sb157-05 0..8296

659

Věti, vz Víti, Váti.

Vetiška, y, f. = osob. jm. Mor. Šd.

Větiti (vet, veta) nahrazovati, vergelten,
ersetzen, wett machen. Plk. — se = zmáhati
se, gedeihen, wachsen. Ten se zvetil. Na
Zlínsku. Brt.

1. Větiti, zastr. = mluviti, kázati, spre-
chen, reden. A svet národóv našinských
hlasom hroma vetí: Kdo chce žít, nech vloží
ruku v ruku mojich detí. Sl. ps. Tč.

2. Větiti = pomáhati? — koho čím:
nuzného svou štědrotou. Víd. list. — se,
kümmerlich leben. Chudák se jen tak větí.
Us. Zkr.

Vetka, y, f. = zdvíž obilí, der Getreide
aufhub. Mor.

Větka, y, f., vz Větev. Vký.

Vetkání, n. = vhodení, das Einschlagen,
Einstecken. Us. — V. = útek, der Einschlag,
Eintrag der Weber. V.

Vetkaný; -án, a, o, eingesteckt, einge-
schlagen, eingestochen.

Vetkati, vtekati; vetkávati, vtékávati, vet-
knouti, vteknouti, vtknouti, ul, ut, utí a vetku,
vetčeš atd., vtekl a vetkl, vetčen, ení; vtý-
kati = vbodnouti, vpíchnouti, vložiti, vsaditi,
vraziti, vštěpiti, ein-, hinein-, aufstecken,
einfügen, einschlagen; tkáním vpraviti, ein-
weben, einwirken, einschlagen, eintragen. —
co: niti (do něčeho). Ros. Vetknu meč. BO.
— co (komu) kam? prsten na prst. Ob.
pan. V. do země oštěp, Eus, prut. Háj. Klín
do díry, prst do huby. Us. V. osten v zemi,
Háj., meč v bok odporníka. V. Kopal, až
peníze našli a vykopali, z nichžto on okolo
20 zl. do svého vrecka vetkal. Let. Mt. sl.
VIII. 1. 79. Dobije ho praslicú, vetká ho
pod lavicu, zatká ho okenicú. Slov. ps. Tč.
V. mech mezi dýle; Všecko do sebe věťkol
(= snědl). Na Ostrav. Tč. Vetknouti růži do
vlasů. Kos. Ol. I. 289. — co kam jak. Meč
bieše vetčen v nožnice až do jilcóv. Bj. —
koho nač: děti na koly. L., Star. let. —
co kde. Korouhev na samém vrchu vtykal.
L. A leckdes (monstranci) postavil vtekna
hůl k tomu připravenou v zemi neb v hnoji.
Bls. 56.

Vetknutí, n., die Hineinfügung, Einschla-
gung, Einstechung. Brikc.

Vetknutý; -ut, a, o, eingefügt, einge-
schlagen, eingestochen, vz Vetkati. V-té le-
šení (kde se díry do zdí dělají), das Aus-
schussgerüst. Cf. Vytknutý.

Vetkosť, i, f. = vetchosť. Novotný. Na
Zlínsku. Brt.

Vetký = vetchý. Na Zlínsku. Brt.

Vetla, y, f. = ves. Arch. I. 503.

Větlička, y, f. = větvička. Vz Větev. Us.
na Táb. Dg.

Větník, a, m., pasyphaea, korýš. Krok.
II. 248.

Vetnouti, ul, ut, utí; vtíti, vťal, vťat,
vtěti; vtínati, vtínávati = vseknouti, vrub-
nouti, einhauen. — co: ránu, Reš., sekeru.
V. — (komu) čím kam: sekerou do stromu,
v strom. Jg. Vťal mu tím tesákem až do
kosti. Ros. — Jg.

Větný, Satz-. V-ná figura či propovědná,
die Satzfigur, figura sententiae, otázka, die
Satzfrage.

Veto, lat. = zapovídám, nepovoluji. Slovem
veto zavrhovali starořímští tribunové lidu
usnesení senatu, odtud v. = zavržení něčeho,
právo zavrhovací. Rk. V. absolutní, suspen-
sivní. Vz S. N.

Větočásť (vetočiasť), i, f., der Satztheil.
Na Slov. Ssk.

Větočlen, u, m., dle něm. Satzglied =
člen, čásť věty. Km.

Vetor, u, m. = vítr. Na Slov. Vz Vítr.

Větosled, u, m., die Satzfolge. Nz. Vz
Zk. Skl. str. 688.; Zk. Ml. II. 145., Brt. S.
§. 519. Cf. Slovosled.

Větosloví, n. = nauka o větě, die Satz-
lehre. Bž. 1., Dch., Nz. Vz Skladba.

Větospoj, e, m, die Satzverbindung. Ssk.

Větospojsloví, n., die Satzverbindungs-
lehre. Ssk.

Vetování, n. = odplacování, die Vergel-
tung, Wettmachung. Cf. Veta.

