sb157-05 0..8296

641

Vespolný = vespolní.

Vespovati = kam jak. Také týmže kle-
stem býváme v Krista vštípeni, vespováni
a vtěleni. Sš. II. 42. (Hý. ).

Vesprim, maď. Veszprém, stoliční město
v Uhrách. Vz S. N.

Vespul = vespolek. Všichni v. nás za
ochranu prosili. List 1577. (Zkl. ).

Vespust = v rozpust. Na Zlínsku. Brt.
V. světa, in universum mundum, in immen-
sum. Na Slov. Bern.

Vespustný = co ve spust jest, na Slov.
V. pahorky, montes feri. Holý.

Vesský, lépe: veský.

1. Věsť, ě, m. = zvěstovatel novin, L.;
věštec, der Wahrsager.

2. Věsť, i, f. = oznámení něčeho, no-
vina, pověsť, slovo, die Nachricht, Botschaft,
Zeitung. Jg., Ros. V. místo: věd-tB z věd,
d před t v s, vz T. Schl. Předmět věsti
jejich (poslů) dobro a blaho jest. Sš. I. 111.
Bez v-ti prudce výrok boží běží. Exc. Onde
se zlá v. pronášie. Mus. — V. = návěští,
znamení, das Zeichen. Žerď za věsť ve dne
měli. Výb. I. 168. — V. v log., vz Výrok.

— V. = věštba. V. božská. Dch.

3. Věst, a, o, věstý, zastr. = jistý, známý,
sicher, bekannt. St. skl. II. 242. Vzkazuje
jim tu řeč věstú. Alx. V. v. 5966. (HP. 44. ).

1. Vesta, vestka, vestička, y, f. = ka-
mizola (na Zlínsku: kordule, Brt. ), šat, který
se obleká na prsa přes košili, přes něj pak
kabát, z fr. veste a to z lat. vestis (Bdl. ),
die Weste. Kabát ten nesluší se k té vestě.
D. Má na vestě z stříbra bortu. Sš. P. 534.
Tobě ta kacabajka tak pasuje, jako v. pra-
saťu (praseti). Ve Slez. Šd. To je stará v.,
das ist etwas Altes, Bekanntes. Zkr.

2. Vesta, y, f., lat., římská bohyně. Vz
S. N., Vlšk. 330., 335. — Vestin, a, o. Ve-
stiny panny (vestalky. Jg. ).

Vestalka, vestálka, y, f. V. ve starém
Římě kněžka bohyně Vesty. Vz S. N., Vlšk.
207., 337.

Věstava, y, f., os. jm. Pal. Rdh. I. 127.

Vestaviti, il, en, ení, einstellen. Koně do
konírny. Šm.

Věstba, y, f. = vědomosť věcí budoucích.
Liubuše sě na své věstby vzpusti. Dal. IV.
44. Věstby hledati. BO. Cf. Věšťba.

Věstě, zastr. = jistě. Výb. I. 1138. Vz
Věst, 3.

Věstebný = věštebný. Vyhnal jest Saul
všecky věstce (magos) a kúzedlníky (hario-
los) a zbil všecky, ješto mějiechu u břichu
věstebný čár. Bj. (Král. I. 28. 3. ) Cf. Žena,
ješto má věštebný čár (mulier habens py-
thonem). Bj.

Vestec, stce, m., Westetz, ves u Votic,
u Vlašimi, u Jesenic. Cf. Vesce.

Věstec, stce, m., ariolus. Vz Věštec. BO.

Vestěhovati, vstěhovati se kam, sich
einquartieren. Us. Tč.

Vestek = všechen. Ž. wit. Na nebi jsi
vestek zjevně. 13. stol. Mus. 1882. 120.

Vestělati, vestlati, vstélati, hineinbetten,
-streuen, einstreuen. — co kam: listí do
slámy pod krávy. Us. Tč.

Vestfal, Vestfalan, a, m., ein Westfale.

