Předchozí (624)  Strana:625  Další (626) |
|
|||
625
|
|||
|
|||
Vepchati; vepchnouti, chnul a chl, ut,
utí; vepchávati = vbodnouti, einstechen. —
co čím kam: nůž n. nožem do boku. Tím vpchnul do oščiny, ins Wespennest. Na Ostrav. Tč. V. pod co. Kol. Vepice, Wepitz, ves u Milevska. PL. —
V., e, f., druh hrušek, Us. u Berouna. Dch Vepínací kříž, das Stechkreuz (zum Ein-
hängen in die Brustseite). Dch. Vepitný, vz Srpový. Na Slov.
Veplavení, n., die Einschwemmung. Dch.
Veplaviti, vplaviti, il, en, dní, vplavo-
vati, einschwemmen. Dch. Vepnouti, ul, ut, utí, vpíti, vpial, vpiat,
vpětí; vpínati, vpínávati. — co kam: ře- tízky do haklíků. Br., zločince na kolo. Chmel. V. v pouto. Bhmr. — se čím k čemu. S upřímným srdcem byl se vpal David k Bohu jeho vůli činiti. Tkadl. II. 65. Vepor, a. m. = vepř. Divý v. za námi
beží. Dbš. Sl. pov. I. 93. 1. Vepř, e, vepřek, píka, vepřík, a,
vepříček, čka, m. V. = ssavec z řádu více- paznehtých a podřádu tlustokožných. Vz S. N. Vepři mají hlavu prodlouženou v rypák, k rytí způsobilý s nozdrami v předu. Tělo jest pokryto štětinami. Vz Prase. V. divoký, sus scropha, babirusa, porcus babirusa, em- galo africké, phacochoerus aethiopicus, pekar obojkový a pekar pyskatý, dicotyles tor- quatus a d. labiatus. Vz Frč. 377., Schd. II. 422., KP. III. 290. — 292., Prase, Vlšk. 208., 105. V. obecný či divoký; samice: svině n. bahnice, mladé: podsvinče n. sele. V. domácí: indijský (krátkouchý či čínský; 2. dlouho- uchý), guinejský, papuský, jelenový, ethio- pijský. Vz S. N. V. anglický, jutlandský, turecký, polský, kopytnatý. Ssav. Neřezaný vepř slove kanec, řezaný vepř n. miska. V., Kom. V. krmný, divoký, D., uhřivý. Ros. V. kalydonský, erymantský. Vz S. N. Stáda vepřů v bakonských lesích, vz KP. III. 291. V. křovní, potamochoerus africanus. Holub I. 37. V. hrochce, hrochtá, Kom., tyje. Us. Vepře opáliti. V. Z velikých ptáků pepř a z menších hus, tu můžeš sobě ukrojiti po- ctivý kus. Rým. Divoký v. slintá a zubama seká. Kom. Maso divokého v. = vepřovina. V. A ten v. tluče pepř (žertovné pořekadlo). Us. Dch. Za námi chodí s brannú rukú jako za vepři. NB. Tč. 106. Cf. Svině. — V. mořský, mořské prase, histrix; 2. jeseter, porcus capriscus, der Seefisch, V.; 3. delfín, der Delphin, das Meerschwein. Jg. 2. Vepř, e, m. = tlustý, vykrmený člověk,
ein fetter Mensch. Ten vepř! Us. Která větčie ohavnosť opuštenie neb zpuštěnie v miestě svatém, než když vepř v rúcho se obléká v svaté. Hus I. 301. Po nebožtíkovi Vepři syn = člověk tlustý jako vepř. Po- řek. Bdl. 1. Vepřák, u, m. = vepřová cihla, vepřo-
vice, ungebrannter Lehmziegel. Us. ve vých. Čech. a na Mor. Jir., Hrp., Mtl., Tč. — V. = dům stavěný z vepřáků. V Mařaticích a v okolí se stavějí samé v-ky. U Uher. Hrad. Tč. 2. Vepřák, a, m. = kdo pase n. honí
vepře, der Schweinhirt, -treiber. Jg. |
Vepřář, e, m., der Schweinfleischver-
käufer. Jg. Veprati, vperu, vpéřeš... 3. os. pl. vpe-
rou, vpeř (v obec. ml. vper), vpera (ouc), vepral, án, ání; vpírati = vtlouci, ein- schlagen, einbläuen; 2. vmýti, einwaschen. — co kam: díru do košile; knihy do truhly, do sebe jídlo. Us. Tč., Vck. Vepřátko, a, n., einjähriges Schwein.