Vetovaný; -án, a, o, wettgemacht, ver-
golten, etsetzt. V. Vz Veto.

Vetovati, vetovávati, Gleiches mit Glei-
chem vergelten; ersetzen, wieder gut machen;
wetteifern; wetten. — co = nahraditi, er-
setzen. L. — V., wetten. A mají také jiný
lstivý klobúček, že vetuje se neb zakládá
takto: Oč platí, pane, že nedáš mému synu
kostelu ? Hus I. 447. — co čím = platiti.
Us. — čeho na kom = stíhati čeho na kom,
sich seines Schaden an Jemanden erholen.
L. — s kým čím. Aniž vetuj s ženou pitím
v víně. Lom. — oč. Pešín.

Veťpati = vecpati, hineinstopfen. Na
Ostrav. Tč.

Větr, zastr. = vítr, der Wind.

Větrací = ventilační, Ventilations-. V.
zařízení. Zpr. arch. VIII. 39.

Větrák, u, m. = povětrník, větrní mlýn,
die Windmühle. Mor. Ktk. Na Mor. a ve
Slez. místy větřák. Semleli jsme na větráku.
V již. Mor. Šd. Na větřák íst (jíti). U Opavy.
Klš. — V. = vzdušní šachta. Cf. Větrník.
Zpr. arch. XII. 10. V. = v pivováře přístroj
ku zchlazování mladinky, der Windflügel,
Windkessel, Ventilator. Zpr. Arch. VIII. 67.,
KP. V. 62. — V. = nástroj čisticí obilí,
dělí zunu od jádra; zrno, zadinu a plevy.
Us. Rgl. — V., a, m. = fučík.

Větrakyně, ě, f. = chlubná ženská, die
Windmacherin. Jg.

Vetrál, u, m. = vatrál. V-lem sa ozbrojiti.
Let. Mt. sl. IX. 1. 38.

Větrati, větrávati = větrem chladnouti,
auslüften. — abs. Sklepy se otvírají, aby
v. mohly. Ros. — V. = čerstvým vzduchem
naplniti, auslüften. — co čím: pokoj otví-
ráním. — V. = čichnouti, auswittern, verrie-
chen, an der Luft verderben. To pivo již
větrá. Bern. — V. = větřiti, wittern. —
koho: pes srnu větrá. Na Ostrav. Tč.

Větravo, adv., windig. Na horách je
dycky v. Us. Tč.

Větravosť, i, f., die Windigkeit. Šm.

Větravý, windig. V. déšť = déšť s větrem.
Na Ostrav. Tč.

Vetřelec, lce, m., der Eindringling. Dch.
Co tu chce ten v. ? Us. Tč. Zakročil brannou
mocí proti v-ci. Ddk. IV. 14.



