sb157-05 0..8296

633

a lidskému pochlebování,... radímť ať žádný
nevěří. Rým. Kupecké v. a ženský pláč na
korec se neměří. Č. M. 329. Zaplatiti se
všemi škodami, ježto by dobrým svědomím
bez přísah a v. mohl prokázati. Faukn. 2.,
Tov. 161., 67. V. v strč. pravé od víra, fides,
der Glauben, also auf seinen Glauben nehmen,
die Betheuerung, Bewährung. Nalezá se bez
přísah v.: beru to k své víře n. duši, neb
k své cti. Tov. k 116. Vz více v Gl. 360.
V. = odvoláním se na víru svou pravdivosť
slov svých dotvrzovati. Tov., Pr. 1869. str.
737. a násl. Cf. Kn. dr. LXI. — Pozn. Vě-
rujíce užíváme předložkového akkusativu na,
pro, skrze a předložkového lokalu při. Ach,
na můj hloupý rozum! Pro všecky svaté!
Zaklínám tě skrze Boha. Přísahal při živém
Bohu. Brt. S. 3. vyd. 79.

Věřovany, dle Dolany, Wierovan, ves u
Tobičova. PL.

Věrovati = věru (na mou věru) říkati,
etwas bei seinem Glauben bekräftigen, be-
theuern — abs. Sv. Petr poče v. a řka:
Neznám toho člověka. Pass. 286. Tehdy po-
čechu v. a řkúce. Hr. rk. 241. (335. ). Tři
mají přisíci a čtyři věrovati. Půh. II. 141.
Ktož má v obyčeji přísahati, věrovati. Št.
N. 304. — jak. Neopatrně věrujíce. Hus I.
86. Slyší, ano lidé křesťansky mezi sebou
se věrují. Pass. mus. 366. Mnozí lží, křivě
se věrují. Št. Ale tuto věrují se tvrdě. Jir.
Čít. po IV. tř. V-ti ctí svou. Půh. I. 274.
Obyčej bez rozmysla v. St. N. 141. — zač.
A ti jsú za to chtěli věrovati i učiniti podlé
panského nálezu. Půh. II. 460. — v čem.
V marných a lehkých věcech věrují. Hus 1.
102. — se. Zavěruj se = zadušuj se. Us.
v Krkonš. Vz předcház. — že. Čtyři mají
v., že jest bratr jeho vlastní nedílný, že ty
škody vzal jest. Půh. I. 315., II. 229. (Tč. ).
— V. = věřiti, glauben. — komu. Já mu
nišť neverujem. Na Slov. u Píščan. Tč.

Věrověda, y, f. = věrouka. Hý.

Věrověst, a, m., der Glaubensbote, Apo-
stel, Missionär. V-vé slovanští, die Slaven-
apostel. Us. Šd. Vz Věrověstec.

Věrověstec, stce, m., der Glaubensapo-
stel. Vz Věrověst. Mor. Tč.

Verovice, dle Budějovice, Wairowitz, ves
u Znojma. PL.

Věrovice, dle Budějovice, Wernsdorf, ves
u Nov. Jičína. PL., Vck.

Věrovitice, Veröcze, mě. v Slavonsku.
Vz S. N.

Veřovjané na mor. Valašsku. Kda.

Věrozákon, a, m., das Dogma. Rk.

Věrozvěst, a, m. = věrověst. Z osudů při-
pomenutých v-stů shledává se, že..; Kře-
sťanský v.; Každý v. má dle starého oby-
čeje napřed přijíti pro potřebné navedení.
Ddk. II. 92, III. 92. (Tč. ).

Verpán, verbán, u, m., šp. z něm., Ler-
chenbaum, modřín. Us. Hrp., Kal.

Verpánek, nku, m., šp. z něm. Werkbank
= stolice (stolek) ševcovská. Mz. 366. Sedí
u v-nku. Us. V již. Čech. říkají jenom: sto-
lek. Da. — V. = verpán. Us. u Šmidar. Kšť.

Verr-es, a, m., jm. římské.

Versailles, mě. ve Francii u Paříže,
podlé Nusle. Vz S. N.

