sb157-05 0..8296

631

Vermutlich = snad, domýšlím se, do-
mnívám se, tuším, myslím, trvám, pokudž
předvídám. Myslím, že jste o tom už slyšeli.
Zk. Ml. II. 86.

Vernak, a, m., osob. jm.

Verndlovka, y, f. = druh nových ručnic
(zadovek) dle soustavy puškáře J. Werndla,
Werndlgewehr. Její částky: hlaveň, zámek,
násadka (měřítko, hledítko), pažba, kování
a bodák (jatagan). Vz S N., KP. IV. 493.

Věrně = s věrou, upřímně, treu, treu-
lich, aufrichtig. Ž. wit. 11. 6. Věrně dělati,
raditi, Kom., milovati, Tr., někomu sloužiti,
Us., někomu něčeho přáti. Žer. Pakli stojí:
aby nad nimi v. a právě učinil, tehdy po-
ručník jest povinen, ač sirotci k letóm přijdú
a na něm počtu žádají, počet jim učiniti. Tov.
k. 98. Vz více v Gl. 360. V. a spravedlivě
odpovídali. Pam. Vel. Meziř. 195. Tak že
již nemohli rozuměti, kdo by byl s kým v.
a dobře. Pal. Dj. III. 3. 302. Abyste se
dobře měli, přál bych vám v. Žer. 345. V.
a právě učiniti, Treu und Recht üben. Gl.
A já chci těm sirotkům v. učiniti a jich
zbožie úplně zajistiti. Arch. IV. 356. A keď
já jim počnu v. žalovati, věru ta černá zem
musí zaplakati. Sš. P. 499. Jako by jim toho
díla v. pomáhati chtěli. BR. II. 10. Aby nade
mnou sirotkem v. učinil; On mi slíbil to v.
zase vrátiti. Půh. II. 163., 537. V. pravi vám.
ZN. V. se nám ve všem dáváš, svú milostí
k nám plápoláš. Hus III. 263. — V. = jistě.
Měj to za celo, v. živo boží tělo. St. sk. V.
vědě (vere scio). BO. V. veliké bláznostvie;
V. neviem, kterak jsú pracovníci u vinici
boží; V. jako žrnov, když běží a nemá pod
sebú zrna, jedné větrem hýbá a sám se tře
a kazí: též blekotný, když pravdy nemá
pod svú řečí, lže vymýšlí. V. pravi vám,
vzeliť sú odplatu svú; Věrně tak jest; I v.
jest knězi kuchmistrství potřebie, aby opustě
kuchmistrovstie, vedl právě knéžstvie. Hus
I. 162., 163., 271., 289., 94., III. 242. (Tč. ).

Verneřice, dle Budějovice, Wernstadtl,
mě. v Děčínsku. S. N.

Verneřovice, dle Budějovice, Werners-
dorf, ves v Broumovsku u Teplice (Weckels-
dorf). Vz S. N. — V., Wetzdorf, ves u Ústí
nad Orlicí. PL.

Věrník, a, m., der Gläubige. Ještě pak
tobě pravím, věrníče Kristóv. Hus I. 101.

Vernířov, a, m., Werniřow, ves u Zbra-
slavic.

Verniřovice, dle Budějovice. V. hořejší,
Ober-Wernersdorf, ves u Police. Vz S. N.
V. dolní, tamtéž.

Věrnohodný = hodnověrný, zuverlässig.
Ms. jur. 222.

Věrnoklona, y, f., věrnoklonění, die Hul-
digung. Dch.

Věrnoklonný, huldigend. Dch.

Věrnomilý, treu und lieb. Kamar.

Věrnonka, y, f., vernonia. Rostl. I 253. b.

Věrnosrdečný, treuherzig. Div. z och.

Věrnosť, i, f. = víra, upřímnosť, die Treue.
V. pánu svému zachovati. Br. S v-stí k ně-
komu státi. Dch. Manželská v., die eheliche
Treue. Us. Šd. Pes svou v-stí častokrát za-
hanbuje i přátelství lidské. Bs. mlád. Jsou
mu v-stí a poddaností zavázáni. Žer. 343.