— V., os. jm. Tk. I. 344., V. 263. — Vest-

falsko, a, n., nyní provin. pruská, Westfalen.
Vz S. N.

Vestfalský, westfälisch. V. země, uze-
nina (šunka). Us. V. mír (ukončil r. 1648.
třicetiletou válku). Vz S. N.

Vésti (m. véd-ti, kořen ved, Schl., d před
t v s. Vz Klásti. V obec. mluvě: vedsti,
vedst). Vedu; veď, veďme, veďte; veda (ouc),
vedl, den, ení; voditi, il, zen, ení, místy a
na Slov. děn, dění; vodívati. — V. = hnutí
něčímu směr dáti prostředky hmotnými, füh-
ren; směr hnutí věci bezdušné dáti, führen,
leiten; v jistém směru něco činiti, nach einer
gewissen Richtung verfertigen, führen; smě-
řovati, jíti, gehen, führen, zielen; směr hnutí
věci n. osobě nějaké dáti prostředky nehmotný
mi a to: ukázáním cesty, durch Zeigung des
Weges führen; provázením, durch Beglei-
tung führen: důvody, radou, přemluvením,
durch Gründe, durch Beredung führen; uče-
ním, chováním, zvykáním, führen, unterrich-
ten, leiten, lehren, anleiten, anhalten, ge-
wöhnen, erziehen; rozkazem, durch Befehl;
předcházením, durch den Vorgang; příčinou
býti skutku nějakého, připraviti, puditi, hnáti,
činiti, přičiniti, aby co bylo, veranlassen.
Ursache einer Wirkung sein, führen; říditi,
spravovati, vjímati se, přičiniti se, eine Sache
nach ihren Umständen anordnen, derselben
vorgesetzt sein, sie verwalten; řeč, slovo v.
= mluviti, Rede, das Wort führen, sich ver-
lauten; život v. = žíti, Leben führen: pro-
vozovati, držeti, hegen, führen; prodloužiti,
dále co dělati, fortsetzen; v. svědky = svě-
dectvím jich spravedlivost své pře dokazovati,
Zeugen stellen, aufführen, vorführen, den
Beweis durch Zeugen führen; k duhu jíti,
gedeihen, nähren; se = jeden druhého v., ein-
ander o. sich führen; chovati se, sich auf-
führen; zabaviti, pfänden; dařiti se, von
Statten gehen; si = počínati si, chovati se,
býti, sein, thun, sich benehmen; hněvati se,
bouřiti, dováděti, lärmen, toben, böse thun.
Jg. — abs. Kam vede ta cesta? Jel. Ve-
doucí cesta. Kom. Pakli by se znal a vésti
chtěl, den Beweis führen. Václ. XII. Těžko
toho vodit, kdo nechce sám chodit. Hrš.,
Sk. Já nepotrebuju voditi, když já umím
choditi. Slez. Šd. Ten člověk přišel i vedl
i řekl, že Jan nemá brániti žádných cest
starých. Půh. II. 400. Ten chléb dobře vede
(jde k duhu). Krab. Kdo vede, ať dovede
(affirmantis est probatio). Č. — co, koho.
Nejvyšší vrchnosť v. (vládnouti); v. úřad,
právo, obchod, živnosť, soud, při, útraty,
život (pokojný, chudý, ctný, hanebný), válku,
lid, tanec, péči n. starosť oč; mnohou, da-
rebnou práci. V. stížnosť, něco dále vésti
(prodloužiti), Kom., náklad, práci, vojnu,
bitvu, boj, D., pyšný regiment, Har., počet,
knihy, Jg., slepého, vítězství. Jel., svědky,
Kom., křivé svědky, nářek, Sych., řeč, svě-
domí, svědectví, Br., hospodářství, kupectví,
řemeslo, příkop, hradbu, hráz, násyp, zeď;
péro dobře v. (psáti), řeč (mluviti; dále po-
kračovati). Us. Tu píseň stále veďte, das
Lied schlagt immer wieder an. Přiletěla sem
jako vzteklý drak a vedla tu křiky; Hovor
o něčem v. Us. Dch. Ten vede divné řeči.
Dch. Ten vede pořád jenom svou (nelze mu