Vepraviti, vz Vpraviti.
Vepřec, řce, vepřek, přka, m., ves u
Veltrus. Vz S. N., Tk. V. 112., Arch. II. 179. Vepřek, řka, m., osob. jm. Tk. III. 50.,
51., 62., 17., 202., V. 57. — V. = vepř. Vepřík, a, m. = vepř. — V., osob. jm.
Vepříkov, a, m., Wepřikau, ves u Chotě-
boře. PL. Vepřina, y, f. = kůže z vepře, die Schweins-
haut. Šd. Vz Vepřovice. Vepřko, a, n., Wepřko, samota u Mnich.
Hradiště. PL. Vepřný = od n. z vepře, Schwein-, Eber-,
Borg-. V. smáha. Jád. Vepřová, é, f., Wepřikau, ves u Přiby-
slavi. PL. — V. (i. e. pečené), Schweins- braten, m. Dch. V. na kmíně, Kümmelfleisch. Vepřové, ého, n., die Abgabe, welche
für die Befreiung von der Naturalfütterung der obrigkeitlichen Mastschweine, namen- tlich von Müllern gezahlt wurde. Gl. 359., Půh. olom. 1412., Půh. II. 557. Vepřovice, e, f. = vepřína, das Schwein-
fell, -leder. Jg. V. sedlářská, činná (lohgar), napodobená (imitirt). Šp. — V. = obuv z v-ce, Fussbekleidung von Schweinsleder. Na ru- kách má rukavice, na nohách má vepřovice. Čes. mor. ps. 217. — V., ve vých. Čech. = cihly z hlíny a slámy na větru sušené (ne- pálené), ungebrannter, aegyptischer Ziegel. Jir. Vz KP. IV. 365. Vz Vepřák. Takové cihly slují na mor. Zlínsku koty, Brt., na Poděbr. a u Klat. žmach. Vepřovičář, e. m. = kdo dělá vepřovice
(cihly), der Ziegelmacher. U Olom. Sd. Vepřovičářství, n., die Ziegelmacherei.
U Olom. Sd. Vz Vepřovice. Vepřovina, y, f., vepřovinka = ve-
přové maso, das Schweinfleisch. V. V. di- voká (z divokého vepře). V. Ve Slez. bravo- vina. Šd. Vepřovitý = k vepři podobný, schwein-
artig. Krok. I. b. 83. Vepřovka, y, f. = vepřovina (cihla). U
Rychn. Gth. Vepřový = z vepře, schweinen, Schwein-,
Schweine-, Schweins-. V. maso (vepřovina), plece, perna, sádlo, žaludek, V., pečeně, D., klobásy, polta, Kom., střeva, Sych., kůže (vepřovice), D., hody, Wurst-, Schweinfest (jitrničné hody). Dch. Víme toho tolik, jako koza o v-vé pečeni. Šml. Zabíjení v-ého (kusu), der Sautanz, das Wurstfest, — V. = k vepři se táhnoucí, Sau-. Dokavadž člo- věk nebude podlé obyčeje v-ho, dotud ďábel nemož nižádné moci nad člověkem míti. Hus III. 186. — V. = z vepřů, ze sviní se skládající, Sau, Schweins-, Borsten-. V. do- bytek, Us. Dch., Jg., stádo. ZN. — V. = líný, träge, faul. Us. u Strakon. Slm. |
||
|
|||
Předchozí (624)  Strana:625  Další (626) |