti, einstechen. —
co čím kam: nůž n. nožem do boku. Tím
vpchnul do oščiny, ins Wespennest. Na
Ostrav. Tč. V. pod co. Kol.

Vepice, Wepitz, ves u Milevska. PL. —
V., e, f., druh hrušek, Us. u Berouna. Dch

Vepínací kříž, das Stechkreuz (zum Ein-
hängen in die Brustseite). Dch.

Vepitný, vz Srpový. Na Slov.

Veplavení, n., die Einschwemmung. Dch.

Veplaviti, vplaviti, il, en, dní, vplavo-
vati, einschwemmen. Dch.

Vepnouti, ul, ut, utí, vpíti, vpial, vpiat,
vpětí; vpínati, vpínávati. — co kam: ře-
tízky do haklíků. Br., zločince na kolo.
Chmel. V. v pouto. Bhmr. — se čím k čemu.
S upřímným srdcem byl se vpal David
k Bohu jeho vůli činiti. Tkadl. II. 65.

Vepor, a. m. = vepř. Divý v. za námi
beží. Dbš. Sl. pov. I. 93.

1. Vepř, e, vepřek, píka, vepřík, a,
vepříček, čka, m. V. = ssavec z řádu více-
paznehtých a podřádu tlustokožných. Vz
S. N. Vepři mají hlavu prodlouženou v rypák,
k rytí způsobilý s nozdrami v předu. Tělo
jest pokryto štětinami. Vz Prase. V. divoký,
sus scropha, babirusa, porcus babirusa, em-
galo africké, phacochoerus aethiopicus, pekar
obojkový a pekar pyskatý, dicotyles tor-
quatus a d. labiatus. Vz Frč. 377., Schd. II.
422., KP. III. 290. — 292., Prase, Vlšk. 208.,
105. V. obecný či divoký; samice: svině n.
bahnice, mladé: podsvinče n. sele. V. domácí:
indijský (krátkouchý či čínský; 2. dlouho-
uchý), guinejský, papuský, jelenový, ethio-
pijský. Vz S. N. V. anglický, jutlandský,
turecký, polský, kopytnatý. Ssav. Neřezaný
vepř slove kanec, řezaný vepř n. miska. V.,
Kom. V. krmný, divoký, D., uhřivý. Ros.
V. kalydonský, erymantský. Vz S. N. Stáda
vepřů v bakonských lesích, vz KP. III. 291.
V. křovní, potamochoerus africanus. Holub
I. 37. V. hrochce, hrochtá, Kom., tyje. Us.
Vepře opáliti. V. Z velikých ptáků pepř a
z menších hus, tu můžeš sobě ukrojiti po-
ctivý kus. Rým. Divoký v. slintá a zubama
seká. Kom. Maso divokého v. = vepřovina.
V. A ten v. tluče pepř (žertovné pořekadlo).
Us. Dch. Za námi chodí s brannú rukú jako
za vepři. NB. Tč. 106. Cf. Svině. — V.
mořský, mořské prase, histrix; 2. jeseter,
porcus capriscus, der Seefisch, V.; 3. delfín,
der Delphin, das Meerschwein. Jg.

2. Vepř, e, m. = tlustý, vykrmený člověk,
ein fetter Mensch. Ten vepř! Us. Která
větčie ohavnosť opuštenie neb zpuštěnie
v miestě svatém, než když vepř v rúcho se
obléká v svaté. Hus I. 301. Po nebožtíkovi
Vepři syn = člověk tlustý jako vepř. Po-
řek. Bdl.

1. Vepřák, u, m. = vepřová cihla, vepřo-
vice, ungebrannter Lehmziegel. Us. ve vých.
Čech. a na Mor. Jir., Hrp., Mtl., Tč. — V.
= dům stavěný z vepřáků. V Mařaticích a
v okolí se stavějí samé v-ky. U Uher. Hrad.
Tč.