	641

	Vespolný = vespolní. Vespovati = kam jak. Také týmže kle- stem býváme v Krista vštípeni, vespováni a vtěleni. Sš. II. 42. (Hý. ). Vesprim, maď. Veszprém, stoliční město v Uhrách. Vz S. N. Vespul = vespolek. Všichni v. nás za ochranu prosili. List 1577. (Zkl. ). Vespust = v rozpust. Na Zlínsku. Brt. V. světa, in universum mundum, in immen- sum. Na Slov. Bern. Vespustný = co ve spust jest, na Slov. V. pahorky, montes feri. Holý. Vesský, lépe: veský. 1. Věsť, ě, m. = zvěstovatel novin, L.; věštec, der Wahrsager. 2. Věsť, i, f. = oznámení něčeho, no- vina, pověsť, slovo, die Nachricht, Botschaft, Zeitung. Jg., Ros. V. místo: věd-tB z věd, d před t v s, vz T. Schl. Předmět věsti jejich (poslů) dobro a blaho jest. Sš. I. 111. Bez v-ti prudce výrok boží běží. Exc. Onde se zlá v. pronášie. Mus. — V. = návěští, znamení, das Zeichen. Žerď za věsť ve dne měli. Výb. I. 168. — V. v log., vz Výrok. — V. = věštba. V. božská. Dch. 3. Věst, a, o, věstý, zastr. = jistý, známý, sicher, bekannt. St. skl. II. 242. Vzkazuje jim tu řeč věstú. Alx. V. v. 5966. (HP. 44. ). 1. Vesta, vestka, vestička, y, f. = ka- mizola (na Zlínsku: kordule, Brt. ), šat, který se obleká na prsa přes košili, přes něj pak kabát, z fr. veste a to z lat. vestis (Bdl. ), die Weste. Kabát ten nesluší se k té vestě. D. Má na vestě z stříbra bortu. Sš. P. 534. Tobě ta kacabajka tak pasuje, jako v. pra- saťu (praseti). Ve Slez. Šd. To je stará v., das ist etwas Altes, Bekanntes. Zkr. 2. Vesta, y, f., lat., římská bohyně. Vz S. N., Vlšk. 330., 335. — Vestin, a, o. Ve- stiny panny (vestalky. Jg. ). Vestalka, vestálka, y, f. V. ve starém Římě kněžka bohyně Vesty. Vz S. N., Vlšk. 207., 337. Věstava, y, f., os. jm. Pal. Rdh. I. 127. Vestaviti, il, en, ení, einstellen. Koně do konírny. Šm. Věstba, y, f. = vědomosť věcí budoucích. Liubuše sě na své věstby vzpusti. Dal. IV. 44. Věstby hledati. BO. Cf. Věšťba. Věstě, zastr. = jistě. Výb. I. 1138. Vz Věst, 3. Věstebný = věštebný. Vyhnal jest Saul všecky věstce (magos) a kúzedlníky (hario- los) a zbil všecky, ješto mějiechu u břichu věstebný čár. Bj. (Král. I. 28. 3. ) Cf. Žena, ješto má věštebný čár (mulier habens py- thonem). Bj. Vestec, stce, m., Westetz, ves u Votic, u Vlašimi, u Jesenic. Cf. Vesce. Věstec, stce, m., ariolus. Vz Věštec. BO. Vestěhovati, vstěhovati se kam, sich einquartieren. Us. Tč. Vestek = všechen. Ž. wit. Na nebi jsi vestek zjevně. 13. stol. Mus. 1882. 