	659

	Věti, vz Víti, Váti. Vetiška, y, f. = osob. jm. Mor. Šd. Větiti (vet, veta) nahrazovati, vergelten, ersetzen, wett machen. Plk. — se = zmáhati se, gedeihen, wachsen. Ten se zvetil. Na Zlínsku. Brt. 1. Větiti, zastr. = mluviti, kázati, spre- chen, reden. A svet národóv našinských hlasom hroma vetí: Kdo chce žít, nech vloží ruku v ruku mojich detí. Sl. ps. Tč. 2. Větiti = pomáhati? — koho čím: nuzného svou štědrotou. Víd. list. — se, kümmerlich leben. Chudák se jen tak větí. Us. Zkr. Vetka, y, f. = zdvíž obilí, der Getreide aufhub. Mor. Větka, y, f., vz Větev. Vký. Vetkání, n. = vhodení, das Einschlagen, Einstecken. Us. — V. = útek, der Einschlag, Eintrag der Weber. V. Vetkaný; -án, a, o, eingesteckt, einge- schlagen, eingestochen. Vetkati, vtekati; vetkávati, vtékávati, vet- knouti, vteknouti, vtknouti, ul, ut, utí a vetku, vetčeš atd., vtekl a vetkl, vetčen, ení; vtý- kati = vbodnouti, vpíchnouti, vložiti, vsaditi, vraziti, vštěpiti, ein-, hinein-, aufstecken, einfügen, einschlagen; tkáním vpraviti, ein- weben, einwirken, einschlagen, eintragen. — co: niti (do něčeho). Ros. Vetknu meč. BO. — co (komu) kam? prsten na prst. Ob. pan. V. do země oštěp, Eus, prut. Háj. Klín do díry, prst do huby. Us. V. osten v zemi, Háj., meč v bok odporníka. V. Kopal, až peníze našli a vykopali, z nichžto on okolo 20 zl. do svého vrecka vetkal. Let. Mt. sl. VIII. 1. 79. Dobije ho praslicú, vetká ho pod lavicu, zatká ho okenicú. Slov. ps. Tč. V. mech mezi dýle; Všecko do sebe věťkol (= snědl). Na Ostrav. Tč. Vetknouti růži do vlasů. Kos. Ol. I. 289. — co kam jak. Meč bieše vetčen v nožnice až do jilcóv. Bj. — koho nač: děti na koly. L., Star. let. — co kde. Korouhev na samém vrchu vtykal. L. A leckdes (monstranci) postavil vtekna hůl k tomu připravenou v zemi neb v hnoji. Bls. 56. Vetknutí, n., die Hineinfügung, Einschla- gung, Einstechung. Brikc. Vetknutý; -ut, a, o, eingefügt, einge- schlagen, eingestochen, vz Vetkati. V-té le- šení (kde se díry do zdí dělají), das Aus- schussgerüst. Cf. Vytknutý. Vetkosť, i, f. = vetchosť. Novotný. Na Zlínsku. Brt. Vetký = vetchý. Na Zlínsku. Brt. Vetla, y, f. = ves. Arch. I. 503. Větlička, y, f. = větvička. Vz Větev. Us. na Táb. Dg. Větník, a, m., pasyphaea, korýš. Krok. II. 248. Vetnouti, ul, ut, utí; vtíti, vťal, vťat, vtěti; vtínati, vtínávati = vseknouti, vrub- nouti, einhauen. — co: ránu, Reš., sekeru. V. — (komu) čím kam: sekerou do stromu, v strom. Jg. Vťal mu tím tesákem až do kosti. Ros. — Jg. Větný, Satz-. V-ná figura či propovědná, die Satzfigur, figura sententiae, otázka, die Satzfrage.	Veto, lat. = zapovídám, nepovoluji. Slovem veto zavrhovali starořímští tribunové lidu usnesení senatu, odtud v. = zavržení něčeho, právo zavrhovací. Rk. V. absolutní, suspen- sivní. Vz S. N. Větočásť (vetočiasť), i, f., der Satztheil. Na Slov. Ssk. Větočlen, u, m., dle něm. Satzglied = člen, čásť věty. Km. Vetor, u, m. = vítr. Na Slov. Vz Vítr. Větosled, u, m., die Satzfolge. Nz. Vz Zk. Skl. str. 688.; Zk. Ml. II. 145., Brt. S. §. 519. Cf. Slovosled. Větosloví, n. = nauka o větě, die Satz- lehre. Bž. 1., Dch., Nz. Vz Skladba. Větospoj, e, m, die Satzverbindung. Ssk. Větospojsloví, n., die Satzverbindungs- lehre. Ssk. Vetování, n. = odplacování, die Vergel- tung, Wettmachung. Cf. Veta. Vetovaný; -án, a, o, wettgemacht, ver- golten, etsetzt. V. Vz Veto. Vetovati, vetovávati, Gleiches mit Glei- chem vergelten; ersetzen, wieder gut machen; wetteifern; wetten. — co = nahraditi, er- setzen. L. — V., wetten. A mají také jiný lstivý klobúček, že vetuje se neb zakládá takto: Oč platí, pane, že nedáš mému synu kostelu ? Hus I. 447. — co čím = platiti. Us. — čeho na kom = stíhati čeho na kom, sich seines Schaden an Jemanden erholen. L. — s kým čím. Aniž vetuj s ženou pitím v víně. Lom. — oč. Pešín. Veťpati = vecpati, hineinstopfen. Na Ostrav. Tč. Větr, zastr. = vítr, der Wind. Větrací = ventilační, Ventilations-. V. zařízení. Zpr. arch. VIII. 39. Větrák, u, m. = povětrník, větrní mlýn, die Windmühle. Mor. Ktk. Na Mor. a ve Slez. místy větřák. Semleli jsme na větráku. V již. Mor. Šd. Na větřák íst (jíti). U Opavy. Klš. — V. = vzdušní šachta. Cf. Větrník. Zpr. arch. XII. 10. V. = v pivováře přístroj ku zchlazování mladinky, der Windflügel, Windkessel, Ventilator. Zpr. Arch. VIII. 67., KP. V. 62. — V. = nástroj čisticí obilí, dělí zunu od jádra; zrno, zadinu a plevy. Us. Rgl. — V., a, m. = fučík. Větrakyně, ě, f. = chlubná ženská, die Windmacherin. Jg. Vetrál, u, m. = vatrál. V-lem sa ozbrojiti. Let. Mt. sl. IX. 1. 38. Větrati, větrávati = větrem chladnouti, auslüften. — abs. Sklepy se otvírají, aby v. mohly. Ros. — V. = čerstvým vzduchem naplniti, auslüften. — co čím: pokoj otví- ráním. — V. = čichnouti, auswittern, verrie- chen, an der Luft verderben. To pivo již větrá. Bern. — V. = větřiti, wittern. — koho: pes srnu větrá. Na Ostrav. Tč. Větravo, adv., windig. Na horách je dycky v. Us. Tč. Větravosť, i, f., die Windigkeit. Šm. Větravý, windig. V. déšť = déšť s větrem. Na Ostrav. Tč. Vetřelec, lce, m., der Eindringling. Dch. Co tu chce ten v. ? Us. Tč. Zakročil brannou mocí proti v-ci. Ddk. IV. 14.