2. Vepřák, a, m. = kdo pase n. honí
vepře, der Schweinhirt, -treiber. Jg.

Vepřář, e, m., der Schweinfleischver-
käufer. Jg.

Veprati, vperu, vpéřeš... 3. os. pl. vpe-
rou, vpeř (v obec. ml. vper), vpera (ouc),
vepral, án, ání; vpírati = vtlouci, ein-
schlagen, einbläuen; 2. vmýti, einwaschen.
— co kam: díru do košile; knihy do
truhly, do sebe jídlo. Us. Tč., Vck.

Vepřátko, a, n., einjähriges Schwein.

Vepraviti, vz Vpraviti.

Vepřec, řce, vepřek, přka, m., ves u
Veltrus. Vz S. N., Tk. V. 112., Arch. II.
179.

Vepřek, řka, m., osob. jm. Tk. III. 50.,
51., 62., 17., 202., V. 57. — V. = vepř.

Vepřík, a, m. = vepř. — V., osob. jm.

Vepříkov, a, m., Wepřikau, ves u Chotě-
boře. PL.

Vepřina, y, f. = kůže z vepře, die Schweins-
haut. Šd. Vz Vepřovice.

Vepřko, a, n., Wepřko, samota u Mnich.
Hradiště. PL.

Vepřný = od n. z vepře, Schwein-, Eber-,
Borg-. V. smáha. Jád.

Vepřová, é, f., Wepřikau, ves u Přiby-
slavi. PL. — V. (i. e. pečené), Schweins-
braten, m. Dch. V. na kmíně, Kümmelfleisch.

Vepřové, ého, n., die Abgabe, welche
für die Befreiung von der Naturalfütterung
der obrigkeitlichen Mastschweine, namen-
tlich von Müllern gezahlt wurde. Gl. 359.,
Půh. olom. 1412., Půh. II. 557.

Vepřovice, e, f. = vepřína, das Schwein-
fell, -leder. Jg. V. sedlářská, činná (lohgar),
napodobená (imitirt). Šp. — V. = obuv z v-ce,
Fussbekleidung von Schweinsleder. Na ru-
kách má rukavice, na nohách má vepřovice.
Čes. mor. ps. 217. — V., ve vých. Čech. =
cihly z hlíny a slámy na větru sušené (ne-
pálené), ungebrannter, aegyptischer Ziegel.
Jir. Vz KP. IV. 365. Vz Vepřák. Takové
cihly slují na mor. Zlínsku koty, Brt., na
Poděbr. a u Klat. žmach.

Vepřovičář, e. m. = kdo dělá vepřovice
(cihly), der Ziegelmacher. U Olom. Sd.

Vepřovičářství, n., die Ziegelmacherei.
U Olom. Sd. Vz Vepřovice.

Vepřovina, y, f., vepřovinka = ve-
přové maso, das Schweinfleisch. V. V. di-
voká (z divokého vepře). V. Ve Slez. bravo-
vina. Šd.

Vepřovitý = k vepři podobný, schwein-
artig. Krok. I. b. 83.

Vepřovka, y, f. = vepřovina (cihla). U
Rychn. Gth.

Vepřový = z vepře, schweinen, Schwein-,
Schweine-, Schweins-. V. maso (vepřovina),
plece, perna, sádlo, žaludek, V., pečeně, D.,
klobásy, polta, Kom., střeva, Sych., kůže
(vepřovice), D., hody, Wurst-, Schweinfest
(jitrničné hody). Dch. Víme toho tolik, jako
koza o v-vé pečeni. Šml. Zabíjení v-ého
(kusu), der Sautanz, das Wurstfest, — V.
= k vepři se táhnoucí, Sau-. Dokavadž člo-
věk nebude podlé obyčeje v-ho, dotud ďábel
nemož nižádné moci nad člověkem míti.
Hus III. 186. — V. = z vepřů, ze sviní se
skládající, Sau, Schweins-, Borsten-. V. do-
bytek, Us. Dch., Jg., stádo. ZN. — V. =
líný, träge, faul. Us. u Strakon. Slm.