120. Vestělati, vestlati, vstélati, hineinbetten, -streuen, einstreuen. — co kam: listí do slámy pod krávy. Us. Tč. Vestfal, Vestfalan, a, m., ein Westfale. — V., os. jm. Tk. I. 344., V. 263. — Vest-	falsko, a, n., nyní provin. pruská, Westfalen. Vz S. N. Vestfalský, westfälisch. V. země, uze- nina (šunka). Us. V. mír (ukončil r. 1648. třicetiletou válku). Vz S. N. Vésti (m. véd-ti, kořen ved, Schl., d před t v s. Vz Klásti. V obec. mluvě: vedsti, vedst). Vedu; veď, veďme, veďte; veda (ouc), vedl, den, ení; voditi, il, zen, ení, místy a na Slov. děn, dění; vodívati. — V. = hnutí něčímu směr dáti prostředky hmotnými, füh- ren; směr hnutí věci bezdušné dáti, führen, leiten; v jistém směru něco činiti, nach einer gewissen Richtung verfertigen, führen; smě- řovati, jíti, gehen, führen, zielen; směr hnutí věci n. osobě nějaké dáti prostředky nehmotný mi a to: ukázáním cesty, durch Zeigung des Weges führen; provázením, durch Beglei- tung führen: důvody, radou, přemluvením, durch Gründe, durch Beredung führen; uče- ním, chováním, zvykáním, führen, unterrich- ten, leiten, lehren, anleiten, anhalten, ge- wöhnen, erziehen; rozkazem, durch Befehl; předcházením, durch den Vorgang; příčinou býti skutku nějakého, připraviti, puditi, hnáti, činiti, přičiniti, aby co bylo, veranlassen. Ursache einer Wirkung sein, führen; říditi, spravovati, vjímati se, přičiniti se, eine Sache nach ihren Umständen anordnen, derselben vorgesetzt sein, sie verwalten; řeč, slovo v. = mluviti, Rede, das Wort führen, sich ver- lauten; život v. = žíti, Leben führen: pro- vozovati, držeti, hegen, führen; prodloužiti, dále co dělati, fortsetzen; v. svědky = svě- dectvím jich spravedlivost své pře dokazovati, Zeugen stellen, aufführen, vorführen, den Beweis durch Zeugen führen; k duhu jíti, gedeihen, nähren; se = jeden druhého v., ein- ander o. sich führen; chovati se, sich auf- führen; zabaviti, pfänden; dařiti se, von Statten gehen; si = počínati si, chovati se, býti, sein, thun, sich benehmen; hněvati se, bouřiti, dováděti, lärmen, toben, böse thun. Jg. — abs. Kam vede ta cesta? Jel. Ve- doucí cesta. Kom. Pakli by se znal a vésti chtěl, den Beweis führen. Václ. XII. Těžko toho vodit, kdo nechce sám chodit. Hrš., Sk. Já nepotrebuju voditi, když já umím choditi. Slez. Šd. Ten člověk přišel i vedl i řekl, že Jan nemá brániti žádných cest starých. Půh. II. 400. Ten chléb dobře vede (jde k duhu). Krab. Kdo vede, ať dovede (affirmantis est probatio). Č. — co, koho. Nejvyšší vrchnosť v. (vládnouti); v. úřad, právo, obchod, živnosť, soud, při, útraty, život (pokojný, chudý, ctný, hanebný), válku, lid, tanec, péči n. starosť oč; mnohou, da- rebnou práci. V. stížnosť, něco dále vésti (prodloužiti), Kom., náklad, práci, vojnu, bitvu, boj, D., pyšný regiment, Har., počet, knihy, Jg., slepého, vítězství. Jel., svědky, Kom., křivé svědky, nářek, Sych., řeč, svě- domí, svědectví, Br., hospodářství, kupectví, řemeslo, příkop, hradbu, hráz, násyp, zeď; péro dobře v. (psáti), řeč (mluviti; dále po- kračovati). Us. Tu píseň stále veďte, das Lied schlagt immer wieder an. Přiletěla sem jako vzteklý drak a vedla tu křiky; Hovor o něčem v. Us. Dch. Ten vede divné řeči. Dch. Ten vede pořád jenom svou (nelze mu