Do očí se staví a v. slibuje, po straně se
vysmívá. Čes. mor. ps. 182. Věrnosť jest
ohromné moře bez břehu, bez přístavu. Lu-
žická. V. biskupů k církvi spočívala na
bezženství. Ddk. IV. 289. Na něčí víru a v.
se bezpečiti. I). Úřad svůj s v-stí zastávati.
D. Shledal jsem v. jeho. Har. Věc pod vý-
minkou zvláštní a obapolné v-sti propůjčená
jmenovala se manství čili léno. Mus. V bitvě
na moravském poli v. svou životem zpečetil.
Ddk. VI. 154. V. služebnému přislúchá kaž-
dému. Přátelská vernosť v neščastí najvíc sa
poznává, keď v neščastí i v zármutku pomoc
ti dodává. Na Slov. Tč. A ta v. zkažena
bývá v cizoložných, kteříž jie sobě nedržie.
Hus III. 208. Sv. Jan v. Pánu zachoval. BR.
II. 48. b., 725. a. Věrnosť = dodržení víry
a pravdy v řečech a chování-se; Svědectví
diplomatické v-sti při listině. Sš. II. 63., Sk.
184. V. je vzácný host. Ve Slez. Tč. Ženský
pláč, raní déšť, mužská v. a psí kulhání ne-
mají dlouhé trvání. Sk.

Veřnúti = vříznouti, einschneiden. — co,
čím kam: nožem do ruky; své jméno do
stromové kůry. Us. na Ostrav. Tč.

Věrný; věren, rna, o = věřící v co, víru
mající, gläubig. Věrní, V.; nevěrný, odpa-
dlec. V. Člověk v. osudu poddán není. Jel.
K odpočinutí nynějšiemu, jímž věrní v svátek
v Bohu odpočívají; Věrnější t. j. lépe vě-
řící byla jest tato žena než knieže židov-
ské; Mnohokrát nevěrný muž skrze věrnú
ženu spasen bude a tak zasě. Hus I. 121.,
II. 404., III. 207. — V. = k víře slušící, zum
Glauben gehörig. Poslúcháno má býti vyšších
a kazatelóv, jelikožto učenie a mravi jich
světi a věrni jsú. Hus III. 223. — V. =
věrnosť zachovávající, nezrádný, víru komu
držící, treu, getreu. V. Chud nevěren, chu-
doba vieru láme. Prov. Mus. Věrným zůstati.
D. Moji milí věrní. Solf. V. ruku někomu
podati. Rkk. K v-né ruce dáti, poručiti (ke
schování dáti), V., svěřiti, Abr. z G. II. 118.,
schovati. Arch. plz. 1493. V. ruka, manus
fidelis, die getreue Hand, der Treuhänder,
Salman. Er war verpflichtet dafür zu sorgen,
dass alle Punkte einer gewissen Urkunde dem,
für wen sie ausgestellt war, erfüllt werden.
Věrné ruky proto se kladů v listu, aby ten,
ktož v. ruka jest, nad těmi, komuž list svědčí,
věrně udělal. Tov. k. 188. Vz více v Gl.
360. V. ruka, vz Tov. 103., 105. Poněvadž
jest odpovídatel věděl, že jest to takový
člověk, proč jej věrnú rukú dělal a mé pe-
níze jemu chovati dával. NB. Tč. Skrze jeho
mateř k v-né ruce dán a poručen; Viem,
že tomu rozumiete, kdož komu co svěří, žeť
má v. ruka odevřiena býti; Prosíme, aťby
náš súsed svých peněz škoden nebyl, nebť
jest kúpil za svú v-nú robotu. Arch. II. 304.,
IV. 65., 339. Dal mu ten list k v-né ruce;
Učinila jsem jej věrnú rukú a on mi slíbil
v mé poručství nesahati. Půh. II. 306., 430.
Já na místě rodičů této poctivé nevěsty od-
dávám ji tobě k v-né ruce tvé. Na Mor.
Brt. V-ná ruka nic netratí. Vz Přímosť. Prov.
Ros. Ty Bože věrný. Ž. wit. 85. 15. V-ná
družnosť, treue Gefolgschaft. Dch. V slibech
svých věren byl nalezen. Vš. 443. Jménem
věrných pánů českých. Pal Dj. III. 3. 177.