Versalka, versálka, y, f. =začáteční ve-
liké písmeno, der Anfangsbuchstabe, Ver-
salie. Nz. Cf. Versalní.

Versalní, versální, z lat. = začáteční,
větší, Versal-. V. litera n. písmeno, der Ver-
salbuchstabe. Ros., Kom. Vz Versalka.

Verse, e, f., z lat. = obrat, způsob nějaké
zprávy, překlad, výklad, die Version. Rk.

Versifikator, a, m., lat., veršovník, ver-
šovec, kdo dělá verše. Rk.

Verso folio (fo. vo. ), lat. = na ruby, na
obrácené straně, auf der Kehrseite, kupecky.
Kh.

Versta, y, f. = ruská míle asi 500 sáhův,
7 verst = míle zeměpisná. Jg.

Věrství, n., die Glaubenschaft. Šm.

Versura, y, f., z lat., u kupců = odbyt,
der Waarenumsatz. Kh.

Verš, e, veršík, u, veršíček, čku, m.,
z lat. versus, der Vers. V. jest řádka či po-
řádek několika slov, v nichž krátké a dlouhé
slabiky dle jistého pravidla se střídají. Sš.
3. V. jest spojení jistého počtu a druhu noh
poetických. Jg. Verš jest rhythmická řada
slabik čili řada slabik taková, v níž panuje
rhythmus. S. N. — V. časomerný, který se
spravuje délkou a krátkostí slabik, der Quan-
titätsvers. Vz Mk. MI. 312.; Zk. Ml. II. 186.,
Sš. 3., 53. V. časoměrný: iambický, trochej-
ský, anapaestický, daktylický, choriambický;
daktylické: adonický: — u u | — u; archi-
lošský: — u u I — u u I —; alkmanský: — uu|

— u u | — u u | — u; ferekratický: — — | — uu|

— u; safický: — u| — — | — u u| — u | — u;

pentameter nebo pětiměr: — u u | — uu | — u u| —||
— u u | — u u |—; šestiměr n. hexameter:

— u u I — u u I — || u u I — u u I — u u| —u;

asklepiadský menší: — —| — u u — | | — u u — |

u —, větši: — — | — u — | | — u — | | — u — |

u —; choriambický glykonický: — u — —|

— u u— | u —. Vz uvedená jména, Tetrame-
ter, Alkajský, S. N. — Verš přízvučný,
který se řídí přízvukem, der Akcentvers. Vz
Přízvuk, Rým, Mk. Ml. 312., 324.; Zk. Ml.
II. 205.; Sš. 31., 38., 53. V. jednoduchý,
složitý; dvoj-, troj- atd. stopí. Vz Mk. Ml.
315., Sš. 3., 15. V. nedoměrný n. kusý (v.
catalecticus, vz Sš. 16. ), nadměrný (hyper-
catalecticus, Sš. 16. ), doměrný (v. acatalec-
ticus, Sš. 16); vz Mk. Ml. 315. V. nedoměrný
(kusý, neúplný, bezslabičný), kusý o jedné
slabice (catal. in syllabam), kusý o dvou sla-
bikách (catal. in dissyllabum), úplný, asy-
nartetický (nesčleněný, nedočleněný), nedo-
stopný (bezstopný); verše združené, Nz., v.
pro zpěv určený (vz Sš. 51. ), sklepaný, der
Knittelvers. Šm. Verše rymované, nerymo-
vané. Dch. O způsobilosti českého jazyka
k veršům rymovaným vz: Meč a pluh ve
Světoz. 1874. č. 26. str. 303. Skladatel v-šů.
V. Verše skládati. Kom. Písně z veršů slo-
žené. Kom. Pěknými veršíky někoho osla-
viti. Br. Skladba veršů; chod verše se zdr-
žuje, umdlévá. Nz. Plynnosť verše. Vz Rhyth-
mus, Stopa, Caesura n. Přerývka, Rozkol
(diaeresis), Sloha, Mk. Mluv., Zk. Mluv., Sš.,
KB. 1. —7. O skládání veršů ve strč. vz Jir.
Nkr. 95. — V. = oddělení částek větších ku
př. kapitol v písmě sv., Vers. Br. — V. =
sloha, die Strophe. Zpívali jsme druhý verš.

251